Jméno: Česká próza v letech 1945-1948
Zařazení: Literatura, Literární období
Přidal(a): Nikola V.
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
- hlavním úkolem – obnova válkou poničené země, pokus o návrat k demokratickým principům
- příklon k levicovým stranám a idejím
- silné vazby na Sovětský svaz -> nejsilnější politickou silou ve státě se stali komunisté
- politický převrat 2/1948 -> začátek 40 let trvajícího komunistického režimu, definitivní zařazení Československa do východního bloku
VÝVOJ KULTURY
- poválečná euforie z osvobození a z možnosti svobodného projevu -> rychlá obnova bohatého předválečného kulturního dění
- radost z konce války, potřeba zapomenout na prožité utrpení se mísila s nutkáním umělecky vyjádřit válečné zážitky
- inspirace především v sovětském umění
- mnichovské trauma a rozčarování z tehdejšího postoje západních spojenců X osvobození Rudou armádou
- důvody toho, že se většina obyvatel obracela východním směrem
POVÁLEČNÁ PRÓZA
- poměrně mnohotvárná, existovalo vedle sebe několik různorodých tendencí, které se vzájemně prostupovaly
- sjednocující témata – válka, okupace
- Egon Hostovský – po válce obohatil psychologický rozměr svých knih o téma života emigrantů v cizí zemi
- autobiografické a dokumentární texty – svědectví o době okupace, životě v protektorátu a koncentračních táborech
- uplatnily se reportáže, deníky či memoáry (Julius Fučík)
EGON HOSTOVSKÝ
- 1908-1973
- český prozaik a novinář židovského původu
- světovou válku prožil v emigraci, poté se vrátil do Československa a po roce 1948 emigroval podruhé
- mimo jiné byl redaktorem rádia Svobodná Evropa
DÍLO
- psychologické a existenciální prózy
- ze zkušenosti emigranta vytěžil prózy zrcadlící pocity člověka zbaveného vlasti
- hlavním tématem – duchovní osamělost a izolace jedince
- romány napsané v emigraci (Cizinec hledá byt, Nezvěstný, Dobročinný večírek) – zachycoval osudy evropských emigrantů v USA
- hrdiny těchto románů opouští víra vlepší budoucnost, zdůrazňuje jejich bezmocnost vůči mocenským mechanismům
- autobiografický román Všeobecné spiknutí – hledání ztracené lidské identity
- Cizinec hledá byt
-
- 1947, román
- Pojednává o českém emigrantovi, lékaři Václavu Markovi, který se v poválečném New Yorku snaží najít byt – klidné místo, kde by mohl dokončit svou vědeckou práci. Markovi se však z různých příčin nedaří v žádném z bytů zůstat dlouho a stále se stěhuje.
- jeho hledání bytu je symbolem nekonečné cesty člověka bez naplnění
- střety s nájemníky a majiteli vrcholící Markovým odchodem do dalších bytů jsou metaforou nezakotvenosti a osamělosti člověka ve světě plném složitých a absurdních mezilidských vztahů
- popis předsudků a úskalí, kterým musí čelit, problém sžívání s novým prostředím
- dojem odcizení zvyšuje věcnost autorského komentáře a absence expresivity
- Nezvěstný
-
- román se špionážními prvky
- děj je zasazen do pochmurného prostředí Prahy krátce po únoru 1948
- Hlavním hrdinou je vnitřně rozpolcený židovský intelektuál Brunner, který začne pracovat u tajných služeb a účastní se pátrání po nezvěstném novináři. Zpočátku nevinné odhalování cizích osudů se postupně stává hrozivým rituálem a strhává všechny zúčastněné, včetně Brunnera. Aby se zachránil, volí emigraci.
