Kniha: Kvílení
Autor: Allen Ginsberg
Přidal(a): karola
ALLEN GINSBERG
– americký básník, studium na Kolumbijské univerzitě, seznámení s dalšími členy beat generation
– toulal se, cestoval, např. S + J Amerika, Evropa (včetně ČSR – 1965 – jeho návštěva způsobila značný rozruch pro české básníky, studentstvo, znepokojil státní bezpečnost, vyhostili jej), Čína, Tibet, Indie, Kuba – vyhoštěn za kritizování režimu
– kontroverzní postava (typický beatník, bouřlivák, provokoval společnost)
– homosexuál – zpočátku se se svou orientací špatně vyrovnával, pak se nestyděl, hlásal to otevřeně
– v 60. letech se stal guru hnutí Hippies
– experimentoval s halucinogenními látkami
= díla: dvě roviny témat:
- A. kritika společnosti
- B. intimní verše
– „Kadiš“- báseň (žalozpěv) – modlitba odříkaná židovskými chlapci nad hrobem svých rodičů
KVÍLENÍ
– „Kvílení“– 1956, zfilmováno 2010 (o soudním přelíčení, tvorbě)
„HOWL“– kvílet = naříkat
– autorova zpověď o generaci
– 3 dílná litanická báseň (litanie – vytrvalá prosba)
– napsána pod vlivem drog
– verše intimní i nekompromisní kritické vůči soudobé moderní společnosti (život. i uměle. stereotypy života)
– revolta proti pokrytectví, absenci humanismu, porozumění
– výsměch konzumnímu stylu života
– vyjádření pocitu těch lidí, kterým je cizí agrese, rasismus, diskriminace, soc. nerovnost
– cílem je šokovat, provokovat
– prolínání snu a skutečnosti
– básně nejsou líbivé, popisují skutečnost, život Beatníků, mohou působit i vulgárně, ale musíme chápat, že jde o upřímnou zpověď
– absurdní, intimní verše z jeho života, kritické k civilizaci, společnosti, stereotypu
– psáno spontánně volným veršem
– verše o drogách, sexu, alkoholu, orientální filosofii
– spolu s románem „Na cestě“ se stala manifestem beatnické generace
– pro její obsah – obscénnost stanul Allen Ginsbergpřed soudem – nejlepší reklama
– první poezie byla vytvářená na základě prózy, deníků a škrábanic, sestavovaných typickým frázováním, hranicemi, které platili pro americkou soudobou poezii
– až v San Francisku nastal obrat – byl nezaměstnaný, dostatek volného času, odvrátil se od prvotního stylu psaní
– citace samotného autora: „Myslel jsem si, že nenapíšu báseň, ale že budu prostě bez obav psát to, co budu chtít, že popustím zcela uzdu imaginaci, otevřu své soukromí a budu škrábat magické verše přímo ze skutečné podstaty své mysli, že shrnu celý svůj život.“[1]
– autor si myslel, že bude psát pouze pro sebe a část svých blízkých přátel (např. pro Jacka Kerouacovi, W. Burroughsovi a N. Cassadymu), kterým mimo jiné tuto sbírku věnoval
– Volný verš, bohatá metaforika, výkřiky zoufalství a hněvu
– časté připojování veršů spojkou a
– spontánní formulování myšlenek
– dále spojuje obscénnost, patos a zároveň i komičnost
– stylu života, honbě za penězi a kariérou
Otázky: Co spojovalo příslušníky beat generation? Co odmítali, s čím se nedokázali smířit? V čem, či kde hledali inspiraci? Charakterizujte atmosféru té doby?
