Kniha: Jeptiška
Autor: Denis Diderot
Přidal(a): Baajuuska
Literární druh: epika
Literární žánr: román v dopisech ( psychologický)
Literární kontext:
Denis Diderot jako francouzský spisovatel patří do 18. stolení, do klasicismu, osvícenství preromantismu v evropské literatuře (2. pol. 17. století – 18. století) Konkrétně do období osvícenství (18 století). Osvícenství navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu a optimismu, kritika absolutismu. Měli důvěru v ..osvícenský.. rozum ( poznaná pravda) a prosazovali svobodu myšlení a rovnost. Osvícenství spisovatelé byli zároveň vědci, filozofi, historici a publicisté.
Další spisovatelé osvícenství:
Francie : – François Voltaire – Candide neboli Optimismus
-Charles de Montesquieu – Perské listy
Anglie: -Daniel Defoe – Robinson Crusoe
– Jonathan Swift – Gulliverovy cesty
Další díla:
Román -Jakub Fatalista
– Rameauův synovec
Drama – Nemanželský syn
– Otec rodiny
Životopis:
Denis Diderot byl francouzský filozof a spisovatel, přední encyklopedista.
Denis Diderot studoval na jezuitských kolejích a v Paříži získal titul magistra umění. Věnoval se filozofii, přírodním vědám a literární tvorbě. Významně se podílel na zpracování a vydání Encyklopedie, aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Jeho spolupracovníkem byl matematik a fyzik d’Alembert. Prací na Encyklopedii se stal Diderot jedním z předních představitelů francouzského osvícenectví. Denis Diderot byl veřejně uznáván, oslavován, ale i odsuzován a to parlamentem a Sorbonnou (pařížská univerzita). Ty odsoudily Encyklopedii jako kacířskou a ďábelskou práci. Diderot žil v hmotném nedostatku až do roku 1765, kdy jeho knihovnu zakoupila ruská carevna Kateřina II. a jmenovala jej jejím doživotním strážcem.
Obsah:
Celý příběh je založen na pravdivých životních osudech jeptišky Margarity Delamarrové, jejíchž soudní proces za zrušení řeholního slibu sledovala celá Francie. Markýz de Croismare byl osudem této dívky velice zaujat, a tak Diderot společně s několika dalšími přáteli utvořil spiknutí, které se vydávala za tuto jeptišku. Napsal formou dlouhého dopisu její paměti a i nadále sis markýzem vyměňoval dopisy jejím jménem…
Zuzana Simoninová byla dítě matčiny nevěry, ale z počátku o tom vůbec nevěděla. Byla hezčí, chytřejší a talentovanější jak její dvě sestry a to jí působilo hodně problémů. Její nevlastní otec se nikdy nesmířil s tím, že není jeho a podle toho se k ní choval. Jednoho dne našli rodiče její sestře chlapce, kterému se však líbila Zuzana a pořád za ní chodil. Zuzana z toho byla nešťastná a s tím že se to vyřeší pověděla to matce. Rodiče ji poslali do kláštera, Marie Panny když jí bylo 17. Zuzaně se prostředí kláštera protivilo. Mezitím rodiče obě dvě dcery provdali a ona si myslela, že bude řada na ní, rozhodla se že nesloží slib a nevstoupí do řeholního stavu, do kterého ji rodiče nutili. Rodiče se jí proto vzdali a stala se z ní novicka. Po dvou letech měla stoupit do řeholního stavu. Matka představená ji dlouho přemlouvala a Zuzana souhlasila jen na oko. Při skládání slibu se vzepřela a zajistila rodině tím ostudu. Po tomto incidentu ji nechtěl přijmout žádný jiný klášter. Vrátila se domů a rodiče ji zavřeli do malé komůrky, kde byla ochotna strávit zbytek svého života. V té době ji matka prozradila že je nevlastní dcerou pana Simoniana a že její otec je mrtvý. Pochopila tak jejich chování k ní. To ji přivedlo k tomu že složila slib, znovu vstoupila do kláštera v Longchamp a zjistila že novou představenou je matka De Moni. Stala se řeholnicí ačkoli klášterní řád nenáviděla. Rozuměla si s matkou De Moni, která s ní soucítila a chtěla ji život trošku zpříjemnit. Matka představená však brzy zemřela a na její místo nastoupila sestra Kristýna s novým režimem. Zuzana svým cílevědomým přístupem, jež se naučila od minulé matky představené ztrácela přítelkyně. V klášteře ji nenáviděli a psychicky týrali. Zuzana chtěla zrušit slib a pomáhala jí dopis doručit sestra Uršula. Nastal zvrat a všichni ji měli rádi. Mezitím