Česká próza v letech 1945-1948

 

Jméno: Česká próza v letech 1945-1948

Zařazení: Literatura, Literární období

Přidal(a): Nikola V.

 

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

• hlavním úkolem – obnova válkou poničené země, pokus o návrat k demokratickým principům
• příklon k levicovým stranám a idejím
• silné vazby na Sovětský svaz -> nejsilnější politickou silou ve státě se stali komunisté
• politický převrat 2/1948 -> začátek 40 let trvajícího komunistického režimu, definitivní zařazení Československa do východního bloku

 

VÝVOJ KULTURY

• poválečná euforie z osvobození a z možnosti svobodného projevu -> rychlá obnova bohatého předválečného kulturního dění
• radost z konce války, potřeba zapomenout na prožité utrpení se mísila s nutkáním umělecky vyjádřit válečné zážitky
• inspirace především v sovětském umění
• mnichovské trauma a rozčarování z tehdejšího postoje západních spojenců X osvobození Rudou armádou
  • důvody toho, že se většina obyvatel obracela východním směrem

 

POVÁLEČNÁ PRÓZA

• poměrně mnohotvárná, existovalo vedle sebe několik různorodých tendencí, které se vzájemně prostupovaly
• sjednocující témata – válka, okupace
  • tato témata ztvárnil Jan Drda, Jiří Weil
  • holocaust – ztvárňovali ti, kterých se dotýkal (Jiří Weil)
  • příběhy obyčejných lidí za války
• Egon Hostovský – po válce obohatil psychologický rozměr svých knih o téma života emigrantů v cizí zemi
• autobiografické a dokumentární texty – svědectví o době okupace, životě v protektorátu a koncentračních táborech
  • uplatnily se reportáže, deníky či memoáry (Julius Fučík)

 

EGON HOSTOVSKÝ

• 1908-1973
• český prozaik a novinář židovského původu
• světovou válku prožil v emigraci, poté se vrátil do Československa a po roce 1948 emigroval podruhé
• mimo jiné byl redaktorem rádia Svobodná Evropa

DÍLO

• psychologické a existenciální prózy
• ze zkušenosti emigranta vytěžil prózy zrcadlící pocity člověka zbaveného vlasti
• hlavním tématem – duchovní osamělost a izolace jedince
• romány napsané v emigraci (Cizinec hledá byt, Nezvěstný, Dobročinný večírek) – zachycoval osudy evropských emigrantů v USA
  • hrdiny těchto románů opouští víra vlepší budoucnost, zdůrazňuje jejich bezmocnost vůči mocenským mechanismům
• autobiografický román Všeobecné spiknutí – hledání ztracené lidské identity
• Cizinec hledá byt
• • 1947, román
  • Pojednává o českém emigrantovi, lékaři Václavu Markovi, který se v poválečném New Yorku snaží najít byt – klidné místo, kde by mohl dokončit svou vědeckou práci. Markovi se však z různých příčin nedaří v žádném z bytů zůstat dlouho a stále se stěhuje.
  • jeho hledání bytu je symbolem nekonečné cesty člověka bez naplnění
  • střety s nájemníky a majiteli vrcholící Markovým odchodem do dalších bytů jsou metaforou nezakotvenosti a osamělosti člověka ve světě plném složitých a absurdních mezilidských vztahů
  • popis předsudků a úskalí, kterým musí čelit, problém sžívání s novým prostředím
  • dojem odcizení zvyšuje věcnost autorského komentáře a absence expresivity
• Nezvěstný
• • román se špionážními prvky
  • děj je zasazen do pochmurného prostředí Prahy krátce po únoru 1948
  • Hlavním hrdinou je vnitřně rozpolcený židovský intelektuál Brunner, který začne pracovat u tajných služeb a účastní se pátrání po nezvěstném novináři. Zpočátku nevinné odhalování cizích osudů se postupně stává hrozivým rituálem a strhává všechny zúčastněné, včetně Brunnera. Aby se zachránil, volí emigraci.
  • řeší vliv činů jednotlivce na řád společnosti a jeho zodpovědnost za ně

 

JAN DRDA

• 1915-1970
• český prozaik, dramatik, novinář
• koncem 30. let působil v Lidových novinách – autor drobných novinových útvarů
• po válce se účastnil politického dění, zastával řadu oficiálních funkcí
• šéfredaktor Lidových novin, první předseda Svazu československých spisovatelů

