Kniha: Hrál kdosi na hoboj
Autor: Karel Hlaváček
Přidal(a): Pavel Švejda
Karel Hlaváček (1874-1898)
- Básník a výtvarník, přední český dekadent a představitel českého symbolismu.
- Studoval na české reálné škole v Karlíně a později na filozofické fakultě v Praze, kde se věnoval moderním jazykům.
- Svá literární díla publikoval v časopise Moderní revue, kde také otiskoval své výtvarné kritiky.
- Byl aktivním členem tělocvičné jednoty Sokol v Libni a bojoval s finančními problémy.
- Zemřel na tuberkulózu ve věku necelých 24 let.
Díla
- První sbírka: “Sokolské sonety” (1895) – obsahuje apelativní verše s dekadentními rysy.
- Další díla: “Pozdě k ránu” (1896) – sbírka známá svou zvukovou stavbou a melodií, “Mstivá kantiléna” (1898) – básně z pohledu člověka ponechaného napospas hladu.
Zasazení do literárně-historického kontextu
Česká literatura na přelomu 19./20. století
- Česká Moderna
- Literární směr – Dekadence (Úpadek, Estetika ošklivosti)
- Předcházející Moderní směry: Impresionismus (Imprese, Dojem), Symbolismus (Symbol)
- Následující Moderní směry: Secese/Art Nouveau (Zdobnost, Ornament), Voluntarismus (Vůle), Nihilismus (Nic), Civilismus (Volný verš)
Další autoři daného období:
- Josef Svatopluk Machar – Čtyři knihy sonetů
- Antonín Sova – Květy intimních nálad
- Otokar Březina – Svítání na západě
- Jiří Karásek ze Lvovic – Staré Domy
Rozbor: Hrál kdosi na hoboj
Základní charakteristika:
- Zařazení: Báseň pochází ze sbírky Pozdě k ránu (1896), která je pro Hlaváčkovu tvorbu klíčová díky své hudebnosti a melancholii.
- Literární forma:
-
- Poezie: obsahuje verše rýmy a symboly
- Literární druh:
-
- Lyrika: nemá děj (nebo není zásadní), hlavní je atmosféra, city, nálady a emoce. SUBJEKTIVNĚ Lyrický subjekt (není autor).
- Báseň obsahuje: Sloky (graficky oddělený celek, který se opakuje), Verš (jeden řádek básně), Rým (zvuková shoda na konci veršů)
- Literární žánr:
-
- Dekadentní báseň – obsahuje dekadentní prvky
Téma
- Na pobřeží kdosi hraje pochmurnou píseň.
- Kdosi hraje na pobřeží mollovou píseň.
Motivy
- Zvláštní denní doba (navečer), samota, deprese, tajemná postava, na celém pobřeží je ticho jen Molová píseň zní.
Kompozice:
- Báseň je členěna do 3 slok po 4 verších.
- Nachází se zde převážně střídavý rým (ABAB), s výjimkou první sloky, která má schéma ABCB.
Časoprostor:
- Navečer, Osamělé pobřeží/pláž
Básnické a jazykové prostředky
| Epiteton | ohně pobřežní tichý Pastevec vyděděný Král písní váhavou |
1. sloka, 3. verš 2. sloka, 4. verš 2. sloka, 4. verš 3. sloka, 2. verš |
| Personifikace | Vzduch zhluboka se chvěl | 3. sloka, 1. verš |
| Knižní výraz | Uplovou Touž |
1. a 3. sloka, 4. verš 1. sloka, 2. verš |
| Leitmotiv | kdosi na hoboj – dlouze na hoboj – smutně na hoboj
píseň mollovou – písní váhavou a jemnou, mollovou… |
Na počátku každé sloky
1. sloka, 2. verš a 3. sloka, 2. verš |
| Přesah | Píseň mollovou a aniž rozžal si oheň pobřežní Vzduch zhluboka se chvěl pod písní váhavou a jemnou, mollovou… |
Přesah z 2. do 3. verše 1. sloky
Přesah z 1. do 2. verše 3. sloky |
Zvuková stránka básně (eufonie)
Báseň je mimořádně hudební, což je pro Hlaváčkovu tvorbu typické. Využívá eufonii (libozvučnost) prostřednictvím opakování samohlásek ‚o‘ a ‚ou‘ (hoboj, mollovou, uplovou) a souhlásky ‚l‘. Tyto zvuky vytvářejí táhlou, melancholickou a tesknou melodii, která podkresluje celkovou náladu díla.
Symbolika v básni
Dílo je postaveno na silných symbolech:
- Hoboj: Jeho zvuk je nositelem melancholie a smutku. Je to nástroj, který vyjadřuje vnitřní pocity lyrického subjektu, jeho osamělost a tesknotu.
- Tajemný hráč: Anonymní postava („kdosi“) představuje osamělého, odcizeného jedince, typického pro dekadenci. Jeho identita je záměrně nejasná (Pastevec, nebo Král?), což zdůrazňuje pocit tajemna a ztracenosti.
- Moře/pobřeží: Symbolizuje nekonečno, samotu a pustotu. Je to prostor, kde se odehrává vnitřní drama subjektu, odděleného od světa.
- Oheň: Zhasínající nebo nezapálený oheň je symbolem marnosti, vyhasínající naděje a absence tepla či života. Opakované tvrzení, že „všecky ohně… zhasnou, uplovou,“ podtrhuje fatalismus a beznaděj.
Úryvek
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a aniž rozžal si ohně pobřežní,
neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou…
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.
