Česká próza v letech 1958-1968

 

Jméno: Česká próza v letech 1958-1968

Zařazení: Literatura, Literární období

Přidal(a): Nikola V.

 

 

ROZŠTĚPENÍ TVORBY

• oficiální
• exilová
• samizdatová

 

1956 – sjezd KSSS

• Chruščovem odsouzen kult osobnosti -> uvolnění v SSSR (vydání Jednoho dne Ivana Děnisoviče) -> i u nás dochází k určitému uvolnění

 

Rozšiřuje se spektrum:

• ustupuje historická próza
• zůstává psychologická próza
• rozvíjí se společenská, sociální próza

 

Oblíbené – téma 2. světové války, holocaustu -> „2. vlna okupační prózy“

• paralela mezi nesvobodou v nacismu X komunismu
• hrdinové deformováni nacistickou ideologií X záměr – ukázat, jak lidský charakter deformuje totalita komunistická

 

Základní fakta

• před 1968 – odstupuje Antonín Novotný, později Ludvík Svoboda, Dubček se dostává do čela, sjezd československých spisovatelů – otevřená kritika totality
• kultura se otevírá podnětům ze západu, překlady např. beatníků, italského neorealismu
• točí se filmy – příběhy, které jsou reflexí na 50. léta
• 8/1968 – o to hlubší propad za doby normalizace
• Arnošt Lustig, Ladislav Fuks, Milan Kundera, Pavel Kohout, Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

• 1960 – KSČ rozhodla, že v Československu bylo dosaženo socialismu, a stvrdila to novou ústavou
• skutečný stav společnosti měl však k socialismu daleko
• po počátečních úspěších se ukázalo, že centrálně řízené hospodářství není efektivní – na přelomu 50. a 60. let se projevily příznaky ekonomického úpadku
• část komunistického vedení proto prosadila zahájení ekonomických reforem
• liberalizace hospodářství se však začala promítat i do politické roviny a léta umlčované veřejné mínění žádalo rozsáhlejší demokratizaci režimu
• tomu vyšlo vstříc počátkem roku 1968 nové vedení strany a státu – Alexander Dubček, Oldřich Černík a Ota Šik
• uvolnění politických poměrů – tzv. „tání“ – se projevilo v politické reformě směřující k „socialismu s lidskou tváří“
• tu se znepokojením sledoval zbytek východního bloku a varoval reformátory, že zachází příliš daleko
• konzervativní část KSČ – Vasil Biľak, Alois Indra, Drahomír Kolder a další – požádala „zvacím dopisem“ sovětské vedení o pomoc při potlačení reforem
• v srpnu 1968 byla ČSSR obsazena vojsky pěti států Varšavské smlouvy
• projevy odporu byly násilně potlačeny a moc převzali konzervativní komunisté
• pokus o obrodu režimu skončil nezdarem
• zásadní roli při prosazování demokracie režimu sehráli také umělci požadující tvůrčí svobodu
• pomáhali znovu probudit společenské hnutí, šířili názory, které byly v rozporu s oficiální ideologií
• otevřená kritika režimu zazněla na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967
• po pokračování reforem volala výzva Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov

 

LITERATURA

• oslabení komunistické vlády – způsobeno zejména vlnou kritiky stalinismu v 50. letech i pozdější ekonomickou krizí
• uvolnění kontroly nad vydávanými pracemi a rozšíření publikačních možností i dříve zakázaných autorů (Vladimíra Holana, Egona Hostovského, Jana Zahradníčka) či členů pražské surrealistické skupiny kolem Vratislava Effenbergera
• scelování povolené a zakázané literatury
• česká kultura začala pozvolna navazovat kontakty se zahraničím
• vliv západní kultury, rockové hudby, písní Rolling Stones a Beatles, hnutí hippies, propagujícího volnou lásku a celosvětový mír
• překlady dosud nevydávaných zahraničních autorů (např. poezie amerických beatniků či absurdních dramat Samuela Becketta)
• rozšíření publikačních možností – literární časopisy; nadále vycházely Literární noviny, Světová literatura a brněnský Host do domu, nově vznikl časopis Tvář (jehož šéfredaktorem byl Jan Lopatka), Sešity pro mladou literaturu, revue Divadlo nebo časopis Dialog (redigoval básník Emil Juliš)
• liberálnější situace se projevila i na sjezdu Svazu československých spisovatelů na konci června 1967, kde proti poúnorové politice vystoupil zejména Ludvík Vaculík, který o rok později v rámci pražského jara v tisku vydal manifest Dva tisíce slov

———–

• tato aktivita byla však potlačena srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy
• 1969 – zrušení mnoha literárních časopisů, zastavení činnosti nově vzniklého svazu spisovatelů, jehož předsedou byl Jaroslav Seifert, a znovuzavedení cenzury, která literaturu opět rozdělila na oficiální a zakázanou
• po období rozkvětu přišlo 20 let tvůrčí nesvobody – doba normalizace

———–

• 1958-1968 reagovali spisovatelé na schematismus a společenskou angažovanost literatury 40. a 50. let hledáním nových způsobů vyjádření svých názorů a pocitů
• básníci, prozaici i dramatici se často pouštěli do formálních a jazykových experimentů, mnozí byli ovlivněni existencialismem
• v českých podmínkách se uplatil i nový román, absurdní drama a experimentální poezie
• americké a později i ruské protestsongy inspirovaly tvorbu písničkářů
• slovenští autoři – meditativní lyrika (Ladislav Novomeský), politická próza (Ladislav Mňačko), absurdní drama (Peter Karvaš)

