Kniha: Postřižiny
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): D. Pivoňka
Autor: Bohumil Hrabal
- Česká próza 2. poloviny 20. století (1914 – 1997)
- Nevyhýbal se erotice, černému humoru
- Hovorový, někdy drsný jazyk
- Matka se vdala za správce (později ředitele) nymburského pivovaru, který Bohumila adoptoval
- Dětství strávil v Nymburce, kde dokončil gymnázium. Dále studoval na právnické fakultě na Karlově univerzitě, kterou dokončil až po válce
- Pracoval jako číšník, výpravčí, skladník, pojišťovací agent, dělník v ocelárnách
- V období normalizace nemohl dočasně publikovat, jeho díla vycházela v samizdatu, nebo v cizině. Vydávat směl opět volně roku 1975
- Vypadl z okna při krmení holubů v nemocnici Na Bulovce
- Vybíral obyčejné postavy, smolaře, nemocné, ztroskotance, nezajímavé lidi
- Byl nejvýznamnějším českým prozaikem
- Autobiografické motivy v dílech
Směr:
- česká próza 2. poloviny 20. století – oficiálně vydávaná, samizdatová i zakázaná
Dílo:
- 1963 – Perlička na dně – soubor povídek
- 1964 – Pábitelé
- – Taneční hodiny pro starší a pokročilé
- 1965 – Ostře sledované vlaky (OSCAR – Film Jiřího Menzela; hrál Václav Neckář)
- 1974 – Obsluhoval jsem anglického krále
- 1974 – Postřižiny
- 1975 – Slavnosti sněženek
Další autoři stejného směru:
Oficiálně vydávaná próza po r. 1945:
- Vladimír Páral (Milenci a vrazi, Soukromá vichřice)
- Ota Pavel (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby)
Samizdatová a exilová:
- Ludvík Vaculík
- Autor manifestu 2000 slov
- Morčata, Jak se dělá chlapec
- Milan Kundera – Směšné lásky
- Josef Škvorecký – Prima sezóna, Zbabělci
- Ivan Klíma – Má veselá játra, Láska a smetí
Světová próza:
- Joseph Heller – Hlava XXII (USA)
- M. Remarque – Na západní frontě klid (Německo)
- USA – 60. léta – beat generation – Jack Kerouac – román Na cestě
Rozbor díla: Postřižiny (1976)
Literární druh:
Literární forma:
- próza
Literární žánr:
- novela
Kompozice:
- chronologická; příběh dělen do 12 kapitol, které na sebe sice navazují, ale vždy je mezi nimi nějaký delší, či menší časový rozestup
Vypravěč:
- ich-forma – z pohledu Maryšky (paní sládková, Hrabalova matka), vzpomíná, píše v minulém čase
Čas a prostor:
- Pivovar (v Nymburku), počátek 20. století
Jazyk:
- Zvláštní druh vypravování, hovorová řeč a nespisovný jazyk – především v projevech strýce Pepina, slangové výrazy a slovácké nářečí, občas i vulgarismy
Postavy:
- Paní sládková Maryška – vypravěčka, Hrabalova maminka, chová se přirozeně (navzdory tomu, že se to jejímu manželovi nelíbí), krásná mladá žena (všechny oslňuje především svými dlouhými blonďatými vlasy), je energická
- Správce pivovaru Francin – manžel Maryšky, Hrabalův otec, nechápe chování své manželky, která se „nechová tak, jak by se žena chovat měla“ (např. nejí, ale spíše „hltá“), rád popíjí chladnou bílou kávu s chlebem
- Strýc Pepin – Francinův bratr, velmi hlučný, nešikovný, rád je středem pozornosti, často působí problémy
- Doktor Gruntorád – léčí Maryšku, když má vymklý kotník
- Boďa Červinka – holič, zkrátí Maryšce její krásné, dlouhé vlasy
Děj:
Paní sládková Maryška vzpomíná na svícení petrolejovými lampami a jak se těšila na zavedení elektrického proudu. Dělá vše, co si usmyslí. Ráda se po městě projíždí na kole a ve větru vlají její nádherné, dlouhé vlasy, a tak se za ní všichni otáčejí. Ty nejsou jen její chloubou, ale také Francina a jejího kadeřníka Bodi.
