Naši furianti – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Naši furianti

Autor: Ladislav Stroupežnický

Přidal(a): geaf

 

 

 

I. LITERÁRNÍ TEORIE

 

A) FORMA: 

druh – drama,epika

žánr – realistické drama

jazyk –  hovorová čeština

jihočeské nářečí

humor, nadsázka,satira (vysmívá se vlastnostem)

dialogy plné humoru a ostrého vtipu

 

B) OBSAH:  čas a prostor – 1869 jihočeská vesnice Honice (inspirace autorovou rodnou vesnicí Cerhonic)

kompozice – hra rozdělena do 4 jednání

–  psáno chronologicky, většina děje obsažena v rozhovorech

 

postavy – Filip Dubský: sedlák a starosta obce, spravedlivý, tvrdohlavý, umí lidi odhadnout

 

                – Václav: jeho syn, dobrý mladík, miluje Verunku, která je pro něj vším.

                                 po nesouhlasu rodičů se sňatkem se rozhodl jít na vojnu, kde padl jeho bratr

 

–  Jakub Bušek: sedlák, první radní v Honicích, vášnivý pytlák, nerad se nechává zahanbit, egoistický

 

Verunka: jeho dcera, hodná, milá, citlivá, miluje Václava

 

Valentin Bláha: vysloužilý voják, chudý, poctivý, jeho čest je pro něj velmi důležitá

 

–  František Fiala : krejčí, podvodník, nepoctivý, vychytralý, úlisný

 

–  Kristýna:   jeho dcera, hloupá, nechápavá, neumí zpívat, nikdo s ní nechce tančit,

nevychovaná

 

Josef Habršperk : švec, dobrý přítel Bláhy, moudrý, prozíravý, odhaluje nepoctivost

–   ve hře vystupuje přes 30 postav, z nichž hlavních je hned několik.

–   v charakterových vlastnostech se podařilo vystihnout dobové rysy českého sedláka

= vtipnost, tvrdohlavost, pýchu, poctivost (Bláha) i vypočítavost (krejčí Bláha)

 

inscenace – 1887 Národní divadlo

 

inspirace:    zfilmováno 1937 Vladislav Vančura

 

hlavní myšlenka – “Naši furianti” je závažná hra o mezilidských vztazích, která je plná

výsměchu omezenosti vesnických boháčů a tzv. furiantství, jehož podstata tkví u každého v něčem jiném (viz děda Dubský v závěru: “Všichni jste furianti.”). Dubského furiantství spočívá v pocitu nadřazenosti a Bláhovo či Habršperkovo je v myšlence, že ti, kteří nepoznali svět, jsou nevzdělanci.

 

děj –  Drama se odehrává ve vesnici Honice ( ve skutečnosti realistické spodobnění

Stroupežnického rodiště Cerhonic) na Písecku v roce 1869. Zápletka je prostá, obecní zastupitelé Honic mají rozhodnout, komu přidělí uvolněné místo ponocného. Na ponocného jsou dva kandidáti, vysloužilý voják Valentin Bláha a krejčí František Fiala. Pro Bláhu hlasuje starosta obce Filip Dubský a pro Fialu první radní Jakub Bušek. Dubský s Buškem jsou furianti, vždy musí prosadit svou vůli a vždy mají pravdu (i když ji nemají), nechtějí si navzájem ustoupit už jen z principu. Spor se vyhrocuje nalezením anonymního dopisu, který vyhrožuje požárem vesnice, pokud nebude zvolen Bláha. Bláha je křivě obviněn za údajné sepsání dopisu a vyhrožování paličstvím, Dubský se Bláhy zastává, Bušek ho naopak obvinil. Švec Habršperk, Bláhův přítel, porovnáním rukopisu odhalí skutečného viníka, respektive je schopen prokázat Bláhovu nevinu. Syn Dubského, Václav, se chce oženit s Verunkou Buškovou. Otcové sňatek nechtějí připustit, vedou hádky o případné věno. V závěru při volbě ponocného se odhalí skutečný autor dopisu, napsala ho Kristýna Fialová, dcera Františka Fialy, protože jí to otec nařídil, aby Bláhu zdiskreditoval; po odhalení lsti se tedy ponocným pochopitelně stává Bláha. Habršperk donutí Buška ke smíru s Dubským, a to pod pohrůžkou, že ho udá za pytláctví. Drama končí svatbou Václava a Verunky.

