Kniha: Jak je důležité míti Filipa
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Hani
Dějinné souvislosti: Světová literatura na přelomu 19. a 20. století. Konec 19. Století je ve znamení velkých změn vedoucích ke katastrofickým představám a chaosu. Rychlé životní tempo, konkurenční boj a růst sociálních problémů vytvářejí společenské klima plné pesimismu a beznaděje. Dochází tak k nejistotě, neklidu a často se mluví o krizi myšlení a kultury vůbec. Další spisovatelé této doby : Walt Whitman, Paul Verlaine (Verlaine patří mezi prokleté básníky; oba zemřeli ale o pár let dříve)
Autor: Oscar Wilde (1854 – 1900) – anglický prozaik, dramatik, básník a esejista irského původu
– Jeho díla: Mezi jeho významná díla patří jediný Wildův román OBRAZ DORIANA GRAYE, odlišný životní postoj v protikladu k dobové morálce, zdůrazňuje osobitý systém hodnot: cesta ze životní nudy a konvenční společnosti vede přes smyslové prožitky a cynické soustředění na vlastní život. Také napsal sbírku pohádek – Šťastný princ a jiné pohádky. Mezi známá dramata patří: Ideální manžel, Vějíř lady Windermerové
Rozbor literárního díla
Literární druh a žánrové zařazení: drama – komedie ( satira – mnoho satirických prvků)
Námět: jako inspirace stačila autorovi tehdejší společnost
Myšlenka :nemáme si vše v životě tolik brát, jak různé bezvýznamnosti, tak i horší těžkosti.
,, Všechny bezvýznamnosti v životě máme brát vážně a všechno vážné máme brát s upřímnou a uváženou lehkovážností. “ ( Oscar Wilde)
Téma: vymyšlení fiktivní osoby, i lhář může mluvit někdy pravdu
Děj: Dva mladíci, John Worthing ( Jack) a Algernoon Moncrieff způsobí nedorozumění tím, že si vymyslí fiktivní osoby Jack zhýralého bratra Filipa a Algernon přítele Bunburyho. Jack se v Londýně vydává za Filipa ( svého fiktivního bratra) a uchází se o ruku Algernonovy sestřenice Gwendoliny Fairfaxové. Její matka, lady Bracknellová, však ženicha důkladně zpovídá. Když pátrá po jeho původu musí Jack nakonec přiznat, že je nalezenec ( kdosi ho uložil do velké brašny v úschovně londýnského nádraží), čímž jí způsobí šok. Algernon odjede na venkov, kde se zamiluje do Jackovy schovanky Cecilie Cardewové, vydávaje se též za zhýralého bratra Filipa. Jeho tajemná existence Cecilii přitahuje. Když na venkovské sídlo přijede Gwendolína, a setká se s Cecílií dojde k dalšímu nedorozumění. Obě dívky milují Filipa a musí si uvědomit, kterého vlastně. Poté na venkov přijíždí i lady Bracknellová. V Cecíliině vychovatelce slečně Prismové pozná chůvu, jež se kdysi starala o dítě její sestry a zmizela s ním. Vysvětlí si dávný omyl – chůva zaměnila rukopis románu za dítě, jež se tak místo něj ocitlo v nádražní úschovně. Tak vyjde najevno, že Jack je Algernonův starší bratr, opravdu pokřtěný jako Filip. Hra končí zásnubami. Tato rozverná komedie není však pouze hrou, kde nelze nic brát vážně. Ve své podstatě se vysmívá konvenci, omezenosti, puritánskému svatouškovství a sentimentalismu anglické ,, vyšší “ společnosti.
Postavy: Jack Worthing – smírčí soudce, zodpovědný, trošku zmatkuje, miluje Gwendolínu a je ochoten pro ní udělat vše, jako malého ho nechala na nádraží, celý život si myslí, že je sirotkem, ale na konci zjistí, že je starším bratrem Algernona.
Algernon Moncrieff – vtipný, důmyslný muž, který miluje jídlo a Cecílii, kterou těžce hledal, protože její poručník Jack ji měl v utajení na venkově.
Gwendolina Fairfax – dcera lady Bracknellové, stále je trochu dětská, poměrně namyšlená chytrá, na svou dobu asi i drzá ke své matce, miluje Filipa
Cecílie Cardew – prostořeká, nezajímá se o učení, nepozorná, lákají jí zkažení lidé, miluje Algernona
Lady Bracknellová – vypočítavá, povrchní, hodně jí záleží na společenském postavení lidí, velice pečlivě vybírá, koho si její dcera Gwendolína vezme
Slečna Prismová – vychovatelka Cecílie, chytrá, vzdělaná, docela tvrdě odsuzuje požitkářský život, líbí se jí doktor Chasuble
Kompozice díla: děj se odehrává v autorově současném Londýně ( byt Algernona) a na venkovském sídle ve Wooltonu. Děj je chronologický a je rozdělen do 3 dějství.
Jazyk a styl uměleckého díla : celé dílo je psané spisovnou češtinou, bez vulgarismů, ironické dialogy, břitký humor, ironie, epigramy ( kritická, vtipná satirická báseň s pointou ostře se vyjadřující k určité události, osobě nebo jevu) sarkasmus, paradoxy, aforismy ( krátký literární útvar, který obsahuje krátké pořekadlo, vtip)
Výrazová forma : próza – drama