 

LADISLAV FUKS

• 1923 (Praha) – 1994 (Praha)
• prozaik, autor románů, novel a povídek

DÍLO

• do literatury vstoupil v 60. letech psychologickými prózami s válečnou a židovskou tematikou, za normalizace však své práce částečně přizpůsobil dobovým požadavkům na literární dílo
• ke svému původnímu zájmu o vnitřní stavy jedince se vrátil až v  letech
• prozaická tvorba – převážně autobiografické rysy
• zachycuje především své zážitky z doby okupace a komplikovaný vztah k otci
• hlavním tématem většiny románům, novel a povídkových souborů je konflikt člověka se zlem (válkou, zrůdnou ideologií, touhou po pomstě)
• mnohé situace i chování postav však často vyznívají absurdně a groteskně
• typická temná a tajemná atmosféra hororu, vzájemné prostupování snu a skutečnosti, motivy smrti
• básnické prostředky, zejména metafory a symboly, časté opakování motivů
• V době okupace; převážně židovští hrdinové jsou konfrontováni s hrůzami válečných událostí a jejich hlavní snahou je přežít
  • román Pan Theodor Mundstock
  • povídky Mí černovlasí bratři
  • román Variace pro temnou strunu
• novela Spalovač mrtvol – zpracoval téma proměny charakteru člověka ovlivněného nacistickou ideologií
• počátek 70. let -> obhajoba nových tvůrčích postupů – spojil prvky detektivky a sci-fi (Myši Natálie Mooshabrové)
• román s detektivní zápletkou Příběh kriminálního rady – o vztahu otce a syna
• polovina 70. let – pod tlakem normalizační kulturní politiky psal společensky angažované prózy
  • Návrat z žitného pole – zaměřeno proti emigraci
  • Křišťálový pantoflíček – román o dětství Julia Fučíka
• 80. léta – Obraz Marina Blaskowitze – román, návrat k závažnějšímu tématu viny a trestu
• Vévodkyně a kuchařka – poslední román, alegorickým obrazem konce 19. století i úpadku aristokracie
• historický, psychologický román
• témata 2. světové války, holocaustu
• dílo – „travestie“ – žánr humoristické literatury, která zpracovává vážné nebo vznešené téma zlehčujícím až karikujícím stylem
• mistr masky, jinotajů; byl homosexuál – musel to skrývat (dobové přísné postoje)
• nebyl Žid X píše o holocaustu – problém utlačované menšiny (byl homosexuál), navíc tato díla procházela cenzurou, „jak se cítí člověk vyloučen z většinové společnosti kvůli odlišnému postoji, názoru“,
• jedinec X totalita
• měl spolužáky, kteří mizeli do KT, ghett -> věnoval se tématu už v prvních povídkách (Mí černovlasí bratři)
• Pan Theodor Mundstock
  • 1963, román
  • v době protektorátu
  • zachycuje poslední měsíce života starého mládence Theodora Mundstocka, Žida, který pasivně čeká a předvolání do transportu
  • Hrdina se poddává strachu z budoucnosti a často o svých pocitech rozmlouvá s vlastní já, „stínem“, kterému říká Mon. Mon však mizí ve chvíli, kdy Mundstock vezme realitu na vědomí a rozhodne se aktivně připravit na situace, s nimiž by se mohl při transportu nebo v koncentračním táboře setkat. Tato příprava mu má pomoci přežít. Své metody učí i chlapce Šimona, o kterého se stará poté, co byla jeho rodina deportována. Mundstock ale paradoxně umírá těsně před odjezdem transportu, když je při provádění nacvičeného manévru sražen německým autem.
  • zachytil vnitřní proměnu člověka drceného válečnými událostmi i absurditu snahy připravit se na „budoucnost“
  • příběh je vyprávěn er-formou, jeho kompozici narušuje prolínání snů a skutečnosti (Mundstockovy představy o transportu a táboře, rozmluvy s Monem)
  • Theodor Mundstock – starý osamělý Žid, psychicky narušený válkou, čekáním na předvolání do KT
  • Mon – fiktivní postava, jeho stín, sarkastický, útočný, realistický

• • symbolické – odkazy k dílům/postavám z minulosti – ostatních děl tématu holocaustu
    • vagony – není co jíst, dýchat -> trénuje, jak dlouho vydrží se zadrženým dechem
    • vlak nedojede až do KT -> trénuje, jak si ulehčit, když ponese zavazadla
    • v KT se spí na dřevěných pryčnách -> trénuje spánek na žehlícím prkně, každý má vyměřené své malé místo

• • odkaz na Život s hvězdou (J. Weil) – příprava na transport, nejdříve pasivita, hlavní hrdina také s někým mluví – Růžena (Život s hvězdou) X Mon (T. M.)

