Čas žít, čas umírat – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Čas žít, čas umírat

Autor: Erich Maria Remarque

Přidal(a): Aneta Břízová

 

Druh: Epika

Žánr: Román (psaný prózou)

 

Téma:

Válka a její skutečné zobrazení  (utrpení a vztahy vojáků), změna morálních hodnot
(manželka-rodina), společnost (politický systém)

 

Prostředí:

Východní fronta (Rusko), Werden (Německo); 2.světová válka

 

Charakteristické prvky:

– psáno v er-formě
– spisovná (převážně) a dobová čeština
– přímá řeč („Má prostřelenou ruku. Hladká rána.”)
– hovorové a slangové výrazy („Vypadá to na pěknou bryndu.”)
– dlouhé a podrobné popisování (Ernestův život, válka aj.)
– úvahové prvky (smysl války,život,rodina aj.)
– vulgarismy („Drž hubu a mysli na svou nevěstu!”)
– cizí jazyky (Deutschland aj.)

 

Obsah díla:
Hlavní postavou tohoto příběhu je německý voják Ernst Graeber bojující na východní frontě. Po dvou letech dostává třítýdenní dovolenou a odjíždí do rodného Werdenu. Město ale nachází téměř vybombardováno. Hledá své rodiče, avšak neúspěšně. Po mnoha letech se potkává s Alžbětou – spolužačkou z gymnázia. Jejich setkání přerůstá v milostný vztah, jenž se odehrává na špatném místě a ve špatnou dobu. Pokoušejí se užít si ty tři týdny, které je Ernst doma v Německu. Ke konci dovolené se vezmou. To ale nedokáže zabránit Ernstově odjezdu zpět na frontu. Po příchodu zpět do zákopů, kde vládne ponurá nálada a je zcela jisté, že Německo ustupuje stále rychleji, mu je líto několika zajatých Rusů, které pouští ven z vězení na svobodu. Nejstarší z nich jej ale při útěku zastřelí.

 

Postavy: Ernst Graeber

– mladý voják bojující na východní frontě, který studoval na gymnáziu
– pragmatický
– zamilovává se do Alžběty, kterou si později vezme
– postupem času se stává důvěřivým
– záleží mu na jeho rodičích a na své ženě
– snaží se přijít na smysl války
– je zoufalý ze zbytečného umírání a z beznaděje (neví, co dělat)

 

Alžběta Kruseová

– Ernstova spolužačka z gymnázia
– mladá, ale naprosto samostatná
– hodná, starostlivá, věří v lepší budoucnost
– zamilovává se do Ernesta, kterého si poté vezme
– ostře sledována SS (kvůli jejímu otci)

 

profesor Pohlmann

– učitel na gymnáziu, kam chodil Ernst a Alžběta
– starší muž; ochotný, hodný, tvrdohlavý, urputný
– ke konci knihy zatčen gestapem za své ,,činy“

 

Alfons Bilding

– pochází z chudé rodiny; později okresní velitel žijící v přepychu
– podporuje nacistický režim, je posedlý vidinou ,,ideálního“ státu
– neutrální postava (neuvědomuje si dopady idejí nacistů)

 

Autor: 

Erich Maria Remarque (22.6. 1898 Osnabrück, Německo – 25.9. 1970 Locarno, Švýcarsko)
– německý spisovatel
– roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. světové války
– v roce 1918 byl raněn
– po 1. svět. byl účetním, obchodním cestujícím, agentem se hřbitovními náhrobky,
varhaníkem i automobilovým závodníkem
– v letech 1923 – 1934 působil Remarque jako redaktor v Hannover
– r.1931 byl nominován na Nobelovu cenu za mír od válečného zpravodaje profesora
Sigismonda Cybichowskeho a od N.M.Butlera
– po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce
1938 byl zbaven německého občanství
– roku 1939 odjel do New Yorku, kde získal americké občanství
– po válce se vrátil do Švýcarska, kde i umírá na aortenaneurisma

 

Díla:

Tři kamarádi, Na západní frontě klid, Vítězný oblouk, Čas žít,čas umírat, Černý obelisk…

 

Kontext:

