Evropská literatura v letech 1945-1989

literatura

 

Jméno: Evropská literatura v letech 1945-1989

Zařazení: Literatura, Literární období

Přidal(a): Nikola V.

 

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ V EVROPĚ

  • porážka Německa -> vyčerpaly se společné zájmy Spojenců v Evropě, začátky projevu ideologického soupeření dvou supervelmocí – USA a SSSR
    • obě země uplatňovaly svůj vliv na územích, která osvobodily jejich armády
    • USA – obránci demokracie, SSSR – chtěl využít poválečného příklonu k levici pro šíření svého modelu společenského zřízení
  • v letech 1946-1948 se ve většině zemí STŘ a JV Evropy (Polsko, Maďarsko, Československo, Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko, Albánie) dostaly k moci komunistické režimy, a vznikl tak tzv. východní blok
    • západní země sledovaly růst vlivu SSST v této oblasti se znepokojením
  • před sovětskou rozpínavostí varoval už v roce 1946 britský politik Winston Churchill a USA zareagovaly tzv. Trumanovou doktrínou, tedy politikou zadržování komunismu
    • s ní souvisel tzv. Marshallův plán spočívající v ekonomické pomoci Evropě při poválečné obnově
    • SSSR a jeho vazalové však tuto pomoc odmítli
  • rozpory bývalých spojenců se projevily i v neschopnosti dohodnout se na poválečném uspořádání Německa, z něhož nakonec vznikly dva státy – západní (SRN) a východní (NDR) Německo
  • Evropa byla na dalších 40 let rozdělena do 2 mocenských bloků, což bylo stvrzeno vznikem dvou vojenských paktů stojících proti sobě – NATO a Varšavské smlouvy
  • napětí mezi oběma bloky označované jako studená válka však nepřerostlo ve válku skutečnou a odehrávalo se především v rovině ideologické a ve vzájemném zastrašování
  • symbolem rozdělené Evropy a studené války se stala berlínská zeď
  • vzestup levice způsobený mimo jiné vojenskými úspěchy SSSR byl po válce znatelný v celé Evropě
  • ve FR a IT se komunisté dostali dokonce i do vlády
  • avšak vyostření vztahů se SSSR a úspěšná obnova hospodářství přinesly v Z Evropě vlnu antikomunismu a příklon ke konzervatismu
  • brzy převládlo přesvědčení, že úzká mezinárodní spolupráce může zajistit bezpečnost kontinentu, což se odrazilo v myšlence evropské integrace
    • tak vznikly nadnárodní instituce Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO, 1952), Evropské hospodářské společenství (EHS, 1958) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euroatom, 1958), které se sloučily do Evropského společenství (ES, 1967)
    • prohloubení integrace umožnil Jednotný evropský akt a Schengenská dohoda o volném pohybu osob
  • ani v Z Evropě se však společenský a politický vývoj neobešel bez problémů
  • ve ŠP a Portugalsku se až do 70. let udržely fašistické diktátorské režimy
  • vnitropolitickou stabilitu některých zemí narušovaly teroristické skupiny se separatistickými cíli či extrémně levicová uskupení bojující proti kapitalistické společnosti
  • Sovětský svaz prosadil v bloku zemí podléhajících jeho vlivu naprostou politickou, ideologickou a ekonomickou jednotu
  • budování socialismu probíhalo výhradně podle sovětského vzoru
  • opoziční síly v jednotlivých zemích byly pronásledovány a likvidovány ve vykonstruovaných politických procesech
  • v těchto procese byli v rámci utužování režimů odsouzeni i někteří vysoce postavení komunisté
  • hospodářské zájmy prosazoval SSSR ve východním bloku prostřednictvím Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP)
  • smrti Josifa V. Stalina a následná kritika kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS způsobily uvnitř bloku krizi, která se projevila povstáními v NDR v roce 1953 a v Polsku a v Maďarsku v roce 1956
    • tato povstání však byla krvavě potlačena
  • krátké období „destalinizace“ a mírného uvolnění sovětského režimu za vlády Nikity Sergejeviče Chruščova skončilo nástupem Leonida Iljiče Brežněva k moci
  • ten navázal na éru stalinismu a vytkl si za cíl upevnění východního blok, což se odrazilo i v potlačení pražského jara v roce 1968
  • řadu politických a hospodářských problémů se ve druhé polovině 80. let snažil vyřešit Michail Sergejevič Gorbačov reformou ekonomického systému – tzv. perestrojkou; tohoto uvolnění ovšem využily demokratické opoziční síly v jednotlivých zemích ke svržení komunistických vlád
  • symbolem pádu komunistické diktatury v Evropě se stalo zboření berlínské zdi v listopadu 1989

 

Železná opona

  • rozdělovala Evropu 40 let
  • 3/1946 o ní hovořil Winston Churchill v projevu v americkém Fultonu
  • jako železná opona pak byla označována neprostupná hranice mezi Z a V blokem v době studené války
  • jejím hlavním symbolem se v roce 1961 stala berlínská zeď oddělující od sebe západní a východní Berlín, který se nacházel uvnitř NDR
  • řada občanů zemí východního bloku se pokoušela různými způsoby překonat hranice a utéct na Z
  • přestože se komunistické režimy prosadily i v Jugoslávii a Albánii, obě tyto země se vymanily ze sovětského vlivu a stály na pomezí obou bloků

 

LITERATURA

  • rozštěpení Evropy do dvou mocenských bloků oddělených tzv. železnou oponou se projevilo také v literatuře
    • Z – spisovatelé mohli tvořit zcela svobodně
    • V – prorežimní umělci (nuceni podřídit se svou tvorbou tzv. socialistickému realismu)
  • SSSR – po válce především realistické romány s válečnou tematikou
    • autoři, jejichž tvorba se lišila od oficiální linie a kritizovali např. politické poměry v zemi, nesměli svá díla vydávat
    • jejich tvorba se šířila pouze pomocí samizdatu
    • mnoho spisovatelů zvolilo odchod do emigrace
    • po válce publikovali v zahraničí svá díla i ruští autoři, kteří odešli do exilu po r. 1917
  • postupné uvolňování politických poměrů ve V bloku od 60. let 20. století umožnilo i svobodnější literární vývoj, např. v Maďarsku tak vznikla zajímavá dramata s existenciální tematikou
    • v SSSR se v této době rozvíjela zpívaná folková poezie, jejíž interpreti byli režimem tolerováni
  • ohniskem nových impulzů pro rozboj západoevropské literatury po druhé světové válce se stala Francie, kde se ve filozofických románech formoval tzv. literární existencialismus
    • existenciální témata se promítla i do absurdního dramatu
  • na experimentální prózu předválečného období navázali tvůrci francouzského nového románu
  • existencialismus ovlivnil i tvorbu spisovatelů řady dalších evropských národních literatur
  • ve Švýcarsku vznikaly modelové divadelní hry s prvky existencialismu kritizující soudobou společnost, v řeckých filozofických románech se existencialismus projevil zájmem o téma hledání smyslu života
  • závažným společenským a sociálním problémům byla věnována pozornost i v italských neorealistických románech
  • poměrně konzervativní poválečnou tvorbu v Anglii rozbouřil nástup nové generace autorů, k nimž patří tzv. rozhněvaní mladí muži, kteří psali sociálně-kritické romány (např. satirické univerzitní romány) a dramata, a básníci z tzv. Hnutí
    • ve stejné době debutovaly také významné spisovatelky 2. poloviny 20. století
    • vznikla zde rovněž zásadní díla žánru fantasy a pokračoval rozkvět detektivní prózy a její nové odnože, tzv. špionážního románu
    • charakteristickým rysem anglického postmoderního románu je spojení tradice a experimentu
  • v Z Německu se po 2. světové válce mladá generace spisovatelů sdružená do Skupiny 47 vyrovnávala především s nacistickou minulostí země a kriticky hodnotila poválečný stav
    • využitím metody proudu vědomí autoři formálně navázali na experimentální román, často užívali i žánrové formy pikareskního románu
    • na nacistickou minulost své země a neochotu obyvatel vyrovnat se s ní upozorňovali i rakouští spisovatele, a to zejména dramatikové

 

EXISTENCIALISMUS

  • inspiroval se myšlenkami představitelů existenciální filozofie, která vznikla po první světové válce v Německu vlivem fenomenologie německého filozofa Martina Heideggera a dánského filozofa Sörena Kierkegaarda
  • nejvíce se rozšířil po 2. světové válce ve Francii
  • existencialisté vnímají svět subjektivně, očima jedince izolovaného od společnosti
  • člověk podle existencialistů žije ve svět, kterému nerozumí, není s ním v souladu, a ten se mu proto jeví jako absurdní
  • v konfrontaci s nevyhnutelností smrti zažívá pocity úzkosti
  • smrt se pro absurdního hrdinu stává absolutní hodnotou, kterou měří smysl svého jednání
  • na rozdíl od věcí je však člověku dána svoboda naplnit svůj život činy, kterými může ospravedlnit svou jinak absurdní existenci
  • Alber Camus, Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoirová, Graham Greene, Nikos Kazantzakis
  • jeho prvky lze najít i v dílech Patricka Modiana či Borise Viana
  • filozofický a literární směr odvozený od slova existence (bytí) – jsoucno
  • vznikl po 1. světové válce v Německu a ve Francii
  • v literatuře se prosazoval od konce 30. let jako obraz krize měšťácké společnosti
  • řeší úpadek morálních hodnot
  • východisko
    • křesťanského principu
    • filozofického principu – Karl Jaspers, Martin Heidegger
  • od konce 30. let 20. st. (odraz krize ve společnosti), až 40.-50. léta (válečné prožitky se promítají, problém Holocaustu)
  • vycházel z podstaty člověka izolovaného od společnosti, člověka, který se soustředí sám na sebe – na svoje vnitřní „já“ plné úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí toho, že smrt je nevyhnutelná
  • takový jedinec se izoluje od společnosti, ocitá se osamocen, snaží se překonat tento pocit zoufalství a najít smysl života
  • pocity úzkosti, strachu, zoufalství, otázky života
  • smrt je jediná jistota
  • snaží se tišit pocit zoufalství tím, že činí skutky, které mají ospravedlnit jejich život
  • Jean Paul Sartre, Albert Camus, Nikos Kazantzakis, Boris Vian

 

ABSURDNÍ DRAMA

  • formovalo se od poloviny 50. let 20. století ve Francii v souvislosti s existencialismem
  • zaměřuje se na vyjádření pocitů úzkosti vycházejících z prožitku absurdity lidské existence
  • porušuje základní principy divadelní hry
  • zpravidla mu chybí děj i zápletka
  • postavy nejsou blíže charakterizovány a divák neví nic o motivaci jejich jednání
  • jazyk záměrně nemá sdělnou funkci
  • mezi replikami mluvčích není žádná souvislost, čímž autoři naznačují ztrátu schopnosti mezilidské komunikace
  • Eugéne Ionesco, Samuel Beckett, Jean Genet, Harold Pinter
  • tematicky je s ním spřízněna i tvorba Friedricha Dürrenmatta a Istvána Örkényho
  • zachycuje životní pocity bezmocného člověka
  • hry nemají souvislý děj – neodehrává se příběh
  • postavy nejednají logicky
  • plané tlachání znemožňuje dorozumění
  • hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky
  • hrají se často bez kulis -> podtrhuje to syrovost
  • antihrdinové – nemají žádné schopnosti a znalosti, politováníhodní lidé
  • absence logiky; to, co slyším, je mi nepříjemné, nesmyslné
  • Samuel Beckett, Eugéne Ionesco, dříve Franz Kafka (předchůdce absurdní literatury), poté Václav Havel

 

NOVÝ ROMÁN

  • také antiromán, objektivní román
  • vznikl v polovině 50. let 20. století ve Francii
  • jeho představitelé kritizovali tradiční balzacovský román, jehož výrazové prostředky podle jejich názoru nestačí k popisu soudobé reality
  • technikou vyprávění autoři navázali na předválečný experimentální román
  • románový děj a postavy ztvárňují způsobem, pomocí něhož lze skutečnost popsat objektivněji – charakteristiku postav zredukovali na minimum a zobrazení reality omezili na popis jevů, mezi nimiž nejsou patrné časoprostorové souvislosti
  • odlišné pojetí nového románu se u jednotlivých autorů projevilo v tom, na co se při popisu děje zaměřili
  • vizuální vyprávěcí technika tzv. oka kamery – Allain Robbe-Grillet, záznam promluvy – Robert Pinget, Nathalie Sarrautová zase ve svých románech zachycuje nepatrné pohyby myšlenek, kterými nevědomí člověka reaguje na vnější podněty
  • vychází z filozofie pozitivismu a novopozitivismu
  • nepochybují o existenci objektivního světa, ale nevysvětlují ho
  • odmítají klasickou prózu – tradiční kompozici a epického hrdinu
  • píšou racionálně, bez uplatnění fantazie
  • vyzdvihují význam dialogů, protože působí na psychiku partnera a vyjadřují psychiku hovořícího
  • odmítají vnitřní monolog
  • upřednostňují formu a styl před obsahem, potlačují dějovou složku
  • na základě faktů zobrazují příběh, pravdu
  • vnesli do literatury ty vypravěče „oka kamery“
  • nevysvětlují, proč postavy dělají to, co dělají, jen to zobrazují -> proto není vnitřní monolog, čtenář si to má vyložit a pochopit sám
  • autor řadí detaily za sebou, čtenář si to má dát dohromady
  • osoby nemají jména, jsou označovány zájmeny
  • autor 1 věc popisuje z 2 různých úhlů – jak jedna skutečnost může být popsána z více úhlů
  • více úhlů pohledu, autor neřekne, který je správný, je na čtenáři, aby si vybral
  • patří mezi experimentální prózu
  • cíl – zobrazit složitost, komplikovanost dnešního světa
  • orientovat se v informacích, které nás obklopují
  • rozkouskování do epizod
  • žádné rozmezí
  • není souvislost
  • Allain Robbe-Grillet