• Spalovač mrtvol
  • 1967, hororová novela
  • téma vnitřní destrukce člověka pod vlivem nacistické ideologie, proměnu „pouhého“ podivína ve zcela psychopatickou osobnost
  • hororovou atmosféru navozuje zejména prostředí krematoria i opakující se motivy smrti, pohřbů a spalovacích pecí
  • er-forma, dlouhé monology hlavní postavy
  • má pocit, že všechny osvobodil, zachránil – i Židy, kteří kvůli jeho němu skončili v KT (i jeho přátelé)
  • zpopelnění = „očištění lidstva od zlého nánosu“
  • paralela k totalitě obecně, tomu, co se u nás dělo v 50. letech
  • K. – sám sebe vykresluje jako zásadového, milujícího, romantického

X

• • je chladnokrevný vrah
  • kontrast nebezpečných ideologií lidí, kteří se prezentují jako úžasní, ale ve své zvrácenosti páchají zločiny proti lidskosti (např. Goebbels, Göring), zaslepení nacisté – neuvědomují si, že páchají zločiny proti lidskosti
• Vévodkyně a kuchařka
  • 1983, román
  • zpracoval poznatky, které získal během svého pobytu v Rakousku
  • děj se odehrává v období secese (v letech 1897-1898) převážně ve Vídni
  • Hlavní hrdinkou je vévodkyně Sofie, která chce zřídit hotel, který by byl zároveň muzeem konce 19. století. Celý román tvoří podrobné vyprávění o realizaci jejího záměru, shromažďování nejrůznějších exponátů, které mají být nejen svědectvím o době na přelomu 19. a 20. století, ale i pomíjivosti a dočasnosti všeho pozemského a výzvou k hledání smyslu života.
  • zachytil atmosféru konce století (mimo jiné i detailním popisem jídelníčku šlechty), příčiny úpadku aristokracie (zejména využívání práce druhých) a charaktery množství postav z řad šlechty, středního stavu i služebnictva
  • opakují se motivy muzea, zrcadel, upírů, smrti
  • složité slovní obraty, často s německými a francouzskými výrazy, připomínají ornamentálnost secese

• Variace pro temnou strunu
  • román
  • téma odcizení a osamělosti
  • na počátku nacistické okupace
  • Zachycuje příběh studenta gymnázia Michala, syna policejního úředníka, který však v chladném rodinném prostředí trpí pocity samoty a úzkosti. Před nimi, ale i před děsivými válečnými událostmi uniká do svých fantazijních světů.
  • ich-forma, sledem převážně volně spjatých epizod
  • často splývá realita s Michalovými představami
  • ironie, prvky absurdity
• Myši Natálie Mooshabrové
  • román
  • dějově komplikovaný
  • příběh se odehrává v temné atmosféře blíže neurčené totalitní a policií střežené země, v niž technický pokrok (existence podzemní dráhy, lety na Měsíc) kontrastuje s chudobou obyvatel
  • Kniha líčí poslední týdny života osamělé vdovy Mooshabrové, která si přivydělává opatrováním hrobů a vypomáhá v nadaci Péče o dítě dohlížením na delikventní děti. Její vlastní děti ji však okrádají a vydírají. V závěru románu vychází najevo, že hrdinka je ve skutečnosti kněžnou Augustou, která se ukryla před diktátorským předsedou vlády Rappelschlundem, jenž se jí chtěl zbavit. V okamžiku odhalení kněžna umírá na otravu myším jedem.
  • tajuplný příběh s prvky sci-fi i detektivky
  • často se opakují stejné situace (návštěvy dětí) i motivy myšího jedu či podobizen kněžny Augusty
• Příběh kriminálního rady
  • psychologický román s detektivní zápletkou
  • reflektuje vztah se svým otcem
  • v době normalizace

 

 JOSEF ŠKVORECKÝ

• 1924 (Náchod) – 2012 (Toronto)
• český spisovatel
• zkušenosti s 2. sv. v.
• zakladatel exilového nakladatelství ´68 Publishers – společně se Zdenou Salivarovou (manželkou) -> díla exilových autorů + těch, co u nás byla zakázána

