Pygmalion – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Pygmalion

Autor: George Bernard Shaw

Přidal(a): heczous

 

 

George Bernard Shaw

• Anglický dramatik, kritik a esejista irského původu.
• Na začátku Shawovy rozsáhlé dramatické tvorby stojí tzv. „neutěšené“  hry, jak je sám nazýval, které vznikaly pod vlivem H. Ibsen : Dojmy pana Sartoria, Živnost paní  Warrenové, aj.
• Po nich následovaly hry „utěšené“, tj. zesměšňující – např. Caesar a Kleopatra.
• Shaw se projevil zejména jako autor ironických komedií, jako jsou Majorka Barbara, Fannina první hra či Androkles a lev.
• Shawovou zřejmě nejvýznamnější hrou je tragédie Svatá Jana.
• Psal také politické eseje a v roce 1925 obdržel Nobelovu cenu

 

Rozbor díla: Pygmalion

Druh a žánr:

• Drama, satirická komedie

 

Celková charakteristika

• Komedie je autorem napůl ironicky označena jako romantická hra. Inspiraci ke své komedii nalezl Shaw v Ovidiových Proměnách.
• Hra svým názvem i základním situačním východiskem odkazuje k příběhu o Pygmalionu, který vytvořil sochu krásné dívky, do níž se zamiloval. Svojí láskou kámen oživil, načež dívka umělcovu lásku opětovala.
• Shaw tento příběh přenesl do Anglie své současnosti a už z tohoto napětí mezi antickou reminiscencí (vzpomínka, ohlas) a moderním světem vytěžil řadu skrytých i méně skrytých vtipů a narážek. Především ovšem došlo k proměně ústředního tématu. Není jím jako u Ovidia mýtus o všemocné síle lásky, nýbrž aktuální problematika ženské emancipace a v širším kontextu pak otázka lidské důstojnosti vůbec.

 

Téma a motivy:

• Rozdíl mezi chudobou a vysoce postavenou sférou, proměna člověka, jak se člověku změní život, když se naučí zdvořile se chovat, láska, lidská důstojnost, falešnost lidí, ženská emancipace

 

Kompoziční výstavba:

• Dílo je rozděleno na pět aktů, příběh probíhá v dialozích, na začátku každého verše je líčení prostředí
• Romantický půdorys je narušován kompozičním uspořádáním tak, aby vyústění jednotlivých situací odporovalo všeobecnému předpokladu. Nejvýrazněji v závěru hry, který lze označit jako happyend, ale pouze zdánlivý, falešný.

 

Jazyk a styl

• V umění duchaplných dialogů Shaw úspěšně navázal na konverzační komedie O. Wildea. Hlavním stylotvorným prvkem se mu stala ironie. Autor chápe ironii jako jedinečný prostředek k tomu, aby s vtipem, nadhledem a elegancí bez hořké jízlivosti vystavil kritice špatné vlastnosti lidí, společenské konvence a předsudky, které považuje za hloupé a nebezpečné. Ironie mu také umožňuje vyhnout se laciné sentimentálnosti a přidává hře na zábavnosti, a tím i – viděno s odstupem let – na živnosti.
• Jazykové prostředky:
  • Scenerické poznámky- „(pokyne ostatním)“, „(se vzpamatovává z otřesu)“…
  • Vulgarismy- „Coura
  • Dialogy, přímá řeč
  • Archaismy- „Milospaní“
  • Přirovnání- „Chlupatou jak vopici“
  • Nespisovné a hovorové výrazy- „ňakej, fízl, vona, rachota“
  • Rozdíly jazyka nižší a vyšší třídy – polykání celých slabik- „T’máš ale móresy“

 

Časoprostor:

• Anglie – Londýn, počátek 20. století

 

Hlavní postavy

• Samolibý profesor fonetiky Higgins věří, že je to on, kdo z obyčejné květinářky stvořil okouzlující dámu. Její proměna však není zapříčiněna jen profesorovým působením. Mnohem více je výsledkem Lízina vlastního zrání, rozvinutí jejího talentu a jejích schopností. Citlivá Líza sice opětuje city zamilovaného Fredyho, ale on sám pro ni není zdaleka ideálním partnerem, zůstává společenským outsiderem, kterého dívka svou citlivostí a přirozenou inteligencí několikanásobně převyšuje. Zajímavým vývojem prochází Lízin otec popelář Doolittle. Přijímá peníze od Higginse  za to, aby propagoval mravní konvence, kterými přitom sám předtím pohrdal.
• Plukovník Pickering
  • Starý mládenec, milý a zdvořilý – po celou dobu se k Líze chová jako k dámě, ať už třeba na začátku příběhu, kdy se jí zastával a utěšoval ji, nebo kdykoli v průběhu příběhu,
  • Fonetik – zabýval se fonetikou v Indii, ukázkový gentleman
• Henry Higgins
  • Také starý mládenec – má radši starší a rozumnější ženy, nechce se vázat, fonetik, miluje svou práci
  • Má dost výbušnou povahu – snadno se rozčílí, často se chová nepředvídatelně a ostatní netuší, jak co říká myslí – například když k němu do domu poprvé zavítal pan Doolitle a Henry ho vybízel ať si už Lízu odvede, že ji nechce vidět, přesný opak gentlemana – mluví sprostě, i ve společnosti lidí
  • Velmi necitlivý – například tím že Lízu bere jen jako předmět sázky
• Líza Doolitlová – těžká charakterizovat, charakterizuji před a po Higginsově výuce
  • Obecné vlastnosti:
    • Citově založená, skeptická – hodně věcí si bere až moc k srdci a přehání – například na začátku příběhu, když si Higgins zapisoval to, co říkala, vymýšlela nejhorší scénáře
    • Sebekritická – pořád o sobě říkala, jak je jen obyčejná hloupá holka
    • Rychle se učí – ať už novou mluvu, či zvyky
  • Před:
    • Špindíra – nemytá, neudržovaná – To vše kvůli tomu, v jaké sféře žila
    • Chudá – pocházela z chudé rodiny a kvůli její mluvě a vychování ji ani nenapadlo, že by mohla skončit lépe
    • Měla velmi specifickou mluvu, bylo jí špatně rozumět
  • Po:
    • Ukázková dáma – uměla se chovat lépe než ostatní vysoce postavení lidé
    • Krásná
    • Pracovitá – Snažila se učit novým věcem, zapracovala na sobě