Dílo je v mnohém podobné titulu ,,Na západní frontě klid“, jenž Remarque napsal o několik let dříve. Obě díla se odehrávají za války (1.světová válka a 2.světová válka) a mají stejnou stavbu; voják na frontě – dovolené v zázemí – opět na frontě, kde nakonec nachází smrt. Veškeré popisy děl působí velmi důvěryhodně a jsou propracovány do nejmenšího detailu.
I další autora tvorba je temného rázu a je zaměřena na válečné/meziválečné období – sám byl totiž účastníkem 1.světové války, ve které přišel o iluze a po skončení války měl problém se začlenit do běžného života. Válku nesnášel, ale ve svém životě nezažil nic ,,intenzivnějšího“, o čem by mohl dopodrobna vyprávět lidem kolem sebe.
Základní myšlenkou díla je uvědomit si váhu života. Ukazuje nám krutost a nelidskost války jako takové a i lidí, kteří se jí účastní; není zde místo na smilování – doplácí se na něj (např. Ernst a Rusové). V porovnání s dílem ,,Na západní frontě klid“ zde můžeme pozorovat individualitu člověka – postava Ernsta (na rozdíl od Paula) je raději zpět doma, než-li na frontě, kde pro něho vládne ponurá nálada a kde není místo na opravdové vztahy/city.
E.M. Remarque současně patřil do skupiny spisovatelů tzv. Ztracené generace. Mezi tu se řadil i např. Ernest Hemingway (Sbohem armádo) nebo Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby), kteří mohli být pro Remarque inspirací v psaní jeho děl.

 

Ukázka z knihy: Téměř konec knížky
– Ernst hlídá skupinu zajatých Rusů, o nichž se vedení domnívá, že jsou partyzáni
– Rusové přemlouvají Ernsta, aby s nimi utekl, protože Němci válku prohráli
– Ernst přemýšlí nad tím, co s nimi udělá (prožívá vnitřní rozpor)

Počkal, až byl nováček pryč. Pak vytáhl své cigarety a dal starému pro každého jednu. Zapálil sirku a podal mu ji mřížemi. Všichni kouřili. Cigarety v polotmě žhnuly a osvěcovaly obličeje. Graeber pohlédl na mladou Rusku a pocítil náhle nesnesitelnou touhu po Alžbětě. „Vy — dobrý,” řekl starý Rus, který sledoval jeho pohled. Přiblížil svůj obličej až k železným tyčím. „Válka prohrána — pro Němce — vy dobrý člověk,” řekl tiše.

„Nesmysl.”

„Proč ne — pustit nás — a jít s námi?”

Zbrázděný obličej se obrátil na okamžik k mladé Rusce a pak zpět. „Jít s námi — a Marusja — schovat — dobré místo — žít. Žít —” opakoval důrazně.

Graeber zavrtěl hlavou. To není východisko, myslil si. Tohle ne. Ale je vůbec jaké? „Žit — ne mrtvý — jenom zajatý —” šeptal Rus. „Vy taky — ne mrtvý — u nás dobře — my nevinní —”

Znělo to prostě. Graeber se odvrátil. Znělo to prostě v slabém, posledním světle večera. Pravděpodobně byli skutečně nevinni. Nenašli u nich žádné zbraně a nevypadali jako partyzáni. Oba staří určitě ne. Když je pustím, myslil si, udělám něco, aspoň něco. Zachráním několik nevinných lidí. Ale nemohu jít s nimi. Tam nemohu. Nemohu zase do toho, co chci opustit. Přecházel sem a tam. Došel zase k fontáně. Břízy byly teď proti nebi černé. Vrátil se. Jedna cigareta řeřavěla ještě ve tmě stáje. Obličej starého Rusa bylo slabě vidět za mřížemi. „Žít —” řekl. „Dobře — u nás —”

Graeber vzal zbylé cigarety a strčil mu je do velké ruky. Potom vytáhl několik zápalek a podal mu je. „Tady — kuřte — na noc —”

„Žít — vy mladý – válka pryč pro vás — vy dobrý člověk — my nevinní — žít — vy — my — všichni —”

Byl to tichý, hluboký hlas. Vyslovoval, žít jako prodavač na černém trhu ,máslo’. Tak jak nevěstka říká ,láska’. Něžně, vyzývavě, lákavě a falešně. Jako by měl život na prodej. Graeber cítil, jak ho ten hlas drásá.

„Drž hubu!” okřikl starého. „Přestaň s tím žvaněnim, nebo to ohlásím. Pak budete vyřízeni!”

 

Rozbor ukázky: – spisovný a srozumitelný jazyk
– vulgarismy („Drž hubu!”)
– přímá řeč („Proč ne — pustit nás — a jít s námi?”)
– hovorové výrazy (žvanění)
– myšlenkové monology postavy
– opakování slov – důraz (,,žít“,  ,,ne mrtvý“ )
– psané er-formou (,,Graeber vzal zbylé cigarety a strčil mu je do velké ruky.“)
– porovnání (,,Břízy byly teď proti nebi černé“)
– Ernst má touhu udělat něco dobrého pro druhé po letech válčení a zabíjení, aby
aspoň částečně ulevil svému svědomí .
Nevěří tomu, že zajatci jsou partyzáni a přemýšlí nad tím, že je nechá odejít. To se
mu ke konci knihy nevyplácí (je jimi zabit) – jeho dobrý záměr se mu vrací smrtí.





Další podobné materiály na webu: