Kniha: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Chiqui, Čuki
Oscar Wilde (*1854 – †1900)
- Anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu.
- Narozen 16. října 1854 v Dublinu
- Stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a proti morálním zákonům (nápadně podobný život s hrdinou Dorianem Grayem)
- Žil svobodně, vědomě šokoval společnost. Byl nekonvenční a výstředně se oblékal.
- Ač byl ženat, měl dvě děti, slavil veliké tvůrčí úspěchy, stejně jeho soukromý život neunikl pozornosti.
- Homosexualita byla tenkrát v Británii ilegální a Oscar byl odsouzen k dvěma letům těžkých pracích.
- Po propuštění umírá osamocen v hotelu.
Díla:
- Jak je důležité míti Filipa
- Obraz Doriana Graye
- Šťastný princ a jiné pohádky
- Strašidlo cantervillské
Literární kontext
Dekadent, autor patřil k Estéckému hnutí (poznávací barva je žlutá), což bylo hnutí srovnatelné s francouzskou dekadencí, plné požitků. Jednalo proti zvykům a upjaté morálce společnosti. Šlo o jakousi pózu autora, které se ke konci života musel zříct.
DEKADENCE
- směr přelomu 19./20. stol. – odpor ke společnosti – řeší útěkem do čistého umění; zdůrazňovány pocity nudy, zoufalství
- dekadentní tendence se projevují pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, p, mysticismem, erotikou, narcisismus
- v životě dekadentů se projevuje bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost, homosexualita aj.
- dekadenti vyjadřují úzkosti a deprese člověka na konci století
- lartpourlartismus: kladem důraz na umění a estetiku
- Zástupci:
- E. A. Poe (Jáma a kyvadlo), W. Whitman
- v Čechách se k dekadenci hlásí spisovatelé kolem časopisu Moderní revue (nepodepsali manifest České moderny) – Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic – Sodoma, Sexus necans a Karel Hlaváček – Pozdě k ránu
- Bojovali proti společnosti a jejím pravidlům, chovali se výstředně
- Provokovali svým uměním, hojně užívali alkoholu a jiných drog
- Vysoké sebevědomí – věřili ve své nadání
- Zástupci:
- Arthur Rimbaud (Pobyt ve pekle, Iluminace, Opilý koráb, Samohlásky)
- Paul Verlaine – báseň: Básnické umění – programová báseň symbolismu
- Charles Pierre Baudelaire (Květy zla, Malé básně k próze)
Další umělecké směry:
- impresionismus, symbolismus
Rozbor: Obraz Doriana Graye
Základní charakteristika:
- Žánr: Jde o psychologický román, který má být dle autora vnímán symbolicky nikoli popisně. Původně vycházel v novinách, ale aby mohl být vydán jako román musel mít určitý obsah a autor byl nucen přidat další kapitoly.
- První vydání: 1890
Téma:
- proměna a život Doriana Graye
- vymanění se puritánským zvykům vyšší společnost, kritika
- rozpor mezi požitkem krásy a morálkou
- opravdovost umění, jediná náplň života je krásno
- objevuje se zde faustovské téma a prvky gotického románu ( jakási hororovost)
Myšlenka díla:
- Umění je je pravdivější než samotný život. Dílo promítá autorovu filozofii a názory v určitém období života.
- Cíleně chtěl šokovat prudérní měšťanskou společnost. Objevuje se i naznačený motiv lásky muže k muži (Wilde musel román před vydáním upravit a odstranit z něj náznaky homosexuálních vztahů).
- Není důležitý děj jako takový, ale vývoj hlavní postavy.
Motivy:
- Okouzlení a podmanivosti, krásy, vraždy, strachu, tragédie (dětství Doryana a samotný jeho život je k tragédii přirovnáván, Sybila je herečkou v tragédiích)
Námět:
- Literární odkazy: Patrná je spojitost s R. L. Stevensonem (Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda). Dvojnický vztah se tu odvíjí mezi člověkem (fiktivním románovým hrdinou) a jeho portrétem (uměleckým dílem). Podobnost je i s dílem H. de Balzaca (Šagrénová kůže).
- Wilde tak mimo jiné prozkoumával poměr mezi životem a uměním. Odmítal chápat realitu jako inspirátorku umění, umění považoval za „skutečnější“ než skutečnost samu.
Kompozice
- Dílo je psáno chronologicky
- Řazeno do 20 kapitol
- Předmluvu napsal sám autor a skládá se z několika citátu, které odráží jeho životní názory.
- Do děje vstupuje a také ho retarduje několik úvah (většinou se odehrávají u večeře ve společnosti) formou dialogu o životě, umění, ženách a společnosti. Kniha má určitý přesah. Problémy a otázky, co se v ní řeší, řešíme i my o více než 100 let později.
- V díle se objevují připomínky Shakespearova díla (Divadelní hry, ve kterých Sybila hraje ve hře – Romeo a Julie).
Vypravěč:
- O vypravěči nevíme nic, stojí mimo děj.
- Er forma
Jazyk a styl:
- Jazyk je spisovný.
- Hojně je užíváno obrazných prostředků a paradoxů.
- Časté dialogy oživují děj. Výjimkou není použití symbolů (obraz – zrcadlo do lidské duše).
- Objevují se francouzsky psané fráze.
Postavy:
- Dorian Gray – mladý (20) a velice krásný, vlasy má blonďaté, oči modré
- Tato postava prochází vývojem. Zpočátku je Dorian nesmělý, dětinský a mravně nezkažený. Později se z něj stává ďábel s nestárnoucí tvářičkou. Podléhá rozkoši a vlivu Henryho. „Vy jste mě naplnil divokou touhou poznávat život.“ Vyznává se Dorian Henrymu. Později se v něm probouzejí stavy lístosti a zmaru. Navenek však nestárne a břímě jeho hříchů nese obraz. Trpí paranoiou, že se přijde na jeho tajemství. Ke konci jakoby snad chtěl dojít k prozření a začne opovrhovat svým chováním, ale je to snad je ze strachu z obrazu? Velice rozdvojená osobnost, později se stává narcistickým mužem.
- Basil Hallward – ceněný malíř, klidný, citlivý, dodržuje mravní zásady
- Velmi se upne na Doriana, který se stává veškerou inspirací pro jeho dílo (autor obrazu Doriana Graye). Dá se mluvit o tom, že se do něj platonicky zamiluje (v knize opatrně nazváno jako láska duchovní a ušlechtilá). Stojí tak trochu mimo společnost, a proto se zdá být nezkažený. Většinu svého času tráví tvorbou. Snaží se zapadnout a chovat se podle tehdejších pravidel.
- Henry Wotton – cynický, sebevědomý, muž znalý života, důvtipný a ve společnosti oblíbený
- Henry je bohém a mistrný manipulátor, názory na život a svou osobností si dokonale podmaní Doriana. Podle něj je nejcennější mládí a krása. Neuznává společností uznávané morální hodnoty. Doriana považuje za skvělý experiment v rámci jeho psychologického bádání. Stylizuje se do role světoznalce a rád ostatní poučuje. Janiným smyslem života je užívat si ho a naplnit tak všechny smysly. *Pomocí něj je vyjádřit zájem o experimentální vědy na konci 19. st. (psychologie). Rád filosofuje, opovrhuje chudinou a bohatou vrstvou společnosti, zcela proti maloměšťanství.
- Sibyla Vanová – chudá mladá herečka
- Zamilovala se do ještě nezkaženého Doriana, ten do ní také, když ji opustil, spáchala sebevraždu – byl to první moment, kdy se obraz změnil.
Časoprostor:
- Prostředí: měšťanská společnost, Londýn,
- Doba: 19. století
Stručný obsah:
Mladý a krásný Dorian Gray se stává modelem pro portrét malíře Basila Hallwarda. Po setkání s cynickým lordem Henrym Wottonem je Dorian ovlivněn jeho názory na krásu, mládí a požitkářství. Vyřkne přání, aby místo něj stárnul jeho portrét – a přání se zázračně naplní.
Dorian se postupně oddává životu plnému hříchu, zatímco jeho vzhled zůstává nezměněn. Všechny jeho morální poklesky a zločiny se však odrážejí na portrétu, který se stává čím dál děsivějším. Po sérii tragických událostí, včetně vraždy malíře Basila, je Dorian sužován výčitkami a halucinacemi.
Ve snaze zničit důkaz své zkaženosti probodne obraz nožem – tím však zabije sám sebe. Obraz se vrací do původní podoby krásného mladíka, zatímco Dorianovo tělo je nalezeno jako starý, znetvořený muž.
Podrobný děj:
Děj začíná tím, že se Basil ve svém ateliéru sekává s přítelem Harrym. Vypráví mu o svém novém objevu – Dorianu Grayovi. Stal se pro něj totiž neskutečnou inspirací a musí se s ním tedy velmi často setkávat. Mladý aristokrat je pro umělce jakousi múzou. Jeho svěžest a krása těla i ducha se promítá do celé malířovy tvorby. Henry je rozhodnut mladíka také poznat, Basil mu to však zakazuje. Muži se i přesto u Basila setkávají a Doryan je unešen Henryho nadhledem a životní filozofii. Nahlas vyřkne přání, že by nechtěl zestárnout, aby si navždy uchoval svou krásu. Basil vidí, že Henryho zvrácená morálka může mít na Doriana zničující vliv. Jakékoli jeho rady nebrat to, co lord říká vážně však Dorian přehlíží. Zakázané ovoce nejlépe chutná. A tak se oba dva vídají a Basil, ačkoli je do Doriana platonicky zamilován, ustupuje do pozadí.
Dorian si tedy začíná nespoutaně užívat života. Jednoho dne navštíví lacině vzhlížející divadlo v područí usmoleného patolízalského žida. V divadle je ohromen teprve 17 letou dívenkou jménem Sibyla Vaneová. Podle Doriana hraje neskutečně krásně a procítěně. Na její vystoupení začne chodit každý den a spatřenou krásou je zcela paralyzován. Později se se Sibylou setkává a vzplane mezi nimi velká vášeň, v Dorianově případě spíše vášeň k jejímu umu a ne k ní samé. Sibyla začne Doriana nazývat Princem z pohádky. Dorian se rozhodne vzít si dívku za ženu. Požádá své přátele, aby se s ním šli podívat jak jeho nová láska hraje. Sibyla však toho dne hrála mizerně a její gesta byla nepřirozená a pateticky přepjatá. Přátelé jsou výstupem zklamání, ale uznávají, že je velmi rozkošná. Dorian ale zuří. V zákulisí se se Sibylou velmi bezcitně a zlostně rozejde. Ona mu tvrdí, že právě po tom, co se předešlého dne políbili, zjistila, že to jak žila doposud nebylo skutečné, že veškerý svůj cit promítala do divadla, ale teď miluje jeho. Ani to Doriana neoblomí a už zmizí z jejího života navždy. Křehká Sibyla spáchá sebevraždu. Dorian zůstává sobecky netečný, přeci si nebude ničit svůj skvělý život výčitkami. K tomuto jednání jej nabádal lord Henry, který potlačil jeho svědomí. Toho dne si Dorian všimne, že se na obraze objevila krutá rýha v oblasti úst. Je v šoku a obraz ukrývá před zraky ostatních do zaprášené nenavštěvované místnosti a rozhodne se, že nikdo kromě něj obraz spatřit nemůže. Dorian si začíná uvědomovat, že jeho přání prohozené de facto mimoděk tehdy v ateliéru se vyplňuje. Jeho hříchy nenese on, ale jeho portrét.
Velká část společnosti již utrpěla Dorianovým vlivem. Dámy dříve ctěné jsou nyní všemi odmítány, vážení lordové odchází z místnosti jakmile Dorian přijde, úsměvy mnohých jsou přetvářka. Přesto však je Dorian – i díky svému přenádhernému vzhledu – stále mnohými ctěn. Dorian si ničeho, co mluví proti němu nevšímá Uplyne asi 20 let a Dorianův vzhled se nemění. Dorian se věnuje všemu, co naplňuje jeho smysly – umění, sbírá hudební nástroje, zkoumá různé vůně. Je uchvácen filozofickou knihou, kterou mu daroval přítel Henry. Jednoho dne se potkává se starým přítelem Basilem, který se ho snaží moralizovat. Vypráví mu jaké strašné pomluvy o něm slyšel. Basil mu věří – říká, že hřích by se člověku vepsal do tváře. Lituje však, že nemůže pohlédnout přímo na Dorianovu duši. Jak je překvapen, když mu Dorian nabídne, že mu svou duši odhalí v celé její podobě. Malíř nechápe. Jdou spolu po schodech do staré místnosti. Dorian se naposledy táže malíře, chce-li vidět jeho duši a strhává závěs ze svého portrétu. Basil zděšením vykřikne. Nemůže věřit tomu, co vidí. Odporné rysy ve tváři – ne, to musí být nějaká nevkusná karikatura! Vždyť tento portrét nemohl malovat on! Ale dole v rohu je jeho jméno… Basil se začne za Doriana modlit, z posledních sil se snaží toho krásného chlapce zachránit. Dorian s uslzenýma očima tvrdí, že pro něj je již pozdě. Basil se nevzdává, vyzývá Doriana, aby se nevzdal, aby se nepoddal té stvůře, která po něm zlověstně pokukuje z rámu obrazu. Doriana Graye náhle pohltí nenávist k Basilovi. On přeci ten portrét namaloval. On to byl, kdo od základů změnil jeho život. Popadl nůž, který zde v místnosti týž den zanechal, a bodl několikrát Basila do krku.
Dorian poprosí svého starého přítele Alana Campbella, aby se dostavil. S přemáháním se nakonec rozhodne Doriana vyslechnout. Ten mu oznámí, že nahoře v pokoji je mrtvý muž – a na Alanovi je, aby využil svých znalostí chemie a biologie k tomu, aby po těle nezůstalo vůbec nic. To jak dotyčný zemřel se ho nemusí týkat, Dorianovi je zase jedno, jak se těla Alan zbaví. Alan je zděšen, vstane a chystá se odejít. Dorian ho zdržuje – tvrdí že muž spáchal sebevraždu. Alan namítá, že za ní je jistě stejně zodpovědný přímo Dorian, chce odejít a být pryč od toho podivína. Dorian se dozná – byl to on, kdo vlastní rukou zabil toho muže. Campbell je zděšen. Nemůže uvěřit, že Dorian zašel až tak daleko. Slíbí, že neprozradí nic z toho, co slyšel, ale že Dorianovi s ničím nepomůže. Dorian bere kousek papíru, cosi na něj napíše a podá jej Campbelovi. Campbelovi smrtelně zblednou tváře, těžce se usadí. Po dvou až třech minutách mu Dorian oznámí, že odešle kompromitující dopis, pokud mu nepomůže. Alan musí nakonec souhlasit. Jelikož je vynikající chemik dokáže se těla zbavit, tak aby po něm nezůstala jediná stopa. Sám však tento hrozný zážitek nepřekoná a později spáchá sebevraždu.
Přes to vše se Dorian ještě téhož večera vypraví do společnosti. V dalších dnech pak žije navenek stejně bujarý život. Trápí se však víc a víc. Duši léčit skrze smysly – to je ono! Vydá se na výlet na předměstí, chce zkusit jeden z klubů, kde se podává opium. Zde na něj jedna z prostitutek mimoděk zakřičí: „ Princi z pohádky, tohle jsi zvyklý slýchat.“ Naneštěstí pro Doriana v témže podniku sedí Sybilin bratr, který se zařekl, že pokud Sibyle ublíží zabije toho jejího prince z pohádky (nezná jeho jméno). Když prostitutku zaslechne chce Doriana zabít. Tak se nestane, protože když si pod lampou prohlédne Dorianovu tvář, zjišťuje, že je velmi mladý a Sybiliné lásce může být teď asi 40. Dorian o chlup uniká. Prostitutka však prozradí námořníkovi, že muž, kterého chtěl zabít, nestárne, protože se prý upsal ďáblu. Od té chvíle se Doriana zmocnil šílený strach, bál se, že ho Sybilin bratr dostihne. Jednoho dne na lovu přítel Doriana omylem zastřelí osobu ve křoví. Ano, byl to právě Sybilin bratr, jenž se Doriana snažil dostihnout. To je pro Doriana úleva. Uvědomí se a chce se svého prostopášného života vzdát. V návalu zlosti zničí obraz tím, že jej propíchne nožem přesně tam, kde je srdce. Zabíjí však sám sebe. Ozve se šílený řev a lidé najdou neskutečně ošklivého muže s nožem v srdci.
Literární kritika:
- Obraz Doriana Graye po vydání vyvolal skandál v konzervativní Anglii. Byl označen za neřestný a vyzývající k nemorálnosti. Wilde byl představen před soud. Wilde bránil své dílo: „Není nic takového jako morální nebo nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány.“
Citáty:
„Svědomí z nás všech dělá egoisty.“
„Jediný půvab v minulosti je to, že je to minulost.“
„Duši nutno léčit skrze smysly a smysly skrze duši.“
„ Dneska stačí ženě ke spokojenosti, když dokáže vypadat o 10 let mladší než její vlastní dcera.“
„Každá žádost, kterou potlačujeme, vře dále v nás a otravuje naši duši. … Jedinou cestou zbaviti se pokušení jest podlehnouti mu.“
„Těším se, že jste nikdy nic neprovedl, že jste nevytesal žádnou sochu, nemaloval žádný obraz, vůbec, že jste nic nevytvořil. Váš život byl vaším uměním. Uvedl jste se sám do hudby. Vaše dny byly sonátami.“