 

ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI

  • název volného seskupení generačně spřízněných autorů, kteří vstoupili do anglické literatury během 50. let 20. století
  • ve svých románech a dramatech kritizovali soudobý konzumní život anglické společnosti, zejména lpění střední vrstvy na společenském statusu a konzervativních hodnotách, a v tzv. univerzitním románu i situaci na provinčních školách
  • John Osborne, Kingsley Amis, John Wain, John Brain, Alan Sillitoe (popisoval naopak život dělnické mládeže na periferii města)
  • literární skupina, směřovala proti zavedenému anglickému pořádku, proti konvencím, společenské hierarchii
  • ostrá sociální kritika
  • neexistuje zde takový extrém jako např. potulný život, drogová nevázanost, zanedbaný zevnějšek
  • kritizují generaci svých otců, která preferuje konzervativní život, luxus, nezajímají se o své okolí
  • postavy – synové z bohatých rodin, studují prestižní univerzity, ale odejdou od slibné kariéry, jdou např. do stánků, vozit náklaďák, pak se ke své kariéře vrací
    • protest proti kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví, falešné morálce
    • nakonec se společností splynou, dostanou se výš na společenském žebříčku díky svazku s dívkou z vyšších kruhů
  • vnesli do literatury upřímnost, otevřenost, hovorový jazyk (ne vulgární)
  • Kingsley Amis, John Wain, John Osborne

 

NEOREALISMUS

  • rozvíjel se v italské filmové a literární tvorbě po pádu fašismu v roce 1945
  • přestože jeho autoři využívali různé zobrazovací metod a měli i rozdílné názory na soudobou italskou realitu, spojoval je kritický postoj k měšťanské střední vrstvě, která z fašismu profitovala
  • autoři se ve svých filmech i románech pokoušeli umělecky zachytit závažné sociální problémy (nevzdělanost, nezaměstnanost, úpadek morálky, prostituci) vesnických i městských lidových vrstev
  • Alberto Moravia, Curzio Malaparte (syrové líčení válečných let a bezprostřední poválečné reality)
  • navazuje na klasický realismus z 19. století a berismus = směr v literatuře a umění, zdůrazňoval každodennost a realitu všedního života
  • navazuje na realismus – ukazuje pravdu, objektivně zachycuje známou skutečnost X nejsou tam dlouhé popisné pasáže, používá metodu filmového střihu (krátké popisné pasáže, zaměření na detail), občas se tam vyskytne něco nadpřirozeného
  • film – v rámci syrové, pravdivé skutečnosti se filmuje na černobílý film
  • kritizuje fašismus, Mussoliniho
  • neorealisté zahrnují velkoměstskou periferii
  • typický hrdina – z nižší vrstvy
  • cíl – ukázat, jak za Mussoliniho upadla morálka
  • Alberto Moravia

 

SKUPINA 47

  • volné literární uskupení mladých začínajících autorů ze Z Německa, kteří se poprvé sešli v roce 1947
  • jejich cílem bylo vyvést německou literaturu z mezinárodní izolace, do které se dostala během 12leté nacistické vlády
  • jako antifašisté poukazovali na skutečnost, že představitelé nejvyšší vrstvy společnosti, kteří umožnili nástup nacismu a profitovali z něj, jsou i po válce nadále u moci
  • Heinrich Böll, Günter Grass
  • Siegfried Lenz – západoněmecký autor, psal společensky angažovaná díla vyrovnávající se s nacismem
  • tematicky čerpají z bezprostřední historie a současnosti, užívají kompoziční prostředky experimentální prózy, např. proud vědomí, změny hlediska vypravěče, a kombinují i různé žánrové formy

 

ANTIUTOPIE

  • zobrazuje to, co ve světě funguje špatně, na rozdíl od utopie nezobrazuje ideální stát, ale přesně naopak
  • poukazuje na chyby systému
  • např. i v ohledu vědy a techniky
  • negativní obraz nedemokratické společnosti
  • George Orwell

 

FANTASY

  • pohádkové, nadpřirozené jevy, kouzla, mýty, mytické a pohádkové
  • souboj mezi dobrem a zlem
  • neurčitý čas a prostor, smyšlené prostředí
  • z minulosti
  • iniciační cesta = cesta, kdy má dojít k vnitřnímu přerodu hrdiny k lepšímu
  • R. R. Tolkien

 

DALŠÍ AUTOŘI

  • VB:
    • společenskokritická díla kombinující formu sci-fi a antiutopie (George Orwell, William Golding)
    • Patrick Ryan – ve svém díle přímo reagoval na 2. světovou válku
    • R. R. Tolkien – prostřednictvím žánru fantasy si kladl závažné etické otázky týkající se vlivu moci na osobnost člověka
    • postmoderní romány s prvky magického realismu – Salman Rushdie
  • Rakousko:
    • dramatikové Thomas Bernhard, Elfriede Jelineková – ve svých hrách kriticky hodnotili soudobý rakouský společenský i politický život
  • SSSR:
    • Jurij Bondarev – romány s válečnou tematikou
    • Vladimir Nabokov (patří do ruské i americké literatury) – svá prozaická díla začal psát v emigraci
    • Alexandr Solženicyn – ve svých dílech na pomezí románu a literatury faktu kritizoval soudobý sovětský režim
  • Čingiz Ajtmatov – kyrgyzský spisovatel, tvořil romány kombinující reálné prvky s mytologickými a pohádkovými motivy
  • zpívaná poezie – Bulat Okudžava, Vladimir Vysockij
  • Polsko – lyrik a esejista Czeslav Milosz

 

Filozofický román

  • prozaický útvar, prostřednictvím kterého autor sděluje čtenáři své filozofické stanovisko
  • tomu jsou podřízeny i charaktery postav a příběh

 

Satirický román

  • prozaický útvar, který dosahuje komického účinku zesměšněním společnosti, stávajících poměrů či jednotlivce
  • kombinuje humor a kritiku

 

Realistický román

  • prozaický útvar, vznikl v 19. století, ale jeho forma a postupy jsou užívány i ve 2. polovině 20. století v tzv. společensky angažované literatuře
  • autoři kombinují prvky biografie, publicistiky i filozofických úvah a často pracují i s kompoziční a vyprávěcí technikou experimentálního románu

 

Experimentální román

  • prozaický útvar, který vznikl v meziválečném období
  • jeho autoři užívali metodu tzv. proudu vědomí, kterou kombinovali s kompozičními prvky ovlivněnými filmovou technikou (střih, záběry na detail i pozadí, zastavení času, rozdělní skutečnosti do sekvencí apod.)
  • v poválečném období tyto postupy užívala řada autorů už zcela běžně i v realistických románech

 

Univerzitní román

  • satirický prozaický útvar, který vznikl v 50. letech 20. století v Anglii
  • jeho děj je zasazen do prostředí provinční univerzity a slouží tak ke kritice poměrů, které na ní panují

 

Postmoderní román

  • prozaický útvar, který vyniká nejen propracovanou kompozicí, ale také synkretismem, tj. míšením a nevšedním propojováním motivů a témat z různých kulturních okruhů
  • děj se obvykle odehrává v přítomnosti a autor jej koncipuje jako hru, v níž čtenář odhaluje nejen skryté významy a odkazy na jiná literární díla, ale je znejišťován i různými variantami interpretace příběhu

 

Pikareskní román

  • prozaický útvar, jehož hrdinou je „šibal“ – picaro, který je vykázán na okraj společnosti
  • vyprávění obvykle tvoří sled za sebou jdoucích úspěšných i neúspěšných úskoků, kterými se hrdina snaží vyzrát nad těmi, s nimiž se během svého putování setká
  • vypravěčem je sám hrdina, který líčí své zážitky od narození až po stáří
  • prvky pikareskního románu lze najít např. v románu Güntera Grasse Plechový bubínek či v románu Salmana Rushdieho Děti půlnoci

 

Detektivní román

  • specifický útvar zábavné literatury
  • důraz klade na zábavnost, senzaci a snah překvapit čtenáře nečekaným zlomem ve vývoji příběhu
  • obrácené schéma detektivky užil např. Allain Robbe-Grillet ve svém románu Gumy

 

Antiutopie

  • žánr fantastické literatury, který nabízí pesimistický obraz lidské budoucnosti a často varuje před hrozbou totalitních režimů
  • psal např. George Orwell

 

Science fiction

  • žánr fantastické literatury tematicky čerpající z poznatků moderní věd a techniky
  • s antiutopií ji ve své tvorbě kombinuje např. George Orwell

 

Fantasy

  • literární žánr, který vznikal od 30. let 20. století
  • děj se odehrává ve fiktivních civilizacích a jsou v něm kombinovány mytologické, fantastické a magické prvky
  • hrdina příběhu obvykle reprezentuje princip dobra a vydává se na iniciační cestu, během níž zdolává řadu nebezpečných překážek, překonává sám sebe a zároveň poráží protivníka, který ztělesňuje princip zla
  • nejslavnějším dílem – Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena

 

Komedie hrozby

  • typ absurdního dramatu, jehož tvůrcem je anglický dramatik Harold Pinter
  • hrdinové jsou prostřednictvím zdánlivě bezvýznamných událostí konfrontováni s existencí neznámého nebezpečí, které je ohrožuje a kterému nejsou schopni čelit

 

ALBERT CAMUS

  • 1913 (Mondovi, Alžírsko) – 1960 (Villeblevin u Sens, Francie)
  • francouzský spisovatel, filozof, esejista, dramatik a novinář
  • považován za existencialistu, ačkoli sám se za něj nepokládal
  • ve svých esejích se zabýval zejména nesmyslností života jedince v absurdním světě
  • své filozofické teze demonstroval v beletristické tvorbě
  • je nositelem Nobelovy ceny za literaturu
  • dějiny vnímá jen jako řadu vražd, bezpráví, násilí, není to ospravedlnitelné vlastí, národem
  • „Jak se má chovat člověk, který se nalézá ve světě, že ho Bůh opustil a jediné, na co se lze spolehnout, je on sám a jeho názor?“
  • řešení – vzdorování osudu, ať je jaký chce, je nutné snést i smrt
  • člověk přežije jen tehdy, když se vzpírá osudu a unese smrt se ctí; absolutní svoboda – když si hrdina zvolí způsob smrti

