Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Přidal(a): Roucek, Anni
Zdeněk Jirotka
- spisovatel, fejetonista, autor humoristických románů a povídek, pracoval v Lidových novinách a Svobodných novinách
Další díla:
-
- Muž se psem (1944)
- Profesor biologie na žebříku (1956)
- Sedmilháři (1970)
- Pravidla se změnila (sbírka, 2000) – ze závěrečného období života
Literárně-historický kontext:
- román vznikl roku 1942 z krátké povídky publikované v lidových novinách
- období 1. poloviny 20. století, Jirotku řadíme k autorům humoristických románů, jejímž cílem bylo zapomenout na problémy doby v období okupace (zábavná a společenská funkce
Další autoři tohoto období:
-
- Karel Poláček (Bylo nás pět, Muži v ofsajdu,…)
- Jaroslav Žák (Študáci a kantoři, Cesta do hlubin študákovy duše)
- Jan Skácel (Kolik příležitostí má růže, Smuténka, Metličky)
- Vladislav Vančura (Rozmarné léto)
Rozbor díla: Saturnin
Literární druh a žánr:
Téma:
- Obraz moderní společnosti 20. let 20. století, kritizuje záporné lidské vlastnosti – hloupost, namyšlenost, omezenost atd.
Časoprostor:
- Praha, venkov; asi 20. léta 20. století
Kompozice:
- Je zde použita i retrospektiva, kniha je rozdělena do kapitol (zajímavé jsou názvy kapitol – např. „Už bych se měl oholit“, „Slečna Barbora nenašla srnu“), objevuje se citace dopisů, vyprávění příběhů, postřehy vypravěče
Styl autora:
- Suchý anglický humor a často kouzlo nedořečeného a skrytého
Postavy:
- Saturnin
- vypravěčův „sluha“ – je to typický anglický gentleman
- člověk s odvážným smyslem pro humor
- nevypočitatelný, seriozní, vážný člověk
- za vším stojí on, vše předpovídá a je dokonale nad věcí
- je dobrým a věrným sluhou, většinu děje je to on, který tahá za niky a pohrává si s ostatními a výborně se přitom baví
- vypravěč
- mladý muž dobrých mravů
- mírně neohrabaný, nešikovný
- má jemný smysl pro humor a smysl pro spravedlnost
- není známo jeho jméno, o všech historkách nám vypráví on
- tetička Kateřina
- velice komická postava
- vypočítavá vdova, která se neustále snaží přimět dědu, aby jí přiznal v závěti velký podíl majetku
- její řeč se skládá z moudrostí a přísloví, která si neopustí skoro za žádné situace, i když jim většinou ani sama nerozumí
- slečna Barbora
- elegantní mladá dáma, která se věnuje tenisu
- jedná se o vypravěčovu velkou lásku, do níž ne zamilován i Milouš
- Milouš
- syn tetičky
- mladý měšťák, který je omezený a snaží se působit sebejistě a statečně
- je to „neotesaný budižkničemu“
- Doktor Vlach
- vzdělaný a inteligentní postarší muž, který o všech věcech kolem přemýšlí a komentuje je
- používá vznešenější jazyk, v němž je použito více životního moudra
- dědeček
- má za sebou dlouhý život, ale zdá se, že svá nejlepší léta prožívá stále
- je velmi bohatý a rád se baví tím, jak jeho potomci soupeří o jeho přízeň kvůli dědictví
- rád si tropí z lidí žerty
Vypravěč, typy promluv a vyprávěcí způsoby:
- neobjevuje se zde přímá řeč, je zde použita ich-forma (vyprávění Saturninova pána)
- dělení na kapitoly
Jazykové prostředky:
- objevují se přísloví, pořekadla a úvahy
- archaické výrazy
- jazyková komika, situační komika, charakterová komika, humor, ironie, přísloví
- je zde užito spisovného jazyka
- řečnické otázky, metafory, eufenismy
- mnoho slovních spojení
- často se vyskytuje přímá řeč
- citace dopisů
- vyprávění příběhů
Děj knihy:
Mladý muž přijme sluhu Saturnina. Díky Saturninovi se jeho poměrně klidný život změní v každodenní překvapení. Nejprve ho Saturnin přestěhuje s bytu na hausbót, kde je několikrát denně potkává vlnobití, když projíždí parník. Také Saturnin o svém pánovi rozhlašuje, že je světový lovec šelem, takže když ze zoo uteče lev, je posláno pro jeho pána, aby ho chytil, ten samozřejmě vůbec neví, o co jde. Našeho hlavního hrdinu navštíví jeho teta Kateřina i se synem Miloušem. Když se až dotěrně začali roztahovat po pánově lodi, Saturnin jim namluvil, že je loď plná myší, dal jim na obličeje masky čerta a Mikuláše, teta Kateřina odmítla v takovém prostředí být a hausbót velmi rychle opustili. Mladý pán i se Saturninem se rozhodne strávit několik týdnů u dědečka na venkově. Přijede zde i slečna Barbora, která se mladému pánovi moc líbí, pan doktor Vlach, samozřejmě i nezvaná teta Kateřina s Miloušem. Saturnin nejprve učil dědečka džiu-džitsu, když si chtěl své zkušenosti vyzkoušet na Miloušovi, pohmoždil mu kotník. Milouš v doprovodu Saturnina odjeli do nemocnice. Na cestu zpátky pro ně musela přijet slečna Barbora, ale spustila se ohromná bouře, obrovský příval vody strhl most, který spojoval vesnici a místo, kde dědeček bydlel. V tu chvíli byli ve vesnici obě dědečkovy kuchařky a navíc byla přerušena dodávka elektrického proudu. Dědeček měl nějaké zásoby jídla, a tak se vaření ujala slečna Barbora. Teta Kateřina tajně kradla zásoby, aby její Milouš neumřel hlady. A když jídlo docházelo, doktor Vlach navrhl, že by mohli zajít pro jídlo do jeho srubu nedaleko dědečkovy vily. Původně celodenní výlet se změnil na výlet třídenní, protože dědeček si poranil nohu a tak museli jít pomalu, jednu noc dokonce strávili pod širým nebem. Když konečně dorazili do vesnice, zjistili, že most byl mezitím postaven. Dědeček s ostatními šli zpátky do jeho vily a slečna Barbora s našim hlavním hrdinou šli na nákup do města. Po skončení dovolené zůstal Saturnin s dědečkem ve vile, dokud mu nebude lépe. Nakonec si založí Kancelář na uvedení románových příběhů na pravou míru. Hlavní hrdina se sblížil se slečnou Barborou a odjeli do Prahy. Teta Kateřina se znova bohatě provdala.
Přesah díla v jiných druzích umění:
- Zfilmováno 1994 v hlavních rolích Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Lucie Zedníčková
Hodnocení:
- Kniha se mi hrozně moc líbila, strašně dobře se čte, vždycky se u ní moc zasměji. Ještě víc mě bavila zfilmovaná podoba.
