Kniha: Kulička
Autor: Guy de Maupassant
Přidal(a): Alča
Guy de Maupassant
Guy de Maupassant (1850 – 1893)
-autor – francouzský povídkář, romanopisec a dramatik, „mladší“ naturalista
- jeho studium práv v Paříži přerušila prusko – francouzská válka (1870-71), v níž bojoval
- pro jeho tvorbu je „výrobní značkou“ temperament
- 300 povídek a novel, 6 románů, 3 divadelní hry, 3 cestopisy, 200 novinářských článků
- nejčastější témata – láska, příroda, život na venkově, život pařížského měšťanstva a úředníka
- válka, často také hrůza, strach a šílenství
- hrdinové příběhů – venkované, měšťané a aristokraté, prostitutky
– další díla:
- povídky: Kulička, Levá ruka, Strach, Zjevení
- romány: Příběh jednoho života Miláček – hrdina románu představuje typ úspěšného a cílevědomého kariéristy, který využívá k dosažení cíle především přízně žen Silná jako smrt Naše srdce
- divadelní hra: Domácí mír Kulička je v článku zasazena do francouzského kritického realismu druhé poloviny 19. století; prusko-francouzská válka zároveň tvoří přímé historické pozadí děje a zvýrazňuje společenskou kritiku pokrytectví. V rozboru se proto výrazně propojuje děj s charakteristikou cestujících: jejich počáteční odsuzování Kuličky, pozdější využití její obětavosti a závěrečné opovržení vytvářejí hlavní morální kontrast povídky. Historické pozadí války není jen kulisou, ale situací, v níž se postoje jednotlivých společenských vrstev ukazují zvlášť ostře.
Literárně-historický kontext
– kontext:
Kritický realismus, 2. polovina 19. století
Francie:
Gustav Flaubert – jeden z prvních spisovatelů kritického realismu
Honoré de Balzac
Emile Zola – zakladatel naturalismu
Rusko:
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Anglie:
Charles Dickens
Rozbor díla: Kulička
- námět – příběh pojednávající o tom, že i prostitutka může převýšit šlechtu svými činy a charakterem
- místo a doba děje: Francie, 2. polovina 19. století
shrnutí děje:
Děj se odehrává ve Francii po Prusko – francouzské válce, kdy byla Francie poražena. Po celé Francii se potulují zbytky německých vojsk a ničí vše, co jim přijde do cesty.
Jednoho mrazivého zimního rána se tři bohaté a vážené manželské páry (Pan Loiseau, paní Loiseauová, pan Carré-Lamadon, paní Carré-Lamadonová, hrabě Hubert de Bréville, hraběnka de Bréville ) setkávají v dostavníku, aby se vyhnuly nebezpečí, které skýtali Němci. Společně s nimi cestu sdílí také dvě jeptišky, demokrat Cornudet a prostitutka Kulička. Již od začátku se ctihodné dámy spikly proti Kuličce a začaly ji, jakožto nevěstku, pomlouvat. Ctihodní páni se začali bavit o penězích ( Cornudet byl velmi chudý – co měl, to propil). Po cestě kočár zapadá v závějích a doba cesty se neustále prodlužuje. Po cestě nikde nemohou narazit na nějaký hostinec a všichni mají hlad, když najednou kulička vytáhne koš plný jídla a začne jíst. Její spolucestující se na ni závistivě dívají, protože oni nemají ani trochu jídla. Kulička se s nimi podělí.
Večer dostavník zastaví skupinka pruských vojáků a všichni cestující jsou nuceni strávit noc v jakémsi hotýlku, kde je ubytován i německý důstojník, který si ještě ten večer Kuličku vyžádal, ale Kulička ho odmítla, protože on je „Prušák“ a ona se cítí jako vlastenka. Ráno zakázal důstojník zapřáhnout koně a vyjet, takže jsou všichni nuceni nadále zůstat. Večer se situace znova opakuje – důstojník si zase vyžádá Kuličku, která ho opět odmítne. Ráno je znova zakázán odjezd. Po několika dnech se situace vyhrotí, protože se cestující chtějí dostat do Le Havru a nakonec se jim pod psychickým nátlakem podaří Kuličku přemluvit, aby se podvolila důstojníkovi. Následující ráno jsou koně zapřaženi a je povolen odjezd. Po cestě si začnou cestující vybalovat jídlo a jíst. Kulička se na ně jen dívá, protože všechno jídlo zapomněla v hotýlku a nikdo se s ní nepodělí, protože jí zase opovrhují, protože to je jen prostitutka. Příběh končí tím, že se Kulička rozbrečí.
