Blaník – rozbor díla k maturitě

 

  Kniha: Blaník

  Autor: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák

  Přidal(a): M. Pourová

 

 

Rozbor díla: Blaník

• komedie
• vyprávěcí sloh. postup, umělecký styl
• napsal Ladislav Smoljak spolu se Zdeňkem Svěrákem
• divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana
• hra je velmi typická svým humorem, který ale mnohdy nemusí všichni pochopit. Je totiž směřován na alespoň trochu vzdělané lidi, tzn. že člověk první musí sám něco vědět, aby narážku pochopil.
• ve hře se objevuje místy veršovaná skladba, personifikace, ironie, alegorie, satira. Převážně je psána spisovnou češtinou

 

Postavy:

• Hynek z Michle – přednosta Blaníku. Po sv. Václavovi druhý nejdůležitější člověk. Uskutečňuje jeho rozkazy.
• Smil Flek z Nohavic – zaujímá místo „sekretáře“ v Blaník. Vše zapisuje a díky tomu také o všem ví.
• Veverka z Bitýšky – vzdorovitý rytíř. Velký vlastenec, který pouze chce chránit Čechy, což se mu moc nedaří.
• Josef Bohuslav Chvojka – učitel, který věří Blanické pověsti a rozhodne se zjistit pravdu.
• Šlupka – rytíř, který jako jediný chodí na povrch a hledá informace o aktuální situaci. To vše poté vyřizuje v kanceláři.
• Jeskyňka

 

Obsah:

Hra je stejně jako každé dílo z Cimrmanovy dílny, členěna do dvou části.  Na úvodní seminář a samotnou hru.

Seminář slouží výhradně k tomu, aby přiblížil „mistrův“ život, ale v každé hře se zaměřuje na jiné téma. A u hry Blaník to, je potom samotné téma historie. Tedy vztahu Járy Cimrmana a dějin.

Hned na začátku se dozvídáme jak ošemetné je zapamatování si důležitých dat v naší historii a i různé způsoby, jak zajistit, aby se žáci nemuseli učit složité letopočty. Dalším tématem, jsou defenestrace. Události, podle Járy Cimrmana, absolutně nezbytné, aby došlo k nějaké větší změně v dějinách. Opět se dozvídáme o různých způsobech a radách, jak uskutečnit správnou a hlavně účinnou defenestraci. Přednáška je poté na chvíli přerušena a mezitím jeden z herců pokládá divákům vtipné dějepisné hádanky.

Poté už seminář přejde k poslednímu tématu, a to tématu samotné pověsti Blaník. Dozvídáme se, že Cimrman se jí dlouhá léta snažil u českého lidu naprosto vyvrátit, ale když zjistil že si jí Češi nechtějí nechat vzít, rozhodl se, že jí zpopularizuje. A tím se dostáváme, k jeho vlastnímu pojetí blanické pověsti. Loutkovému eposu, který trvá něco přes čtyři hodiny.

Na samotný závěr přednášky, potom herci zinscenují kratičkou část z oné loutkové hry.

Hra je situovaná do roku 1848, tedy do roku, kdy v celé Evropě vřela revoluce, a my se ocitáme v hoře Blaník v kanceláři. V místě odkud se rozkazy vydávané sv. Václavem uskutečňují. Na začátku se seznamujeme hned s dvěma postavami, rytíři Hynkem z Michle a Smilem Flekem z Nohavic, kteří se rozhodnou vzbudit blanické vojsko, protože tuší, že něco není v pořádku.

Do toho, ale také musí řešit problém s Veverkou z Bitýšky. Rytířem, který zarputile odmítá všechna jejich ustanovení a má na celý Blaník opačný názor. Nechápe, proč vojsko už dávno nevyjelo a dovolává se po právu, aby přišel národu na pomoc.