DÍLO

  • jeho tvorbu lze rozdělit na období absurdní a období revoltující
  • jeho filozofie absurdity je zřetelně definovaná ve filozofickém eseji Mýtus o Sisyfovi
  • stejné myšlenky Camus ztvárnil v románu Cizinec
  • téma absurdního hrdiny ztvárnil i v divadelní hře Caligula
  • k období revoltujícímu je řazen román Mor, esej Člověk revoltující a román Pád
  • Mýtus o Sisyfovi
    • 1942, filozofický esej
    • Sisyfos, postava z řecké mytologie, je odsouzen k nejhoršímu trestu, jímž je zbytečná a beznadějná práce. Sisyfos se osvobodí díky tomu, že se proti sému absurdnímu údělu nebouří, ale vědomě ho přijme
      • na rozdíl od Sartra, který nebral v úvahu možnost lidského štěstí, spatřuje Camus tragičnost lidského osudu právě v tom, že všeho krásného, co člověk může prožívat, se nakonec zmocní smrt
      • vyústěním tohoto poznání není u Camuse zoufalství nebo rezignace, ale přijetí bezvýchodnosti života a hledání cest, jak tento život, který nelze žít smysluplně, žít radostně
    • popsal životní situaci jedince, který se vzbouří proti svému absurdnímu údělu tak, že ho svobodně přijme
    • jeho základní otázka zní, jaký postoj zaujmout ve chvíli, kdy si člověk uvědomí absurditu života a jakýchkoliv hodnot v konfrontaci se smrtí
    • autor polemizuje s filozofy, kteří vyvrací absurdno tím, že připouští omezenost rozumu, nebo světu nadřazují metafyzický princip – boha
    • Camus odmítá jak jejich „skok do víry“, tak sebevrahův „skok do smrti“
      • podle jeho názoru má „absurdní člověk“ žít „tady a teď“ a nepřipouštět si žádnou naději ve vztahu k budoucnosti
    • lidský úděl je podle Camuse nejvýstižněji popsán v antickém mýtu o Sisyfovi
      • Sysifos byl odsouzen bohy k tomu, aby valil do kopce balvan, který však na vrcholku kopce padá vlastní vahou zpět dolů. Důležité je však představit si Sysifa šťastného: Metafyzický pesimismus nevedl u Camuse k rezignaci, ale ke hledání cest, jak tento život přijmout a plně prožít.
    • nový pohled na Sisyfa – všichni vnímáme tuto postavu jako symbol nesmyslné práce X tragika postavy spočívá v její bezmocnost; toto poznání Sisyfa zároveň osvobozuje – je vlastně šťastný člověk
    • jeho síla je v tom, že pozná svoji bezmocnost a přijme ji, přizpůsobí se -> je šťastný člověk a proto najde sílu k dalšímu pokusu, že by mohl vyhrát a že žádné zoufalství není nad jeho síly -> velmi silná myšlenka
  • Cizinec
    • 1942, román
    • beletristicky ztvárnil stejné myšlenky, jako v Mýtu o Sysifovi
    • hrdina se neztotožňuje se společenským řádem, nevytváří si však ani svůj vlastní hodnotový systém; minulost je pro něj mrtvá, přítomnost prožívá pouze pudově, budoucnost pro něj neexistuje
      • Camus ho líčí jako člověka odcizeného pokrytecké společnosti
    • autor prakticky realizoval svou filozofii o postavení „absurdního člověka v absurdním světě“, kterou teoreticky rozvinul v Mýtu o Sysifovi
    • Příběh začíná vyprávěním hlavní postavy – úředníka Meursaulta – o smrti jeho matky. Meursault se postupně dostává do různých situací, které se vymykají z jeho stereotypního života: Naváže sexuální vztah s písařkou Marií a seznámí se s pasákem Raymondem, který jej vtáhne do svého sporu s Araby. Jednoho z nich Meursault zabije. Tím se otevírá druhá část příběhu – soudní proces, jehož průběh Meursault čtenáři popisuje jako nezúčastněný divák. Meursault se neřídí ani rozumem, ani citem, pouze reaguje na vnější podněty. Všechny potenciální varianty jeho života pro něj mají stejnou hodnotu. Je si vědom společenských konvencí, ale nerespektuje je (např. nepláče na pohřbu). Jeho chování je pro soudní porotu nepochopitelné, a tedy společensky nebezpečné. Meursault je nakonec odsouzen k trestu smrti ne proto, že zabil, ale proto, že nedokáže dostatečně projevovat své pocity (např. lítost nad smrtí své matky). Svůj postoj k životu potvrdí i tím, že odmítne útěchu kněze.
    • celá kniha pojednává o osamocení člověka, o absurdním světě, v němž se cítí být cizincem
    • čeká na smrt -> přemýšlí o smyslu života, vztahu k ženám, k matce
    • rozhodl se, že chce zemřít, že nebude dělat vše možné pro opak
    • soud – ne pro trest za to, že zavraždil člověka, ale proto, že neprojevil cit (nepocítil nic např. ani při smrti matky)
    • vyústění – když člověk nedokáže nic cítit, nic jiného než smrt si nezaslouží
    • člověk může být úplně sám ve světě plném lidí
  • Mor
    • 1947, román
    • řazen k revoltujícímu období
    • autor neparalyzuje pocit životní absurdity hrdiny příběhu, ale nutí ho naopak s morem – symbolem zla – bojovat (meze tohoto boje vysvětlil ve filozofickém eseji Člověk revoltující)
    • je fiktivní kronikou popisující morovou epidemii v alžírském městě Oranu
    • Příběh vypráví svědek události doktor Rieux. Mor je symbolem různých projevů zla v lidské společnosti. Podle autora musí lidí s tímto zlem bojovat bez ohledu na to, zda mají naději na úspěch.
    • v nejobecnější rovině představuje mor pro Camuse symbol lidského osudu, což vystihuje jedna z postav v závěru příběhu slovy: „Ale co je mor? Je to život, a basta.“
      • boj s životem však vyhrát nelze, neboť na jeho konci je smrt
    • románová kronika, neurčitý čas
    • děj se odehrává v Oranu – městě zamořeném morem
    • kroniku píše jeden z hrdinů (lékař Bernard Rieux), využívá při tom zápisky intelektuála Tarraoua
    • alegorické, symbolické – mor = úpadek morálních hodnot, zlo, netolerance
    • důležité je čelit zlu, ale nemít naději, že ho překonáme X přesto mu čelit
  • Člověk revoltující
    • filozofický esej
    • Camus dále rozvíjí své myšlenky o absurdním člověku, který se rozhodne k činu
    • dějiny revolty jsou podle autora bojem mezi člověkem tvořivým a dobyvatelem
    • člověk revoltující je absurdní hrdina, který se vzbouří proti realitě, se kterou není v souladu
    • Camus si pokládá otázku, jak se v případě úspěšného završení revolty nestát ze vzbouřence vrahem, z utlačovaného utlačovatelem a z revoltujícího trestajícím
      • dospívá k názoru, že zneužití násilí během revoluce se nelze vyhnout, a proto revoluci odmítá
    • obsah eseje pobouřil francouzské levicové intelektuály a vedl k definitivní ideové roztržce s Jeanem-Paulem Sartrem
  • První člověk
    • autobiografie, ale i témata alžírské vlasti, chudoby, násilí a spravedlnosti
    • zamýšlí se nad otázkami smyslu života a ztráty víry chudých
    • vyjadřuje se k občanské válce v Alžíru a snaží se nalézt příčiny nesvárů mezi Araby a Francouzi
    • podrobné a realistické líčení Comeryho, tedy vlastně Camusova dětství
  • Exil a království
    • 1957, soubor povídek
    • hlavními postavami jsou lidé (osamělí, vyhnanci), kteří marně hledají cestu do nedostupného království bratrských lidských vtahů
    • např. Cizoložnice: příběh ženy, která cestuje se svým mužem na obchodní cestu, žijí spolu dvacet leta, ona přemýšlí o jejich životě, cítí se opuštěná. Zjišťuje, že nezná svého manžela ani sama sebe, cítí se být opuštěná -> stává se cizoložnicí.
  • Caligula
    • divadelní hra
    • zasazena do kulis starověkého Říma
    • Císař Caligula hledá nad tělem své předčasně zesnulé milenky Drusilly odpověď na otázku, jaký je smysl života. Caligula uznává svou bezmoc, zároveň se však ze své vůle stává „osudem“ pro patricije, o jejichž životě a smrti začne svévolně rozhodovat.
    • na osobnosti šíleného císaře autor demonstroval, kam až může zajít člověk, který disponuje neomezenou mocí
      • současně však ukázal, že ani vysoké postavení neumožní jedinci překročit hranice jeho smrtelnosti

 

JEAN-PAUL SARTRE

  • 1905 (Paříž) – 1980 (Paříž)
  • francouzský prozaik, dramatik a filozof, představitel existencialismu, který v jeho podání přestal být pouhou filozofií a stal se životním stylem poválečné generace
  • smysl života jedince spatřoval v aktivní společenské angažovanosti
  • své názory prezentoval ve filozofických esejích, prózách i přednáškách
  • příklon k levici, marxismus
  • „umělci si musí zachovat absolutní svobodu“ – nesmí se stát institucí = spolupracovat s institucí -> tím by ztratili absolutní svobodu – proto odmítl Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena roku 1964

DÍLO

  • vstoupil do literatury roku 1938 filozofickým románem Nevolnost
  • soubor povídek Zeď
  • filozofický traktát Bytí a nicota
  • drama Mouchy
  • osobní zpověď Slova – zamýšlí se nad významem literatury a umění
  • Zeď
    • 1939, prozaický soubor (soubor povídek)
    • hrdiny jsou jedinci v mezních životních situacích
    • zachytil různé jedince subjektivně prožívající pocity odcizení od světa, v němž žijí
    • povídka Zeď
      • Revolucionář Ibbieta čeká mezi čtyřmi zdmi sklepení na rozsudek a popravu zastřelením u zdi. V ich-formě líčí psychické procesy (popírání, vzdor, smíření) i fyzické symptomy (pocení, třas), které pozoruje u sebe i spoluvězňů před popravou. Ve chvíli smíření se smrtí se u něj dostavuje jednak lhostejnost k životu, jednak pocity svobody. Proto si k věznitelům dovolí žert, který má však pro něj nečekané a absurdní následky.
      • Hrdina – španělský republikán Ibbieta – chce po svém zatčení přivést fašisty na špatnou stopu a označit hřbitov za místo úkrytu svého přítele. Souhrou náhod je, že je tam jeho přítel skutečně nalezen a zastřelen.
    • za ŠP občanské války
    • děj – souhra náhod, absurdní, naše bytí je celé souhra náhod, i když máme plány, nemůžeme ji ovlivnit
  • Bytí a nicota
    • 1943, filozofický traktát
    • východiskem je individuální, ryze subjektivní zkušenost s bytím
    • autor se pokouší odpovědět na otázky: „Proč žiji? Čím jsem? Čím je svět, který mě obklopuje?“
    • při zkoumání reality rozlišuje dvě formy bytí, a sice bytí o sobě a bytí pro sebe
      • bytí o sobě je svět věcí, které nemají vědomí a pouze existují
      • bytí pro sebe je lidské vědomí schopné reflektovat svět i sebe sama
      • z uvědomění si rozdílu mezi bytím světa a bytím jedince vzniká pocit odcizení, úzkosti a nevolnosti
    • na rozdíl od věcí, které mají podle autora předem danou podstatu a funkci, je člověk „odsouzen ke svobodě“ jako tvor vržený do nicoty, kterou může popřít jen vlastním konáním
  • Nevolnost
    • také „Hnus“
    • 1938, filozofický román
    • hlavní hrdina si postupně uvědomuje absurditu své existence
    • postavy: spisovatel Rocquentin – ztělesňuje otázky existence (jaký je smysl existence, když upadly morální hodnoty; připadá si ve světě navíc -> smysl svého bytí nachází v psaní románu – tam promítá své pocity; „Co si má člověk počít se životem, který mu ve lživé měšťácké společnosti připadá absurdní?“) a servírka – tyto 2 postavy jsou 2 póly autorovy osobnosti:
      • život nemá smysl, už zmizel, znechucení životem
      • úzkost ze světa -> touha vyrvat člověka z tohoto tragického postavení, dát mu smysl života činem a bojovat za spravedlivější svět -> „udělám nějaký čin pro spravedlivější svět, důkaz mé existence“ => napíše román
  • Mouchy
    • drama
    • vychází z řeckého mýtu zpracovaného už Euripidem
    • podal obraz člověka, který se rozhodne vzdorovat tyranům i bohům a nést následky své volby
    • nově zpracoval příběh řeckého prince Oresta, který z rozhodnutí bohů mstí vraždu svého otce, krále Agamemnona, na níž se podílela i jeho matka Klytaimestra
    • Na rozdíl od antické předlohy se však Orestovi snaží v činu zabránit bůh Jupiter, neboť má smlouvu s tyranem, který vládne městu. Orestes však tyrana i matku, která je tyranovou milenkou, zavraždí, a osvobodí tak obyvatele města. Přijme svou vinu a odjíždí pryč.
    • autor v dramatu demonstruje své přesvědčení o povinnosti jedince angažovat se, nehledat výmluvy a nést následky svých činů
    • tím, že hrdina odmítne městu vládnout, „odsoudí jeho obyvatele ke svobodě“ a zodpovědnosti za jejich životy
    • 1943
    • rozvíjí motiv Elektry – starý antický námět
      • motiv prince Oresta, který ctí vraždu svého otce, na které se podílela i jeho matka, Oresta dává obyvatelům danajský dar -> svobodu, ale oni neví, co si s ní počít – byli nesvobodní => „jedinec má povinnost angažovat se ve prospěch druhých“
    • motiv svobody – zda ji lidé umí využít
    • klade otázku svobody člověka a jeho odpovědnosti za druhé

 

ALAIN ROBBE-GRILLET

  • 1922-2008
  • francouzský prozaik, esejista a scénárista, teoretik tzv. nového románu neboli antirománu
  • původním povoláním byl zemědělský inženýr; od r. 1955 se plně věnoval literatuře a filmu
  • tvrdil, že literární tvorba nemůže sloužit nikomu a ničemu, tím vlastně odmítl jakoukoli literaturu, včetně té svojí

