Kniha: Postřižiny
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): K8_postřižiny
1970, 1976 – novelistická próza
O Bohumilu Hrabalovi:
– Narozen 1914 – 1997
– Vystudoval práva na Karlově univerzitě.
– Vystřídal mnoho zaměstnání (Dělník, pojišťovák, balič…)
– Sbližuje se s řadou známých osobností, zejména surrealistů (Kolář, Bondy)
– Věnuje se literární činnosti
– V Hrabalově tvorbě se spojuje oficiální, samizdatový a exilový proud české literatury. Jeho texty mají mnoho variant, často své náměty několikrát zpracovával, bral zřetel na tlak politických poměrů.
– Jako hlavní postavy jsou tzv. Pabitelé – lidé, kteří milují život, dobrodružný život, jsou naivní s čistou duší, bohatá fantazie, jsou činnorodí.
– Díla: Obsluhoval jsem anglického krále, Ztracená ulička, Perlička na dně, Ostře sledované vlaky, Kopretina, trilogie Městečko u vody (vzpomínková próza): (Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny).
Charakteristika období:
– česká literatura 2. poloviny 20. století.
-Rozvijí se psychologická próza i inspirace historická. Poprvé se u nás prosazuje žánr literatury faktu a sci-fi.
– V próze přicházejí experimenty, díla se zaměřují na hledání nových jazykových a stylových prostředků. Uplatňuje se fantastika a imaginace.
– Období 1945-1948; radost z konce vláky, z osvobození od fašismu, definitivní vítězství komunistů, období normalizace – snaha o návrat do vztahu před r. 1968 – Pražské jaro. Byli zde 3 literární proudy – oficiální literatura (Hrabal); exilová (vydávána v cizině); samizdatová (nemohla být vydávána u nás, autoři vydávají díla sami doma).
Literární druh:
- epika – děj, příběh, časové a příčinné souvislosti
Literární žánr:
- Novelistická próza – střední rozsah, soustředěn na jednu událost, epizodu ze života, překvapivý závěr.
Místo děje:
- Nymburk – maloměsto, atmosféra městského pivovaru
Doba děje:
- první republika, počátek 20. let
o Nymburku psal Bohumil Hrabal z toho důvodu, že tam vyrůstal, dokonce vyrůstal v rodině, která vlastnila pivovar >> autobiografické dílo
> retrospektivní pohled – pohled do minulosti (dětství, příbuzní, přátelé)
Jazyk, forma a stavba díla:
– 1. Část tzv. nymburské trilogie (ještě sem patří díla: Harlekýnovi milióny a Krasosmutnění)
– autorovo vyprávění očima vlastní matky s odvoláním na Flaubertův výrok „Paní Bovaryový jsem já“, souvislosti založené na spojení groteskní hyperboly s jemným kritickým tónem, úsměvností, detailními popisy.
– Zvláštní druh vypravování s prvky poetismu i realismu, surrealismu i naturalismu, pevné kompozice i metody a volná návaznost epizod.
– Nespisovný jazyk – Hovorová řeč v promluvách postav, slangové výrazy a slovácké nářečí:
čupr – šikovný
tachomýr – kanonýr, střelec
uméval – nářečí myl, umýval
doprasil – znečistil
baby – ženy
knejp – obuvnické nářadí…
Vysvětlení pojmů:
- Hyperbola = nadsázka, zveličení výrazu
Myšlenka díla(autorův záměr):
- úsměvná a jemná kritika maloměšťáckého způsobu života za první republiky, obdiv k životu, hluboce citový vztah k člověku a k lidstvu.
Obsah díla:
Celý příběh vypráví o Maryše, manželce Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná, mladá, energická žena, která udělá vše, co si usmyslí. Nejčastěji se po městě projíždí na kole. Ve větru jí vlají její krásně dlouhé vlasy, a tak se za ní otáčejí nejen muži, ale i ženy. Francin a Maryška vlastní čtyři prasata. Maryška má zabíjačky velice ráda a tak na ní zve velkou spoustu lidí. Francin na rozdíl od ní zabíjačky nesnáší, ale Maryška si nikým nenechá zkazit náladu. Maryška si druhý den po zabíjačce jde k snídani usmažit řízek a zapíjí to pivem. Francin si o ní myslí, že opět jí jako neslušná a nespořádaná žena. Maryška chodí do kadeřnictví k Boďovi. Vždy, když jde z kadeřnictví, všichni kolemjdoucí jsou v úžasu nad její krásou, dokonce i její manžel. Ten jí vždycky přiveze z Prahy dárek. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je velice roztržitý. Co na srdci, to na jazyku. Francin z jeho návštěvy moc velkou radost nemá. Pepin sice říká, že přijel pouze na dva týdny, ale Francin moc dobře ví, že se jeho návštěva protáhne alespoň na dva měsíce. Maryša si ve švagrovi vynajde zalíbení a tráví mnoho času spolu. Pepin několikrát přeruší poradu Francina se správní radou. Jednou, když se zase Francin vrací z Prahy, neveze Maryšce jen tak nějaký maličký dárek. Přiveze jí přístroj vyrobený ze samých skleněných trubic a různých zařízení, které jsou naplněny neonem. Přístroj slouží na léčbu migrény, na srdce, nervy a jiné. Pepin si vyhledávají různá místa pro zabavení. Na stromě, na komíně. Právě, když jsou na komíně, jedou pro ně hasiči, aby je sundali. Pepin začíná pracovat v pivovaru. Zanedlouho se do města dostane díky němu nový vynález – rádio.
Ukázka z díla:
Tak stréc Metud na Jezerech začal být takové divné, a tak četl v novinách: Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. A že stréc Metud neměl děti, tak si napsal na ten inzerát a za týden přišel ten medvídek mýval v bedýnce. No bylo to něco! Jako dítě, s každým kamarádil, ale akorát že co viděl, tak všecko uméval, a tak strécovi Metudovi umyl budíka a troje hodinky tak, že už je nikdo nedá dohromady. Pak umyl jednó všecko koření. A pak zase, když stréc Metud rozmontoval bicykl, tak medvídek mýval mu to chodil umévat do potoka a sousedé chodili a říkali: Strýcu Metku, nepotřebujete takové krám? Našli jsme to v potoce!, a jak už přinesli několik sóčástí, tak Metud se jde podívat, a medvídek mýval mu roznosil skoro celé bicykl. Ty buchty jsó ale dobrý…
Charakteristika díla (z hlediska filmu):
– jde o devátý celovečerní film režiséra Jiřího Menzela z roku 1980 podle knihy Bohumila Hrabala. Natáčel se v Dalešicích, zejména pak v tamějším pivovaru.
– Film vypráví o pivovaru a rodině jeho správce (ve skutečnosti nevlastního otce Bohumila Hrabala) za první republiky.
– Sám Hrabal v pivovaru žil v letech 1919-1947.
– Pivovar je dnes upraven do původní podoby ze 20. let, jak byl zachycen ve filmu.
Charakteristika díla (z hlediska knížky):
– Příběh vyrůstá z reálných kořenů, z poznání a zážitků = vzpomínky na dětství, rodiče, příbuzné a přátelé.
– Očima vlastní maminky zprostředkovává autor dění a atmosféru města v dobře převratných změn.
– Ústřední motiv = zkracování času a vzdáleností (symboly – vynález krystalky, stříhání vlasů, koňských ohonů, zkracování délky ženských sukní) – nápor moderního věku a loučení s poklidem maloměsta a s tradičními morálními hodnotami
– Dění je zprostředkováno očima autorovy maminky i chlapeckými vzpomínkami
– V jednotlivých epizodických obrazech je zřetelná záliba v groteskních situacích a šokujících nápadech (scéna s komínem, šaškovství s krví při zabíjačce), v živelných činech jimiž překvapovala maminka (i ona obětovala dlouhé vlasy)
– V příbězích převažuje strýc Pepin – přijel na návštěvu, ale zůstal natrvalo , hlučně vypravuje své pábitelské historky (vyjádření radosti ze života plně prožívaného).
Charakteristika postav:
– dvojice svérázných ústředních postav = renesanční typy lidí, bez předsudků, nekonvenční, až výstřední, ale realistické tzn. Lidská družnost, aktivita, neobvyklá vitalita, obdiv k všemu novému, přímost v citových projevech.
– Francin (to je Hrabalův otec) – Správce pivovaru, manžel Maryšky, neustále překvapovaný a trápený manželkou.
-Maryška (to je ta Hrabalova maminka)- Pohledná manželka Francina. Je mladá, krásná, romantická, dovede se radovat ze života, energicky bourá maloměšťácké konvence.
-Strýc Pepin– Bratr Francina, hlučný, přináší smůlu, je nešikovný, rozverný, má až přemíru energie (strůjce všeho vzruchu).
-Gruntorád– Doktor, léčí Maryšku, když má vymklý kotník.
-Boďa Červinka – holič, ustřihne Maryšce její krásné, dlouhé vlasy.
Mé hodnocení:
Obě dvě díla zná v této době už mnoho lidí, je jen škoda, že většina z nich zůstává jen u filmové podoby. Když bych mluvila za sebe, tak pro mě je na prvním místě raději knižní podoba. Oba dva filmy jsou sice dobře zpracovány, ale kdo si přečte i knihu, pozná, jak se obsah zcela liší. Kniha má obsáhlejší obsah, pro mě i více zajímavější, než je to u filmové podoby. V obou dílech jsou již proslulé a nezapomenutelné hlášky, jako je např. „kupte si medvídka mývala“. Hrabal ve svých knihách často používá hovorové výrazy, dokonce i hospodské, ale nezapomíná také na nářečí. Co mě na dílech fascinovalo bylo to, jak dobře se dokáže vžít do různých situací. Na závěr mohu dodat jen to, že u mě vítězí knižní podoba, ať se jedná o jakékoliv dílo.