Mezi těmito třemi postavami se potom ocitá učitel Josef Chvojka, který se rozhodne, že na vlastní pěst zjistí, jestli se v Blaníku skutečně ukrývá ono pověstné vojsko. Následně rytíře seznamuje se situací na povrchu, ale nikdo s tím nemůže nic dělat, protože o takovýchto rozkazech rozhoduje sv. Václav, který ale pouze posílá naprosto nedůležité rozkazy.

Mezitím co všichni čekají na rozkaz dozvídá se Chvojka a všemožných věcech. Že v Blaníku nejsou ženy, pouze jeskyňky, že se tu trus mění na zlato, a že když někdo v Blaníku pobude den, uběhne mezitím celý rok. Ale rozkaz stále nikde. A tak se Veverka opět ujímá slova a nadává na samotného velitele, tedy sv. Václava. To přednosta shledá urážlivým a dojde mezi nimi k souboji, po kterém Veverka opět skončí za mřížemi. Veverka se ale zázrakem dostane ven a vyjede na pomoc Praze, kde shledá, že si je lidé spletou s historickým představením.

Hra končí po příchodu Šlupky, kdy se všichni dozvídají, že už je v Praze po všem. Chvojka se vrací zpátky do školy a rytíři zkoušejí hrát kuželky. Vše končí s duněním padajících kuželek a větami, že blaničtí rytíři skutečně existují.

 

Autor: Ladislav Smoljak

• Režisér, scénárista, herec
• Narodil se 9.prosince 1931 v Praze do rodiny krejčího. Po úspěšném absolvování gymnázia se rozhodl zkusit štěstí na DAMU, kam ale nebyl přijat. Namísto toho tedy absolvoval Vysokou školu pedagogickou (obor matematika a fyzika). Posléze několik let pracoval jako učitel.
• V 60.letech začal psát pro časopis Mladý svět, kde se podílel na vzniku ankety Zlatý slavík, a později přesídlil do nakladatelství Mladá fronta. V roce 1966 založil se svým kamarádem Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem Divadlo Járy Cimrmana, pro něž potom společně napsali řadu her.
• Kromě divadelní tvorby psal také filmové scénáře a ve filmech i hrál, podílel se na scénářích  (se Zdeňkem Svěrákem) například u : Jáchyme, hoď ho do stroje, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero, Kulový blesk, Trhák či Vrchní prchni. Většinu těchto filmů i sám režíroval.
• Působil v divadle prakticky až do své smrti. Zemřel na rakovinu dne 6.června 2010 v kladenské nemocnici.
• Pro Divadlo JC napsal hru Vyšetřování ztráty třídní knihy, na dalších hrách se již podílel se Z. Svěrákem

 

Autor: Zdeněk Svěrák

• Humorista, scénárista, dramatik, textař a herec
• Narodil se v Praze 28.3.1936. Byl to původně učitel českého jazyka a  literatury, čemuž odpovídá jeho studium VŠ Pedagogické v Praze. Učil však pouze 4 roky, poté začal pracovat v Československém rozhlase, který vysílal jeho pořady o imaginární vinárně U Pavouka. V rozhlase také potkal hudebníka Jaroslava Uhlíře, se kterým dodnes spolupracuje.
• Roku 1966 tedy vzniklo divadlo Járy Cimrmana, pro toto divadlo napsal první hru pojmenovanou Akt. Na dalších se již podílel s L. Smoljakem, se kterým začali později psát i filmové scénáře. Některé scénáře pro filmy napsal také sám, jako například Vrchní prchni, nebo Tři veteráni.
• Během osmdesátých let začal pracovat se svým jediným synem Janem, a to zejména na filmové tvorbě. Zdeněk Svěrák psal scénáře a jeho syn je poté režíroval, takto vznikly například filmy Obecná škola, Kolja, Tmavomodrá svět či Vratné lahve.
• Také spolupracuje s Jaroslavem Uhlířem, především tedy na písničkách pro děti, které se dočkali velkého ohlasu. Snad nejznámější písní, jejíž text složil právě Zdeněk Svěrák a hudbu Jaroslav Uhlíř, je Holubí dům.
• Od roku 1994 spolupracuje s Centrem Paraple, které pečuje o pacienty s poraněním míchy odkázané na invalidní vozíky. (Spoluzakladatel.)