DÍLO

  • zásady své tvorby shrnul ve statích uveřejněných pod názvem Za nový román
  • zastával názor, že člověk může poznat pouze povrch (formu) věcí, proto odmítal subjektivní vnímání světa i jakýkoli psychologismus
  • v románech uplatnil typ neosobního vypravěče, tzv. oko kamery
    • neosobní vypravěč popisuje realitu objektivně, aniž by k ní zaujímal emocionální stanovisko
  • své teze autor prakticky realizoval v románu s detektivní zápletkou Gumy
  • příběh i jakoukoli časovou posloupnost zcela popřel v románu Žárlivost, v němž popsal psychický proces probíhající v mozku žárlícího muže (neustálé přehrávání situací, kterých byl svědkem)
  • je autorem tzv. ciné-románu (filmového románu) Loni v Marienbadu, který lze považovat za žánr na pomezí románu a filmového scénáře
  • potlačuje časovou chronologii a logiku příběhů
  • zrušil význam, zrovnoprávnil vztah člověka s ostatními živými tvory, ty poté zrovnoprávnil s neživou přírodou
  • vyznává zásadu, že vše je autobiografické, dokonce i fikce
  • zastává názor, že život není ani smysluplný, ani absurdní, je jednoduchý
  • Gumy
    • 1953, román s detektivní zápletkou
    • jádro tvoří vyšetřování pokusu o vraždu profesora Duponta
    • příběh zprostředkovává neosobní vypravěč – tzv. oko kamery, který se zaměřuje na objektivní popis osob, věcí a jevů bez vysvětlování vzájemných souvislostí, citově nezúčastněný
    • tomu odpovídá i užití strohého věcného jazyka bez metafor
    • děj není vyprávěn chronologicky a klasické schéma detektivky je obráceno – zatímco čtenář okolnosti případu odkryje už dříve, hlavní postava, detektiv Wallas, vše pochopí až v samotném závěru románu
    • detektivní zápletka, zůstává nevyřešená
    • Profesora Duponta se pokouší někdo zavraždit. Pokus je neúspěšný a profesor se z obavy před dalším útokem skryje a nechá vyhlásit za mrtvého, najme si také detektiva Wallase. Detektiv Wallas chce odhalit vraha a při pronásledování domnělého vraha zastřelí právě Duponta. Nikdo se nepozastavuje nad profesorovou nevysvětlitelnou smrtí.
    • myšlenka – na světě umírá tolik lidí, nikoho to nezajímá, nikdo se nad smrtí tolika lidí nepozastavuje

 

BORIS VIAN

  • 1920-1959
  • francouzský prozaik, básník, dramatik, překladatel a jazzman
  • byl bohém, známý svým nonkonformním zaměřením proti konzumní společnosti
  • scházel se s intelektuály v pařížské čtvrti Saint-Germain-des-Prés
  • k jeho osobním přátelům náleželi např. Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoirová či Eugéne Ionesco
  • kromě detektivek bylo Vianovo prozaické dílo oceněno až po smrti
  • vytváří parodii na existencialismus

DÍLO

  • vstoupil do literatury roku 1946 kontroverzním protirasistickým pamfletem plným erotických a brutálních scén – Naplivu na vaše hroby
    • nakladatelem byl vydáván za bestseller neexistujícího amerického autora Vernona Sullivana
    • pravý autor textu byl odhalen až u soudu vedeného s nakladatelem pro šíření nemravnosti
    • tento skandál zastínil Vianovu vážnou tvorbu, jejímž ústředním motivem je láska
  • 1947 – vydal fantazijní román Pěna dní
    • nesetkal se se zájmem čtenářů
    • až jeho reedice (1963) se stala bestsellerem u mládeže 60. let, která protestovala proti způsobu života svých rodičů
  • romány Rudá tráva, Srdcerváč – autor se zabývá odlišným způsobem vnímání světa muži a ženami
  • melodický jazyk jeho próz je plný metafor, personifikací, slovních hříček a neologismů
  • Pěna dní
    • 1947, román
    • autor vyjádřil pocit úzkosti, který člověk zažívá v konfrontaci se smrtí a s rozpadem vztahu v důsledku smrtelné nemoci partnera
    • Bohatý a bezstarostný Colin miluje dívku Chloé. Po svatbě však u ní propukne zákeřná choroba. Přestože Colin na záchranu jejího života věnuje veškeré své peníze, Chloé umírá. Další partnerskou dvojici představuje chudý intelektuál Chick, který je fanatickým sběratelem děl existencialisty Jeana-Sola Partra, a jeho dívka Alise. Colin poskytne Chickovi peníze na společný život s Alise, Chick je však utratí za knihy a předměty související s Partrem. Zoufalá Alise nakonec Partra zabije a zahyne v knihkupectví, které sama zapálí.
    • autor odlehčil ponurou dějovou linii jednak tím, že příběh umístil do poetického snového světa, ve kterém jsou zvířata, rostliny a věci rovnocennými protihráči člověka, jednak užitím nadsázky a jazyka bohatého na slovní hříčky, neologismy a mnohovýznamovými symboly
    • 1959 zfilmován -> Vian se rozčílil a na předpremiéře dostal záchvat mrtvice -> zemřel
    • parodie na americké detektivky – protest proti násilí
    • Hlavní postava – běloch, koluje v něm černá krev, chce pomstít smrt bratra, přichází do jižanského městečka, páchá násilí na bělošských dívkách.
    • velmi silné podobenství o lásce
    • když se to přežene v tom, že lidé mají vzory a idoly -> destruktivní, lidé mají být sami sebou
    • 2 dvojice: Colin a Chloé, Chick a Alice
      • Colin a Chloé se vezmou -> Chloé onemocní, ožívají rostliny, zvířata mluví, na plíci jí roste leknín, který jí dusí -> Colin, dříve bohatý, utrácí za drahé květy, aby ji vyléčil, ale nepodaří se a Chloé umírá
      • Chick a Alice – Chick obdivuje „Saula Partra“ – Paula Sartra – kupuje všechny jeho knihy -> nemá peníze, dluhy -> ona jde proto za Partrem a prosí ho, ať nevydává již žádné knihy -> on se jí vysměje, Alice ho proto zabije a zapaluje knihkupectví -> zemře tam, Chicka v jeho bytě zastřelí jeho věřitelé

 

EUGÉNE IONESCO

  • 1909-1994
  • francouzský dramatik a básník rumunského původu, jeden z nejhranějších autorů absurdního dramatu
  • vystudoval literaturu na univerzitách v Paříži a Bukurešti, od roku 1938 žil trvale v Paříži

DÍLO

  • napsal téměř dvacet absurdních dramat
  • ve své tvorbě vycházel z teze, že svět je plný utrpení, člověk je světem ničen a nemá kam uniknout před jeho absurditou
  • východisko z této existenciální situace autor našel v humoru, který uplatnil např. ve hrách Plešatá zpěvačka nebo Lekce
  • následující dramata Židle, Nenajatý vrah a Nosorožec však vyznívají tragicky
  • divadelní tvorbu chápal jako projekci svého vnitřního světa na scénu
  • inspiroval se především vlastními pocity úzkosti, sny, temnými touhami i vnitřními protiklady
  • jeho hry jsou vybudovány na metodě nonsensu (nesmyslu): Každá replika popírá předchozí sdělení. Tím autor poukazuje na banalitu mezilidské komunikace.
  • nabádal herce, aby hráli tzv. proti textu, to znamená, aby např. triviality pateticky deklamovali a vážné věci záměrně zlehčovali
  • Plešatá zpěvačka
    • 1948, jednoaktovka
    • byla poprvé uvedena r. 1950
    • Hlavními postavami jsou manželé Smithovi a Martinovi, kteří se sejdou na večeři. Hra zcela postrádá zápletku. Promluvy postav spolu významově nesouvisí, postavy se vzájemně neposlouchají. Jejich nesmyslné monology plné frází, ustálených obratů a klišé poukazují na nemožnost vzájemného porozumění.
    • použil princip jazykové příručky, kde jsou věty, které člověku nepomohou, nikam to nevede

 

GEORGE ORWELL

  • 1903 (Motihari, Indie) – 1950 (Londýn)
  • anglický prozaik, esejista a novinář
  • jménem Eric Arthur Blair
  • proslavil se zejména alegorickými antiutopickými romány, ve kterých popsal mechanismus totalitních systémů a předjímal jejich další vývoj
  • překlady jeho díla do češtiny byly před listopadovou revolucí v roce 1989 zakázány

DÍLO

  • jeho tvorba je společensky a politicky angažovaná
  • své osobní zkušenosti a společenskokritické názory prezentoval v reportážích Trosečníkem v Paříži a Londýně, Hold Katalánsku)
  • považován za mistra esejů, v nichž se zabýval soudobým stavem anglické společnosti (soubory Uvnitř velryb a jiné eseje, Lev a jednorožec)
  • jako literární kritik se věnoval např. Charlesi Dickensovi či Rudyadu Kiplingovi (např. Úpadek anglické vraždy a jiné eseje)
  • bojoval za jasný, čistý jazyk a vystupoval proti špatné novinařině
  • proslulost mu přinesla díla ze 40. let – alegorie totalitního systému Farma zvířat a antiutopie 1948
  • alegorické nebo sci-fi romány
  • Farma zvířat
    • 1945, novela
    • popsal vznik a praktiky totalitního režimu na osudech zvířat, která se vzepřou nadvládě člověka
    • Na počátku příběhu zvířata uvěří myšlence rovnosti a vyženou majitele farmy pana Jonese. Počáteční idylu a nadšení zneužijí a postupně zcela zvrátí inteligentní prasata, která pak koordinují chod společenství. Mezi vůdci Kulišem a Napoleonem dojde k mocenskému boji, v němž je Kuliš odstraněn. Napoleon zakládá tajnou policii (psi) a zahajuje politické procesy. Následně falšuje dějiny a navazuje prospěchářský vztah s lidmi. Nedílnou součástí textu je jazyk politických frází a zjednodušených hesel, který brání hrdinům v samostatném myšlení.
    • ironie, personifikace
    • pan Jones (majitel farmy), starý Major (tvůrce revoluce), Kuliš (dobromyslný), prasata: Napoleon (manipulant, zneužívá moci), Pištík (lhář, propaganda)
    • farma pana Jonese, vzbouření zvířat -> Jones ve vyhnanství, pravidla zvířat, k moci se dostanou prasata, Napoleon x Kuliš -> Kuliš ve vyhnanství, Napoleonova moc roste, nadvláda prasat, k nerozeznání od lidí -> říkají, že je to pro dobro zvířat, která by sama nerozhodla tak dobře, jako prasata, takže prasata rozhodnou za ně
    • „všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“
    • alegorie: bolševický SSSR – odmítají spolupráci se Z X nakonec však začínají spolupracovat, rozdělují si zóny
  • 1984
    • 1949, antiutopický román
    • Děj se odehrává v Oceánii řízené Stranou a Velkým bratrem. Hlavní postavou je Winston Smith, muž, který ve společnosti založené na nepřetržitém sledování obyvatel a teroru najde odvahu samostatně myslet. Orwell názorně vylíčil nejen metody sloužící ke zlomení vůle lidí, ale ve fiktivním eseji, vloženém do románu, exaktně popsal principy fungování totalitní vlády. Za tím účelem vytvořil i tzv. newspeak, fiktivní jazyk sloužící ke kontrole myšlení lidí.
    • název = přesmyčka (odkaz na rok 1948)

 

SAMUEL BECKETT

  • 1906 (Dublin) – 1989 (Paříž)
  • irský dramatik, básník a prozaik píšící anglicky a francouzsky
  • je považován za zakladatele absurdního dramatu a jednoho z největších literárních experimentátorů
  • ve svém díle zkoumal samy hranice umění a v průběhu své kariéry se stále radikálněji přikláněl k minimalismu
  • je nositelem Nobelovy ceny za literaturu (1969)