Je to povídka především o charakteru postav.
charakteristika postav:
Pan Loiseau – majitel velkoobchodu s vínem, prohnaný obchodník
Paní Loiseauová – žena pana Loiseaua, statná, rázná, rozhodná
Pan Carré-Lamadon – vážený člověk s pevným postavením, majitel tří přádelen, důstojník
Paní Carré-Lamadonová – manželka pana Carré-Lamadona, drobná, roztomilá a hezká
Hrabě Hubert de Bréville
Hraběnka de Bréville – manželka hraběte Huberta de Bréville
Stará jeptiška a její mladší společnice – neustále modlily
Cornudet – přesvědčený demokrat, „postrach všech ctihodných občanů“
Slečna Alžběta Roussetová („Kulička“) – nevěstka, přesvědčená bonapartistka; všude pěkně kulaťoučká a kyprá, až skoro sádelnatá, i prsty měla baculaté a v kloubech zúžené, takže trochu připomínaly věnec špekáčků; napjatá kůže se na ní leskla a pod šaty se jí dmulo obrovské poprsí. Obličej měla jako červené jablíčko, jako pivoňkové poupě v rozpuku; svítily v něm nahoře dvě překrásné oči, překryté hustými dlouhými řasami, které je zahalovaly tajemným stínem; a dole rozkošná drobná ústa s lesklými dětskými zoubky a vlhkými rty. Vyzývavá a sebejistá, před nepřítelem se chovala hrdě a důstojně
– styl a umělecké prostředky – realistický pohled na dobu, objektivita, kritika
- slohový postup vyprávěcí a popisný
- satira (umělecký žánr, který s využitím komičnosti a výsměchu kritizuje nedostatky a záporné jevy; v tomto případě se jedná o kritiku pokrytectví měšťanské společnosti)
- er-forma, častá přirovnání
– jazyk – výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.
– motiv – kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus)
- román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj
- poukázání na charakter různých lidí z odlišných vrstev
- celá povídka má morální podtón, který všechny čtenáře nabádá, aby vážili svých rozhodnutí a předsudků vůči lidem nižšího postavení
- lidé jsou různí, a proto by se neměli „házet do jednoho pytle“
– úryvek:
Paní Loiseauová se během její nepřítomnosti už neudržela a říkala, že Kulička by se s důstojníkem měla vyspat – přece jen je to její práce. Když se Kulička vrátila z kostela a byla u stolu, začali ji všichni přemlouvat, jediný Cornudet a sestry se tohoto nezúčastnili. Další den sestra vyprávěla, jak je potřebná v Havru, že musí jít ošetřovat vojáky, že už byla na Krymu, v Itálii, v Rakousku a začala vyprávět o svých zážitcích. Další den Kuličku přemlouval hrabě a večer se Kulička nedostavila k večeři – hostinský to vysvětlil tak, že jí jako není dobře. Všichni – až na Cornudeta – slavili a pili šampaňské, Loiseau vyprávěl nemístné vtipy a když se zeptal Cornudeta, proč se nebaví, tak jim odpověděl, že se dopustili hanebnosti. Loiseau řekl všem, jak Cornudeta Kulička odmítla, všichni se rozesmáli.
Ráno v 8 hodin vyjížděli, Kulička přišla poslední, všichni dělali, jako by ji neznali a štítili se jí, Kulička byla ukřivděná a zpočátku s nikým nemluvila. Ostatní se začali bavit a začali jíst, Kuličky si vůbec nevšímali (ještě větší opovržení vůči Kuličce než na začátku) a ta si vzpomněla, jak jim nabídla svoje jídlo a byla k nim vstřícná a začala plakat. Cornudet je provokoval neustálým hvízdáním si revoluční vlastenecké hymny – Marseillaisy.
