Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Přidal(a): Roucek, Anni
Zdeněk Jirotka
- spisovatel, fejetonista, autor humoristických románů a povídek, pracoval v Lidových novinách a Svobodných novinách
Další díla:
-
- Muž se psem (1944)
- Profesor biologie na žebříku (1956)
- Sedmilháři (1970)
- Pravidla se změnila (sbírka, 2000) – ze závěrečného období života
Literárně-historický kontext:
- román vznikl roku 1942 z krátké povídky publikované v lidových novinách
- období 1. poloviny 20. století, Jirotku řadíme k autorům humoristických románů, jejímž cílem bylo zapomenout na problémy doby v období okupace (zábavná a společenská funkce
Další autoři tohoto období:
-
- Karel Poláček (Bylo nás pět, Muži v ofsajdu,…)
- Jaroslav Žák (Študáci a kantoři, Cesta do hlubin študákovy duše)
- Eduard Bass (Cirkus Humberto, Klapzubova jedenáctka)
- Vladislav Vančura (Rozmarné léto)
Rozbor díla: Saturnin
Literární druh a žánr:
Téma:
- Obraz moderní společnosti konce 30. let 20. století, kritizuje záporné lidské vlastnosti – hloupost, namyšlenost, omezenost atd.
Časoprostor:
- Praha, venkov; konec 30. let 20. století
Kompozice:
- Je zde použita i retrospektiva, kniha je rozdělena do kapitol (zajímavé jsou názvy kapitol – např. „Už bych se měl oholit“, „Slečna Barbora nenašla srnu“), objevuje se citace dopisů, vyprávění příběhů, postřehy vypravěče
Styl autora:
- Suchý anglický humor a často kouzlo nedořečeného a skrytého
Postavy:
- Saturnin
- vypravěčův „sluha“ – je to typický anglický gentleman
- člověk s odvážným smyslem pro humor
- nevypočitatelný, seriozní, vážný člověk
- za vším stojí on, vše předpovídá a je dokonale nad věcí
- je dobrým a věrným sluhou, většinu děje je to on, který tahá za nitky, pohrává si s ostatními a výborně se přitom baví
- vypravěč
- mladý muž dobrých mravů
- mírně neohrabaný, nešikovný
- má jemný smysl pro humor a smysl pro spravedlnost
- není známo jeho jméno, o všech historkách nám vypráví on
- tetička Kateřina
- velice komická postava
- vypočítavá vdova, která se neustále snaží přimět dědu, aby jí přiznal v závěti velký podíl majetku
- její řeč se skládá z moudrostí a přísloví, která si neopustí skoro za žádné situace, i když jim většinou ani sama nerozumí
- slečna Barbora
- elegantní mladá dáma, která se věnuje tenisu
- jedná se o vypravěčovu velkou lásku, do níž ne zamilován i Milouš
- Milouš
- syn tetičky
- mladý měšťák, který je omezený a snaží se působit sebejistě a statečně
- je to „neotesaný budižkničemu“
- Doktor Vlach
- vzdělaný a inteligentní postarší muž, který o všech věcech kolem přemýšlí a komentuje je
- používá vznešenější jazyk, v němž je použito více životního moudra
- dědeček
- má za sebou dlouhý život, ale zdá se, že svá nejlepší léta prožívá stále
- je velmi bohatý a rád se baví tím, jak jeho potomci soupeří o jeho přízeň kvůli dědictví
- rád si tropí z lidí žerty
Vypravěč, typy promluv a vyprávěcí způsoby:
- Dílo je plné dialogů a přímé řeči. Vyprávění probíhá v ich-formě (z pohledu Saturninova pána).
- dělení na kapitoly
Jazykové prostředky:
- objevují se přísloví, pořekadla a úvahy
- archaické výrazy
- jazyková komika, situační komika, charakterová komika, humor, ironie, přísloví
- Situační komika: Vzniká z nečekaných situací, do kterých Saturnin ostatní dostává (např. přestěhování na hausbót, stržení mostu a nucená izolace ve vile).
- Charakterová komika: Je založena na karikatuře vlastností postav, jako je omezenost a nabubřelost Milouše nebo neustálé používání přísloví tety Kateřiny.
- Jazyková komika: Projevuje se v dialozích, používání archaismů, vznešených výrazů a především v Saturninově precizním a doslovném plnění příkazů.
- je zde užito spisovného jazyka
- řečnické otázky, metafory, eufenismy
- mnoho slovních spojení
- často se vyskytuje přímá řeč
- citace dopisů
- vyprávění příběhů
Děj knihy:
Mladý muž přijme sluhu Saturnina. Díky Saturninovi se jeho poměrně klidný život změní v každodenní překvapení. Nejprve ho Saturnin přestěhuje s bytu na hausbót, kde je několikrát denně potkává vlnobití, když projíždí parník. Vypravěč si pro pobavení slečny Barbory vymyslí historku o lovu šelem, kterou Saturnin později využije a rozšíří. Když pak ze zoo uteče šelma, je vypravěč policií požádán o pomoc s jejím odchytem. Našeho hlavního hrdinu navštíví jeho teta Kateřina i se synem Miloušem. Když se až dotěrně začali roztahovat po pánově lodi, Saturnin jim namluvil, že je loď plná myší, dal jim na obličeje masky čerta a Mikuláše, teta Kateřina odmítla v takovém prostředí být a hausbót velmi rychle opustili. Mladý pán i se Saturninem se rozhodne strávit několik týdnů u dědečka na venkově. Přijede zde i slečna Barbora, která se mladému pánovi moc líbí, pan doktor Vlach, samozřejmě i nezvaná teta Kateřina s Miloušem. Saturnin nejprve učil dědečka džiu-džitsu, když si chtěl své zkušenosti vyzkoušet na Miloušovi, pohmoždil mu kotník. Milouš v doprovodu Saturnina odjeli do nemocnice. Na cestu zpátky pro ně musela přijet slečna Barbora, ale spustila se ohromná bouře, obrovský příval vody strhl most, který spojoval vesnici a místo, kde dědeček bydlel. V tu chvíli byli ve vesnici obě dědečkovy kuchařky a navíc byla přerušena dodávka elektrického proudu. Dědeček měl nějaké zásoby jídla, a tak se vaření ujala slečna Barbora. Teta Kateřina tajně kradla zásoby, aby její Milouš neumřel hlady. A když jídlo docházelo, doktor Vlach navrhl, že by mohli zajít pro jídlo do jeho srubu nedaleko dědečkovy vily. Původně celodenní výlet se změnil na výlet třídenní, protože s ohledem na dědečkův věk museli jít pomalu, jednu noc dokonce strávili pod širým nebem. Když konečně dorazili do vesnice, zjistili, že most byl mezitím postaven. Dědeček s ostatními šli zpátky do jeho vily a slečna Barbora s našim hlavním hrdinou šli na nákup do města. Po skončení dovolené zůstal Saturnin s dědečkem ve vile, dokud mu nebude lépe. Nakonec si založí Kancelář na uvedení románových příběhů na pravou míru.
Jejím cílem je parodovat nepravděpodobné a klišé postupy v tehdejší červené knihovně a uvádět naivní příběhy do souladu s realitou. Hlavní hrdina se sblížil se slečnou Barborou a odjeli do Prahy. Teta Kateřina se znova bohatě provdala.
Přesah díla v jiných druzích umění:
- Zfilmováno 1994 v hlavních rolích Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Lucie Zedníčková
Hodnocení:
- Kniha se mi hrozně moc líbila, strašně dobře se čte, vždycky se u ní moc zasměji. Ještě víc mě bavila zfilmovaná podoba.