DÍLO

  • do literatury vstoupil literárními eseji, v nichž se zabýval např. dílem Danta Alighieriho, Jamese Joyce či Marcela Prousta
  • jeho prozaickou prvotinou byl experimentální román Murphy z prostředí blázince
  • románová trilogie Molloy, Malone umírá, Nepojmenovatelný, román Jak to je – autor zcela rezignoval na příběh
  • hlavními postavami těchto próz jsou fyzicky nemohoucí lidé, kteří se v dlouhém monologu bez úspěchu pokouší odhalit smysl lidského života
  • téma marného hledání smyslu života Beckett ztvárnil i v absurdních dramatech Čekání na Godota, Konec hry či Šťastné dny
  • Čekání na Godota
    • 1952, absurdní drama
    • autor dokázal nemožné – téměř nic se v něm neděje, a přesto má hra velké dramatické napětí
    • Hlavní postavy, tuláci Estragon a Vladimir, se náhodně setkají kdesi pod stromem na venkovské cestě. Po dva dny spolu vedou banální dialog, z něhož vyplývá, že čekají na blíže neurčenou dobu, Godota, který má dát jejich životu smysl. Tuláci, kteří zosobňují lidi neschopné činu, jsou konfrontováni s dalšími dvěma postavami, a sice pánem Pozzem a jeho otrokem Luckym. Ti představují snahu naplnit život nesmyslnou činností. Bezvýchodnost životní situace postav je navozena opakováním replik a gest i kruhovou strukturou hry, v níž je druhé dějství téměř totožné s prvním.
    • hra bývá často označována jako tragická groteska, neboť její postavy vykazují určité znaky klaunství
    • dekorace: 1 strom, venkovská cesta
    • Tuláci Estragon a Vladimír čekají na Godota, který by měl změnit jejich životní osudy.
    • antihrdinové – politováníhodní tuláci – pasivní, bezmocní, očekávají, že někdo za ně v jejich životě udělá radikální změnu
  • Konec hry
    • 1957, absurdní drama
    • autor ztvárnil své pojetí mezilidských vztahů jako komplikovaných vazeb vzájemné závislosti, které brání jedincům v seberealizaci
    • Děj hry je zasazen „na konec světa“ po výbuchu atomové bomby. Její protagonisté, čtyři poslední lidé, žijí v uzavřené místnosti. Tři z nich jsou zcela nemohoucí: otec Hamm, upoutaný na kolečkové křeslo, a jeho rodiče, dožívající mrzáci bez nohou. O všechny se stará Hammův adoptivní syn Clov. Hamm Clova terorizuje neustálým vyžadováním pozornosti. Clov ho nenávidí a hledá v sobě sílu k odchodu. Poté, co se odhodlá odejít a zemřít v samotě, jsou odsouzeni k smrti i ostatní protagonisté.
  • Molloy, Malone umírá, Nepojmenovatelný
    • experimentální románová trilogie
    • autor si klade otázku po smyslu života jedince a jeho vztahu ke světu i k druhým lidem
    • podle autora je člověk schopen porozumět světu jen tehdy, je-li schopen porozumět sám sobě
    • možnost porozumění sobě však Beckett vylučuje, proto odsuzuje hrdinu do izolace i ve vztahu ke světu a druhým lidem
    • stejně jako např. ve Šťastných dnech a Konci hry je neschopnost vztahu a komunikace vyjádřena i symbolicky – Beckettovi hrdinové jsou fyzicky nemohoucí, zmrzačení či pouhá torza
      • přesto se usilovnou a dojemnou snahou pokoušejí navázat kontakt a uchovat svou lidskou důstojnost
    • v trilogii autor pokračuje v procesu „redukce, koncentrace a destilace“ a postupně zcela popírá děj ve prospěch rozsáhlých vnitřních monologů postav

 

KINGSLEY AMIS

  • 1922-1995
  • anglický spisovatel, básník, kritik a scenárista, příslušník generace rozhněvaných mladých mužů a tzv. Hnutí
  • absolvoval univerzitu v Oxfordu a v letech 1949-1963 působil jako profesor angličtiny na univerzitách ve Walesu, Anglii a USA
  • stal se zakladatelem tzv. univerzitního románu

DÍLO

  • autorem několika básnických sbírek a více než 20 románů
  • do literatury vstoupil roku 1954 humoristickým univerzitním románem Šťastný Jim
  • kritickým postojem, který zaujímal k hodnotám britské společnosti, a to zejména její střední vrstvy, se v 50. letech 20. století přiřadil k tzv. generaci rozhněvaných mladých mužů
  • zdrojem komiky v jeho dílech z 60. a 70. let se stává zejména téma sexu, např. v románu Chci to hned, a módní trend sexuální terapie, např. v románu Jackeův problém
  • za satirický román Staří parťáci obdržel prestižní britskou cenu za literaturu Booker Prize
  • v pozdějších letech mu bylo často vytýkáno, že se v jeho tvorbě projevuje nenávist k ženám a starosvětskost
  • nástroji jeho společenské kritiky jsou zejména humor a ironie
  • jeho romány nemají komplikovanou stavbu, jsou tvořeny volným sledem příhod, které vypravěč líčí s nadhledem a smyslem pro situační komiku
  • Šťastný Jim
    • 1954, satirický román
    • autor kritizuje provinční snobismus a přetvářku členů soudobé univerzitní hierarchie v Anglii
    • Jejich typickým představitelem je roztržitý a pompézní profesor Welch, nadřízený začínajícího lektora Jima Dixona. Jim se kvůli získání stálého místa asistenta pokouší vyhovět mnoha nudným společenským závazkům, které po něm Welch vyžaduje. Svou společenskou neobratností, která prozrazuje jeho dělnický původ, se však dostává do řady prekérních situací, které jeho okolí považuje za provokaci. Jeho kariéra skončí poté, kdy ztrémovaný a podnapilý zesměšní ve své přednášce o alžbětinské Anglii před městskou honorací své nadřízené. Jeho výstup však pobaví přítomného milionáře, který jako zaměstná jako tajemníka.
    • součástí vyprávění jsou i Jimovy vnitřní monology, jimž vtipně komentuje své chování i charaktery a chování ostatních postav
    • odehrává se v prostředí provinční univerzity, která vychovává vzdělané gentlemany pro jejich společenskou a politickou dráhu, uzavřené prostředí univerzitního městečka – „vlastní svět“
    • očekává se, že se skvělým vzděláním přijde i zvýšení morálních hodnot X podrazy, snobismus
    • situace, které odkrývají přetvářku, snobismus, kariérismus lidí na univerzitě
    • faux pas – hlavní hrdina se opije, všem na večírku řekne, co si o tom všem myslí
  • Staří parťáci
    • satirický román
    • autor se zabývá různými postoji, které Velšané zaujímají ke svému původu
    • pro jedny je původ zdrojem hrdosti, jiní ho komerčně využívají
    • Do poklidného maloměstského života několika manželských párů vyrovnávajících se s nástupem stáří i se stereotypem v dlouholetých partnerských vztazích zasáhne po pětatřiceti letech návrat bývalých spolužáků, úspěšného velšského spisovatele Aluna Weavera a jeho manželky Rhianny. Jejich návrat otevírá jednak otázku vzájemných nedořešených vztahů, jednak polemiku o vztahu hrdinů k jejich velšským kořenům.

 

DALŠÍ ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI

JOHN WAIN

  • Pospíchej dolů
    • román
    • hrdina bere jako pozitivní rys, že se dokáže vzepřít konvencím -> vezme si bohatou dívku a vrací se zpět

 

PATRICK RYAN

  • 1916-1989
  • anglický prozaik a žurnalista irského původu
  • autor humoristických a satirických próz
  • zúčastnil se 2. světové války
  • Jak jsem vyhrál válku
    • 1963, protiválečný historický román
    • v poválečné Británii ojedinělý přímočarou reakcí na dění 2. světové války s nelichotivým zobrazením armádní mašinérie
    • zužitkoval své válečné zkušenosti
    • Vypravěčem příběhu je odhodlaný a angažovaný poručík Ernest Goodbod, velitel 12. čety 4. mušketýrského pluku, jenž je přesvědčen o své výlučnosti a naprosté oblibě u podřízených. Popisuje nasazení a úspěchy své jednotky v různých bojových akcích, jejichž úspěšnost přičítá svému velitelskému umu a odhodlání vojáků. Ve skutečnosti je však Goodbody pro svoji jednotku přímou pohromou. Rozkazy, které vydává, se opírají pouze o teorii vyčtenou z příruček a zásahy jeho jednotky skončí šťastně pouze shodou absurdních náhod.
    • Goodbody je typickým antihrdinou, jehož naprostá nevědomost a falešné sebevědomí zesměšňuje válku, ale především armádu jako celek
    • satirický
    • námět – autorovy vlastní zážitky z války + život vojáků za doby 2. světové války
    • negativně zabarvená slova – např. Němčouři – „zveličelá slova“
    • před každou kapitolou je citace – myšlené vážně, skutečná citace z války X poté kapitola – parodie na tuto citaci
    • Clappo – voják, žena ho podvádí; je jediný, kdo bere Ernesta vážně a má v něm respekt, chodí k němu pro radu
    • Goodbody – lze přirovnat ke Švejkovi, Don Quijotovi

 

WILLIAM GOLDING

  • 1911-1993
  • anglický spisovatel a básník
  • nositel Nobelovy ceny za literaturu (1983) a prestižní britské ceny za literaturu Booker Prize

DÍLO

  • označoval své prózy jako báje, mýty nebo symbolická podobenství
  • zaměřoval se na zobrazení důsledků lidského jednání z hlediska křesťanské morálky
  • zajímala ho především problematika sváru dobra a zla v duši každého jedince, které se věnuje např. v románu Pán much, a sklon člověka k sebeprosazení na úkor ostatních, což vylíčil např. v románech Dědictví nebo Věž
  • prózy jsou modelové v tom smyslu, že se odehrávají v ohraničeném prostoru (např. ostrov, klášter), který vzhledem k okolnostem nelze opustit
  • do něj autor umisťuje postavy, které představují obecně platné lidské typy (např. vůdce, filozof) a konfrontuje jejich odlišné životní strategie a hodnoty
  • spojení mezi fantasy námětem a námětem, který zobrazoval totalitu
  • Pán much
    • 1954, román
    • upozornil na křehkost kulturních návyků a na přítomnost barbarských prvků v lidské duši
    • prolínají se prvky sci-fi a dobrodružného románu
    • Po výbuchu atomové bomby nad Anglií je skupina chlapců evakuována letadlem, které se zřítí nad Pacifikem. Ocitnou se v izolaci na pustém ostrově. Přirozený vůdce Ralph s pomocí rádce Čuňase organizuje obstarávání potravy a udržování signálního ohně. Filozof Simon vytvoří hodnotový systém skupiny. Z kolektivu se však vyčlení skupina lovců v čele s Jackem. Ti využijí strachu dětí z „obludy“, kterou je mrtvý parašutista, a začnou ji udobřovat rituálními obřady kolem kůlu s lebkou kance – „Pána much“. Divošský hon na jejich protivníky končí ve chvíli, kdy k ostrovu připlouvá loď s dospělou posádkou.

 

SALMAN RUSHDIE

  • 1947
  • britský spisovatel indického původu
  • nositel britské ceny Booker Prize
  • 1989 – íránský duchovní vůdce nad ním vyhlásil fatwu (trest smrti, který může vykonat kterýkoli muslim) za údajnou urážku islámu v knize Satanské verše – od té doby žije pod dohledem Scotland Yardu
  • představitel postmoderní prózy s prvky tzv. magického realismu

DÍLO

  • zabývá se především střety západního a východního světa
  • romány se odehrávají převážně v Pákistánu či Kašmíru a osudy jeho postav jsou vždy prolnuty s historií a společenským vývojem těchto zemí
  • vypravěčský styl je ovlivněn nejen indickou kulturou a literaturou, ale také evropskou experimentální prózou a jihoamerickým magickým realismem
  • román Děti půlnoci
  • román Hanba – o politických nepokojích v Pákistánu
  • kontroverzní román Satanské verše
  • román Klaun Šalimar
  • Děti půlnoci
    • 1981, román
    • mnohovrstevnaté postmoderní dílo
    • autor metodou magického realismu vylíčil skutečné události indických dějin v letech 1910-1976 a propojil je s motivy z evropské i hinduistické mytologie
    • Základní linii románu tvoří osudy tří generací rodiny indického muslimského lékaře, které rekapituluje na konci svého krátkého dobrodružného života domnělý vnuk zakladatele rodu Salím Sináí. Salím se narodil o půlnoci v den vyhlášení nezávislosti Indie, je nemanželským dítětem a při porodu byl zaměněn s chlapcem Šivou pojmenovaným po bohu plodnosti a zkázy. Spolu se Salímem a Šivou přišlo na svět dalších tisíc dětí ze všech vrstev indické společnosti nadaných magickými schopnosti.
    • děti v symbolické rovině reprezentují různé možnosti vývoje země a zastupují naděje Indů
      • ty však byly politickými frakcemi v zemi promarněny a vyústily ve vládu Indíry Gándhiové, jejíž totalitní metody Rushdie v díle zkritizoval

 

JOHN OSBORNE

  • 1929-1994
  • anglický dramatik, scénárista a režisér
  • divadelní hrou o rozhněvaném mladém muži zahájil novou éru anglické dramatiky, v níž spisovatelé ostře kritizovali anglickou společnost a její sociální kastovnictví

DÍLO

  • způsob jeho tvorby, kterou zahájil divadelní hrou Ohlédni se v hněvu, je označován jako tzv. kuchyňský realismus
    • autor se soustředil na realistické zobrazování mezilidských vtahů a vystižení psychologické motivace jednání postav
    • svými portréty komplikovaných a citově labilních jedinců vědomě vyvracel představu o tom, že se divák musí ztotožnit s hrdiny hry
  • hra Komik
    • vytvořil psychologickou studii herce v situaci, kdy začíná ztrácet schopnost oslovit svým uměleckým projevem publikum
  • Ohlédni se v hněvu
    • 1956, psychologické drama s autobiografickými rysy
    • Autor vytvořil typ mladého intelektuála, který si svou frustraci ze zmařených ambicí a nedostatku společenského uplatnění (Jimmy, ač vysokoškolsky vzdělán, prodává na stánku) vybíjí na svém nejbližším okolí. Terčem jeho hněvu se stává především jeho žena Alice, která pro něj jako dcera koloniálního plukovníka ztělesňuje jemu nedostupné společenské postavení a uznání. Jimmyho verbálně brutální útoky, které přerůstají ve fyzické napadání, jsou motivovány mimo jiné i jeho stylizací do role nepochopeného trpitele, proto ve svém egoismu vyvíjí na těhotnou manželku neúměrný psychický tlak, v jehož důsledku Alice odchází a nakonec potratí.
    • Jimmy je prototyp antihrdiny, s nímž se ztotožnila celá generace mladých na konci 50. let 20. století
    • kritika rozkastování společnosti na „lepší“ a „horší“ – ostrá, kousavá

 

JOHN RONALD REUEL TOLKIEN

  • 1892-1973
  • anglický prozaik a významný filolog
  • studium folklóru a mytologie
  • jeho knihy podnítily masový zájem o žánr fantasy
  • Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
    • Domácky založený Bilbo Pytlík se vydává na dobrodružnou pouť za pokladem.
    • volné pokračování – Pán prstenů
    • fantasy
    • původně napsaný pro děti
    • země: Středozem
    • Hobiti (1/2 velikost člověka, nezajímá je, co se děje kolem), Trpaslíci (bohatí), Čarodějové (5, Gandalf), Elfové (vysocí, štíhlí, špičaté uši, žijí velmi dlouho, úmrtí pouze násilnou smrtí), Skřeti (nepřátelští, zlí), Vrrci (inteligentní, velcí), Orli (vznešení, útočí na Skřety a Vrrky), Zlobři (násilní, zlí, velcí, svítání -> zkamení), Drai (zajímají se o bohatství)
    • Bilbo Pytlík (lupič), Gandalf Šedý (moudrý čaroděj), 13 trpaslíků, Medděd (člověk, může se přeměnit v medvěda), Glum (závislý na prstenu – moc prstenu ho ovládá – je závislý na pocitu moci, žije v jeskyni)
    • Hobiti se vydávají na iniciační cestu
  • Silmarillion
    • jeho syn uspořádal některé Tolkienovy nepublikované materiály do této knihy
  • Pán prstenů
    • román, trilogie
    • vznikal 12 let kvůli nedostatku papíru po 2. světové válce
    • pracoval na historii a kosmologii Středozemě (imaginární svět s jeho fiktivními jazyky) a jejích jazyků (inspirovaných zejména staroangličtinou a severskými jazyky) po celý život
    • byl vydán jako trilogie s názvy Společenstvo prstenu (1954), Dvě věže (1954) a Návrat krále (1955)
    • zkoumá především vliv moci na proměnu osobnosti jedince
    • Příběh se odehrává ve Třetím věku fiktivního světa Středozemě. Hrdinou „proti své vůli“, který postrádá rozvážnost, ráznost a odvahu, se stává hobit Frodo. Jako vlastník Prstenu moci se vydává se svými přáteli do země zla Mordoru, aby zde v Ohnivé hoře prsten zničil. Spletitý příběh, v němž vystupuje řada mytologických postav (trpaslíci, elfové, skřeti, čaroděj Gandalf, zlo ztělesněné Sauronem aj.) vrcholí apokalyptickou bitvou, v níž se utkají síly dobra a zla.
    • autor promyšleně užívá ve jménech hrdinů i místních názvech umělé elfské jazyky (quenijštinu a sindarštinu) a knihu opatřil i mapou Středozemě

 

ALBERTO MORAVIA

  • 1907 (Řím) – 1990 (Řím)
  • italský prozaik, dramatik a esejista, představitel neorealismu

DÍLO

  • ve svých románech zobrazoval italskou společnost v období fašismu
  • hlavními postavami jeho próz jsou intelektuálové, pro něž život postrádá smysl
  • jejich protikladem jsou často ženy a muži z venkova a z nižší městské vrstvy, kteří o životě jen neuvažují, ale plně ho prožívají
  • jeho realistické prózy jsou introspektivní – hrdinové a hrdinky v nich charakterizují sami sebe, analyzují svou životní situaci a často dospívají k pocitu bezmoci nebo osudovosti
  • proto bývá autor nazýván intuitivním existencialistou
  • románová prvotina Lhostejní
    • vylíčil úpadek italské buržoazní rodiny
  • neorealistické romány Římanka a Horalka – vypravěčkami hrdinky z lidu
  • psychologické romány Konformista a Nuda – hrdiny jsou intelektuálové
  • cestopisy, politické eseje
  • od konce 50. let tvořil i dramata, např. Svět je to, co je nebo Život je hra
  • Římanka
    • 1947, neorealistický román
    • auto podává obraz italské společnosti 30. let
    • Vypravěčkou příběhu je mladá, chudá a nevšedně krásná dívka Adriana. Její matka si přeje, aby se stala modelkou. Adriana se podvolí, i když by se raději vdala za šoféra Gina. Když se však dozví, že Gino už ženatý je a pouze ji využívá, nechá se přemluvit kamarádkou, aby se zkusila živit prostitucí. Matka její chování tiše schvaluje, neboť dcera je schopna ji materiálně zabezpečit. Adriana popisuje muže z různých sociálních vrstev, kteří u ní hledají sexuální uspokojení, a pokouší se vysvětlit nejen motivaci svého jednání, ale i pravděpodobné motivace jednání ostatních postav.
    • Obyčejná dívka Adriana si najde bohatého muže. Řekla si, že dobrý výdělek je být prostitutkou, ale měla touhu po spořádaném životě, chtěla být spořádaná žena, která se stará o děti. Matka ji ponouká k tomu, aby byla prostitutkou bohatých důstojníků -> zvedne se finanční úroveň celé rodiny. Adriana otěhotní s muže, o kterém se říká, že je nebezpečný vrah.
    • otevřený konec – Je možné, aby se přesto splnil její sen být spořádaná žena?
  • Horalka
    • 1957, neorealistický román
    • Vypravěčka příběhu, energetická obchodnice Cesira, popisuje úpadek mezilidských vztahů v době války. Cesira líčí svůj útěk s dcerou Rosettou z Říma do hor. Popisuje řadu venkovanů i uprchlíků z města, s nimiž se setká. Všechny spojuje snaha přežít válku s co nejmenší újmou. Nejdojemnějšími oběťmi války z Cesirina okolí se stávají mladý intelektuál Michel zabitý nacisty a dcera Rosetta znásilněná vojáky.
    • autor v románu zprostředkoval nejen svou zkušenost uprchlíka, ale vyjádřil také názor, že před velkými historickými událostmi a jejich osudovými důsledky není „prostý člověk“ nikde v bezpečí
    • příběh 2 žen – matky a dcery
      • Matka má strach (má padnout Mussoliniho režim a přijít osvobozování -> znásilňování žen, chce zachránit dcer, odejdou z Říma na venkov, tam přežijí válku, vrací se do Říma. Myslí si, že je vše na dobré cestě, ale přepadne je část spojeneckých vojsk -> ony se ukryjí do kostela, vojáci se tam však vloupají a obě ženy znásilní, dcera má z toho trauma, začne střídat muže, matka se ji snaží ukáznit.
    • částečně ovlivněno existencialismem – Jak najít smysl života po traumatickém zážitku? – Je to těžké, ale možné.
    • slavný protiválečný příběh
    • absurdita – když si myslíme, že máme vše pod kontrolou, přijde něco, co zmaří naše plány

 

DALŠÍ NEOREALISTÉ

FREDERICO FELLINI

  • Silnice
  • Sladký život
  • Amarcord

 

PAOLO PASSOLINI

  • prozaik, scénárista
  • Zloděj kol
  • Darmošlapové
  • neorealistické pojetí Dekamerona

 

HEINRICH BÖLL

  • 1917 (Kolín nad Rýnem) – 1985 (Kreuzau-Langenbroich)
  • německý prozaik, člen literární Skupiny 47
  • ve svém díle kriticky hodnotil situaci v Německu za druhé světové války a v období těsně po ní
  • požadoval po Němcích důslednou sebereflexi nacistické minulosti jednotlivců i národa jako celku a převzetí zodpovědnosti za důsledky válečného konfliktu, který vyvolali

DÍLO

  • zastáncem angažované literatury, která má pravdivě popisovat skutečnost a pozitivně i ovlivňovat
  • kritický obraz německé společnosti za druhé světové války a vylíčil rovněž poválečnou situaci, kdy se Německo jen obtížně vyrovnávalo s nacistickou minulostí
  • novela Vlak přijel přesně – ze stejnojmenného povídkového souboru, popsal v ní, jak válka ovlivňuje život člověka
  • román Kdes byl, Adame? – zachytil válečné hrůzy
  • román A neřekl jediné slovo – po rozpadu jednoho manželství vylíčil sociální a morální rozklade celé německé poválečné společnosti
  • romány Biliár o půl desáté, Klaunovy názory
  • Biliár o půl desáté
    • 1959
    • román
    • zachytil na osudech tří generací rodiny architekta Fähmela zásadní události moderní německé historie od počátku 20. století po vznik SRN
    • Román nemá výraznou zápletku, děj se soustřeďuje kolem jednoho dne, kdy se připravuje narozeninová oslava zakladatele rodu.
    • autor zvolil techniku proudu vědomí, díky níž se postavy mohou vracet k minulosti a objasňovat tak svou současnou životní situaci
    • Z vnitřních monologů Fähmela a jeho ženy vyplývá, že nejvíce je v životě poznamenala válka, v níž přišli o syna Kurta a snachu Editu, manželku jejich druhého syna Roberta. Naději pro svůj rod i pro Německo spatřují v mladé generaci, která se nepodílela na zvěrstvech války.
  • Klaunovy názory
    • 1963
    • román
    • autor kritizuje soudobou společenskou a politickou situaci v Německu, tentokrát prostřednictvím klauna Hanse Schniera
    • Hans pochází z bohaté rodiny, jejíž členové patřili k příznivcům nacismu, proto se s nimi přestane stýkat. Naváže vztah s katoličkou Marií, která ho však po 6 letech opustí kvůli katolickému politikovi. Hans se nemá kam vrátit, a rozhodne se proto v masce klauna žebrat u nádraží.
    • autor tak vyjádřil svůj názor, že lidé jako Hans, kteří kriticky reflektují svou minulost, jsou v Německu odsouzeni do pozice společenského outsidera

 

GÜNTER GRASS

  • 1927-2015
  • německý prozaik
  • narodil se ve Svobodném městě Gdaňsku, kde žila německá většina spolu s Poláky a Kašuby – z tohoto prostředí čerpal náměty pro své romány
  • 1944 narukoval k tankové divizi Waffen-SS, byl zraněn, dostal se do amerického zajetí
  • 1958 se stal členem Skupiny 47
  • 1999 – obdržel Nobelovu cenu za literaturu

DÍLO

  • zabývá se zejména obdobím druhé světové války
  • nepodává ji jako vážnou historickou událost, ale záměrně ji líčí jako grotesku
  • romány – tvořeny řadou drobných epizod, které vypráví hlavní postava bizarní svým vzhledem nebo chováním
  • kontroverzní román Plechový bubínek – hlavní postavou je zakrslík Oskar Matzerath
  • novela Kočka a myš – hlavní postavou je gymnazista Mahlke obdivovaný svými spolužáky pro výrazný ohryzek – znak mužnosti
  • satirický román Psí roky – zesměšňuje třetí říši líčením vojenské operace, během níž je hledán oblíbený Hitlerův pes, který uteče, protože se nudí; masové nasazení armády má pak zabránit jeho zběhnutí k nepříteli
  • Plechový bubínek
    • 1959, román
    • Vylíčil situaci v Německu v první polovině 20. století z perspektivy Oskara Matzeratha, chovance blázince v Düsseldorfu, který místo řeči používá ke komunikaci plechový bubínek. Nad albem fotografií na něj vybubnovává historii své kašubsko-polsko-německé rodiny pocházející z východopruského Gdaňska i svůj osobní příběh a příběhy lidí, s nimiž se setkal. Duševně vyspělý Oskar přestane na protest proti vstupu do světa dospělých ve třech letech růst. Jeho zakrslý vzrůst a předstírané mentální ustrnutí mu umožňují stát se nezúčastněným pozorovatelem okolního dění. Dozvídá se víc než ostatní, neboť jeho přítomnosti lidé nepřikládají větší význam. Aktivně se projevuje pouze tehdy, když potřebuje uspokojit své sexuální potřeby nebo získat nový bubínek. Kvůli tomu neváhá obětovat ani životy strýce Bronského a otce Matzeratha.
    • Oskarův přístup k realitě je jedinečný tím, že významným historickým událostem nepřikládá žádný význam a ty tak mají v jeho vyprávění stejnou hodnotu jako drobné události všedního dne

 

