Kniha: Kuře melancholik
Autor: Josef Karel Šlejhar
Přidal(a): Lucinka
Josef Karel Šlejhar (1864 – 1914)
- přispíval do řady časopisů a novin
- signatářem manifestu české moderny 1895
- základním rysem jeho děl → život je spojen s utrpením
- svět přírodní versus svět lidský
- lidská společnost je zmítána pudy a vášněmi
- navazuje na francouzský naturalismus Émila Zoly
Díla
- sbírky povídek:
- Dojmy z přírody a společnosti (1894)
- Co život opomíjí (1895) → svět deformovaný lidským násilím
- Zátiší (1898)
- romány:
- Peklo (1905)
- Lípa (1908)
- Vraždění (1908)
- Kuře melancholik – autobiografické prvky – často byl svědkem násilí otce na matce
Společensko-historický kontext
Naturalismus:
- umělecký směr 2. pol. 19. stol., hl. v literatuře a malířství
- zformoval se ve Francii v 70. – 80. letech
- krajní směr realismu
- člověk je ovlivněn svou biologickou podstatou a prostředím v němž se vyvíjí
- přenášení přírodních zákonů na lidskou společnost
- člověk není ani dobrý ani zlý, jen bojuje o své přežití a ty se jeví z humanistického pohledu často jako nelítostné
- spisovatel vystupuje jako nezaujatý pozorovatel
- reprodukuje odpozorovaná fakta a to i v nejošklivějších detailech
- hrdina se řídí city a pudy; rozum, vůle, aktivita v pozadí; postavy – psychická nerovnováha, živelnost, zvrácenost apod
Světový naturalismus:
- Émile Zola- nejvýznamnější představitel naturalismu, Francouz
- Experimentální román- románová teorie → spisovatel má být jen nestranným pozorovatelem a koodinátorem faktů
- Rouon-Macquartové – románový cyklus, v němž aplikoval svou teorii románu
- Zabiják, Nana, Lidská bestie…
Rozbor díla: Kuře melancholik
- dětský román s ještě jinými zřeteli (podtitul)
- naturalistická novela
- vydáno v roce 1889 (poprvé v časopise Hlas národa)
- i knižně v Románové knihovně Hlasu národa
- 1895 zařazeno do povídkového souboru Co život opomíjí → kritika Mrštíka ( název zkrácen na Kuře)
- 1964 Kuře melancholik a jiné prózy a 1974 kniha dvou próz Kuře melancholik a Ukolébavka
Téma
- Hlavní téma: příběh chlapce, kterého postihne nenávist macechy a okolí a nikdo mu není ochoten pomoci
- Vedlejší téma: paralela mezi trpícím dítětem a kuřetem, láska matky a nenávist macechy
- Motivy: nespravedlnost, nenávist, smrt, život
Kompozice
- chronologický děj, er forma
- těsné spojení tematických celků
- lyricko-epické pasáže v kontrastu s tragickým dějem
Vnitřní výstavba děje:
- 1) úvod – dítěti náhle umírá matka, objevuje slepici s čerstvě narozenými kuřátky → kontrast smrt matky – narození kuřátek → kontrast motivů
- 2) zápletka – otec se znovu ožení a macecha dítě nenávidí → začíná psychický i fyzický teror
- 3) gradace děje – dítě začíná scházet → rodina ho začíná čím dál více vyčleňovat → chlapec onemocní a macecha se rozhodne úplně ho odstranit
- 4) retardace děje – obsáhlý popis večera a západu slunce
- 5) vyvrcholení děje – chlapec umírá a kuře s ním
Jazyk
- autor se zaměřuje na citovou rovinu textu → řečnické otázky, nabádá čtenáře k zamyšlení nad životem dítěte ( parafráze i v dnešní době)
- autor poukazuje na fakt, že jestliže člověk strádá psychicky odrazí se to i na jeho fyzickém vzhledu
- vystavěno na kontrastech v život bezbranného kuřete stejně tak jako bezbranného chlapce ostře kontrastuje s krutým světem vesnických lidí
- časté pasáže – autorovo zamyšlení (pasáž o dětském románu – jak vypadá)
- nářeční a slangová mluva → hovorový jazyk
- Lexikální prostředky: metafory , oxymoron, přirovnání → v lyrických pasažích, nadsázka a ironie
- Syntax: rozvitá souvětí, přechodníky, obrácený slovosled, nepřímá řeč, nedokončené výpovědi (apoziopeze), přímá řeč
Prostředí:
- vesnické prostředí ( skutečné)děj zasazen do krásného jarního dne
- atmosféra prostředí v kontrastu s tragickým dějem → až lyricko- epické líčení → západ slunce v kontrastu s chlapcovým umíráním → časté krátké pasáže popisu atmosféry – zpomalení děje
- časová neurčitost → jasné pouze denní doby, včera, dnes a zítra
Postavy:
Hlavní postava:
- chlapec – bez jména
- proměna dítěte → zpočátku radostné (matka ještě žije)
- zpočátku nechápavé → bezcitné chování → uvědomuje si smrt matky
- bezbranné, bito a týráno za každou maličkost
- kuře – spojeno s chlapcem
- zaostalé odsouzeno k zániku
- jako jediný má kladný vztah k dítěti (supluje to co mu chybí)
- dítě a odstrkované kuře na stejné úrovni
- J. K. Šlejhar poukazuje na to, že každý jsme nakonec pouze výtvorem přírody
„osudy nás všech jsou jednotny. A my všichni jsme: lidé i němá tvář i mrtvá hmota…“
Vedlejší postavy:
- Otec – lhostejný k dítěti → nezajímá se o něj; věří maceše (omotala si ho kolem prstu)
- Macecha – ztělesnění zla, obrovská nenávist k dítěti
- Pepka – hlavní služebná, pravá ruka macechy → společně týrají dítě
Vliv díla
- Zásadní obrat ve vývoji vesnické prózy → realistický obraz z autorovým subjektivním pohledem a kritikou
- Dílo bylo hodnoceno rozporuplně → kladná kritika F. X. Šalda → vrchol moderní české prózy