– báseň se skládá ze tří částí:
- První část – tvoří jedna dlouhá věta = tok myšlenek – volné asociace – soubor nesouvislých situačních momentek – výsledný obraz – smutek, naturální popis
– tato část vznikla v záchvatu šílenství, napsal ji za jediné odpoledne
– jedná se o divoké frázování (až vulgarismy), bezobsažné obrazy => abstraktní poezie
– i když se jedná o výčet myšlenek a čtenář se v nich postupně ztrácí, autor uvádí, že psal o tom, co bylo pro něj skutečné (to, co měla jeho imaginace za skutečné)
– dlouhou větu napsal podle dechu (tz. každý verš je jednotkou dechu, napsal: „Mám dlouhý dech – a to je moje slabiková míra, má duševní inspirace myšlenky obsažená v pružnosti dechu)
– píše o těch nejlepších lidech své doby, za které považuje ty, kteří cestují, kteří berou drogy, kteří se věnují hudbě.
–píše zde také o sexu a alkoholu – část o sexu je velmi vulgární a hrubá (snaha psát takovým stylem, jakým normálně hovořili v soukromí – snaha být realistický, skutečný, nehrát si na nic) – pro tématiku sexu a alkoholismu, drog se spisovný jazyk moc nehodí, ten je prolínám právě obscénním výrazivem
– odmítá přetvářku a společenská pravidla
– opakující se slovo „kteří“, jímž vždy začíná popis lidí, které řadí do skupiny těch nejlepších lidí.
- Druhá část – též jedna dlouhá věta + spoustu zvolacích, vykřičníků
– i zde se jedná o pouhý tok myšlenek autora
– tato část vznikla po užití drogypeyotl (tj. mexický kaktus, z něhož se získává droga meskalin)
– obrací se k postavě se jménem Moloch, tj. nejvyšší kaanaský bůh, při jehož uctívání rodiče upalovali děti jako smírčí oběti
– MOLOCH má repetitivní ráz
– Molochem jeho současná společnost, systém vládnutí, války, moderní technická civilizace
– o čem je: příčiny zbídačení společnosti – vše je spatřováno v „Molochu“ – symbol zla, krutosti, peněz
- Třetí část – polovina byl napsána za půl dne
–inspirace blázincem
– klidnější verše
– autor se obrací ke svému příteli Carlu Salomonovi z psychiatrické léčebny
– psychiatrická léčebna = Rockland, tj. místo, kam autorova současná společnost dovede ty nejlepší lidi doby.
– repetitivní spojení Jsem s tebou v Rocklandu.
– v závěru třetí části autor mluví o snu, kdy by se s Carlem Salomonem opět setkal, a to ve své chatě
1. část KVÍLENÍ
Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené
šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po
prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem
ve strojovně noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima
a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené
temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom
nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,
…
kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma
očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii
Blakeova světla mezi válečnými vědátory,
které vyloučili z akademií pro bláznovství & publikaci
obscénní ódy na oknech lebky,
kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním
prádle, pálili peníze v koších na odpadky
a naslouchali přes zeď Hrůze,
které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredo
s opaskem marihuany pro New York,
kteří polykali oheň v popatlaných hotelech nebo pili
terpentýn v Rajské uličce, smrt, nebo noc co noc
očisťovali svá torza
pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních
můr, alkoholu, ocasu a nekonečných prcponků,
nesrovnatelné slepé ulice hrůzných mračen a blesků
v duši, vyskakujících na telegrafní tyče v Kanadě &
Patersonu a osvětlujících celý ten nehybný svět Času
mezi nimi
kteří kvíleli na kolenou v podzemce a které odvlekli
ze střechy mávající genitáliemi a rukopisy,
kteří se nechali mrdat do prdele od svatouškovských
motocyklistů a vřeštěli radostí, …
OTÁZKY A ÚKOLY
- 1. Všimněte i ukázky z hlediska formálního a jazykového.
- 2. Komu myslíte, že je báseň věnována?
- 3. V čem je báseň „protispolečenská“? Jaké části básně pohoršují společnost?
- 4. Myslíte, že se autor promítá do textu? Prosím, popište na základě ukázky.
II
Molochu, tvé oči jsou jak tisíc slepých oken! Molochu, tvé
mrakodrapy stojí v dlouhých ulicích jak Jehovové
bez konce“ Molochu, tvoje fabriky sní a korunují velkoměsta!
Molochu, v tobě sedím opuštěný! Molochu, v tobě
sním o Andělech! Šílený v Molochovi! Kuřák ocasů
v Molochovi! Bez lásky a vykastrovaný v Molochovi!
Molochu, v tobě jsem vědomí bez těla! Molochu, tys
mě vyplašil z mé přirozené extáze! Molochu,
opouštím tě!
…
Zlámali si vaz, když zvedali Molocha k Nebesům!
Dláždění, stromy, rádia, tuny! zvedající velkoměsto
k Nebesům, která existují a jsou všude kolem nás!
Vize! Znamení! halucinace! zázraky! extáze! odnesla
americká řeka!
MOLOCH – nejvyšší kaanaský bůh, při jehož uctívání rodiče upalovali děti jako smírčí oběti
OTÁZKY A ÚKOLY: 1. Jak vysvětlíte pojem Moloch? Kdo to může být?
2. Prosím, vysvětlete, „Molochu, tys mě vyplašil z mé přirozené extáze! Molochu, opouštím tě!“
3. Proč autor v této části básně používá vykřičník?
III
Jsem s tebou v Rocklandu
kde ani padesát dalších šoků nikdy nevrátí zpátky
do těla tvou duši z jejího putování ke kříži
v prázdnotě
OTÁZKY A ÚKOLY
- 1. Prosím, popište ukázku. Proč nelze navrátit duši?
JINÉ BÁSNĚ:
AMERIKO
Ameriko dal jsem ti všechno a teď jsem nic.
Ameriko, dva dolary a sedmadvacet centů 17. ledna 1956
Zcvoknu se z toho, co se mi pořád honí hlavou.
Ameriko, kdy skoncujeme s lidským válčením?
Jdi do prdele, neotravuj.
Nenapíšu báseň, dokud nebudu ve své kůži.
Ameriko, kdy budeš andělská?
Kdy si svlíkneš šaty?
Kdy se na sebe podíváš očima hrobu?
….
Tvé nesmyslné požadavky mi lezou krkem.
…
Tvá mašinérie j na m trochu moc.
Probouzíš ve mně přání stát se světcem.
…
Jsi snad zlověstná nebo je to nějaký kanadský žert?
Chtěl bych přistoupit k věci.
Odmítám se vzdát své posedlosti.
Ameriko, nestrkej do mne, já vím, co dělám.
…
Ameriko, za mlada jsem byl komunista a nelituji toho.
Kouřím marihuanu, kdykoli se k ní dostanu.
Nekonečné dny vysedávám doma a civím na růže v šatníku.
Když jdu do čínské čtvrtě, zkáruju se a nikdy si nezašoustám.
…
Ameriko, ty opravdu nechceš jít do války.
Ameriko, to všechno ty zlí Rusáci.
Ty Rusáci, ty Rusáci a ty kluci čínský.
Rusko nás chce sežrat zaživa. Rusko je šús z vlastní moci.
Chce nám vzít naše auťáky z garáží.
Vono nám chce urvat Chicago.
Vono chce přestěhovat naše automobilky na Sibiř.
Vona by jeho vysoká byrokracie chtěla spravovat naše benzinové pumpy.
To nebýt dobré. Uff. Vono naučit Indián číst. Vono
potřebovat silný černý negr. Vono chtít, aby my pracovat šestnác hodin denně. Pomooc.
Ameriko tohle je zatraceně vážné.
OTÁZKY A ÚKOLY:
- 1. Prosím, vypište z ukázky ty myšlenky, které korespondují s charakterem sk. beat generation.
- 2. Zdůvodněte, co autor po Americe vyžaduje.
- 3. Co znamená, „Kdy si svlíkneš šaty“?
- 4. Proč autor zmiňuje hrozbu Ruska?
[1] ZÁBRANA, J.: Soubor básní – Kvílení a jiné básně. Odeon, Praha, 1990, s. 189.