THOMAS BERNHARD

  • 1931-1989
  • rakouský dramatik a prozaik
  • ve svých dílech poukazoval na skutečnost, že mnoho Rakušanů patřilo k aktivním nacistům, ale na rozdíl od Němců po válce nepřijali zodpovědnost za své činy a neprošli procesem sebereflexe
  • upozorňoval také na neustálou přítomnost principů národního socialismu v rakouském veřejném životě

DÍLO

  • psal společensky angažované hry i prozaické texty
  • témata vlastnictví a moci, kritika rakouské národní povahy – např. ve hře Náměstí Hrdinů
  • jeho hry jsou založeny na monologu hlavní postavy, dalším typickým rysem jeho divadelní tvorby e rytmizovaná řeč postav
  • prózy – vypravěč zprostředkovává čtenáři hrdinův monolog
  • soubor autobiografických próz Obrys jednoho života
  • Náměstí Hrdinů
    • 1988, drama
    • Odehrává se ve Vídni roku 1988 v den pohřbu židovského profesora Schustera, který pod dojmem vzmáhajícího se antisemitismu spáchá sebevraždu, neboť nemá sílu k odchodu do emigrace. Po pohřbu jeho bratr, dcery a přátelé hovoří před obřadní síní a na pohřební hostině o politické situaci v Rakousku.
    • hra měla premiéru v roce 50. výročí anšlusu Rakouska a podnítila ve společnosti diskuzi o nacistické minulosti země
    • její název odkazuje na vídeňské náměstí, kde Rakušané v březnu 1938 nadšeně vítali Hitlera

 

RUSKÁ LITERATURA

  • několikafázová s ohledem na režim
  • oficiální – mezi řádky kritizuje
  • oficiální – myšlenky totality, schváleno režimem
  • exilová – cenzura, pouze v zahraničí
  • underground – reprezentují samizdaty

 

ALEXANDR SOLŽENICYN

  • 1918 (Kislovodsk, Rusko) – 2008 (Moskva)
  • ruský spisovatel
  • byl vězněn v sovětských táborech nucených prací a na základě svých zkušeností, svědeckých výpovědí a analýzy dokumentů popsal mechanismus jejich fungování
  • během 2. sv. v. se dostal do zajetí + byl intelektuál -> nepohodlný pro Stalinův režim, 1945 zatčen (v dopise pochyboval o Stalinově osobnosti
  • ve svém díle tak odhalil utajované nezákonné chování sovětského vedení vůči vlastnímu obyvatelstvu a pomohl světu pochopit skutečnou podstatu stalinismu
  • 1970 – Nobelova cena X nemohl ji převzít, bál se opustit SSSR, protože režim se těchto lidí snaží zbavit a nepustit je zpět do země
  • 1974 – za trest vyhoštěn ze SSSR, jeho díla zde nesměla vycházet -> díla exilová, samizdatová

DÍLO

  • začal literárně tvořit po propuštění z vyhnanství v Kazachstánu
  • po vystoupení generálního tajemníka KSSS Nikity Chruščova v roce 1956 s tzv. kritikou kulu osobnosti se začalo poukazovat i na záměrně zamlčované stránky sovětského režimu, mimo jiné i na pracovní tábory
  • v roce 1962 tak Solženicyn mohl v časopise Nový svět vydat s přímou podporou Nikity Chruščova svou první novelu Jeden den Ivana Děnisoviče
  • poté napsal řadu krátkých próz
  • povídka Případ na stanici Krečetovka
  • v beletristické tvorbě autor nebyl zpočátku k sovětskému režimu otevřeně kritický
  • své zkušenosti popisoval realisticky bez ideologických komentářů
  • po pádu Chruščova a nástupu Brežněva (1965) nesměl publikovat
  • v samizdatu na Západě vydal realistické autobiografické romány Rakovina a V kruhu prvním
  • 1973 – tajně vydal v Paříži část svého třísvazkového dokumentárního díla Souostroví Gulag
  • 1974 – rukopis knihy Souostroví Gulag zabavila tajná policie, Solženicyn byl zatčen, zbaven sovětského občanství a deportován ze země
  • v emigraci napsal epopej Rudý kruh, v níž líčil zásadní události ruské historie od první světové války přes revoluci až po válku občanskou
  • v emigraci psal především eseje, v nichž se jako křesťan kriticky vyjadřoval k vývoji euroamerické i ruské společnosti
  • Jeden den Ivana Děnisoviče
    • 1962, novela
    • pojednává o běžném dni vězně v pracovním táboře
    • Autor realisticky popsal průběh obvyklého dne v sovětském pracovním táboře, který prožívá Ivan Děnisovič Šuchov, vězeň číslo Šč-854. Šuchov je odsouzen obdobně jako autor k osmi letům nucených prací a stejně jako autor pracuje ve zvláštním táboře jako zedník. Vypravěč popisuje den naplněný prací na stavbě, snahou najíst se, vyhnout se konfliktům s okolím a neonemocnět.
    • v mistrných drobných charakteristikách líčí i povahy ostatních vězňů
    • zcela neosobní styl vyprávění bez ideologických nebo emocionálně laděných komentářů
    • novela, chronologie, retrospektiva, er-forma, slang, děj: 50. léta 20. století (po 2. sv. v., ale hrdina se jí účastnil), pracovní tábor na Sibiři
    • popis průběhu jednoho obvyklého dne v táboře
    • Ivan Děnisovič Šuchov (vězeň, odsouzen k 10 letům nucených prací), Ťurik (příděl potravy, získává jim lepší pozici), Lotyš (má smysl pro humor, zlepšuje náladu), César Markovič (balíčky z domova, je štědrý), Feťukov (ztratil hrdost, žebrá, v táboře přišel o vizi budoucnost) => postavy vytvořeny na základě skutečnosti
    • budíček 5:00 -> snídaně kaše + chleba, cesta do práce (přepočítávání, kontroly), práce – stavba teplárny, oběd – kaše, pokračování v práce, cesta zpět do tábora – znovu přepočítávání, kontrola, vyzvednutí balíčků, večeře – kaše + porce navíc za Césara + fasuje se chleba podle práce, prověrka – zda někdo nechybí
    • kontroly – zda někdo nenese nože, více jídla, není pod úborem civilní oblečení -> často se musí úplně svléct
    • 2 typy korekce:
      • s vyváděním – práce, dostane jídlo
      • bez vyvádění – žádná práce, zima (Sibiř) -> nezahřejí se prací -> často umírají na zápal plic (nedostávají léky)
    • překvapivý konec – vězeň přežil, žádné extrémní vyústění, den normálně končí
    • vydal pod záštitou Chruščova -> dál kritizoval režim, Chruščova také -> upadal opět v nemilost
  • Rakovina
    • 1968, román
    • Děj se odehrává roku 1955 na onkologické klinice v uzbeckém Taškentu, kde se léčí ruský vyhnanec Oleg Kostoglotov, který sdílí pokoj s dalšími pacienty z různého společenského prostředí, např. s vězněm, dozorcem, studentem či dělníkem. Rakovina však nemocné staví na roveň, nutí pacienty rekapitulovat jejich životy a omezuje všechna jejich přání na touhu vyléčit se.
    • dějový rámec tvoří popis způsobů, kterými se pacienti vyrovnávají s nemocní a s umíráním
    • podmínky léčby zachycuje vypravěč zcela realisticky – popisuje např. nedostatek prostoru, nemocné ležící na odpočívadlech shodišť, propouštění umírajících do domácího ošetření, aby nefigurovali v nemocničních statistikách úmrtí apod.
    • líčí i vysilující práci týmu lékařek v čele se stárnoucí doktorkou Doncovovou, která se obětuje svému povolání do té míry, že sama trpí následky ozařování
    • metastázy rakoviny jsou metaforou totalitního systému, který terorem, násilím a lží udržuje obyvatele ve strachu a poslušnosti
    • hlavní hrdina – ruský vyhnanec Oleg, onemocní rakovinou hrtanu
    • rakovina = metafora – onemocnění společnosti, vše, co souvisí s totalitou
    • děj – popis, jak se pacienti vyrovnávají s nemocí a následně na rakovinu umírají
    • svědectví o úrovni lékařství v SSSR – nedostatek prostoru, pracovníků, vzdal hold lékařům, kteří se v nevýhodných podmínkách snažili udělat pro pacienty nemožné
  • Souostroví Gulag
    • 1973-1975, trilogie na pomezí románu a literatury faktu
    • popsal fungování sovětských táborů nucených prací v letech 1918-1956
    • vyšel z vlastní zkušenosti a ze svědectví 220 dalších vězňů, která propojil s dobovými dokumenty, úředními záznamy, zákony, statistikami a úvahami o podstatě zotročování lidí v éře stalinismu
    • tábory nucených prací byly budovány např. na Soloveckých ostrovech v Bílém moři
    • byli sem umísťováni nejen političtí vězni odsouzení za tzv. činnost proti státu, ale i kriminální delikventi a děti od 12 let věku
    • v táborech pak pracovali jako novodobí otroci a pomocí primitivních nástrojů budovali infrastrukturu (železnice a silnice) a stavěli města na Sibiři
    • osnovu textu rozděleného do tematických kapitol tvoří příběh jednoho vězně počínaje jeho zatčením přes vyšetřování, soud, transport do pracovního tábora a pobyt v něm až po vyhnanství
    • odhalení zločinné podstaty stalinistického režimu vyvolalo zájem čtenářů
    • ruský samizdat
    • Gulag = hlavní správa nápravně-pracovních táborů, vnímá ho jako metaforu
    • vězni od 12 let
    • naturalistické popisy života vězňů – méně idylicky než Jeden den I. D. (tam se hlavní postavě tolik nedělo, přežil) X Souostroví Gulag – velmi natvrdo
    • vězni se měli hůře, než otroci
    • každá kapitola = příběh jednoho vězně
    • zmíněn i Solženicův vlastní příběh
    • psáno na základě vzpomínek a vyprávění vězňů
    • často zmiňuje a cituje oficiální dokumenty tajných služeb
    • monstrózní obžaloba stalinismu, komunismu, totality vůbec
    • pojímá Gulag skutečně jako souostroví, jako by Gulag byl stát sám pro sebe
  • Případ na stanici Krečetovka
    • povídka
    • popsal způsob uvažování ruského člověka ovlivněného propagandou
    • Mladý důstojník Zotov během rozhovoru ve vlaku s vojákem vracejícím se z války usoudí, že je špión, udá ho a tím ho odsoudí k smrti.

 

VLADIMIR NABOKOV

  • 1899 (Petrohrad, Rusko) – 1977 (Lausanne, Švýcarsko)
  • ruský prozaik, básník a překladatel
  • do roku 1940 publikoval rusky pod pseudonymem Vladimir Sirin, poté začal psát anglicky
  • svá prozaická díla vytvořil v emigraci a pracoval v nich s tematikou týkající se dvou odlišných kulturních oblastí – ruské a americké
  • jeho dílo patří jak do ruské, tak do americké národní literatury

DÍLO

  • psal ještě za pobytu v Rusku poezii
  • od poloviny 20. let 20. století v zahraničí překládal a rusky psal psychologickou prózu
  • čerpal z osudů ruských emigrantů a zajímal se zejména o jejich pocity v cizím prostředí, např. v románu Mášenka
  • román Lužinova obrana – pojednal o slavném šachistovi, kterému skutečný život nahrazují abstraktní šachové kombinace
  • antiutopie Pozvání na popravu – odehrává se ve světě, v němž se lidé podřizují bez přemýšlení společenským pravidlům; hlavní hrdina je kvůli své odlišnosti ostatními odsouzen k smrti
  • od 40. let psal Nabokov v USA anglicky
  • k tzv. „americkým románům“ jsou řazeny jeho prózy Lolita a Pnin
  • Lolita
    • 1955, psychologický román
    • autor se zabývá tabuizovaným tématem sexuálního vztahu dospělého muže s nezletilou dívkou
    • román je koncipován jako deníkový záznam a fiktivní rozhovor se čtenářem i soudní porotou, který vede hrdina příběhu Humbert Humbert. Popisuje v něm svou posedlost po dvanáctileté dívce Lolitě, která se podobá jeho dětské lásce. Touha po Lolitě ho vede ke sňatku s její matkou Charlottě Hazeovou. Charlotte najde deník, v němž Humbert píše, že se mu manželka hnusí. V afektu vyběhne před dům a je sražena projíždějícím autem. Humbert před Lolitou matčinu smrt utají a jako její otčím s ní putuje po Americe. Lolita však Humbertovi uteče s Quiltym, jenž je jeho „dvojníkem“. Humbert Quilty po letech zabije, a tím v obrazné rovině zabije sám sebe.
    • psychologicko-erotický román
    • kombinuje příběh + deníkové záběry + fiktivní dialogy
  • Pnin
    • 1957, román
    • vylíčena psychika ruského emigranta, který sice bydlí v Americe, ale v duchu žije ve svých vzpomínkách
    • S minulostí má Pnin spojeno vše, co má v jeho životě smysl. Jeho vzpomínky, k nimž se upíná, mu umožní přežít v dravém americkém prostředí, do kterého se kvůli své neprůbojné povaze vůbec nehodí. Pnin žije samotářsky v podnájmech a učí na univerzitě. Po bolševické revoluci emigroval nejdříve do Německa, kde se oženil s Ruskou Lizou. Přestože se jejich vztah rozpadl, stará se o Lizina syna Viktora.
    • v románu jsou patrné i autobiografické prvky z Nabokovova života, autor např. trpěl srdeční chorobou a nesnášel hluk stejně jako jeho hrdina Pnin; popisuje vyrovnávání se s prostředím v emigraci
    • téma 2. světové války
    • 2 roviny:
      • velká vlastenecká válka, vojáci jako hrdinové
      • kriticky, jak pod vedením Stalina probíhala 2. sv. v., vojáci – obyčejní lidé, ne vždy byli hrdiny