DÍLO

• téma české společnosti po 2. sv. v.
• zobrazení reality světa jeho současníků
• okrajově tematika holocaustu (Sedmiramenný svícen)
• jeho „alter ego“ (druhé já, promítá své zkušenosti a záliby do této postavy) – Danny Smiřický (Smiřický – rod v Náchodě)
  • Zbabělci – student
  • Tankový prapor – voják
  • Mirákl – čihošťský zázrak
  • Příběh inženýra lidských duší – emigrant v Torontu
    • 2 roviny: univerzitní profesor X vzpomínky na dobu, kdy byl kluk, dětství ve válce
  • „pojivo mezi jeho díly“
• autor rozsáhlého a tematicky velmi různorodého díla
• vynikl především romány a povídkami, v nichž originálně zachytil životní pocity a osudy své generace, citlivě prožívající bouřlivé politické a společenské události 20. století
• významná je jeho překladatelská, esejistická a vydavatelská činnost
• do literatury vstoupil básněmi a překlady poezie, renomé si však získal především jako prozaik
• román Zbabělci – vylíčil konec války v rodném městečku očima dospívajícího mladíka Dannyho Smiřického
• tato výrazně autobiografická postava (Danny Smiřický) se pak objevuje i i v dalších románech a povídkách – např. v Konci nylonového věku, Tankovém praporu, Prima sezóně, Miráklu, Příběhu inženýra lidských duší
  • v Dannyho životě se odráží tragédie i absurdity 20. století nejen v Československu – zažije německou okupaci, osvobození, stalinismus, vojenskou službu, léta politického uvolnění, emigraci, obtíže v novém prostředí
  • těmito událostmi se Škvorecký zabývá i v dalších románech:
    • próza Lvíče – zkombinoval detektivní zápletku s motivem viny a trestu
    • komorní příběh tří postav s názvem Legenda Emöke – konfrontuje přízemnost s nadosobními ideály
• v Kanadě psal i historické romány:
  • Scherzo Capriccioso – pojednal o hudebním skladateli Antonínu Dvořákovi
  • Nevěsta z Texasu – vylíčil život českých přistěhovalců v USA v 19. století
• detektivní žánr: Smutek poručíka Borůvky
• zejména v 60. letech vytvořil řadu filmových scénářů (např. Farářův konec), mnoho jeho próz bylo zfilmováno
• vynikl také jako překladatel z angličtiny a autor řady esejů věnovaných angloamerické i české literatuře
• prolínání spisovných a hovorových prvků (slangu, nářečí, mísení češtiny a angličtiny) – především v dialozích
  • -> obohatil výrazové možnosti české prózy
• Zbabělci
  • 1958, román
  • s ironickým odstupem líčí poslední týden války v Kostelci (neboli v autorově rodném Náchodě) očima dospívajícího mladíka Dannyho Smiřického (autorova alter ega) – ten se zajímá hlavně o jazz a o to, jak zapůsobit na svou lásku Irenu, a k „vysokým hodnotám“, jako je náboženství, vlastenectví či komunismus, nemá úctu
  • nastavuje satirické zrcadlo české společnosti, rychle převlékající kabáty, a nabourává stereotyp černobílého líčení války a osvobození v české literatuře, který je patrný např. v Drdově Němé barikádě
  • zároveň ironizuje postavu samostatného Dannyho (vstoupí do armády, pak chce dezertovat, zneškodní tank, odmítá pocty, …)
  • s cenzurními úpravami vydán 1964
  • postoj českých lidí v protektorátu
  • autobiografické prvky (Kostelec -> Náchod)
  • ich-forma (Danny Smiřický)
• Mirákl
  • Toronto 1972, Brno 1991; román
  • s kritickým odstupem líčí vývoj české společnosti v letech 1948-1968
  • Děj vychází ze skutečné události, tzv. číhošťského zázraku, kdy se v kostele o Vánocích roku 1949 během kázán pátera Toufara několikrát pohnul kříž nad svatostánkem. Šlo pravděpodobně o provokaci Státní bezpečnosti, která Toufara při výsleších ubila k smrti. Hlavní hrdina Danny Smiřický se po 20 letech pokouší tuto záhadnou událost objasnit, klade si přitom trýznivou otázku po možnostech poznání a odhalení pravdy. Druhou dějovou linii tvoří popis „politického zázraku“, jímž má být pražské jaro 1968. Snahu o „socialismus s lidskou tváří“ autor hodnotí s neskrývanou ironií.
  • vypravěč se zabývá mimo jiné nebezpečím zneužití víry (náboženské i politické) a vyjadřuje skepsi vůči „vyšším ideálům“
• Příběh inženýra lidských duší
  • Toronto 1977, Brno 1992; román
  • Také v tomto románu vystupuje Danny Smiřický, tentokrát jako emigrant a profesor anglické literatury na univerzitě v kanadském Torontu. Jednu dějovou linii tvoří Dannyho vzpomínky na mládí v Kostelci, druhou pak jeho zážitky z univerzitního prostředí v Kanadě, kde je konfrontován se svobodomyslnými a zároveň naivními studenty, kteří neprošli zkušeností života v totalitním státě.
  • plasticky vykreslil rozdíly i shody v životech lidí ve střední Evropě a Americe
  • výrazné stylistické oživení textu tvoří dopisy, které Dannymu posílají přátelé z Československa
• Tankový prapor
  • satirický román
  • ironicky zobrazil poměry v Československé lidové armádě na počátku let 20. století
  • Vypravěčem je Danny Smiřický, který prožívá nesmyslnost a absurditu vojenského režimu i dusnou atmosféru stalinismu.
  • tematicky blízký Haškovým Osudům dobrého vojáka Švejka či Švandrlíkovým Černým baronům
• Legenda Emöke
  • novela
  • děj se odehrává na rekreaci ve venkovské zotavovně
  • Kromě vypravěče, pražského redaktora znechuceného životem, v něm vystupuje mladá Maďarka Emöke, poznamenaná manželstvím se surovým mužem. Jejich rodící se lásku zničí pomluvou sobecký učitel, za což se mu v závěru redaktor pomstí tak, že ho zesměšní před ostatními rekreanty.
  • dějové napětí je založeno na protikladu tří přístupů k životu i na neschopnosti vypravěče změnit svůj způsob života
• Prima sezóna
  • kniha povídek
  • autor s laskavým nadhledem líčí Dannyho neúspěšné pokusy o důvěrné kontakty s dívkami během prázdnin za druhé světové války

 

ARNOŠT LUSTIG

• 1926 (Praha) – 2011 (Praha)
• narodil se v židovské rodině, přežil KT Osvětim a Buchenwald, utekl z transportu smrti (1945)
• prozaik, publicista, scenárista a autor rozhlasových her
• 1968 emigroval, jeho práce vycházely jen v zahraničí, u nás mohl publikovat po r. 1989