 

Literární díla:

• Povídky
• Nové povídky
• Pan Buřtík a Pan Špejlička
• Tatínku ta se ti povedla
• Po strništi bos
• Tiché šlapací království …

 

Divadlo Járy Cimrmana

Historie:

Původcem myšlenky založit Divadlo Járy Cimrmana byl Jiří Šebánek. Vycházel přitom z velkého ohlasu na rozhlasový pořad „Vinárna U pavouka“  a navrhl převést tento druh humoru s příchutí mystifikace a pseudovědeckosti na divadelní scénu. Dne 29. října 1966 seznámil s touto myšlenkou Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a  Zdeňka Svěráka a na této zakládající schůzi bylo rozhodnuto přizvat ke spolupráci Karla Velebného, Jana Trtílka, Oldřicha Ungara a Helenu Philippovou, režisérku Vinárny U pavouka.

Divadlo našlo útočiště v Malostranské besedě a 4. října 1967 zde uvedlo premiéru své první hry Akt. Protože nebyla včas dopsána druhá aktovka – Domácí zabíjačka, byl původní plán uvést dvě mistrovy aktovky z nouze nahrazen formou, kterou si pak podržela všechna další představení: do přestávky seminář sestávající z odborných přednášek seriózních vědců, po přestávce hra z Cimrmanovi pozůstalosti, předvedená týmiž odborníky.

Ještě téhož roku mělo premiéru Vyšetřování ztráty třídní knihy a o rok později byla uvedena i Domácí zabíjačka. Ta byla ovšem z repertoáru stažena roku 1969, a to na žádost autora, když divadlo (spolu s Helenou Philippovou) po uměleckých neshodách opustil. (Hlavně kvůli velkým rozporům s Ladislavem Smoljakem.)

Následující roky působení divadla se nesly ve znamení neshod se státním aparátem, kdy se divadlo muselo několikrát přesouvat, hrát na alternativních scénách v provizorních prostředích, měnit obsah her (například sexuolog Pepa ze hry Akt byl původně příslušník Veřejné bezpečnosti) a svého času, v roce 1972, mělo dokonce zakázáno účinkovat na území Prahy.

Uvolnění po revoluci v roce 1989 přineslo nejen možnost uvést hru Blaník (o které se nevěřilo, že projde přes schvalovací komisi), ale i rozmach popularity osobnosti Járy Cimrmana. Byly po něm pojmenovány nejen ulice, ale i planetka objevená astronomem Zdeňkem Moravcem.

 

Pět základních rysů Divadla JC:

• Každá hra z repertoáru Divadla JC je rozdělena na seminář a samotnou hru.
• Žádní „herci“. To znamená, že veškerý účinkující nikdy nevystudoval žádnou hereckou školu a hraní mají spíše jako koníček, ke svým povoláním… Také je velmi známé přetváření kulisáků na herce. Nelze tedy očekávat žádné úžasné herecké výkony.
• V souboru nenaleznete ani jednu ženu. Veškeré ženské role obsazují muži.
• Diváci. Tím, že pracují s kulturněhistorickými fakty, počítají s diváky, kteří mají nějaký přehled. (Inteligentní poblikum.)
• Na rozdíl od jiných divadel, Divadlo JC nestahuje hry z repertoáru. Tzn., že divák má možnost shlédnout všechny hry od založení divadla.

 

Divadelní hry:

• Akt
• Vyšetřování ztráty třídní knihy
• Blaník
• Švestka
• Cimrman v říši hudby
• České nebe
• Záskok …

 

Herci :

• Petr Brukner
• Miloň Čepelka
• Zdeněk Svěrák
• Ladislav Smoljak (1966–2010)
• Jak Kašpar (1975–2013)
• Václav Kotek
• Jaroslav Weigel
• Pavel Vondruška (1969–2010)
• Genadij Rumlena a další