 

JURIJ BONDAREV

  • 1924
  • ruský spisovatel
  • bojoval ve druhé světové válce jako důstojník dělostřelectva
  • účastnil se bitvy u Stalingradu
  • tyto zkušenosti později zpracoval ve svých válečných románech

DÍLO

  • patří k vlně prozaické tvorby s válečnou tematikou, oficiální literatura
  • autor ve svých novelách a románech realisticky zobrazuje situaci na frontě a vytváří psychologické drobnokresby vojáků
  • pokouší se postihnout i vývoj jejich charakteru v extrémních podmínkách za neustálého ohrožení života
  • 1957 – novela Prapory žádají palbu – děj je založen na konfliktu stanovisek dvou vojenských velitelů
    • jeden racionálně vyžaduje obětování vojenské jednotky, aby byla odlákána pozornost Němců od jiné operace; druhý emocionálně odmítá obětovat životy svých mužů
  • romány Ticho a Příbuzní – popsal problémy, s nimiž se museli vyrovnávat mladí vojáci po návratu z války
  • Hořící sníh
    • 1970, realistický válečný román
    • odehrává se během bitvy u Stalingradu
    • zaměřil se na zobrazení jediné z mnoha bitev při obléhání Stalingradu, která trvala tři dny a tři noci
    • Během ní se německé tanky pokusily o prolomení kleští, do nichž byla uzavřena armáda generála Pauluse. Vypravěč popisuje válku zároveň ze dvou odlišných hledisek, a sice z pohledu celého štábu a z perspektivy jednotlivých vojáků. O vojenské strategii, v rámci níž jsou armády přemísťovány po bojišti, rozhoduje generál Bessonov. Dělostřelce nasazeného do první linie, který nemá přehled o celkové situaci, ztělesňuje mladý poručík Kuzněcov a jeho četa.
    • tomuto pojetí odpovídají dvě samostatné dějové linie, které se k sobě přiblíží na počátku románu, kdy se po bitvě před zraky generála Bessonova vynořují ze zákopů ti, kteří přežili
    • autor nelíčí vojáky jako prvoplánové hrdiny, ale jako muže, kteří pod vlivem stresu reagují mnohdy zkratově, přestože se snaží svůj strach a úzkost ovládat

 

ČINGIZ AJTMATOV

  • 1928-2008
  • kyrgyzský prozaik píšící kyrgyzsky a rusky, publicista a diplomat
  • děj svých próz zasazoval do prostředí soudobého Kyrgyzstánu a propojoval v nich v duchu magického realismu realistický popis prostředí a životních situací s orientálními mýty

DÍLO

  • do literatury vstoupil milostnou novelou Džamila
  • napsal řadu románů a novel
  • kombinoval reálné prvky s mytologickými a pohádkovými motivy ze středoasijské oblasti
  • novela Bílá loď – propojil životní příběh osamělého vesnického chlapce s mýtem o sobí matce
  • román Stanice Bouřná – pojednává o Kyrgyzovi, který chce pohřbít přítele na pohřebišti předků, na jehož místě však stojí přísně střežený kosmodrom
  • román Popraviště – ekologické téma
  • Popraviště
    • 1986, román
    • popsal krutou a nesmyslnou devastaci přírody člověkem
    • dvě dějové linie románu se odehrávají v 80. letech
    • Osudy hrdiny prvního příběhu, věřícího mladíka Avdije, jsou podány jako novodobá Ježíšova cesta na Golgotu. Poté, co se Avdij neúspěšně pokusí rozmluvit svěračům drogy „anaši“ jejich činnost, je ukřižován ve stepi opilými lovci antilop.
    • Hrdinou druhého příběhu je Kyrgyz Boston, který doplatí na nezodpovědnost alkoholika Bazarbaje. Ten ukradne stepním vlkům jejich mláďata a na útěku se zastaví v Bostonově domě. Vlci se od té chvíle zdržují poblíž usedlosti a začínají ohrožovat okolí. Příběh končí tragickou smrtí Bostonova malého syna, kterého se vlčice pokusí odnést.
    • Vlk je symbolem přírodních sil, které nerozlišují, kdo se proti nim provinil, a proto může jejich „zlobu“ pocítit kdokoli
  • Džamila
    • milostná novela
    • Hrdinkou je vdaná kyrgyzská žena Džamila, jejíž muž bojuje na frontě. Džamila se zamiluje do Danijara, který byl jako invalida propuštěn z armády a přidělen na práci do jejich vesnice. Komplikovaný milostný vztah vyvrcholí útěkem milenců z vesnice. Svým rozhodnutím následovat milence a volbou osobního štěstí Džamila překročí dvojnásobné tabu: Poruší pravidla kyrgyzského zvykového práva a zároveň přísná pravidla chování manželky vojáka.

 

NIKOS KAZANTZAKIS

  • 1883-1957
  • řecký básník a prozaik
  • narodil se na Krétě, která v té době spadala pod Turecko
  • později žil postupně v Athénách, Vídni, Berlíně, Československu, od roku 1948 trvale ve Francii
  • byl levicového smýšlení, několikrát navštívil SSSR, cestoval také po ŠP, JAP a Číně
  • byl poradcem UNESCO pro vydávání překladů z klasické řecké literatury

DÍLO

  • po většinu života psal především poezii
  • světově proslulým se stal díky svým filozofickým románům, v nichž si kladl otázky týkající se smyslu lidského života a svobodné volby životní cesty
  • pozornost kritiky i čtenářů vzbudil už románovou prvotinou s autobiografickými prvky Řek Zorbas
  • román Kristus znovu ukřižovaný
    • jako východisko si zvolil motiv z pašijových her, během nichž herec zobrazující Krista předvádí všechny fáze jeho utrpení
    • v emocionálně laděném příběhu si autor na otázku, co by se stalo s Kristem, kdyby opět sestoupil mezi lid, odpověděl: Byl by znovu ukřižován.
  • román Poslední pokušení Ježíše Krista – nechal spasitele přibitého ke kříži a pochybujícího o správnosti své cesty ve snu prožít život obyčejného smrtelníka
    • vyvolal nevoli katolické církve, vychází z Nového zákone
    • líčen jako obyčejný muž -> dá přednost životu s Máří Magdalenou před smrtí
    • kniha má epilog: Ježíš si s tou myšlenkou jen pohrával, ve skutečnosti se obětoval
  • Řek Zorba
    • 1946, autobiografický román
    • autor konfrontuje dva odlišné postoje k životu, a sice postoj vzdělaného muže s postojem prostého venkovana
    • Příběh vypráví 45letý intelektuál, který nad knihami přemítá o smyslu života. Před odjezdem z Pirea na Krétu, kde chce otevřít lignitový důl, potkává starého Řeka Zorbu. Zorba se stává jeho spolupracovníkem a zasvětitelem do tajemství lidové moudrosti i života v souladu s přírodními zákony. Vitálním a poživačným přístupem k životu rozhání vypravěčovy pochyby a ukazuje mu, jak se vyrovnat s životními pohromami a neztrácet naději.
    • před teoretickými úvahami intelektuála odtrženého od praktického života dává autor přednost aktivním Zorbovým činům
    • předlohou románového hrdiny byl muž jménem Georgias, který s autorem roku 1916 skutečně těžil lignit na Peloponésu; do románu jsou zakomponovány jeho myšlenky z dopisů, které adresoval Kazantzakisovi
    • Angličan, přijíždí na Krétu a potká domorodce. Zorba odmítá násilí, na vlastní oči ho pozoruje (na ženě, která se dopustila smilstva a čeká ji trest), ale nemá moc mu zabránit, zastánce tolerance X nepodařilo se mu zabránit násilí. Jako mladý se násilí dopustil -> změna názoru, bojuje proti němu. Je zamilovaný do starší vdovy, zasnoubí se, těsně po svatbě jeho žena umírá.
    • úvahy o smrti, životě
    • princip – člověk má kdekoli a kdykoli právo, aby s ním bylo důstojně zacházeno – nejvyšší priorita společnosti – úcta k lidskému životu
    • smrt – pojímá ji jako přirozenou součást života, vyústění lidského života, příčinou by nemělo být násilí, křivda, měl by to být přirozený životní proces
    • smysl existence – poučit se z chyb, pracovat na svém lepším já -> pozitivní existencialismus

 

UMBERTO ECO

  • POSTMODERNA
  • IT filozof, estetik, vědec, sémiotik, romanopisec
  • rozvoj kritiky a sémiotiky v IT
  • studoval práva, středověkou filozofii, literaturu
  • 70. léta – stal se 1. profesorem sémiotiky na univerzitě k Bologni

DÍLO

  • otevřené – pro širší spektrum čtenářů, míchá se více žánrů dohromady
  • uzavřené – vše je v nich řečeno
  • představitel postmoderní literatury
  • postmoderní romány – odkazy na antiku
  • odkazy k mýtům, biblické příběhy
  • ovlivněn T. Akvinským
  • Jméno růže
    • postmoderní román
    • otevřené dílo
    • 14. století
    • znaky sémiologie = nauka o znacích
    • mystifikace – klame čtenáře
    • odkazy na jiné kultury
    • Vilém z Baskervillu – geniální, racionálně uvažující, bývalý inkvizitor, středověký Sherlock
    • děj – rozdělen do 7 dnů, Bible – 7 apokalyptických ran – magické číslo
    • začíná mystifikací – nalezen rukopis – neexistující, člověk si potom myslí, že je to skutečné
    • 1. den – Vidém s Adsem dorazí do opatství a Vilém podá důkaz o veliké bystrnosti, rozhovor s opatem, návštěva skriptoria a setkání s Jorgem
    • 2. den – další smrt v opatství, vyslýchání mnichů, tajná návštěva Budovy a zmizelá kniha, bloudění v labyrintu
    • 3. den – zmizení Berengara, rozluštění černokněžnických znaků, Adso se sám vydává do knihovny, setkání s dívkou, nalezení dalšího mrtvého
    • 4. den – ohledání mrtvoly, dostaví se papežova delegace, další návštěva labyrintu a objevení finis Africae, dívka prohlášena za čarodějnici
    • 5. den – diskuze o chudobě Ježíše Krista, Severin nachází tajemnou kniha a je následně zabit, soud s Remiglem
    • 6. den – umírá Malachiáš, přezkoumání historie knihovníků, opat projeví přání dál nepokračovat v pátrání, náhodně přichází jak se dostat do finis Africae
    • 7. den – nacházejí Jorgeho s knihou a vše je vysvětleno, požár, rozchod učitele s učněm
  • Nulté číslo
    • provokativní téma, reaguje na antisemitismus, mystifikace
    • příběh se odehrává v Paříži
    • detektivní prvky
    • 2015, román
    • velké ovládání médií, zadržování informací před občany
    • 1992 – válka v Perském zálivu, zpravodajská revoluce ve světě (poprvé válka v přímém přenosu)
    • pouští do televize informace „kladné“ pro NATO
    • Colonne se seznamuje se Simeiem, který po něm chce, aby mu psal knihu Zítřek
    • Zítřek nikdy nevyjde, protože Komtur, který ho financuje, chce pomocí toho proniknout do velkých finančních skupin
    • setkává se 6 redaktorů, kteří budou psát 12 nultých čísel časopisu Zítřek
    • Colonne se spřátelí s Braggadocciem, který mu vypráví spiklenecké teorie
    • také se spřátelí s Maiou, se kterou vede později tajný vztah
    • Braggadoccio zjistil teorii o smrti Mussoliniho a jeho dvojníkovi, o vraždě papeže, Rudé brigádě a DIA
    • podělí se o ní s Colonnem a Simeiem, poté je zavražděn
    • Komtur se rozhodne, že zastaví psaní Zítřku
    • oba odjíždějí, bojí se o svůj život
    • pravda vyšla najevo v televizi, ale lidé si myslí, že to pravda není
    • teorie – když zemře Mussolini, nebyl to on, ale jeho dvojník; Rudé brigády – teroristé, bombový útok ve vlaku, Itálie; 1992 – válka v Jugoslávii, spor rozpoutala média
error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.