Kniha: Noc na Karlštejně
Autor: Jaroslav Vrchlický
Přidal(a): Stáňuš
Období:
Česká literatura 2. Pol. 19. Stol.
V 70. a 80. Letech vedle sebe působily dvě výrazné literární skupiny: Ruchovci a Lumírovci.
RUCHOVCI: odvozeno od almanachu Ruch, vydaného na počest položení základního kamene Národního divadla. Později se stoupenci sdružují okolo časopisu Osvěta. Spíše národní uskupení. Řeší aktuální národní a sociální problémy. Obnovují historickou tématiku a myšlenku slovanskou, vlasteneckou a projevuje se zájem o venkov a selství. Heslo: „umění pro národ“.
– hl. požadavky: navázat na národní tradice, povznést čes. literaturu
Představitelé: Eliška Krásnohorská, Alois Jirásek, Svatopluk Čech, Josef Václav Sládek (později měl blíže k Lumírovcům kvůli překladům Shakespeara).
LUMÍROVCI: chtějí se svou tvorbou přiblížit světu a pocitům moderního člověka „otevírali okno do Evropy“. Svých cílů dosazovali hojnou překladatelskou činností, vlastní tvorbou ale i tvorba ze světových podnětů. Vyslovili požadavek umělecké svobody a čistého umění. Heslem bylo: „ umění pro umění“. Sdružovali se okolo časopisu Lumír.
– hl. cíl: snaha začlenit českou literaturu do světové
Představitelé: Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický
Ruchovci a Lumírovci nevystupují proti sobě. Ve svých názorech a postojích se střetávali a vzájemné obohacovali.
Protože ruchovsko-lumírovská generace navázala na romantismus, bývá spojována s pojmem novoromantismus. Dominantním druhem literatury byla poezie.
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)
Český básník (napsal asi 140 knih z toho 80 básnických sbírek), dramatik, novinář, literární kritik a přední osobnost lumírovců. Jeho dílo obsahuje téměř všechny druhy literárních žánrů (poezie, drama, próza, kritika, překlady z cizích jazyků (98 překladů, např. Goethe, Dante, Poea, Dumase, Shakespeare a další). Největší část jeho tvorby tvoří lyrická (příjemná) a epická (výpravná) poezie. Nejprve optimistické náměty se časem stávali pochmurnějšími, ovlivněné tvůrčími i životními krizemi. Začlenil českou literaturu do Evropské
– Vlastním jménem: Emil Frída se narodil v Lounech v rodině obchodníka. Dětství prožil převážně v Ovčárech u Kolína. Vystudoval filozofickou fakultu. Pak strávil rok v Itálii jako vychovatel. Inspiroval ho V. Hugo.
– Po návratu se stal tajemníkem Českého učení technického. V této době důležité přátelství se Sofií Podlipskou (o 20let starší, sestra Karolíny Světlé), později se oženil s její dcerou Ludmilou. Na vrcholu spisovatelské činnosti získal čestný doktorát Karlovy univerzity a titul profesora srovnávacích dějin literatury. Dostalo se mu vysokých poct jak doma tak v zahraničí. Těžce onemocněl (prodělal mozkovou mrtvici) = à nemohl komunikovat, číst, psát àvyřadilo z tvůrčího psaní.
Další díla:
Meč Damoklův – vydáno posmrtně
Okna v bouři – básnická sbírka, intimní lyrika
– motivy: bolest, zklamání ze ztroskotaného rodinného štěstí, rezignace
- Za trochu lásky
Zlomky epopeje – básnická sbírka, snaží se zachytit vývoj lidstva
– úvahy o smyslu dějin
– vychází z dobového cítění, proto věří v postupné zdokonalování lidstva
– často čerpá z období antiky
Dojmy a rozmary – sbírka, převažuje milostná poezie, hlavní motiv žena, kterou povyšuje na ideál a smysl života
Rozbor díla:
Poprvé hrána v českém národním divadle r.1884
v dramatech se obrací J. V. do minulosti
Divadelní hra, veselohra s historickým motivem zlaté éry českého středověku za vlády „Otce vlasti“ Karla IV.
Hra nemá jednotnou dějovou linii, naopak se zde hojně střídají různě motivy, hlavně císař-císařovna, Pešek-Alena, Petr-Štěpán: 3 dějství (každé několik výstupů)
děj: Karlštejn, červen roku 1363.
Hra dobře vystihuje atmosféru doby, přestože se nezakládá na historické přesnosti děje a postav.
Kompozice chronologická.
JAZYK a styl:
Dílo je psáno prostým jazykem, který je hojně obohacen o dobové výrazy a slovní spojení, což dodává hře na autentičnosti. Právě narážky a pohrávání si s jazykem dodávají dílu na komičnosti.
Hra je tvořena živými dialogy a vtipnými zápletkami, jedná se o přímou řeč, občas popis. Jazyk, jímž jsou historické postavy charakterizovány, obsahuje četné archaické tvary (rci, jest, símě), zastaralá slovní spojení a historismy (šenk – člověk, který nalévá víno; čabraka – pokrývka koně; kontrfej – obrázek;
manové – královská stráž).Vznešená mluva, jak dříve mluvili králové (spisovná, neaktuální, oslovují se tituly, Může vypadat uměle.)
Scénář pro divadelní hru.
Hlavní postavy:
Postavy jsou charakterizovány dobovým českým jazykem. Protagonisté vynikají kladnými vlastnostmi.
Císař Karel IV. – rozumný, spravedlivý a schopný vládce, čestný, má smysl pro humor a pochopení pro lásku, upřímně miluje svoji ženu Alžbětu, dokáže povznést nad prohřešky
Císařovna Alžběta Pomořanská (též Eliška Pomořanská)– milující žena ze všeho nejvíce toužící po společnosti svého chotě, je obdařena tak velkou silou, že je schopna zlomit meč
Pešek Hlavně– královský šenk, trošku zmatkař, toužící po dívce Aleně a rytířských ostruhách
Alena – představuje mladou dívku, která je pro lásku schopná jakéhokoli činu; projevuje svou statečnost, odvahu i smysl pro humor.
Král Petr – anakreontský ideál, cokoliv za víno, ženy, zpěv
Vévoda bavorský, Štěpán – ziskuchtivý velmož, ale dostatečně čestný, aby dokázal ustoupit i šlechetnějším cílům, než jsou peníze
Arnošt z Pardubic –
Obsah:
Veselohra s námětem z české historie vypráví o tajném průniku dvou žen na hrad Karlštejn, kam podle panovníkova příkazu směli jen muži. Podává úsměvný příběh o ženské odvaze a žárlivosti.
Hra je rozdělena do tří jednání a odehrává se ve druhé polovině 14. století během vlády Karla IV. Roku 1363 se na hrad Karlštejn se postupně sjíždí panovník a pozvaní hosté – Petr, král cyperský a jeruzalémský, a Štěpán, vévoda bavorský. Navíc, ač to mají zakázáno, přijíždí na hrad dvě ženy, a to císařovna Alžběta, kterou na jejím hradě Karlík sužoval stesk a odloučení od manžela (i žárlivost). Tou druhou je neteř hradního purkrabího Alena, kterou k porušení zákazu dohnala také láska, a to ke královskému šenkovi Peškovi. Vsadila se totiž se svým otcem, že když přečká noc na Karlštejně, může si Peška vzít. Jak Alena, tak císařovna se přestrojí za královská pážata. Císařovna, které pomáhá arcibiskup Arnošt z Pardubic, dostane službu před císařovou ložnicí, ten ji však odhalí díky tomu, že v souboji zlomí meč krále Petra. Následně se prozradí i přítomnost Aleny. Císař je tomu rád neboť nyní může předstírat, že na hradě byla pouze Alena, a zachránit tím čest císařovny, které pomůže uprchnout na Karlík. Aleně je však odpuštěno, a Karel dokonce povýší Peška na rytíře, díky čemuž si ho ona může vzít. Císařovna následně předstírá příjezd na Karlštejn, s omluvou, že se ztratila v lesích. Kniha končí odjezdem císaře a císařovny na Karlík a jeho novým rozhodnutím, které opravňovalo ženy ke vstupu na hrad Karlštejn..
Obsah II.:
Jednání první
Hrad Karlštejn očekává příjezd svého pána Karla IV. Chvíli před ním přijíždí Štěpán, aby s králem vyjednal nějaké politické záležitosti. Purkrabí ho ale nabádá k odjezdu, protože pán sem jezdí za odpočinkem a ne za prací. Štěpán se ale nedá odbýt a zůstává na hradě. Setkává se zde s Petrem, který nevěří, že na hradě není žádná žena a domnívá se, že se tam alespoň jedna ukrývá. Uzavřou tedy se Štěpánem dohodu, že tuto dívku najdou. Na hrad se také dostane královna Alžběta, která přichází pro radu k Arnoštovi, protože je nešťastná a smutná, jelikož dlouho neviděla svého muže a doufá, že král kvůli ní pravidlo změní. Arnošt ví, že se tak nestane a převlékne ji proto za páže, aby mohla být králi alespoň na blízku. A také se sem dostane Alena, převlečená za panoše, která se vsadila se svým otcem, že přečká noc na Karlštejně. Odměnou jí pak bude povolení ke svatbě s milovaným Peškem. Ten jí nejprve plán rozmlouvá, bojí se císařova hněvu, ale nakonec souhlasí a navíc si spolu domluví v noci schůzku pod lípou, aby tam však Pešek mohl, musí předstírat nemoc.
Jednání druhé
Král je po cestě unaven a jde si odpočinout. Místo Peška je mu k dispozici převlečená Alžběta, která je celá roztřesená, že ji král pozná. Ten je ale zabrán do rozhovoru s Arnoštem a více si jí nevšímá. Baví se spolu o výzdobě hradu. Arnošt chce pomoci královně a ptá se, zda nemůže přijet na sezení kvůli jejímu nedokončenému portrétu. Král ale odmítá, má to být překvapení. Nakonec se ještě pokusí přimluvit za Štěpánovo vyslechnutí. I když je král ospalý, souhlasí. Než Štěpán přijde, vzpomíná král nahlas na svou královnu. Ta váhá, jestli se mu nemá vrhnout k nohám, ale nakonec zůstává v pozadí. Štěpán u krále neuspěje, tak se rozhodne více věnovat „honbě na děvčata“. Zvlášť páže u krále je mu podezřelý. Sdělí to Petrovi a ten, když je král na modlitbách, odchází za pážetem a vymáhá na něm polibek. Převlečená královna ho nemůže odbýt, tak tasí a rozpůlí mu meč. Do toho vstupuje král a celou situaci nakonec zachrání Arnošt rychlou výmluvou a odvádí Petra na noční prohlídku kaplí. Král však pochybuje a uvědomí si, že mu páže připomíná královnu. Pozve ho k sobě a pozná ji. Přistoupí tedy na její hru. Popíjejí spolu a král mu ukáže dárek pro královnu. Nakonec se královna prořekne, ale král se vůbec nehněvá, je rád, že ji má u sebe. Ale na hradě zůstat nemůže, zavolá tedy Arnošta, aby jim připravil koně a oni mohli ještě v noci odjet na hrad Karlík. Ale Petr se Štěpánem obcházejí nádvoří, tudíž nemohou odjet.
Jednání třetí
Pešek přichází za Purkrabím, aby ho požádal o svědectví, že Alena přečkala noc na hradě. Purkrabí je nejdřív jejich nápadem zděšen, ale nakonec souhlasí. Když Pešek odejde, přichází za Purkrabím Štěpán, který se rozhodl ho potrápit tím, že mu oznámí, že spatřil u krále ženu převlečenou za páže. Purkrabí se obává, že je to Alena, odbude Štěpána, že to nějak vyřeší. Ale sám se obává, jak to dopadne. Chvíli na to má Alena domluvenou schůzku s Peškem. Padnou si do náručí, to ale netuší, že je pozorují Štěpán s Petrem. Ti si myslí, že Alena je to samé páže jako u císaře. Alena s Peškem ale zjistí, že je někdo sleduje a uprchnou. Purkrabí ztropí zmatek, král si myslí, že hledaná žena je královna a rozhodne se zapírat. Rozhodne se také, že nejlepší bude předstírat, že královna přijede znovu, jako že se ztratila na lovu. Purkrabí se ale přizná a prozradí Alenu s Peškem. To králi přijde vhod. Hledaná žena není císařovna a nechá je předvolat. Alena s Peškem se ale dostanou do potyčky a všermují přímo před krále. Král vše vyřeší, Peška propustí a udělí mu rytířský řád, aby se mohl vzít s Alenou. V tom se ozvou famfáry a přijíždí královna. A král, jelikož jeho žena na hradě zůstat nemůže, s ní odjíždí na hrad Karlík.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA
Dílo okamžitě zaznamenalo úspěch jak v Praze, tak mimo ni.Vrchlický svou hru tvořil v letech 1882 a 1883, kdy prožíval šťastné manželství. Harmonie jeho osobního života se projevila i na vztahu hlavních postav a smírném závěru hry. Dokončená práce byla uveřejněna roku 1884 ve dvou částech, v březnovém a dubnovém čísle časopisu Lumír, a ještě téhož roku uvedena na jevišti Národního divadla. Zfilmováno 1919 v podobě němé komedie. 1973 – zfilmováno, jako muzikál Zdeňkem Podskalským s významným hereckým obsazením.
