Kniha: Kavárna nad Prahou
Autor: Lenka Reinerová
Přidal(a): David Hampl
Lenka Reinerová
- Narodila se 17. května 1916 v Praze, zemřela 27. června 2008 tamtéž.
- Česká spisovatelka, novinářka a překladatelka píšící vzhledem ke svému původu německy.
- Pocházel z německé židovské rodiny žijící v pražském Karlíně.
- V roce 1939 emigrovala do Francie a později do Mexika, kde pracovala na vyslanectví československé exilové vlády. Během války přišla o všechny své příbuzné, kteří zahynuli v koncentračních táborech.
- Po válce žila tři roky se svým manželem, jugoslávským lékařem, v Bělehradě, v roce 1948 se vrátila zpátky do Československa. V padesátých letech strávila z politických důvodů více než rok ve vězení.
- V šedesátých letech poté působila jako novinářka v německých časopisech a také překládala do němčiny některá česká díla, například dramata Václava Havla, a začala se sama věnovat také psaní.
- Po roce 1968 nesměla veřejně publikovat, její knihy ale vycházely v Německu.
- Za svou literární i neliterární činnost ve prospěch české, německé a židovské komunity byla oceněna řadou vyznamenání, včetně Medaile za zásluhy I. stupně, kterou ji udělil prezident Václav Havel, či německého vyznamenání Velký kříž za zásluhy.
Díla
- Praha bláznivá – kniha, která je dokladem velké lásky spisovatelky k rodnému městu. Jedná se o humorné, ironické i vážnější komentáře toho, co vidí při procházkách pražskými ulicemi, a zároveň vzpomíná na to, co bylo.
- Všechny barvy noci a slunce – autobiografická kniha, ve které vzpomíná na některé okamžiky svého života, včetně pobytu ve vězení, kdy popisuje ponižující výslechy, ale také vzpomínky na emigraci v Mexiku.
Pražská německá literatura, literatura 20. století
- Tímto pojmem se označovala skupina autorů žijících v Praze, kteří patřili k menšině mluvící německy a často byli zároveň židovského původu. Jedná se tedy o literaturu, která vznikla v Praze, ale byla psána německy. Mnoho děl této literární tendence v sobě nese prvky existencialismu, v knihách se autoři zamýšlejí nad těžkým životem člověka v současném světě, díla v sobě mají prvky deprese, nejistoty a pocity rozčarování.
Spisovatelé
- Franz Kafka – nejvýznamnější představitel pražské německé literatury, k jeho nejznámějším dílům patří zejména romány Proces a Zámek či povídka Proměna.
- Egon Erwin Kisch – spisovatel a novinář, který byl znalcem pražského podsvětí, vysloužil si světově uznávanou přezdívku „zuřivý reportér“, která se stala i názvem jedné z jeho knih. Zároveň je považován za tvůrce moderní reportáže. K jeho významným knihám patří Pražský pitaval či Pasák.
Rozbor díla: Kavárna nad Prahou
Soubor sedmi povídek s tématikou Prahy, rodného města spisovatelky. Nejznámější je povídka Kavárna nad Prahou, podle které byl celý cyklus nazván, jejímž hlavním motivem je prostředí kavárny. Vysněná kavárna, kterou si spisovatelka vytvoří ve své mysli, je jakýmsi protipólem reálné moderní Prahy současnosti.
Postavy
- Autorka Lenka Reinerová – spisovatelka a vypravěčka, která je jako jediná z bývalého kruhu přátel, se kterými se v mládí scházela v kavárnách, ještě naživu. Na své hosty ve fiktivní kavárně se obrací v těžkých chvílích, prosí je o pomoc při rozhodování i o povzbuzení do dalšího života.
- Významné osobnosti, které autorka do své kavárny nad Prahou umístila – mezi tyto osobnosti patří například její přítel a další představitel pražské německé literatury Egon Erwin Kisch, spisovatelé Karel Čapek, František Langer, Max Brod, Gustav Meyrink či prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Díky autorčině schopnosti snít a fantazírovat s těmito osobnostmi vede různé smyšlené rozhovory a představuje si, jak by asi odpověděly. Tyto osoby a kavárna představují obraz minulé, lepší Prahy.
Děj knihy
Kavárna byla v první polovině dvacátého století významným prostředím, kde se mnozí spisovatelé scházeli k diskusím. Sloužila ale nejen jako místo setkání a výměny informací, ale také jako inspirující místo vhodné pro psaní, a v neposlední řadě se zde setkávali představitelé různých kultur, tedy Češi, Němci a Židé. V úvodu povídky se setkáváme se starší vypravěčkou, která bydlí v Praze a lituje, že se tradice kaváren, které k Praze neodmyslitelně patřily, do současnosti bohužel neudržela a jejich význam poklesl. Tuto smutnou současnost pak porovnává s osobními vzpomínkami na kavárny ve třicátých letech, kdy se v nich scházeli nejen spisovatelé, ale také další umělci, a kavárny tak byly velmi významnými kulturními místy. Vzpomíná například na kavárny Metro, Areo, Unionka, Národní kavárna, Louvre či Slavie.
Protože ji tato současná situace mrzí a nelíbí se jí, vytváří si vypravěčka ve své mysli vlastní fiktivní kavárnu, kdesi v oblacích nad Prahou, a do této kavárny pak umísťuje některé již zesnulé umělce, své přátele či rodinu. Vyprávění se odehrává v několika časových obdobích, autorka volně přechází mezi rovinami vysněné kavárny a reálné Prahy. V povídce jsou také dvě dějové linie. První je vzpomínková a souvisí se spisovatelčinými přáteli a zážitky s nimi spojenými. Součástí této linie jsou i podrobné charakteristiky jednotlivých osobností fiktivní kavárny a jejich osud. Druhá dějová linie souvisí s vykreslením politického a historického vývoje v Československu v téměř celém dvacátém století, od třicátých až do devadesátých let.