 

–          furianství: podstatný rys povahy českých vesničanů (domýšlivost, vychloubání,

umíněnost)

–          ukazuje na čest a přátelství, věrné zachycení života na venkově

–          přelomová hra – začíná v ní éra českého realismu

 

Láska

Láska je v této knize ukázána pouze proto, aby bylo možno ji porovnat a následně postavit do kontrastu s utrpením, které prožívá Josef, později Václav. Toto utrpení je spojeno se stavem „vědomosti“ a strženosti dějem, kdy si postava uvědomuje, jak asi bude děj pokračovat – nejvíce patrno to jest na Václavovi (když chce odjet) a na Bláhovi (když mu spoluobčané říkají palič).

 

Manželství

Autor chce sdělit, že manželství je důležitý prvek pro společenský život a že je mnoho záleýitostí, které manželství monou pokazit či rozvrátit. Nesmí se tedy nikdo nechat strhnout hrou – ten, kdo takto někoho strhne ho pak vlastně okrade a může způsobit ještě větší špatnost než jen krádež. Může rozvrátit manželství, které je však spíše na takovýchto vesnicích drženo tradicí než láskou.

 

Sobeckost

Narozdíl od dramatu Maryša bratří Mrštíků jezde konflikt opačný, tedy že mladí se mají rádi a staří se nemohou dohodnout. Proto se tato láska, nyní stejně jako v Maryše, stává důvodem k smlouvání a čachrování s lidskými životy. Hmotný prsopěch a zajištění je nadřazeno vnitřnímu spokojení.

 

Veřejné probírání soukromých záležitostí

V hospodě se mluví o lecčem, ale aby smlouvali před celou vesnicí o svoje děti to snad ne. Bohužel i to je nešvar vesnický – ještě to využít pro zvýšení vlastní prestiže, toto trhovecké handlování. Kritika autora je oprávněná i v tomto případě.

 

 

Kritika špatných vlastností

Některé postavy v dramatu mají ukazovat lidu špatné vlastnosti – o to víc je smutná reakce obyvatel Cerhonic, když se zde poprvé hra hrála! Zavrhnutí není pokroková činnost – přimočaré odmítnutí nemůže pomoci obrodě lidu. Škoda jen, že si vesničané nebyli tohoto vědomi, pouze v marné snaze se prezentovat jako klidná, obyčejná vesnice hru odmítli jako nerealistickou – právě kvůli její reálnosti. Špatnou vlastností je například nemít vlastní názor nebo ho měnit podle aktuálního vývoje. Toto zosobňuje postava Ehrmanna, který je tu na jedné straně tu na druhé. Je to vlastost tenkrát přičítaná Židům – prospěchářství a úlisnost. To je brzdou vývoje a proto také není hostinský vnímán jako silná postava, tj. nemá místo ve výboru.

 

II. LITERÁRNÍ HISTORIE

A) SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ:

 

–          české drama 2. poloviny 19. století

 

–            50. létaabsolutní útlum (Bachův absolutismus)

 

–            60. léta1862 otevření Prozatimního divadla – F.L. Riegel

–       1. samostatná česká scéna

–        v místech dnešního Národního divadla

–       činnost zahájena hrou Vítězslava Hálka – Král Vukašín

–       Emaunel Bozděch – dramatik prozatimního divadla

historické veselohry, náměty z franc. historie

Generál bez vojska

 

–            70. a 80. léta,,generace Národního divadla“

–       1868 – základní kámen ND, almanach Ruch

–       1881 – provizorní otevření – Libuše (Smetana)

–       1881 – požár

–       1883 – otevření – Libuše (Smetana)