 

Ostatní postavy

• Freddy
  • Mladý muž, nemotora, zamilovaný do Lízy
• Paní Higginsová
  • Henryho matka, slušně vychovaná, dáma, hodná
• Paní Pearceová
  • Henryho hospodyně, pracovitá, stará se o Lízu
• Pan Doolitle
  • Lízin otec, popelář, spokojený tam kde je, rád pije
  • Zdědí velké mění po milionáři z Ameriky, kterému se Higgins zmínil z žertu o Doolitlovi, Doolitle se stane řečníkem pro Američanovu firmy za odměnu 3 000 liber ročně, poté se na něj začnou upínat lidé a chtít po něm peníze, Doolitle peníze rozdává, nepřinesli mu nic dobrého, ale nemůže se jich kvůli ostatním vzdát

 

Děj (obsah) díla

Příběh pojednává o mladé slečně, Líze Doolitlové, profesoru Henrymu Higginsovi a plukovníkovi Pickeringovi, začíná setkáním třech hlavních postav v úkrytu před deštěm v letním večeru. Nachází se zde Líza, té doby květinářka s neobyčejnou mluvou, které si ihned všimne postarší fonetik Higgins, který si její mluvu ale i všech přítomných zapisuje do notesu, což zvedne pozornost okolí. Líza začne být rozrušená a myslí si, že Higgins je policista, v tu chvíli vstoupí do příběhu plukovník Pickering, který se Lízy zastává a utěšuje jí. Po chvíli, potom co se pánové představí, zjistí, že se vlastně znají a oba se zabývají fonetikou, rozhodnou se jít k Higginsovi domů a probrat svoje znalosti a zkušenosti. Další den se u dveří objeví Líza s prosbou, její prosba je, aby jí Higgins naučil mluvit jako dámu, Higgins to vezme jako výzvu a vsadí se s Pickeringem, že z Lízy dokáže udělat dámu již za šest měsíců. Poté se Líza k Higginsovi nastěhuje a pilně se věnuje studiu, spolu s ní se také k Higginsovi nastěhuje plukovník Pickering, který pomáhá s Lízinou výukou. Líza pochází z chudé sféry tudíž téměř vše co vidí u Higginse doma je pro ni nové. Uplyne necelých šest měsíců a Líza se změní k nepoznání, nejen vzhledem ale i chováním, spolu s Higginsem a Pickeringem navštíví Higginsovu matku, u které sice neudělá Líza tak velký dojem, ale to jen proto, že neví, jaká Líza byla před začátkem výuky. Na koho ale dojem udělá je mladý Freddy Eynsord Hill. Uplyne šest měsíců a přichází velká chvíle, a to je návštěva vysoce postavené společnosti, kde Líza udělá obrovský dojem na hostitele ale i na všechny ostatní, až si všichni myslí že Líza pochází z královského rodu. Po návratu se Pickering s Higginsem radují nad svým úspěchem, při čemž nemyslí na Lízu, její píli a snahu, proto se cítí velmi špatně a citově „vybuchne“, pohádá se s Higginsem a uteče z domu, kde potká Freddyho. Freddy stál před domem a zamilovaně sledoval Lízino okno, společně utečou a stráví spolu celou noc. Následující den jsou oba fonetici velmi rozrušení a hledají Lízu, jak se ukáže, Líza se uchýlila do domu Higginsovi matky. Když se všichni shledají, Líza vyčte Higginsovi jeho chování, převážně to že jí bere jen jako experiment a výzvu a její city ho nezajímají. Jak se ukáže, Higginsovi na Líze záleží, jen to do té doby neuměl dát najevo, ovšem Higgins je starý mládenec, a tak se mu to líbí, a proto Lízu bere jen jako příjemnou společnost a kamarádku, jenže kvůli jeho osobnosti Líza nehodlá zůstat u něho v domě, jelikož se k ní nedokáže chovat s úctou a vážit si jí, pořád ji bere jako květinářku. Líza se rozhodne, že šťastnější bude s Freddym který ji doopravdy miluje a záleží mu na ní. Příběh končí tak, že se Líza společně s paní Higginsnovou vydávají na svatbu Lízina otce a Henry se směje tomu, že chce Líza zůstat s Freddym.

 

Okolnosti vzniku díla

• Trvalo dlouho, než Shaw objevil v dramatu onu cestu, která umožnila rozvoj jeho talentu. Posléze dramata nejen psal, ale i režíroval. Pygmalion neboli Hra o moderní Popelce byla poprvé předvedena ve Vídni a v Berlíně a teprve v dubnu 1914 v Londýně.

 

Vliv díla

• Shaw byl ve své době známou osobností, intelektuální autoritou. Rozpaky však vyvolala jeho návštěva SSSR a jeho nekritický obdiv Stalina. K popularitě Pygmalionu nepochybně přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady v režii F. Loewa. Určitý vliv také nacházíme ve Vančurově hře Josefina. Titul Shawova politického spisu Průvodce inteligentní ženy po socialismu a kapitalismu parafrázoval P. Tigrid v knize Průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu.