Nevolnost - rozbor díla | Rozbor-dila.cz

rozbor-díla

Kniha: Nevolnost

Autor: Jean Paul Sartre

Přidal(a): Aleš Fajstaver

Jean-Paul Sartre (1905 – 1980)

pařížská rodina intelektuálů
při studiu na VŠ se seznamuje se Simone de Beauvoir
- celoživotní partnerka
- teoretička feminismu a socialismu
léta – pobyt v Berlíně – seznamuje se s filosofií Husserla, Kierkegaarda
1940 – účastní se 2. sv. války – francouzský voják
- zajat v Alsasku – propuštěn
- účast v odbojovém hnutí la Résistance
po válce inklinuje ke komunistické straně – nikdy se nestal členem
po sovětské invazi do Maďarska (1958) jeho inklinace ke komunismu ochladne
kritizuje komunismus z leva
- levicový anarchismus, anarchokomunismus
- inspirace v Jugoslávii, Kuba, Čína – proti SSSR
1964 – oceněn Nobelovou cenou za literaturu
- odmítnul převzít – spisovatel se nesmí stát institucí

Díla:

1938 Nevolnost
1939 Zeď (zeď jako ztráta iluze věčného žití a očekávání blízké smrti)
1943 Mouchy (parafráze Orestei, počátek existencialistického dramatu)
1946 Existencialismus je humanismus (filosofický manifest existencialismu)
1960 Uragán nad cukrem (idealizace revoluce na Kubě a samotného Fidela Castra)

Existencialismus

křesťanský – Søren Kierkegaard, Karl Jaspers
ateistický – Jean-Paul Sartre, Albert Camus, José Ortega y Gasset.
filosofický směr – vychází z německých filosofů
- Martin Heidegger, Edmund Husserl
uvědomění si svobody v mezních situacích
revolta proti absurditě lidského údělu
jediná jistota je smrt
Představitelé:
- Albert Camus
  - Cizinec, Mýtus o Sisyfovi, Mor
  - svoboda v utrpení, absurdita lidského života, svoboda v poznání své bezmocnosti
- Boris Vian
  - Protikladné vnímání existencialismu proti Camymu a Sartrovi
  - Boj s absurditou smíchem, ironizující existencialismus
  - Pěna dní
    - parodie na Sartra – Jean-Sol Partre
  - Jacques Prévert, Georges Brassens

vychází z Apollinaira – formuje André Breton
osvobození mysli; zachycení snů, představ, pocitů
fantazie nebržděná logikou
důraz na hru a nahodilost
nedodržují se žádná pravidla verše (rým, rytmus)
Představitelé:
- André Breton, Tristan Tzara
- Toyen, Jindřich Štýrský, Konstantin Biebl
- Salvador Dalí, René Magritte

Forma: Próza

Literární druh: epika

obsah je vypravován, má příběh, který má děj, určené místo a čas, příčinné souvislosti. Příběh je rozvíjen vypravěčem a postavami.

Literární žánr: deníková novela

Témata a motivy

Hlavní postavy

Antoine Roquentin – zcestovalý člověk, zašitý v ospalém maloměstě; mívá pocity Nevolnosti/Hnusu/Nausei – odpor ke všednostem; pociťuje hnus ze sebe samotného; cítí se přebytečný celou svou existencí – jako živý i mrtvý; píše knihu o Markýzi de Rollebon; miluje Annu; nemění se;
Anna – bývalá přítelkyně Antoina, nechce svůj život promarnit; postupně přichází o svoje životní ideály; žije i poté, co ztratila chuť k životu – přežila sama sebe;
Autodidakt – chce přečíst všechny knihy v knihovně; čte podle abecedy; Antoine ho za to obdivuje; je to humanista a socialista – miluje společnost – chodí do knihovny, aby byl mezi lidmi; pedofil

Jazykové prostředky a slovní zásoba

Kompoziční výstavba

Stavba