DÍLO

• světová válka, holocaust
• hlavní, nejsilnější hrdinové – staří lidé, děti, ženy – křehké osoby X ohromná morální síla, odpůrce porazí ha cenu ztráty života
• začal literárně tvořit na konci 50. let, zájmem o okupační a židovskou problematiku se zařadil k autorům tzv. druhé vlny válečné prózy
• výrazné autobiografické rysy
• ovlivněno jeho zkušenostmi z války
• povídkové soubory a novely s tématy holocaustu, života v ghettu a v KT
• hlavními hrdiny jeho próz jsou především Židé – děti, dospívající, starci, velmi často ženy, tedy obyčejní, bezbranní lidé, kteří se však ocitají v neustálém ohrožení života
• vypráví v er-formě, důraz klade na psychologickou analýzu hrdinů, jejich zevnějšek i prostředí popisuje věcně
• postavy děj často komentují v rozsáhlých vnitřních monolozích
• autor své nejznámější texty často rozšiřoval a znovu vydával
• tragický úděl Židů zachytil již ve svých prvních povídkových knihách z konce 50. let
  • Noc a naděje, Démanty noci a Ulice ztracených bratří
  • soustředil se přitom na osudy dětí a starých lidí
• hlavními postavami jeho dalších próz jsou mladé ženy
• novela Dita Saxová – hrdinka se po válce nedokáže vyrovnat se svými zážitky z KT
• novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – téma zoufalé vzpoury židovské dívky proti lidskému ponižování
• povídky s okupační tematickou – Hořká vůle mandlí
• zážitky z izraelsko-arabské války zpracoval v románu Miláček (vyšel až v Torontu)
• deníková próza Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. – o dívce nucené život se v KT prostitucí
• polistopadové prózy – ženy hlavními hrdinkami – román Krásné zelené oči
• po r. 2000 – autorovy Eseje, vzpomínková kniha Zpověď, rozhovory O ženách
• Dita Saxová
• • 1962, novela
  • Hlavní hrdinkou je 18letá Židovka Dita, která jako jediná ze své rodiny přežila KT. Dita žije v pražském internátu pro osiřelé židovské dívky a očekává, že přijdou léta klidného života. Není však schopna zapomenout na prožité válečné hrůzy a ponížení a navázat hlubší milostný či přátelský vztah (realitu často rezignovaně komentuje slovy: „Život není to, co chceme, ale to, co máme.“). V závěru novely dívka odjíždí za prací do Švýcarska, kde ale vnitřně prázdná, vykořeněná a bez smyslu života spáchá sebevraždu.
  • téma nemožnosti návratu Židů do normálního života po válce, ve které mnoho z nich přišlo o dětství i o domov, kam by se mohli vrátit; poválečná doba pro ně byla jen novou izolací, z níž hledali (často marně) únik
  • vyprávění v er-formě, pronikají do něj hrdinčiny vzpomínky na válku, sny, úryvky písňových textů i dopisů
  • autor text upravil, rozšířil zejména o sexuální motivy a znovu vydal v roce 2007
• Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
• • 1964, novela
  • volně inspirovaná skutečnou událostí z roku 1943
  • tehdy nacisté v Itálii zatkli bohaté Židy s americkými pasy, za výkupné jim slíbili, že je vymění za vlastní prominenty ve spojeneckém zajetí a odvezou do Ameriky; poté, co Němci získali jejich majetek, je však v Osvětimi zavraždili
  • Hlavní hrdinkou je krásná Židovka Kateřina, která se jediná, ve chvíli, kdy už ví, že všichni zemřou, vzmůže na odpor. Když má jít nahá do plynu a německý poručík si ji drze prohlíží, vytrhne mu zbraň a zastřelí ho. Všichni Židé jsou pak postříleni. Děj novely se odehrává ve vlaku, kde jsou zajatci drženi, a v táboře v Osvětimi.
  • napětí je založeno na kontrastu mezi vnímáním situace zatčenými Židy, kteří nic netuší (nebo spíše nechtějí tušit) a do posledního okamžiku doufají, že přežijí, a vnímáním čtenáře, jenž z ironických poznámek velitele akce Brenského vytuší tragický závěr
  • beznadějnost situace Židů zvýrazňuje motiv komínů spaloven a dusivého dýmu i postava rabína Dajema, který v táboře pracuje v sušárně vlasů a svými modlitbami a zpěvy naznačuje, co se s lidmi v Osvětimi ve skutečnosti děje
  • spojení motivu Kateřininy krásy a statečnosti odkazuje ke starozákonnímu příběhu Judity a Holoferna
• Hořká vůně mandlí
• • 1968, soubor 4 povídek
  • zachycuje osudy Židů v době okupace nebo těsně po ní
  • nejrozsáhlejší z nich je Dům vrácené ozvěny
    • Do relativně poklidného života rodiny Emila Ludviga začínají pronikat zprávy o hrůzách, které nacisté páchají na Židech. Těm Ludvig odmítá věřit a stále doufá, že „nebude tak zle“. Nakonec celá jeho rodina končí v plynové komoře.
    • povídka má autobiografické rysy, postava Emila je Lustigovou vzpomínkou na otce, který válku na rozdíl od své manželky a dětí nepřežil
    • tento text rozšířil a samostatně vydal jako román (1994)
  • próza Člověk ve velikosti poštovní známky
    • zabývá se otázkou, zda si lze zachovat hrdost i v ohrožení života
    • Starý učitel odmítne možnost záchrany a se svými svěřenci jde dobrovolně na smrt.