Maryška s Francinem vlastní čtyři prasata. Maryška je nadšená z každoroční zabijačky a s prací řezníkovi s láskou pomáhá, miluje dotýkání se syrového masa a na čerstvě plněné jitrnice zve mnoho lidí. Usne dotýkajíc se čerstvého masa a hned po ránu si osmaží řízek a zapíjí ho pivem – Francin si o ní myslí, že je neslušná a nespořádaná žena. Maryška chodí ke kadeřníkovi Boďovi, pro oba je mytí jejích vlasů jakýsi obřad. Boďa si s vlasy hraje, koupe je v heřmánku a nakonec dá do vlasů stuhu. Pak své dlouhé rozpuštěné vlasy vystavuje na odiv všude, kde projíždí a sklízí úspěch i v místní hospodě. Její manžel ty vlasy také miluje a rád se jich dotýká.
Do pivovaru přijel na 14 dní na návštěvu Francinův bratr – strýc Pepin. Je velice roztržitý, hlučný a stále má spoustu energie – co na srdci, to na jazyku. Francin z jeho návštěvy radost nemá, protože už v té době dobře ví, že Pepin s nimi rozhodně nestráví jen dva týdny, jak říkal. Pepin nepřestává mluvit – povídá o medvídku mývalovi, své profesi ševce a době, kdy byl vojákem.
Jednou měsíčně jezdí Francin do Prahy, odkud vždy Maryšce přiveze nějaký drobný dárek. Tentokrát přivezl masážní přístroj vyrobený ze skleněných trubic a různých zařízení, které jsou naplněny neonem – slouží na léčbu migrény, na srdce, na nervy a jiné.
Co Pepin přijel, není v pivovaru klid. Všude je ševcovské lepidlo a narušuje tím i schůze představenstva pivovaru. Francin ve vzteku všechno ševcovské nářadí spálí. Když se Maryška s Pepinem během jedné schůze bavili příliš hlasitě, řekl jim Francin nadneseně, ať si jdou povídat třeba na pivovarský (šedesátimetrový) komín. Vylezli tedy nahoru. Maryšce krásně vlály vlasy a lidé je sledovali. Slezli, až když je přijela zachránit skupina hasičů.
Maryška vzpomíná i na dobu, kdy jí bylo šest let. Už jako malá zlobila, její výbušný tatínek si sekyrou vybíjel zlost na almarách a stejně jako Francin jí říkal, že je neslušná.
Do městečka přišel rozhlas, který slibuje zkrácení vzdáleností. Paní sládková je nadšená a začíná vše zkracovat. Ihned si zkrátila sukni, aby jí byla při jízdě vidět kolena. S Pepinem chtěla zkrátit i nohy u stolu (ale omylem jednu zkrátili čtyřikrát) a svému psovi Mucíkovi sama uřízne ocas. Ten se bolestí zbláznil, začalo mu pěnit u huby, a tak ho musel Francin v noci zastřelit.
Jednou přivezl Francin z Prahy gramofon. Vyzval svou ženu k tanci, ale tango mu moc nešlo. Maryška potom tancovala s Pepinem, načež si vymkla kotník. Francin ji každý večer masírovalfialovým neonovým světlem. Když ten přístroj chtěla předvést nachlazenému panu doktoru Guntorádovi, nezředila ale eukalyptovou vodičku, a tak ho popálila. On se na ni ale nezlobil.
V závěru knihy přemluvila Boďu Červinku, aby zkrátil její krásné vlasy. Lidé ji při jízdě na kole přestali poznávat. Doma to Francin už nevydržel a potrestal jí – dostala pumpičkou na kolo přes zadek. Pro oba tím začal nový život.
Zařazení do kontextu autorova díla:
- Novela Postřižiny je první částí trilogie Městečko u vody. Mezi lety 1970 a 1975 nesměl publikovat, ale po sebekritické stati mohla pod přísným dohledem a cenzurou vyjít.
- Další slavná díla Bohumila Hrabala jsou Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále či Pábitelé. Zajímavá je také kniha Taneční hodiny pro starší a pokročilé, která je celá napsaná jednou větou.