Kantor Halfar (Slezské písně) – rozbor díla

 

Báseň: Kantor Halfar

Autor: Petr Bezruč (Vladimír Vašek)

Přidal(a): TerkaCZ

 

Rozbor: Kantor Halfar (Slezské písně) 

Základní charakteristika

• Literární forma: poezie
• Literární druh: lyrika
• Literární žánr: sociálně národní balada
• Původní název: Rektor Halfar (pozdější název Kantor Halfar)
• Zařazení: součást sbírky Slezské písně
• Literární směr: český realismus a naturalismus s prvky symboliky a impresionismu
• Rok tvorby/vydání: od 16. ledna 1899 do 13. března 1904 autor zaslal v 39 zásilkách Janu Herbenovi, šéfredaktorovi Času, 74 básní. Tato báseň byla součástí 11. zásilky 28. 4. 1899.

 

Téma

• Národnostní útlak a odpor proti němu
• Boj za zachování českého jazyka v polském a německém okolí
• Osamělost a nepochopení v utlačované komunitě
• Sociální tragedie člověka, který je vyřazen ze společnosti
• Tragický osud jako symbol boje za identitu a svobodu

 

Hlavní myšlenka

• Báseň symbolizuje osud českého národa na Slezsku, který je utlačován a donucen vzdát se vlastní identity (jazyka) pod tlakem cizí nadvlády. Kantor Halfar je personifikací vzdoru, je hrdinou svého národa, který kvůli svému postoji nakonec tragicky končí. Dílo poukazuje na cenu boje za národní a kulturní práva a odhaluje pocity izolace a beznaděje.

 

Námět

• Námětem je skutečný život kantora, který odmítl vyučovat v polštině a trval na češtině, což vedlo k jeho společenskému vyloučení a tragickému konci – sebevraždě. Bezruč zde přetváří tento příběh v kritiku národní nespravedlnosti a zároveň do něj vkládá symboliku vzdoru a národního útlaku.

 

Motivy

• Vzdor a odpor proti útlaku
• Jazyk jako symbol národní identity
• Osamělost, smutek, zklamání
• Sociální vyloučení a beznaděj
• Sebevražda jako tragický důsledek útlaku

 

Kompozice a struktura

• Báseň má volný verš, psaná v rytmických, přehledných strofach
• Děj je vyprávěný chronologicky s postupujícím vývojem osudu kantora
• Kompozice střídá líčení života, společenské situace a tragický závěr

 

Lyrický subjekt

• Vypráví ze třetí osoby s obecně lidským a soucitným tónem
• Vyjadřuje úctu ke kantoru, zároveň empatizuje s jeho osudem v rámci sociální kritiky

 

Jazyk a styl

• Spisovná čeština s prvky nářečního jazyka
• Jednoduchý, přímý výraz odpovídající realistickému a naturalistickému přístupu
• Jazyk je emotivní, v závěru soustředěný na tragiku a zoufalství
• Styl místy evokuje baladickou formu a lidovou řeč

 

Charakteristika postav

• Kantor Halfar: mlčenlivý, vzdorný, statečný muž, trpící za své zásady
• Máti kantora: pyšná, ale bez možnosti změnit osud syna
• Děvče Halfarovo: ztracená láska, která nakonec čekání vzdává
• Polská moc a autority (bubmistr, polská škola): symbol národnostního útlaku

 

Časoprostor

• Čas: konec 19. století
• Prostor: Slezsko, konkrétně Těšín (region, kde se střetávají jazyky a národnosti)

 

Obsah básně

Kantor Halfar byl mladý, tichý, hezký hoch s jednou „škaredou“ chybou — mluvil česky v polském prostředí Těšínska, což bylo v době poněmčování považováno za hřích. I přes matčinu hrdost zůstával vzdorný a odmítal poslouchat ty, kdo vládli. Jeho život je poznamenán společenskou izolací — nemůže si založit rodinu, protože jeho děvče čekání nevydrží. Když přijdou polští pánové, a škola se změní, Halfar dál učí podle zákona Boží, česky, ale žije v samotě, v krčmě v noci sám. Nakonec tragicky spáchá sebevraždu — visí na jabloni a je bez modlitby pohřben do černé hrobky u hřbitova.

 

Text básně

Kantor Halfar byl hoch dobrý,
byl hoch tichý, byl hoch hezký,
ale škaredou měl chybu:
i v Těšíně mluvil česky.

Byl to synek jako jedle,
byla na něj pyšná máti,
ale škaredou měl chybu:
tu, že nechtěl poslouchati

těch, kdož vládli pod Lipinou.
A když tak se kantor spustí…
víš, jsou hříchy v katechismu,
co se nikdy neodpustí.

Léta táhnou, vlasy řídnou
jako listí před jesení.
Halfar pořád za mládence!
Pro Halfara místa není.

V krčmě zazní skočná hudba.
Právě v kapli dalo slovo:
což by mělo deset roků
čekat děvče Halfarovo?

Přijdou páni: Škola polská!
Burmistr v klín ruce složí.
Ale vzpurný Halfar učí,
jak mu káže zákon Boží.

Tich po mezích chodí kantor,
bez úsměvu, bez myšlenky,
v krčmě v noci sám za stolem
hledí k zemi, hledí sklenky.

V horký večer, na klekání
když se jednou ve vsi zvoní,
vrazí děvče v černou jizbu:
Kantor visí na jabloni!

Bez modlitby, bez slzy ho,
jak při hříšné duši jisto,
v roh hřbitova zakopali,
a tak dostal Halfar místo.

 

Analýza textu

• První dvě sloky z básně „Kantor Halfar“ (dle úryvku výše)

 

Tropy a figury:

• Anaphora: opakování verše „ale škaredou měl chybu“ přidává důraz na kontrast mezi přednostmi kantora a jeho postavením ve společnosti.
• Metafora: „synek jako jedle“ symbolizuje pevnost a přímý charakter kantora.
• Ironie: označení mluvení česky za „škaredou chybu“, což odráží absurditu a nespravedlnost národnostního útlaku.
• Epifora: opakování „byl hoch“ vytváří rytmický efekt a zdůrazňuje charakteristiku.
• Paralelismus: struktura prvních dvou veršů je symetrická – vyjmenění vlastností kantora
• Symbolika: „Lipina“ symbolizuje mocenské struktury a útlak slovanského člověka.
• Kontrast: mezi osobním charakterem kantora a společenským postavením
• Synekdocha: „vládli pod Lipinou“ označuje autority ovládající celé prostředí

 

Vlastní zhodnocení

Báseň „Kantor Halfar“ je silnou sociálně-národní baladou, která výstižně ilustruje národnostní problémy na Slezsku a cenu odporu proti násilnému poněmčování. Bezruč zde mistrně využívá jednoduchý jazyk a obrazný výraz, aby ukázal beznaděj a tragiku hrdiny, který odmítl zradit svou národní identitu. Tragický konec kantora jako sebevražda zesiluje dramatický apel díla a zůstává symbolem odporu a statečnosti. Báseň patří k nejznámějším a nejvýznamnějším textům Slezských písní.