Čekání na Godota – rozbor díla k maturitě (7)

 

Kniha: Čekání na Godota

Autor: Samuel Beckett

Přidal(a): cici

 

ABSURDNÍ DRAMA

– směr avantgardního divadla, projevující se zejména od 50. let 20. Století
– zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou.
– vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi.
-ukazuje člověka, jenž je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil.
– charakteristické je odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci.
– dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.
– další tvůrci: Eugéne Ionesco (Plešatá zpěvačka 1948/ Nosorožec 1960)
Václav Havel (Zahradní slavnost 1963, Asance 1987, Audience)
-předchůdce abs. d.: Alfred Jarry (Král Ubu 1885)

 

AUTOR

SAMUEL BECKETT  13.04.1906 – †22.12.1989

– irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla – přítel Jamese Joyce

– Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové
-Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky (francouzštinu a italštinu). Po ukončení studia (1927) pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně.
-Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. mezi lety 1935 – 1936 – deprese –  léčba – pak cestoval po Evropě.
-Do básnického světa vstoupil v roce 1930 sbírkou Děvkoskop (v tomto dramatickém monologu si hlavní postava krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí) Následoval soubor esejí Proust (1931) a román Víc píchanců než kopanců (1934)
-Jeho románová kariéra naplno odstartovala v r. 1938 knihou Murphy (líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli) – v témže roce se odstěhoval do Francie („Je mi milejší Francie ve válce než Irsko v míru.“)- Za druhé světové války se angažoval v protifašistickém odboji (francouzském hnutí odporu) -Před nacistickým pronásledováním byl roku 1942 nucen prchnout do malé vesničky Roussillon na jihu Francie, kde až do konce války pracoval v zemědělství. V té době napsal svůj v pořadí druhý román Watt.
– po skončení války nejplodnější období („pak už jsem nenapsal nic, co by pro mě mělo nějakou cenu“) psal francouzsky – větš. pesimistická díla – kritika nesmyslnosti života → trilogie  – Molloy (1951), Malone umírá (1951) a Nepojmenovatelný (1953) – snaha psát beze stylu, snahy o eleganci
– hra Čekání na Godota z roku 1949 mu přinesla celosvětovou proslulost, dále dílo Konec hry (1957) a série div. a krátkých rádiových her. Ve hře Poslední páska se vrací k angličtině
– v několika dílech prvky černého humoru – snaha zmírnit dopad pochmurných námětů
– Roku 1969 mu byla udělena Nobelova cena (většinu peněz prý daroval chudým umělcům)
– Dílo Katastrofa (1984), které se zabývá tématem výslechu disidentů, bylo napsáno speciálně pro Václava Havla
-1989 na následky dýchacích potíží umírá,

 

DÍLO ČEKÁNÍ NA GODOTA:

– napsal ve francouzštině mezi říjnem 1948 a lednem 1949, 35 divadelních ředitelů hru odmítlo (představovala pro ně nesmyslnou, nehratelnou hloupost//hloupý vtip), sám přeložil do angličtiny

 

PROLOG:
– navazuje na existencionalismus, úvahy o smyslu bytí (X Camus, Sartre – vytříbený jazyk) navrací se k tematice Sartrovy Nevolnosti
-díky manželce Suzanne, která se obrátila na jednoho z režisérů →  Theatre de Babylone Jeana-Marie Serreaua v divadle na pokraji krachu
-způsobilo zjevení, reprízy beznadějně vyprodány (za 2 roky 500), divadlo bylo zachráněno

 

 TÉMA:
– lidé neustále čekají na něco, co změní jejich život v budoucnu, nebo na někoho, kdo by jim mohl pomoci a přitom zapomínají žít přítomností
+ strach z nepochopení světa, hrůza z nepoznaného → oba tuláci se bojí udělat něco sami – trošku souvisí s existencionalismem, který ukazuje člověka odsouzeného ke svobodě
+ odcizení člověka ve světě moderní techniky a civilizace
– nenacházíme klasické schéma – zápletka, rozuzlení.. – kruhový děj

 

DĚJ: 2 dějství
– nesen postavami, není zde vypravěč
2 muži – Estragon (Gogo) a Vladimír (Didi), tuláci, kteří tráví svůj čas hovory pod suchým stromem na cestě odněkud někam a čekají na jakéhosi pana Godota, který ovšem nepřichází. Čas zabíjejí absurdní konverzací, která nikam nevede. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. Pozzo ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Luckymu je v jednu chvíli nasazen klobouk, spustí „své“ myšlenkové pochody. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.
Hra pokračuje ve dni dalším. Druhé dějství je takřka opakováním dějství prvého. Opět přichází Pozzo s Luckym, jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je naopak němý. Jednou mají pocit, že vidí Godota. Na konci dne se Godot opět nechá ústy chlapce slyšet, že nepřijde, ale zítra určitě. Přemýšlejí, zda se oběsit, ale nakonec rozhodnou pro odchod. Nicméně ani jeden z nich se nepohne.
V Godotovi vidí E+V naději, poslední šanci svých promarněných životů → mezi Godotem a smrtí nic není, jen nekonečné čekání (z anglického God / franc. godillot – slangový název pro botu)

  • každý další den si nejsou jisti, jestli byli na tom samém místě i včera, nevzpomínají si na nic moc zvláštního, co by viděli (co by se stalo)
  • tragická bezútěšnost prokládána groteskními scénami – vyzouvání, nazouvání bot, padání kalhot (několik stran)
  • říkají, že něco udělají, přitom se nikdy ani nepohnou (pojď pryč“ nemůžeme“ proč?“ ČEKÁME NA GODOTA“ – máš pravdu)

 

JAZYK:
– dialog – neustálé opakování otázek a absurdních odpovědí – účelem slov není cokoli sdělit, je zabít čas, úmyslná destrukce jazyka
– práce se synonymy, monotónnost – opakování gest, akcí, slov
– srozumitelný, (ne)spisovná čeština, vulgarismy

 

OKOLNOSTI, OSTATNÍ

  • po válce – jak čelit existenci?
  • Vliv existencionalismu a jeho témat (svoboda, subjektivita, každodennost)
  • Pocit, že člověk byl vržen do světa, který mu navždy zůstane nesrozumitelný: nezpůsobilost jazyka vyjádřit cokoli smysluplného
  • „Utrpení je pro Becketta nejzřejmějším vyjádřením absurdity lidské existence. Všechny Beckettovy postavy trpí, bez výjimky.“





Další podobné materiály na webu: