Kniha: Pán prstenů: Společenstvo prstenu
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Přidal(a): Petka
ROZBOR LITERÁRNÍHO DÍLA K NOVÉ MATURITĚ dle vlastní volby – nejlépe ze seznamu pro státní maturitu na ŠS
Literární druh, literární žánr a jeho charakteristika, žánrová specifikace
– historický/epický román/fantasy literatura/hrdinská fantasy
- historický román z toho důvodu, že celý děj je zasazen do historie, v reálném světě středověk
- fantasy literatura z toho důvodu, že jde o zcela smyšlené postavy, nijak nezaložené na skutečnosti, vymyšlen celý svět, písmo, jazyk atd…
– velmi obsáhlý eposový charakter s řadou odboček od hlavního děje a vedlejšími historkami
– mnoho hlavních i vedlejších postav, velmi propracované
Velmi stručné shrnutí děje/společné rysy textů básnické sbírky
– děj je typickým pojetím boje dobra se zlem, kdy na jedné straně stojí lidská a elfí království reprezentované zejména královstvím Gondor a Rohan a na druhé straně je zlo vykresleno v podobě Temného pána Saurona a jeho noshledů v podobě skřetů atd…
– hlavním rysem je putování několika postav v touze zničit kouzelný prsten vládce Mordoru Saurona, neboť to je jediná šance, jak Témného pána porazit a zachránit tak celou Středozem (název fiktivního kontinentu, kde se celý děj odehrává). Družina složená ze všech ras Středozemě, kde „hlavní“ roli nese hobit jménem Frodo Pytlík, putuje napříč kontinentem a musí se vyrovnat se všemi nástrahami nebezpečími, které na ni číhají.
– Na konci prvního dílu se družina rozpadá a děj se tak přesouvá do 2-3 hlavních linií.
- 1. Je pokračující pouť Forda Pytlíka a jeho zahradníka Sama, jež pokračují sami k Hoře Osudu s kouzelným prstenem
- 2. Je navázání kontaktu skrytého dědice gondorského trůnu Aragorna s králem Rohanu a svedení několika bitev o Středozem. Následné prohlášení králem.
- 3. Putování hobitů Smělmíra a Pipina
– Po absolvování několika bitev ve válkách o Rohan a o Gondor (kde se obě království spojili) proti vládci Mordoru děj vrcholí závěrečnou bitvou před branami Mordoru, kdy ve stejný okamžik hobit Frodo ničí kouzelný prsten a následuje Sauronův pád a dobro vítězí
– Existuje mnoho statí o tom, že dílo Pána Prstenů je symbolikou vůči narůstající moci nacistického Německa, kdy jednotlivé země (Rohan-VB, Gondor – USA) spolu zprvu nespolupracují a Mordor (Německo), tak sílí…následně nastává spolupráce mezi zeměmi a Mordor je poražen – autor sám však tuto podobnost zcela vyloučil, leč symbolika k této době je opravdu silná
Charakteristika postav (symbolika a funkce postav v příběhu)
– postavy jsou klasicky rozděleny na dobré a špatné s řadou velmi pokreslených vlastností jako zášť, touha, závislost, láska atd…je jen velmi těžko vybrat jednu dvě hlavní postavy a ty charakterizovat neboť v ději se opravdu vyskytuje minimálně 5 hlavních postav se stejnou váhou (Frodo, Aragorn, Gandalf, Sam, Glum, Gimli, Legolas)
– symbolika je určena spíše pro všechny typy lidí, kdy je opravdu vykreslena celá paleta vlastností
Časoprostor (vztah k historickému času, skutečnost prostoru,…)
– skutečnost v prostoru = žádná. Jedná se o zcela fiktivní kontinent, zcela fiktivní rasy (kromě lidí), jazyk, písmo, kultura, jejich historie a charakteristika – to dělá z Pána Prstenů a jeho autora unikátní dílo
– po převodu do reálných kontur by se dalo říci, že se jedná pravděpodobně o ranný středověk
Vypravěč (ich-forma, er-forma); pozice vypravěče – vševědoucí, hledisko postav(y), míra introspekce, vnitřní monolog, proud vědomí, oko kamery,…; zaujatost, nezaujatost, stojí vně děje či je jeho součástí; vztah vypravěče a postav, popř. vypravěče k postavám (ironie, sarkasmus, soucit, sympatie, shovívavost apod.)
kompozice: retrospektivní, chronologická, paralelní… / gradace, kontrast,…
– jednoznačně paralelní, kdy však po rozdělení Společenstva autor sleduje 3 hlavní dějové linie a v jednotlivých kapitolách v textu čtenáře upozorňuje, že počin ten a ten odpovídá počinu v určité době v dalších dějových liniích tak, aby čtenář neztratil přehled
Jazyk: pásmo vypravěče/pásmo postav
– jazyk autora velmi bohatý – autor sám byl totiž lingvistou a přenášel staroangličtinu na anglických univerzitách – velmi podrobný popis jednotlivých událostí, oděvů, scenérií, měst atd…
– pásmo postav – postavy používají tzv. obecnou/západní řeč a ta je zcela uměrná jejich inteligenci – nechybí řada básní, písní a to i v cizích (smyšlených) jazycích – některé postavy dokonce mluví pouze cizími jazyky (elfština, trpasličí jazyk, jazyk Mordoru atd…)
Char. stylu: přímá řeč, nepřímá řeč, polopřímá řeč, apod. – míra využití
– pravděpodobně převládá nepřímá řeč, nicméně přímá řeč je používána velice často, stejně jako nepřímá
Volba jaz. prostředků z hlediska rozvrstvení slovní zásoby (archaismy, slang, knižní, odborné, poetismy…)
– jak je již zmíněno v bodě 6 – jednotlivé postavy používají jazyk úměrná jejich inteligenci, od prostých skřeků, slengovních výrazů (zejména hloupí skřeti) až po okrasné básnické květnaté obraty (sečtělí elfové a mudrci)
Vztah díla k současnosti, jeho aktuálnost a nadčasovost (parafráze, různé podoby zpracování, aktualizace v novém kontextu; využití příběhu jako literárního mýtu či archetypu)
– celá trilogie byla i zfilmována (podle mého názoru velmi kvalitně). V tehdejší době se psané dílo podle mého názoru skutečně stahuje k předválečnému období a 2. Světové válce. K současnému vývoji by se dalo dílo možná charakterizovat, nicméně velmi vzdáleně možná k sílící moci Číny a jejímu neustále získávání přírodních zdrojů, zvyšování ekonomiky a sílícímu vlivu ve světě – viz znovunabytí síly Mordoru a upadajícím mocnostem potácející se v nesvárech mezi sebou, slabou komunikací a klesající ekonomikou (Západ jako svobodná království) To je však velmi vzdálený popis a podle mého názoru ne zcela přesný.
Kontext autorovy tvorby z vývojového hlediska (tematického, žánrového, …)
– děj volně navazuje na dílo Hobita, sepsaného autorem již dříve – dlouho se neví, o co vlastně jde. Čtenář si nejdříve myslí, že je to Bilbo Pytlík, kdo bude ona hlavní postava, nicméně děj se neustále nabaluje a autor jej zvládá a z obyčejného příběhu o Kraji se stává příběh o záchranu Středozemě a samotné přežití jednotlivých ras.
Kontext doby, literárního směru, epochy…; význam díla ze synchronního i diachronního hlediska
– jak je již zmíněno výše – román vznikal před a v době 2. Světové války – symbolika proto z mého pohledu naprosto jasná (a to i přes autorovo negativní tvrzení).
Vlastní názor na dílo, dojem z četby
– před J.R.R. Tolkienem smekám. Jeho dílo – trilogie Pán Prstenů, které je obohaceno o Silmarilion, Hobita a Nedokončené příběhy je podle mého názoru jedním z nejlepších kousků literatury samotné jako takové. Vylíčení postav a všech scenérií, vymyšlení jazyků, písma, kultury jednotlivých národů. Vylíčení bitev, kladných i záporných scén – jedním slovem geniální – i velice kvalitní pasáž po oficiálním ukončení hlavní bitvy o Středozem a návratu hobitů zpět do jejich vlastní země – nepochopení ze strany prostých hobitů, rozepře v hobitech s jejich zážitky vs. klidný venkovský život.