 

–       architekti: J. Zítek, J. Schiller

–       sochaři: B. Schnirch – bronzové trigy (trojspřeží)

               J.V. Myslbek – Hudba

–       malíři: Mikoláš Aleš – Vlast

             Vojtěch Hynais – opona

 

–            kriticko – realistické drama

–       Ladislav Stroupežnický

 

–       Gabriela Preissová –  hry se odehrávají na slovácké vesnici

–    hl. téma: postavení ženy ve společnosti

–    hry končí tragicky – pokrytectví, předsudky, upjatá falešná morálka,

vliv majetku

 

–       Gazdina roba: hl. hrdinka opustí svého muže, odejde za milence, nakonec páchá sebevraždu, nevyrovná se s odsouzením

–       Její Pastrokyňa:  zhudebnil Leoš Janáček

hl. motiv vražda nemanželského dítěte – společenské předsudky na vesnici dokáží dohnat spořádaného dělníka k zločinu

hra nebyla přijata kladně kvůli krutému ději

–       bratři Mrštíkové (Vilém a Alois)

–       Pohádky máje (Vilém Mrštík) – milostný příběh Helenky a pražského studenta; cíl: oslavit milostný cit a přírodu

 

–       Rok na vsi (společné dílo): venkovská kronika

zobrazuje život na venkově během 1 roku, rozdělena podle měsíců

 

–       Maryša: sociálně kritické drama, představuje vrchol českého kr. real. dr

témata: nerovné manželství, soc. rozdíly, úloha peněz, síla předsudků

smysl: s člověkem nelze manipulovat beztrestně z majetkových důvodů

 

 

* Teorie dramatu:      Aristoteles (antika) –  Poetika – teoretické základy dramatu

zásada 3 jednot (místa, času a dějové linie)

teorie katarze: při sledování děje probíhá mravní očista diváka (předání poselství)

kompozice: expozice (úvod), kolize (zápletka), krize (vrcholící zápletka) ,

peripetie (náhlý obrat), katastrofa(vyřešení)

 

 

 

B) LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850 – 1892)

–          dramatik, prozaik

–          narodil se v rodině správce panství v Cerhonicích

–          neměl skoro žádné vzdělání (pouze dvě třídy reálky v Písku), natož vzdělání literární

–          1867 při honitbě vystřelil na myslivce, poté chtěl sám spáchat sebevraždu, ale ustřelil si pouze nos a část dolní čelisti

–          po roce v nemocnici se jeho psychické problémy začaly dostávat na povrch a prohlubovat, stranil se lidí, byl zamklý a nesnášenlivý

–          po vydání humoristických povídek odešel do Prahy, kde přispíval i do několika časopisů

–          později začal pracovat v Národním divadle jako dramaturg

–          jeho díla navazují na dramatickou tvorbu Tyla nebo Klicpery

–          v době, kdy byl dramaturgem, tvořili hry i další osobnosti:

–          Mrštíkové (Maryša), A. Jirásek (Lucerna), Vrchlický (Noc na Karlštejně), Zeyer (Radúz a Mahulena), Preissová (Její Pastorkyňa)

–          zemřel přesně 25 let po svém neúspěšném pokusu o sebevraždu

 

–          próza: nejprve se pokusil o romány a humoresky, ale ty nebyly příliš úspěšné

–          román: Synové grafitového rytíře

–          próza venksová i pražská: Z Prahy a venkova, Po trnitých stezkách

–          pozeie: Den soudu – epická báseň

–          drama:  historická tragédie: Černé duše, Velký sen

historické veselohry: Zvíkovský rarášek

 

 

III. LITERÁRNÍ KRITIKA

–       hra byla odmítnuta – špatné téma, jazyk

–       diváci byli zvyklí na idealizovanou formu

–       hře, která se  stala  průkopnickým dílem v oblasti realistického zobrazení soudobé vesnické společnosti, se dostalo později ocenění v podobě  mnoha jevištních realizací konaných dodnes





Další podobné materiály na webu: