Odcházení – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Odcházení

Autor:  Václav Havel

Přidal(a): Cerovsky.j

 

Václav Havel

  • *5. října 1936, Praha – + 18. prosince 2011, Vlčice-Hrádeček
  • český dramatikesejista, kritik komunistického režimu politik
  • devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992)
  • prvním prezidentem České republiky (1993–2003)

 

Život

Pocházel ze známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodiny. Jeho otec byl známý český stavitel Václav Maria Havel, který postavil například vilovou čtvrť na Barrandově.

Václav Havel navštěvoval elitní internátní školu v Poděbradech (např. s Milošem Formanem a bratry Mašínovými). Po dokončení studií na základní škole měl již v probíhajícím komunistickém režimu problém nastoupit na střední školu dle vlastní volby. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant. Studium na střední škole dokončil v roce 1954.

Od roku 1955 až do roku 1969 působil v časopisu Květen. Poté mu bylo zakázáno publikovat, proto své texty zveřejňoval v jiných novinách či časopisech. Například v Literárních novinách, Divadelních novinách nebo časopisu Tvář.

Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu s humanitárním zaměřením. V roce 1955 se rozhodl studovat na ČVÚT na Ekonomické fakultě. Studia zde nedokončil, jelikož se pokusil přestoupit na AMU a nebyl přijat zpět.

Po vykonání základní vojenské služby (1955 – 1957) pracoval jako jevištní technik Divadle ABC a poté i v Divadle Na zábradlí, kde byla uvedena i jeho první divadelní hra Zahradní slavnost (1963). Dálkově studoval dramaturgii na AMU, kterou absolvoval v roce 1966 a stal se dramaturgem právě v Divadle Na Zábradlí.

Po osmileté známosti si vzal v roce 1964 svou první ženu Olgu Šplíchalovou.

 

Pražské jaro 1968

V březnu 1968 uveřejnil Václav Havel text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu KSČ a zavedení systému více politických stran. Připojil se k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků, adresovanému ÚV KSČ. Působil jako předseda Klubu nezávislých spisovatelů a člen Klubu angažovaných nestraníků.

Jako autor publikoval například hru Ztížená možnost soustředění.

 

Disent

Po potlačení Pražského jara začal Havel vystupovat proti komunistické normalizaci 70.let. V roce 1975 napsal prezidentu Husákovi otevřený dopis, ve kterém ho upozorňoval na rozpory v české společnosti.

Vyvrcholením ovšem bylo publikování textu Charta 77, po kterém vzniklo i stejnojmenné hnutí, které zastávalo hlavně lidská práva. Václav Havel se stal jedním z prvních mluvčích Charty 77. V roce 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své občanské postoje a názory byl celkem třikrát vězněn a ve vězení strávil celkem téměř pět let, což se nepříznivě podepsalo na jeho zdraví.

Začátkem 80.let bylo československými úřady znemožněno publikovat veškeré Havlovy texty.

 

Sametová revoluce 1989

V druhé polovině 80. let byl v Československu zaznamenán nárůst nespokojenosti s vedením státu a celkovým komunistickým režimem. Samotnou Chartu 77 podepsalo jen několik stovek lidí, pod petici která měla název Několik vět a jejímž spoluautorem byl i Václav Havel, se v roce 1989 již podepsaly desetitisíce občanů.

 

19. listopadu 1989, tedy dva dny po rozehnání studentské demonstrace proti režimu, bylo v čele s Václavem Havlem založeno antikomunistické politické hnutí, které se nazývalo Občanské fórum, které se snažilo o zásadní změny na politické scéně.

 

29.prosince 1989, kdy byl jako kandidát Občanského fóra zvolen Federálním shromážděním československým prezidentem. Havel ve své řeči slíbil, že přivede zemi ke svobodným volbám, což v létě 1990 splnil. Podruhé jej do funkce prezidenta republiky zvolilo již nové Federální shromáždění 5.července 1990.

 

V době totality se stal Václav Havel svými postoji velmi respektovanou a uznávanou osobností.

 

Prezidentství

Václav Havel byl jednoznačným zastáncem společného federativního státu Čechů a Slováků. To bylo zřejmě jedním z hlavních důvodů, že při volbě prezidenta dne 3. července 1992 již Václav Havel nezískal dostatek poslaneckých hlasů. Sice mohl dle zákona ještě dočasně zůstat prezidentem i po této neúspěšné volbě, ale dne 20. července 1992 z funkce prezidenta České a Slovenské Federativní republiky odstoupil.

 

Po opuštění úřadu ustoupil na několik měsíců z veřejného života. V polovině listopadu 1992, v době politického směřování k samostatnému českému státu potvrdil, že se chce ucházet o funkci prezidenta republiky. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem samostatné České republiky.

 

V obtížné vnitropolitické situaci byl Václav Havel 20.ledna 1998 opět zvolen prezidentem republiky. Poslední prezidentský mandát mu skončil 2. února 2003 a od 3. února 2003 byl bez jakékoli politické funkce. Po prezidentství Václav Havel podporoval Stranu zelených.

 

Úmrtí

Václav Havel zemřel na své chalupě v Hrádečku na Trutnovsku, v neděli 18. prosince 2011 v 10.15 hodin po dlouhodobých zdravotních problémech. Zemřel ve spánku na oběhové selhání. Havlovi byl vystrojen Státní pohřeb, který se konal 23. prosince 2011. Rozloučit se s ním přišlo několik desítek tisíc lidí včetně řady významných hostů z celého světa.

 

Zajímavosti – shrnutí

V průběhu svého života se Václav Havel věnoval charitativní činnosti, ve které ho podporovaly obě jeho manželky. Například do Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97, která působí především v sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní, vložil 50 milionů korun.

 

Za své celoživotní smýšlení a úsilí o dodržování lidských práv, obdržel Václav Havel řadu státních vyznamenání, čestných doktorátů či mezinárodních cen a medailí.

 

Díla

Havlova díla se dají řadit do 3 žánrů. Prvním z nich je poezie, kterou psal hlavně v 60. letech 20. století. Asi nejznámějším dílem Havlovy poezie je sbírka Antikódy (1962), která je psaná formou experimentální poezie a objevují se v ní hlavně kaligramy.

Druhým žánrem jsou divadelní hry. Havlova první významná divadelní hra má název Zahradní slavnost (1963). Další velmi úspěšnou divadelní hrou je absurdní drama Audience (1975), které je částečně autobiografické a poukazuje na absurditu komunistické společnosti.

Posledním Havlovým žánrem jsou politicky zaměřené eseje, projevy, dopisy nebo divadelní kritiky. Mezi ty nejhlavnější patří Dopis Gustavu Husákovi (1975), Moc bezmocných (1978) nebo Dopisy Olze (1983), které psal Václav Havel své ženě z vězení.

 

Odcházení

Popis: Odcházení je divadelní hra vydaná v roce 2007. Vyskytují se v ní výrazné autobiografické prvky Václava Havla. Celý děj se vztahuje k období po roce 2003, kdy Václav Havel opustil prezidentský úřad. Hra byla dokončena v roce 2006 při Havlově pobytu v USA.

K samému úvodu hry Havel napsal.

Cituji: „Hry jsou, jak známo, určeny na hraní, nikoli na čtení. Text hry je vlastně polotovar, který bývá dokonce někdy až nepřehledný a nesrozumitelný. Proto lidé, včetně dramaturgů, neradi hry čtou.“ Konec citace.

V roce 2011 byla tedy hra zfilmována a o režii a scénář se postaral samotný Havel. Byl to jeho vůbec první a také poslední film, který režíroval.

 

Literární druh: drama
Literární žánr: absurdní drama – zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou, vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Ukazuje člověka, který je ohrožen moderní civilizací, kterou sám stvořil.

 

Kompozice:

  • Odcházení je psáno v pěti dějstvích.

 

Jazyk:

  • Spisovný, kultivovaný, bez vulgarismů, aktuální češtinou, žádné archaismy.

 

Hra je místy přerušována Havlovým Hlasem z reproduktoru a právě v těchto částech je využita z části hovorová čeština.

 

Cituji: „Ta věc se skořicí nemá žádné psychologické či jiné vysvětlení, a pokud má, nevím jaké. Připadá mi to – aspoň zatím – jako projev čisté autorské svévole nebo dokonce mé poněkud soběstředné radosti z toho, že si mohu vymyslet jakoukoli ptákovinu a herci to musí s vážnou tváří zahrát. Co ale mohu dělat? Prostě se mi to líbí a mám pocit, že to tam patří.“ Konec citace

Objevují se zde prvky parodie a sebeironie – například na konci celé hry –

cituji opět Havlův Hlas z reproduktoru: „Děkuji hercům, že se nepitvořili. Divadlo děkuji divákům, že měli vypnuty mobilní telefony. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí! Zapněte si telefony! Dobrou noc a hezké sny!

Konec citace.

Děj:  

Celý děj se odehrává prakticky na jednom místě. Odehrává se na přelomu 20. a 21. století ve vládní vile bývalého kancléře Viléma Riegera. Ten obývá vilu společně s částí své rodiny (jeho přítelkyní Irenou, Babičkou, dcerou Zuzanou a dalšími). Jeho soukromí je částečně narušováno novináři z bulvárního deníku Fuj,  kterým Dr. Vilém Rieger poskytuje rozhovory. Riegerovu  funkci kancléře přebírá nově jmenovaný náměstek Vlastimil Klein, se kterým byl dříve Rieger dříve v konfliktu kvůli korupci. Ten chce, aby bývalý kancléř Rieger opustil vládní vilu. Ale Rieger, který prožil část svého života v této vile nemá kam jít. Vlastík Klein dokonce nabídne Riegerovi, že může ve vile zůstat pod podmínkou, že ho bude podporovat. To Rieger nemůže připustit a tak padne definitivní rozhodnutí o stěhování. Začnou probíhat přípravy odjezdu na venkov. Objevuje se několik darů od nejvyšších politických reprezentantů z různých států. Příbuzní v této chvíli projevují touhu po moci, penězích a majetku a Riegerovi nechtějí za žádnou cenu pomoci. K tomu všemu vyjdou najevo  zprávy o budoucím osudu vily.  Stát ji prodal nově jmenovanému vícepředsedovi Vlastíku Kleinovi. Ten ji chce využívat pro komerční účely jako společensko-obchodní centrum doplněné erotickým klubem. První Kleinovou změnou je vykácení višňového sadu. Rieger je navíc částečně omezen deníkem Fuj, který zveřejnil detaily z jeho intimního života. V tomto případě vidí nešťastný Rieger jako jediné reálné řešení být Kleinovým poradcem, kterým se nakonec stal.

Havel, jak sám přiznává, se v Odcházení nechal inspirovat Višňovým sadem od Antona Pavloviče Čechova a na Shakespearovým Králem Learem.

 

Charakteristika hlavních postav:

Dr. Vilém Rieger – bývalý kancléř, těžko se smiřuje s odchodem z dlouholeté funkce, zaslepen dobrosrdečností

Vlastimil Klein – náměstek, nově jmenovaný vícepředseda, chamtivý, povýšený, arogantní

Irena – dlouholetá přítelkyně Riegera – věrná, oddaná Riegerovi, stará se o něho

Hanuš – bývalý Riegerův tajemník – převážně třídí Riegrův majetek a majetek státu – dary od různých politiků apod. – také oddaný Riegerovi – nejbližší přítel

Viktor – bývalý tajemník Hanuše – zrádce – nejprve oddaný Riegerovi, když cítí zvyšující se Kleinovu moc, začne pro něho pracovat
Knobloch – zahradník – vždy se objeví ve chvíli, kdy je třeba sdělit novou informaci nebo nějaký fakt

 

Hlavní myšlenka:

  • Odcházení je absurdní drama, které se snaží kritizovat povrchní společnost dnešní doby, kdy se politici snaží schovat za prázdná demokratická hesla, bojují mezi sebou pouze o moc a jde jim pouze o vlastní obohacení.

 

Vlastní názor:

  • Kniha mne velmi překvapila. Nikdy předtím jsem od Havla nečetl žádný jiný titul, ale Odcházení mě velmi zaujalo. Kniha se jako divadelní hra nečetla úplně nejlépe. Podíval jsem se ale na film Odcházení, který obsahuje téměř totožný scénář  s textem knihy. To mi pomohlo vytvořit si názor a pochopit celý děj a myšlenku knihy.

 

ZDROJE:

  • Wikipedia; Životopis – vaclavhavel.cz; Václav Havel – Odcházení – citace, Havlův medailonek o knize





Další podobné materiály na webu: