Kniha: Jiskry na moři
Autor: Josef Václav Sládek
Přidal(a): KararaL
Josef Václav Sládek (1845-1912)
- Český spisovatel, básník, zakladatel české poezie pro děti, novinář, překladatel, řadíme ho do realismu
- Studoval na piaristickém gymnáziu v Praze a poté na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- Procestoval USA, což mělo velký vliv na jeho tvorbu
- Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara
- Byl členem České akademie císaře Františka Josefa I.
- Témata tvorby: Český venkov, domov, dětství, lidské hodnoty
Rozbor básně: Jiskry na moři
Základní charakteristika
- Literární druh – převážně lyrický
- Literární žánr – báseň (básnická sbírka)
- Literární forma – poezie
Téma a motivy:
- Téma:
- Námořník se touží vrátit domů.
- Báseň popisuje noční plavbu lodí po moři. Využívá obrazů jisker na vodní hladině, které vznikají při pohybu lodi.
- Motivy:
- Hvězda, moře, pozdrav, milá, vlna, loď.
Charakteristika:
- Symbolika: Jiskry mohou symbolizovat naději, vzpomínky nebo pomíjivost okamžiků.
- Kontrast: Noční klid a ticho jsou kontrastovány s jiskrami, které na chvíli osvětlují temnotu, než opět zhasnou.
- Emoce: Báseň vyjadřuje melancholii a nostalgii, což je typické pro Sládkovu tvorbu.
- Zajímavé/důležité – A když -> lidové pořekadlo
Jazyk a styl
- Sládek používá bohatý jazyk a obrazná vyjádření, aby čtenáře vtáhl do atmosféry noční plavby.
Rozbor textu
Legenda (jazykové prostředky):
■■ Přirovnání ■■ Archaismus ■■ Zdrobnělina ■■ Metafora ■■ Metonymie ■■ Epiteton ■■ Personifikace ■■ Epifora ■■ Anafora
Je noc a loď má na moři,
té pláni černosklenné;
jen hloub’ když boky zaoří,
na tisíc jisker zahoří
po vodě rozperlené;
ty hasnou — zas je temno.
Loď letí — ticho; po boku
to sýká jenom v hluboku.
To nesýká, to vyptává
se na mne vlna zvědavá,
to vlna lodi šepce v sluch:
„Jaký to jede divný druh?“ —
„Já nejsem žádný divný druh,
mnohý jen bol mi dal pán bůh
a jaký, loď ti nemůž’ dít,
to musíš zpět mi domů jít
a domov můj tak v dáli je —
jak, má panenko, tam ti je?“
Má milá sedí v komoře
a myslí dálné na moře;
a hledí v nebes pokraji,
jak hvězdy tam až padají.
A když se hvězda svíří v pád,
mne pozdravuje na stokrát
a při každičkém pozdravě
zatřpytí v hvězdy záplavě
se slza v černém oku.
A tak co večer sedí tu,
co posléz v hvězdném zákmitu
po jejím dlel jsem boku,
a tomu již dvé roků. —
A neví oko nižádné,
co hvězd do moře zapadne,
a neví nikdo ve světě,
jak dvé se očí uhněte
za takových dvé roků.
Napadlo hvězdic do moře,
má loď tak mnohou vyoře,
já hledím, jak to prýská;
a když se hvězda zatřpytí,
na tisíc slzí osvítí,
pak hloub’ je na vždy shasí
a loď má dál jde v temno.
Vysvětlení:
- Přirovnání: „jak hvězdy tam až padají“ – přirovnání padajících hvězd k něčemu vzdálenému.
- Archaismus: „nižádné“ – starší forma slova „žádné“.
- Zdrobnělina: „má panenko“ – zdrobnělina slova „panna“.
- Metafora: „na tisíc jisker zahoří“ – jiskry na moři jsou metaforou pro světla na vodní hladině.
- Metonymie: „mnohý jen bol mi dal pán bůh“ – bolest je zde použita jako zástupný výraz pro těžkosti života.
- Epiteton: „černosklenné“ – specifický přívlastek, který zdůrazňuje temnotu a lesk moře.
- Personifikace: „vlna zvědavá“ – vlna je popisována jako zvědavá.
- Epifora: „divný druho“ – pakování slova (skupiny slov) na konci za sebou jdoucích veršů
- Anafora: „a neví“ – opakování slova (skupiny slov) na začátku za sebou jdoucích veršů