• • kratší povídky Právo bez boha a Chvíle hned po ránu
    • odehrávají se těsně po válce
    • mimo jiné řeší otázku, zda se má minulé zlo oplácet zlem novým, byť plně ospravedlnitelným
• Noc a naděje
• • 1958, soubor 7 povídek
  • odehrávají se v terezínském ghettu
  • hrdiny jsou nejčastěji děti či dospívající (např. v povídkách Děti, Štěpán a Anna, Modravé plameny) nebo staří lidé (Růžová ulice, Naděje)
  • k ústředním tématům patří především hledání naděje (např. v lásce či zoufalém činu) i ve chvíli bezprostředního ohrožení života
  • autor všechny texty rozšířil a znovu vydal (1992)
• Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
• • román
  • má formu deníkových zápisků mladičké Židovky
  • Hlavní hrdinka Perla Schlomovitchová je krutými podmínkami (nedostatkem jídla a neustálým ohrožením života) v terezínském ghettu donucena život se jako prostitutka. Do deníku si kromě údajů o výdělku zaznamenává i úvahy o životě, rozmluvy s dalšími obyvateli ghetta, sny i vzpomínky na rodiče a dětství. Před odjezdem do KT Perla chladnokrevně zabíjí svého zákazníka, německého důstojníka. Motiv hrdinčiny zoufalé vzpoury připomíná čin Kateřiny Horovitzové.
  • vydán nejprve v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu roku 1979
  • u nás mohl poprvé vyjít 1989

 