se vyvíjel proces a dostala povolení z Říma o zrušení slibu. Dostala zpět svoji celu a setkala se s advokátem. Když se matka představená o tom dozvěděla, že chce opustit klášter, začalo pro ni peklo. Jeptišky jí začali omezovat jídlo, tekutiny, v cele měla jen slamník, nutili ji říkat, co nechtěla. Zuzana chtěla prokázat svou nevinu, a tak se svěřila knězi u zpovědi. Pak jí zakázali chodit ke zpovědi, nedávali jí vodu, rušili ji ve spánku, vzali jí růženec a breviář, aby se nemohla modlit, neměla deku ani polštář. Kněz se rozhodl jednat a poslal žádost na arcibiskupství. Za několik měsíců jí bylo oznámeno, že bude přeložena do jiného kláštera v Arpajonu. Tam potkala novou matku která na ni byla milá a milá. Zde Zuzanu měli všichni rádi především kvůli jejímu hudebnímu nadání. Matka představená k Zuzaně přilnula až do té míry, kterou klášterní řád zakazuje. Zamilovala se do Zuzany. Trávila s ní veškerý volná čas. Odpouštěla jí ranní chození do kostela. Sestra Tereza na Zuzanu velmi žárlila, protože než přišla Zuzana tak se k ní matka představená chovala tak. Matka Zuzanu neustále hladila, objímala a líbala, nebo s ní zažívala milostné vášně. Zuzaně se to zdálo přirozené protože lásku ještě nepoznala. Ostatní jeptišky ji zato nenáviděli a žárlili na ni. Matka představená vymáhala peníze po bývalém klášteře, kde tolik trpěla a dlužili jí peníze. Soud vyhrála. U zpovědi otce Lemoine, byla Zuzana varována před jedovatými něžnostmi matky představené. Zuzana se jí začala vyhýbat a představené se kvůli tomu přitížilo a nakonec zcela pomátla, zešílela a zemřela. Po ní zanedlouho i sestra Terezie. Ostatní jeptišky jí dávali její smrt za vinu. A tak znovu nastalo Zuzaně peklo. Zuzana se dověděla že by jí pan Markýz mohl pomoci při útěku a dát jí práci. Chtěla se s ním spojit. Připravovala se k útěku ke kterému jí pomohl i pan Manouri. Útěk se zdařil ale při seskoku zdi spadla a pochroumala si nohu a záda. Dostala se do domu jedné bohatší ženy, paní Madinové která ji ošetřila. Byla zde zaměstnaná jako pomocnice v prádelně, kde žehlila prádlo. Bylo po ní vyhlášeno pátrání a bála se proto objevení. Zuzana si dopisovala s Markízem a domluvili se že za ním přijede na venkov a tam se stane vychovatelkou jeho dcery ale plány překazilo Zuzanino onemocnění (zánět ledvin) a následná smrt.
Charakteristika postav:
Zuzana Simoninová – velice krásná, chytrá, talentovaná, zdravě vzpurná, silná osobnost, více chce, velice hezky zpívá a hraje na klavír.
Rodiče Zuzany – zřekli se jí
Matka představená De Moni – v klášteře Longchamp, Zuzana ji měla velice ráda
Pozdější matka představená Kristýna – v Longchamp, neměli se se Zuzanou rády
Sestra Uršula – soucítila se Zuzsnou, pomáhala doručit dopis
Pan Manouri – Zuzanin advokát, hodný soucitný
Matka představená z Arpajonu – Zuzanu milovala
Otec Lemoine – Zuzanin zpovědník
Sestra Tereza – žárlila na Zuzanu, milovala představenou
Markýz de Croismare – šlechtic, od něhož žádala pomoc, měla u něho slíbenou práci jako chůva, milý, ohleduplný
Doba a prostředí:
Příběh se odehrává v 18. Století ve Francii, v Paříži a okolí
Zuzanino stěhování :
- Poslána svými rodiči do kláštera Marie Panny – nedobrovolně, ztropila scénu, žádný klášter ji proto nechtěl, odevzdána domů
- Klášter v Longchamp – vstoupila dobrovolně, když se dozvěděla o svém původu
- Klášter v Arpajonu
- Dům paní Madinové
Jazyk a kompozice:
Román je psán srozumitelným jazykem, nevyskytují se zde téměř žádné archaismy nebo zastaralé výrazy. Psáno spisovnou češtinou. Styl vyprávěcí a obsahuje i přímou řeč. Děj je chronologický, psán ich-formou. Kniha je psána formou dopisu. V knize se objevovali termíny z prostředí: novicka (žena žijící s řeholnicemi a připravující se na vstup do řádu breviář
Hlavní téma:
Hlavní myšlenkou je kritika náboženské morálky, pokrytectví o bezmezné lásce ze strany církve která panuje v klášterech.
Titul díla:
Román je nazván podle hlavní hrdinky
Použitá literatura:
Denis Diderot : Jeptiška Rameauův synovec, Jakub Fatalista a jeho pán, 1977.