DÍLO

• zachytil dobu okupace a Pražského povstání
• po komunistickém převratu se stal vzorovým spisovatelem socialistického realismu, jeho tvorba upadla do ideologické schematičnosti
• před válkou se inspiroval folklórem a lidovou četbou
• román Městečko na dlani – dokonale prokreslil charaktery postav
• poválečné období – v jeho stylu se odrazila novinářská zkušenost – je zkratkovitý, dokumentární, využívá mluveného jazyka
• komunistické přesvědčení -> do jeho děl se promítla ideologická kritéria (Němá barikáda, Listy z Norimberka)
• úroveň jeho tvorby klesla v roce 1948 – přijal tvůrčí metodu socialistického realismu (Krásná Tortiza)
• spolupracoval s filmem, napsal několik divadelních her (Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves)
• autorem mnoha knih pro děti (České pohádky)
• nebyl Žid X prožíval válku, popis války z pozice obyčejných lidí, života v Protektorátu a mezích situací lidí v Protektorátu
• Němá barikáda
  • 1946, povídkový soubor
  • líčí osudy obyčejných lidí za okupace a během květnového povstání, kdy se projevuje jejich pevný charakter a statečnost (např. povídka Pancéřová pěst)
  • povídka Vyšší princip
    • název symbolizuje platnost mravních principů i v době nesvobody
    • Tři studenti jsou zatčeni a popraveni za zesměšnění říšského protektora Reinharda Heydricha. Profesor, který má čin chlapů před třídou odsoudit, se přikloní na jejich stranu, i když tím riskuje život.
  • v díle využil novinářskou praxi – dramatický děj má rychlý spád, autor uplatňuje smysl pro detail, zároveň jsou zde však patrné některé rysy charakteristické pro jeho pozdější tvorbu (schematizace postav aj.)
  • 2 události, klíčová období:
    • Heydrichiáda – povídka Vyšší princip – lidé, když musí, se zachovají jako hrdinové – normálně jsou nevýrazní, ničím výjimeční, „šedé myšky“
    • Květnové povstání v Praze
• Hrátky s čertem
  • pohádková komedie (divadelní hra)
  • reflektuje válku na pohádkovém pozadí
  • poválečné představení ve Stavovském divadle
  • Vypráví o vojenském vysloužilci Martinu Kabátovi a jeho zápasu s pekelnými mocnostmi o duše princezny Dišperandy a služebné Káči.
  • boj poctivého statečného člověka s nadpřirozenými silami je alegorií zápasu českého lidu s nacistickými okupanty, symbol hrdinů 2. světové války
  • jazyk je inspirován folklórem, lidovou řečí a humorem

 

JULIUS FUČÍK

• 1903-1943
• český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel
• zastával ostře levicové, prostalinské postoje
• v době okupace se nejprve stáhl do ústraní a věnoval se literatuře, později se účastnil odbojové činnosti
• 1942 – zatčen gestapem, později popraven v Berlíně
• po válce jeho odkazu využili komunisté pro svou propagandu a jeho dílo se stalo příkladem ideologické umělecké tvorby

DÍLO

• novinářská tvorba – zaměřil se na reportáže, ve kterých jsou patrné jeho literární ambice
• z cest do Sovětského svazu psal tendenční a silně idealizované reportáže – obhajoval stalinský režim v době největších represí (V zemi, kde zítra již znamená včera)
• Reportáž, psaná na oprátce
• • 1945
  • sepsal během několika měsíců svého věznění gestapem na Pankráci v roce 1943
  • rozdělena do 8 kapitol, ve kterých Fučík popisuje své zatčení, atmosféru života v cele, průběh výslechů
  • velkou pozornost věnuje charakteristice spoluvězňů, dozorců a vyšetřovatelů, jejichž postavy líčí s maximální úsporností a smyslem pro detail, píše také o gestapu
  • přes vězeňské prostředí a atmosféru strachu knihou prostupuje autorův optimismus, životní filozofie a humanismus; neztrácí víru a naději, lidé jsou ve skutečnosti dobří – lidé ve službách nacismu byli také přívrženci odboje
  • díky knize se proslavil jako odpůrce nacismu a stal se vzorem levicových novinářů a spisovatelů nejen v ČSR
  • komunisté text zásadními změnami upravili
  • kritického vydání bez cenzurních zásahů se kniha dočkala až roku 1995
  • psal malým písmem na motáky, aby to skryl před gestapem
  • český dozorce motáky vynášel, po válce tuto knihu dala dohromady jeho žena Gusta