BOHUMIL HRABAL

• 1914 (Židenice) – 1997 (Praha)
• český prozaik, autor rozsáhlého díla

DÍLO

• společenský román
• téma 2. světové války
• vypravěčský styl – souvislost s metodami surrealismu, míchání snu a skutečnosti, autobiografické prvky
• společenská próza – všeobecně platné společenské otázky
• historická próza = autor už tyto události nezažil, musel si fakta dohledávat, i pro něj je to historické téma, nejen pro nás
• vypravěčskou originalitou zobrazil zejména život lidí na okraji společnosti, kteří však neztrácejí chuť do života
• českou literaturu obohatil o nové výrazové možnosti spočívající zejména ve využití nespisovných útvarů českého jazyka a o básnické vidění světa poetizující i všednost a nízkost
• osobité zejména způsobem vyprávění – v prózách většinou chybí souvislý děj, množství epizod je zachyceno „nekonečným“ proudem řeči bez snahy o promyšlenou kompoziční výstavbu
• hlavním rysem je poetizace všednosti – s oblibou popisuje „vznešené“ vedle „nízkého“ (užívá např. básnické metafory vedle hospodských výrazů) a dosahuje tak originálního pohledu na svět
• své první literární pokusy, především básně, začal uveřejňovat už ve letech
• později, zejména v  letech, se zaměřil spíše na prózu, z politických důvodů však narážel na velké publikační potíže
• hlavními „hrdiny“ jeho děl jsou svérázné postavičky, vymykající se běžnému průměru
• povídkový soubor Perlička na dně – onou „perličkou“ autor míní vnitřní krásu postav, kterou odkrývá
• povídková kniha Pábitelé – pokračoval v tomto duchu
• hlavní postavy jeho próz charakterizuje zejména nepřetržitý tok vyprávění, který je doveden do krajnosti např. v experimentální próze Taneční hodiny pro starší a pokročilé – tvořena jen jedinou větou, navazuje na svoji surrealistickou minulost
• tradičnějším způsobem vyprávění, tedy souvislým dějem, je tvořena novela Ostře sledované vlaky
• 70. léta – několik let měl zákaz publikovat
• z této doby pochází jeho vrcholná díla – román Obsluhoval jsem anglického krále, povídka Příliš hlučná samota a vzpomínkové prózy zachycující autorovo dětství v Nymburku (Postřižiny; Městečko, kde se zastavil čas; Harlekýnovy miliony)
• vzpomínkový charakter má i trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky – líčí autorův život očima jeho ženy Elišky (Pipsi)
• 70., 80. léta – vychází jako samizdat
• Pábitelé
• • 1964, povídkový soubor
  • vytváří panoptikum svérázných postav – pábitelů
  • označuje tak ztřeštěné snílky, kteří jsou posedlí po zážitcích a jejichž chování se vymyká zásadám spořádaného života
  • v povídkách chybí souvislý děj
  • vypravěč se soustřeďuje zejména na charakteristiku postav, jejichž společnou vlastností je nehynoucí vášeň vyprávět a prožívat; jejich příběhy jsou proto často nevěrohodné či přibarvené, mají však neopakovatelné kouzlo
  • autor se na své pábitele dívá s laskavým nadhledem, např. na hlavní postavu povídky Jarmilka, která čeká nemanželské dítě, či s chápavým humorem v povídce Pábitelé, popisující vypravěčovu návštěvu u jeho přítele malíře-amatéra
  • postavy jsou výrazně charakterizovány pomocí různých útvarů českého jazyka, které Hrabal užívá v pásmu přímé řeči – obecnou češtinou, slangem
  • Pábitelé = lidé, kteří prožívají banální věci X vypráví je jako neobyčejné dobrodružství, svobodomyslní lidé
  • Pábitelé – Jiří vypráví příteli – tím je sám autor; dobře fungující rodina, jsou praštění, tatínkovi se stávají neobvyklé věci a řeší je neobvyklým způsobem, prokazuje se soudružnost rodiny; mluví nespisovnou – obecnou – češtinou
  • groteskní nadsázka
• Ostře sledované vlaky
• • 1965, novela
  • děj se odehrává ke konci druhé světové války na železniční stanici malého města
  • Hrabal se inspiroval svými zážitky z doby, kdy pracoval na dráze
  • Hlavní hrdina, mladý výpravčí-aspirant Miloš Hrma, se po prvním sexuálním nezdaru pokusí o sebevraždu. Jeho trauma mu pomůže překonat záhadná žena – odbojářka, která na stanici přinese nálož k likvidaci německého vojenského vlaku. Miloš, zbaven svého problému, nasazuje život v sabotážní akci. V Milošově příběhu se prolíná rovina osobní a dějinná. Ztráta panictví i diverzní akce jsou pro něco iniciačním zážitkem (zkouškou dospělosti). Miloš vlak nakonec zlikviduje, ale sám přitom umírá.
  • zachytil napětí mezi běžnými lidskými starostmi a krutostí války
  • novela s tématikou okupace
  • ich-forma, retrospektiva, spisovný jazyk, hovorová čeština, vulgarismy
  • kritika fašismu a války – zbytečná ztráta životů
  • doplnění děje: Miloš razítkuje Zdeničce zadeček razítkem s logem Protektorátu Čechy a Morava – dalo by se považovat za sabotáž, je to úřední razítko
  • název Ostře sledované vlaky = vlaky se zbraněmi (německé zbraně převážené na V frontu)
  • řeší angažovanost jedince v mezní situaci – obyčejné hrdinství
  • konfrontace: Miloš umírá spokojený, zemřel jako muž X Němec, po jehož boku Miloš umírá, umírá v cizí zemi, opakuje „Mutti, Mutti, Mutti“
  • humoristická próza, groteska X vážné téma
• Obsluhoval jsem anglického krále
• • samizdat 1974, Praha 1990; román
  • líčí prostřednictvím tragikomického osudu číšníka a hoteliéra zásadní politické zvraty 1. poloviny 20. století (první republika, okupace, osvobození, komunismus)
  • Hlavní hrdina s příznačným jménem Dítě trpí komplexem méněcennosti kvůli nemanželskému původu i malému vzrůstu. Proto se snaží zbohatnout a stát se hoteliérem, kterého budou ostatní respektovat. Po řadě peripetií (obsluhování habešského císaře, sňatek s Němkou a kolaborace s Němci, zbohatnutí z válečné kořisti, věznění na konci války, stavba vlastního hotelu, internace po znárodnění po únoru 1948) nakonec nachází životní klid a vyrovnanost v práci cestáře ve vylidněném pohraničí, kde bilancuje svůj život.
  • koncipován jako záznam ústního vyprávění v ich-formě -> mísení spisovné češtiny s hovorovými prvky, slangem
  • Jan Dítě – antihrdina, představuje stinný charakter českých lidí
  • paralela mezi smýšlením v době okupace a normalizace – lidé chtějí profitovat
• Postřižiny
• • povídka
  • vznikla na základě vzpomínek na dětství strávené v nymburském pivovaře
  • Vypravěčem je Maryška (inspirovaná autorovou maminkou), manželka správce pivovaru Francina, která svou živelností, nespoutaností a krásou tvoří protiklad ke svému akurátnímu, nicméně milujícímu muži. V próze je s úsměvně nostalgickým pohledem líčen idylicky starosvětský život na malém městě po první světové válce, který nezadržitelně mizí (symbolem jsou Maryščiny dlouhé vlasy, které si na konci povídky nechá v rámci módy zkracování ustřihnout). Další výraznou postavou je Francinův bratr, strýc Pepin, člověk pábitelského rodu, který vnáší do poklidné domácnosti zdravé vzrušení a nespoutanost.
  • z doby normalizace
  • část trilogie Městečko u vody (Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony)
    • společný motiv: maloměsto, čerpají z autorova života
  • novela, vzpomínková próza
  • ich-forma
  • kritika maloměsta
  • autobiografické prvky
  • jazyk: dlouhá souvětí, detailní popisy, německá slova, nářečí, spisovná i nespisovná čeština
  • postavy: Francin (konzervativní správce pivovaru), Maryška (vypravěčka děje, manželka Francina, nespoutaná, dětinská, energická, krásná), Pepin (bratr Francina, hlučný, rázný)
  • děj: zabijačka, příchod Pepina, začne pracovat v pivovaru, zkracování (vzdáleností, rádio, sukně -> Maryška – ustřižení vlasů)
  • Nymburk
  • Maryška – typ pábitelky (svobodomyslná – např. když si ostříhá vlasy)
  • otevřený konec, smíření Francina s tím, jaká je nyní Maryška s kratšími vlasy
• Příliš hlučná samota
• • tuto prózu napsal v několika verzích (první byla napsána ve verších)
  • Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je Haňťa, který pracuje ve sběrně starého papíru. Ač prostý člověk, občas čte knihy, které má za úkol lisovat, a je tak „vzdělán proti své vůli“. V době, kdy jsou tisíce zakázaných titulů určeny k likvidaci, má být přeřazen k novému modernímu a výkonnějšímu lisu. Ze zoufalství nad zmechanizováním své práce se nakonec rozhodne v tomto lisu spáchat sebevraždu (v jedné z verzí se tato sebevražda odehrává pouze ve snu.
  • po 2. světové válce
  • hlavní postavou Haňťa – pracuje ve sběrně papíru, většinou se tam likvidují knihy, když autoři nemají vhodný ideologický profil -> paralela k době

 

MILAN KUNDERA

• 1929 (Brno)
• světově proslulý spisovatel
• jeho dílo patří do české a po emigraci i do francouzské národní literatury