- řeší vliv činů jednotlivce na řád společnosti a jeho zodpovědnost za ně
JAN DRDA
- 1915-1970
- český prozaik, dramatik, novinář
- koncem 30. let působil v Lidových novinách – autor drobných novinových útvarů
- po válce se účastnil politického dění, zastával řadu oficiálních funkcí
- šéfredaktor Lidových novin, první předseda Svazu československých spisovatelů
DÍLO
- zachytil dobu okupace a Pražského povstání
- po komunistickém převratu se stal vzorovým spisovatelem socialistického realismu, jeho tvorba upadla do ideologické schematičnosti
- před válkou se inspiroval folklórem a lidovou četbou
- román Městečko na dlani – dokonale prokreslil charaktery postav
- poválečné období – v jeho stylu se odrazila novinářská zkušenost – je zkratkovitý, dokumentární, využívá mluveného jazyka
- komunistické přesvědčení -> do jeho děl se promítla ideologická kritéria (Němá barikáda, Listy z Norimberka)
- úroveň jeho tvorby klesla v roce 1948 – přijal tvůrčí metodu socialistického realismu (Krásná Tortiza)
- spolupracoval s filmem, napsal několik divadelních her (Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves)
- autorem mnoha knih pro děti (České pohádky)
- nebyl Žid X prožíval válku, popis války z pozice obyčejných lidí, života v Protektorátu a mezích situací lidí v Protektorátu
- Němá barikáda
- 1946, povídkový soubor
- líčí osudy obyčejných lidí za okupace a během květnového povstání, kdy se projevuje jejich pevný charakter a statečnost (např. povídka Pancéřová pěst)
- povídka Vyšší princip
- název symbolizuje platnost mravních principů i v době nesvobody
- Tři studenti jsou zatčeni a popraveni za zesměšnění říšského protektora Reinharda Heydricha. Profesor, který má čin chlapů před třídou odsoudit, se přikloní na jejich stranu, i když tím riskuje život.
- v díle využil novinářskou praxi – dramatický děj má rychlý spád, autor uplatňuje smysl pro detail, zároveň jsou zde však patrné některé rysy charakteristické pro jeho pozdější tvorbu (schematizace postav aj.)
- 2 události, klíčová období:
- Heydrichiáda – povídka Vyšší princip – lidé, když musí, se zachovají jako hrdinové – normálně jsou nevýrazní, ničím výjimeční, „šedé myšky“
- Květnové povstání v Praze
- Hrátky s čertem
- pohádková komedie (divadelní hra)
- reflektuje válku na pohádkovém pozadí
- poválečné představení ve Stavovském divadle
- Vypráví o vojenském vysloužilci Martinu Kabátovi a jeho zápasu s pekelnými mocnostmi o duše princezny Dišperandy a služebné Káči.
- boj poctivého statečného člověka s nadpřirozenými silami je alegorií zápasu českého lidu s nacistickými okupanty, symbol hrdinů 2. světové války
- jazyk je inspirován folklórem, lidovou řečí a humorem
JULIUS FUČÍK
- 1903-1943
- český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel
- zastával ostře levicové, prostalinské postoje
- v době okupace se nejprve stáhl do ústraní a věnoval se literatuře, později se účastnil odbojové činnosti
- 1942 – zatčen gestapem, později popraven v Berlíně
- po válce jeho odkazu využili komunisté pro svou propagandu a jeho dílo se stalo příkladem ideologické umělecké tvorby
DÍLO
- novinářská tvorba – zaměřil se na reportáže, ve kterých jsou patrné jeho literární ambice
- z cest do Sovětského svazu psal tendenční a silně idealizované reportáže – obhajoval stalinský režim v době největších represí (V zemi, kde zítra již znamená včera)
- Reportáž, psaná na oprátce
-
- 1945
- sepsal během několika měsíců svého věznění gestapem na Pankráci v roce 1943
- rozdělena do 8 kapitol, ve kterých Fučík popisuje své zatčení, atmosféru života v cele, průběh výslechů
- velkou pozornost věnuje charakteristice spoluvězňů, dozorců a vyšetřovatelů, jejichž postavy líčí s maximální úsporností a smyslem pro detail, píše také o gestapu
- přes vězeňské prostředí a atmosféru strachu knihou prostupuje autorův optimismus, životní filozofie a humanismus; neztrácí víru a naději, lidé jsou ve skutečnosti dobří – lidé ve službách nacismu byli také přívrženci odboje
- díky knize se proslavil jako odpůrce nacismu a stal se vzorem levicových novinářů a spisovatelů nejen v ČSR
- komunisté text zásadními změnami upravili
- kritického vydání bez cenzurních zásahů se kniha dočkala až roku 1995
- psal malým písmem na motáky, aby to skryl před gestapem
- český dozorce motáky vynášel, po válce tuto knihu dala dohromady jeho žena Gusta
JIŘÍ WEIL
- 1900-1959
- český prozaik, novinář, literární kritik a překladatel
- členem Devětsilu
DÍLO
- zachytil realitu stalinského režimu ve 30. letech 20. století a svou pozdější zkušenost Žida pronásledovaného nacistickým režimem
- jeho dílo zásadním způsobem ovlivnilo vývoj české prózy reflektující holocaust
- před válkou publikoval řadu reportáží z Ruska, překládal ruskou literaturu
- první román Moskva – hranice: spojil reportážní styl s beletristickými postupy
- je zřejmé, že Weilův původně vřelý vztah k Sovětskému vztahu postupně ochladl
- pokračování románu s názvem Dřevěná lžíce – mohlo vyjít až 1989, neboť v něm zobrazoval absurdní fungování totalitní společnosti
- alegorický román Makanna – otec divů: zpracoval téma falešného proroka a zneužití člověka ideologií
- v poválečné tvorbě vycházel z osobní zkušenosti s holocaustem za nacistické okupace a věnoval se zejména tématu pronásledování Židů nacisty (romány Život s hvězdou, Na střeše je Mendelssohn, povídkový soubor Barvy)
- Život s hvězdou
-
- 1949, román
- Hlavní postavou je bývalý židovský úředník Roubíček. Nejdříve pasivně čeká na povolání do transportu, ničí zařízení svého bytu a zbavuje se všech svých věcí (nechtěl nic nechat nacistům). Osamění a postupnou izolaci přijímá jako svůj úděl. Před realitou utíká do světa vzpomínek a imaginárních rozhovorů, zejména se svou dávnou láskou Růženou. Z letargie jej vytrhne až zpráva o její popravě. V tu chvíli se rozhodne bojovat za záchranu svého života, nenastoupí do transportu a začne se skrývat.
- fungování nacistické mašinérie popisuje věcně jako všední realitu (s detaily), text proto vyznívá velmi působivě, až mrazivě
- vlastní zkušenost Weila – nenastoupil do transportu, lidé mu pomohli se skrývat -> válku přežil
- „první vlna válečné tematiky“ – bezprostředně po konci války, stal se inspirací pro druhou vlnu válečné tematiky v 60. letech
- pravděpodobně inspirací pro Fuksův román Pan Theodor Mundstock
- Na střeše je Mendelssohn
-
- 1960, román
- složen z více dějových linií, včetně několika kapitol
- líčí skutečné události během okupace v protektorátu – příjezd Reinharda Heydricha na Pražský hrad, jeho smrt po úspěšně spáchaném atentátu, budování terezínského ghetta a další
- Sleduje osud několika postav (dvou německých vojáků, kteří mají na Heydrichův rozkaz odstranit ze střech Rudolfina sochu židovského skladatele Mandelssohna-Bartholdyho; dále Žida, který má onu sochu rozpoznat, dvou dívek, které ztratí své rodiče a mnoha dalších)
- sled reportážně podaných epizod, které jsou do románu vloženy a které se vzájemně propojují
- odhaluje absurdní okupační realitu, jež byla utrpením jak pro Židy, tak i pro ostatní obyvatele protektorátu
- Makanna – otec divů
-
- román
- inspirován historickou postavou orientálního náboženského vůdce Hekíma z poloviny 8. století
- Tento lžiprorok je v románu ztvárněn jako demagog manipulující s lidmi a zneužívající lidskou touhu po dokonalém světě. Po smrti svého otce, tureckého generála v arabském vojsku, je Hekím vyhnán z otcova domu. Pomocí lsti se dostane do vedení sociálního povstání, ale už od počátku sleduje jen vlastní mocenské cíle.
- tato postava je průhledným alegorickým ztvárněním Adolfa Hitlera
- využil svých novinářských zkušeností a originálním způsobem spojil žánr historického románu s žánrem reportáže