 

JIŘÍ WEIL

• 1900-1959
• český prozaik, novinář, literární kritik a překladatel
• členem Devětsilu

DÍLO

• zachytil realitu stalinského režimu ve 30. letech 20. století a svou pozdější zkušenost Žida pronásledovaného nacistickým režimem
• jeho dílo zásadním způsobem ovlivnilo vývoj české prózy reflektující holocaust
• před válkou publikoval řadu reportáží z Ruska, překládal ruskou literaturu
• první román Moskva – hranice: spojil reportážní styl s beletristickými postupy
  • je zřejmé, že Weilův původně vřelý vztah k Sovětskému vztahu postupně ochladl
  • pokračování románu s názvem Dřevěná lžíce – mohlo vyjít až 1989, neboť v něm zobrazoval absurdní fungování totalitní společnosti
• alegorický román Makanna – otec divů: zpracoval téma falešného proroka a zneužití člověka ideologií
• v poválečné tvorbě vycházel z osobní zkušenosti s holocaustem za nacistické okupace a věnoval se zejména tématu pronásledování Židů nacisty (romány Život s hvězdou, Na střeše je Mendelssohn, povídkový soubor Barvy)
• Život s hvězdou
• • 1949, román
  • Hlavní postavou je bývalý židovský úředník Roubíček. Nejdříve pasivně čeká na povolání do transportu, ničí zařízení svého bytu a zbavuje se všech svých věcí (nechtěl nic nechat nacistům). Osamění a postupnou izolaci přijímá jako svůj úděl. Před realitou utíká do světa vzpomínek a imaginárních rozhovorů, zejména se svou dávnou láskou Růženou. Z letargie jej vytrhne až zpráva o její popravě. V tu chvíli se rozhodne bojovat za záchranu svého života, nenastoupí do transportu a začne se skrývat.
  • fungování nacistické mašinérie popisuje věcně jako všední realitu (s detaily), text proto vyznívá velmi působivě, až mrazivě
  • vlastní zkušenost Weila – nenastoupil do transportu, lidé mu pomohli se skrývat -> válku přežil
  • „první vlna válečné tematiky“ – bezprostředně po konci války, stal se inspirací pro druhou vlnu válečné tematiky v 60. letech
  • pravděpodobně inspirací pro Fuksův román Pan Theodor Mundstock
• Na střeše je Mendelssohn
• • 1960, román
  • složen z více dějových linií, včetně několika kapitol
  • líčí skutečné události během okupace v protektorátu – příjezd Reinharda Heydricha na Pražský hrad, jeho smrt po úspěšně spáchaném atentátu, budování terezínského ghetta a další
  • Sleduje osud několika postav (dvou německých vojáků, kteří mají na Heydrichův rozkaz odstranit ze střech Rudolfina sochu židovského skladatele Mandelssohna-Bartholdyho; dále Žida, který má onu sochu rozpoznat, dvou dívek, které ztratí své rodiče a mnoha dalších)
  • sled reportážně podaných epizod, které jsou do románu vloženy a které se vzájemně propojují
  • odhaluje absurdní okupační realitu, jež byla utrpením jak pro Židy, tak i pro ostatní obyvatele protektorátu
• Makanna – otec divů
• • román
  • inspirován historickou postavou orientálního náboženského vůdce Hekíma z poloviny 8. století
  • Tento lžiprorok je v románu ztvárněn jako demagog manipulující s lidmi a zneužívající lidskou touhu po dokonalém světě. Po smrti svého otce, tureckého generála v arabském vojsku, je Hekím vyhnán z otcova domu. Pomocí lsti se dostane do vedení sociálního povstání, ale už od počátku sleduje jen vlastní mocenské cíle.
  • tato postava je průhledným alegorickým ztvárněním Adolfa Hitlera
  • využil svých novinářských zkušeností a originálním způsobem spojil žánr historického románu s žánrem reportáže