DÍLO

• 60. léta, období normalizace
• oficiální literatura, exilová literatura
• ovlivněn existencialismem, postmodernismem
• jeho dílo až do Sametové revoluce zakázané
• známý především svými romány, v nichž zkoumá základní otázky lidské existence (např. lásku, smrt, zapomnění, osudovost), které si kladou jeho postavy zmítané bouřlivými událostmi 20. století
• vstoupil do české literatury jako básník do značné míry poplatný estetickým a ideologickým požadavkům 50. let
• velmi rychle však vyzrával, o čemž svědčí povídkový soubor Směšné lásky
  • ve třech svazečcích povídek chápal lásku jako iluzi, mystifikaci a zároveň fenomén, skrze nějž se obnažují základní problémy lidské existence
• v následujících dílech pak své pojetí lásky dále rozvíjel
• román Žert – upozornil na tragikomickou hrůznost 50. let i na nemožnost odčinit minulost
• Valčík na rozloučenou – vylíčil marnou snahu několika lidí uniknout svému osudu
• román Život je jinde – prostřednictvím postavy naivního básníka Jaromila se vyrovnává s komunistickými ideály i s „lyrickým věkem“, tedy nevyzrálým a fanatickým mládím
• Kniha smíchu a zapomnění – experimentuje s formou: kniha obsahuje 7 částí spjatých nikoli příběhem, ale tématy obsaženými v názvu
• román Nesnesitelná lehkost bytí – tíhne k esejistice – postavy slouží jako prostředek k demonstraci filozofických myšlenek
• Nesmrtelnost – tato tendence je ještě výraznější; titulní téma je rozvíjeno na osudech smyšlených i historických postav (Johann Wolfgang Goethe, Ernest Hemingway)
• francouzsky psané romány z  let sklidily menší ohlas
• eseje, publikované např. vy výboru Umění románu
• dramata: Majitelé klíčů, Jakub a jeho pán
• Směšné lásky
  • 1963, 1965, 1968, definitivně Toronto 1981, Brno 1991
  • povídkový soubor
  • z celkem 10 povídek autor později ponechal pouze 7
  • hlavním tématem povídek je láska, chápaná jako iluze – hrdinové se zaplétají do svých her a mystifikací, kterými často způsobí opak toho, co zamýšleli
  • povídka Falešný autostop – zprvu nevinná hra dvou zamilovaných na drsného řidiče a svůdnou stopařku se postupně zvrtne v drama ohrožující jejich vztah
    • zároveň se v ní objevují témata typická pro pozdější Kunderovu tvorbu – paměť a zapomnění, donchuánství v moderním světě, otázka lidské identity
  • na pozadí milostných vztahů prosvítá pochmurný obraz života v totalitě, v níž se musí člověk neustále přetvařovat, aby unikl perzekuci
  • povídky jsou psány se smyslem pro jemnou psychologickou kresbu, ironii, napětí, oscilující mezi tragičností a směšností
• Žert
  • 1967, román
  • popsal absurditu stalinistického režimu 50. let v Československu
  • Mladý komunista Ludvík Jahn z žertu napíše své dívce Markétě na pohlednici slova: Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch pásne blbostí. Ať žije Trockij! Poté je vyšetřován, vyloučen ze strany i z vysoké školy a poslán jako nepřítel socialismu na vojnu k „černým baronům“. Jeho snaha pomstít se po letech spolužáku Zemánkovi, který se podílel na jeho pádu, tak, že svede jeho ženu Helenu, se ukáže jako marná: Zemánek ke své manželce dávno citově ochladl a nevěra mu poskytne vítanou záminku k rozvodu. Poté, co Ludvík Heleně sdělí, že ji nemiluje, se Helena pokusí o demonstrativní sebevraždu, omylem však spolyká projímadlo.
  • toto kolísání mezi tragičností a fraškou je jedním z hlavních rysů románu
  • prózu tvoří 7 kapitol, vyprávěných v ich-formě 4 postavami
  • text obsahuje značný počet úvahových pasáží např. o folklorní hudbě
  • autorova inspirace hudebními postupy, zejména polyfonností (mnohohlasím), je patrná i v kompoziční výstavbě díla
• Nesnesitelná lehkost bytí
  • Toronto 1985, Brno 2006
  • román
  • vylíčil osudy dvou partnerských dvojic
  • tyto příběhy poskytly autorovi prostor k filozofickým úvahám – zamýšlí se nad možnostmi chápání tíhy a lehkosti – život v diktatuře tíží, v demokracii je však nesnesitelně lehký (není nutné za něco trpět)
  • není dodržena chronologická posloupnost (o smrti obou hrdinů se čtenář dozvídá už v polovině knihy) a vypravěč nezastírá, že si existenci postav vymyslel, aby na nich demonstroval své pojetí tíhy a lehkosti; přesto postavy nepůsobí neživotným dojmem
  • výrazně postmoderní
  • období normalizace po Pražském jaru
  • Tomášova lehkost bytí – jeho milostné pletky
• Majitelé klíčů
  • drama
  • odehrává se za druhé světové války
  • zápletka spočívá ve střetu světa spořádaných maloměšťáků a světa „velkých dějin“
  • Člen rodiny Krůtových – zeť Jiří – se musí rozhodnout mezi pomocí prchající odbojářce a zodpovědností za životy svých blízkých, které by touto pomocí vystavil jisté záhubě. Nakonec se – poté, co domýšlí všechny možné důsledky své volby – rozhodne zapojit do odboje.
• Nesmrtelnost
  • román
  • prolínají se zde dějové prvky s esejistickými úvahami
  • tématem je lidská touha po nesmrtelnosti
  • Děj se odehrává v soudobé Francii, rozsáhlé pasáže jsou věnovány Johannu Wolfgangu Goethovi a jeho vztahu k Bettině von Arnim, která se prostřednictvím zfalšované korespondence s ním pokouší stát nesmrtelnou.
  • má rafinovanou kompozici, důležitou roli v něm hraje autorův pojem imagologie, znamenající umění vytvářet obraz člověka v myslích druhých lidí