Nevolnost – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Nevolnost

Autor: Jean Paul Sartre

Přidal(a): Aleš Fajstaver

 

Jean-Paul Sartre (1905 – 1980)

  • pařížská rodina intelektuálů
  • při studiu na VŠ se seznamuje se Simone de Beauvoir
    • celoživotní partnerka
    • teoretička feminismu a socialismu
  • léta – pobyt v Berlíně – seznamuje se s filosofií Husserla, Kierkegaarda
  • 1940 – účastní se 2. sv. války – francouzský voják
    • zajat v Alsasku – propuštěn
    • účast v odbojovém hnutí la Résistance
  • po válce inklinuje ke komunistické straně – nikdy se nestal členem
  • po sovětské invazi do Maďarska (1958) jeho inklinace ke komunismu ochladne
  • kritizuje komunismus z leva
    • levicový anarchismus, anarchokomunismus
    • inspirace v Jugoslávii, Kuba, Čína – proti SSSR
  • 1964 – oceněn Nobelovou cenou za literaturu
    • odmítnul převzít – spisovatel se nesmí stát institucí

Díla:

  • 1938 Nevolnost
  • 1939 Zeď (zeď jako ztráta iluze věčného žití a očekávání blízké smrti)
  • 1943 Mouchy (parafráze Orestei, počátek existencialistického dramatu)
  • 1946 Existencialismus je humanismus (filosofický manifest existencialismu)
  • 1960 Uragán nad cukrem (idealizace revoluce na Kubě a samotného Fidela Castra)

 

Období: 1. polovina 20. století

Existencialismus

  • křesťanský – Søren Kierkegaard, Karl Jaspers
  • ateistický – Jean-Paul Sartre, Albert Camus, José Ortega y Gasset.
  • filosofický směr – vychází z německých filosofů
    • Martin Heidegger, Edmund Husserl
  • uvědomění si svobody v mezních situacích
  • revolta proti absurditě lidského údělu
  • jediná jistota je smrt
  • Představitelé:
    • Albert Camus
      • Cizinec, Mýtus o Sisyfovi, Mor
      • svoboda v utrpení, absurdita lidského života, svoboda v poznání své bezmocnosti
    • Boris Vian
      • Protikladné vnímání existencialismu proti Camymu a Sartrovi
      • Boj s absurditou smíchem, ironizující existencialismus
      • Pěna dní
        • parodie na Sartra – Jean-Sol Partre
      • Jacques Prévert, Georges Brassens

 

Surrealismus

  • vychází z Apollinaira – formuje André Breton
  • osvobození mysli; zachycení snů, představ, pocitů
  • fantazie nebržděná logikou
  • důraz na hru a nahodilost
  • nedodržují se žádná pravidla verše (rým, rytmus)
  • Představitelé:
    • André Breton, Tristan Tzara
    • Toyen, Jindřich Štýrský, Konstantin Biebl
    • Salvador Dalí, René Magritte

 

Rozbor díla: Nevolnost, 1938

Forma: Próza

Literární druh: epika

  • obsah je vypravován, má příběh, který má děj, určené místo a čas, příčinné souvislosti. Příběh je rozvíjen vypravěčem a postavami.

Literární žánr: deníková novela

  • příběh psaný prózou, hlavní dějová linie
  • hlavní a vedlejší postavy
  • kratšího rozsahu
  • psáno deníkovou formou

 

Témata a motivy

  • přebytečnost
  • pocit Hnusu, Nevolnosti
  • nalezení smyslu života – nemožné nalezení – přežití
  • neměnnost hlavní postavy – mění se pouze svět
  • deindividualizace společnosti
  • hodnoty a předsudky společnosti
  • absurdita vlastní existence

 

Hlavní postavy

  • Antoine Roquentin – zcestovalý člověk, zašitý v ospalém maloměstě; mívá pocity Nevolnosti/Hnusu/Nausei – odpor ke všednostem; pociťuje hnus ze sebe samotného; cítí se přebytečný celou svou existencí – jako živý i mrtvý; píše knihu o Markýzi de Rollebon; miluje Annu; nemění se;
  • Anna – bývalá přítelkyně Antoina, nechce svůj život promarnit; postupně přichází o svoje životní ideály; žije i poté, co ztratila chuť k životu – přežila sama sebe;
  • Autodidakt – chce přečíst všechny knihy v knihovně; čte podle abecedy; Antoine ho za to obdivuje; je to humanista a socialista – miluje společnost – chodí do knihovny, aby byl mezi lidmi; pedofil

 

Jazykové prostředky a slovní zásoba

  • spisovný i hovorový jazyk
  • popisy citově zabarveny
  • převažují vnitřní monology hlavní i postavy – deník
    • i krátké dialogy postav
  • vynechaná slova ve větách – zdání „nalezeného“ deníku

 

Kompoziční výstavba

  • ich-forma
  • bez kapitol – text členěn nadepsanými dny – hodinami
    • deníková forma

 

Stavba

  • reálný prostor – různá místa
  • čas – blíže neurčený, pravděpodobně čas autorova života – polovina 20. stol.