Saturnin – rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

 

Kniha: Saturnin

Autor: Zdeněk Jirotka

Přidal(a): Brendy

 

 

Zdeněk Jirotka (1911 – 2003)

  • Spisovatel, prozaik, fejetonista, autor soudniček a rozhlasových her
  • Autor humoristických románů a povídek, soudniček a rozhlasových hříček
  • Studoval na stavební průmyslové škole
  • Pracoval jako důstojník pěchoty v Československé armád
  • Úředník ministerstva veřejných prací, od roku 1940 psal do Lidových novin, redaktorem Svobodných novin, pak 2 roky v humoristickém týdeníku Dikobraz
  • Spisovatelem z povolání se stal v roce 1942
  • Po válce pracoval jako redaktor (např. v LN)
  • Jeho romány vyšly nejprve v Knihovně Lidových novin

Další významná díla autora:

  • Profesor biologie na žebříku – drobné satirické a anekdotické povídky, s humorným nadhledem si všímají záporných jevů naší současnosti
  • Sedmilháří – sbírka povídek
  • Pravidla se změnila – sbírka povídek
  • Muž se psem – humoristická parodie na detektivní román o hloupých podvodnících a neomylném amatérském detektivovi, který odhalí zločince

 

Zařazení autora, znaky období

  • literatura 2. poloviny 20. století
  • humoristická literatura
    • důraz kladen na zesměšnění, kritiku a jiný pohled na současné romány, na lidské vlastnosti
    • základem je zesměšnění módních literárních forem

 

Společensko-historické pozadí

  • doba útisku, vznikaly vynikající básnické sbírky (množství metafor (přenášení významu na základě podobnosti, vzhledu) a alegorií (jinotaj – vyjádření děje, jevu pomocí příběhu))
  • obrat k tradičním hodnotám – vlast, rodná země, kraj, výrazné postavy naší kultury, slavná národní minulost, doba kdy zdůrazňují krásu českého jazyka – metodičnost
  • vzniká poezie pro děti

 

Autoři, kteří tvořili ve stejné době

  • Jaroslav Žák (Cesta do hlubin študákovy duše), Jan Werich (Fimfárum), Ivan Klíma (Láska a smetí)

 

Rozbor díla: Saturnin

  • Obecná charakteristika
  • druh: epika
  • žánr: román – humoristický, satira

 

Tematická výstavba

  • námět: humoristické vyprávění o netradičním sluhovi Saturninovi a jeho pánovi
  • místo děje: Praha, venkov (menší městečka v horách, například úpatí Hradové)
  • doba děje: asi 40. léta 20. století

 

Postavy:

  • Saturnin – hlavní a klíčová postava celého příběhu; jedná se o sluhu, který zavádí svého pána (a nejen jeho) do neuvěřitelných situací; ovšem nejedná se o žádného trumberu, který to dělá ze své nešikovnosti; vše si pečlivě rozmýšlí a jedná podle jeho uvážení; umí si se vším poradit, je chytrý, vynalézavý; pohrává si s lidmi ve svém okolí a připravuje jim spršku dobrodružství, o kterou mají podle něj nouzi
  • pán Saturnina – jeho jméno je nám po celou dobu příběhu zamlčeno; jedná se o mladého pána (asi třicátníka) z Prahy; gentleman, který prožívá svůj poněkud nudný život, ovšem pouze do doby, než přijme nevyzpytatelného sluhu Saturnina; zamilovává se do slečny Barbory, s níž pak tráví i dovolenou u svého dědy, autorovo alter ego
  • tetička Kateřina – velice komická postava; vypočítavá vdova, která se neustále snaží přimět dědu, aby jí přiznal v závěti velký podíl k jeho majetku; je schopna udělat opravdu vše pro to, aby se dědovi zalíbila a podmanila si jej; její řeč se skládá z moudrostí a přísloví, které si neodpustí skoro za žádné situace; má syna Milouše, jenž jí je zcela oddán
  • slečna Barbora – elegantní mladá dáma, která se věnuje tenisu; jezdí ve svém rapidu; jedná se o vypravěčovu velkou lásku, do níž je ovšem zamilován i Milouš
  • Milouš – syn tetičky, mladý měšťák, který je omezený a snaží se působit sebejistě a statečně; jedná se o další loutku, z níž si Saturnin dělá srandu
  • doktor Vlach – vzdělaný a inteligentní postarší muž, který o všech věcech kolem sebe přemýšlí a komentuje je; používá vznešenější jazyk, v němž je použito více životního moudra
  • dědeček – starý muž, bohatý jak svými zkušenostmi posbíranými za svého života, tak i opravdovým jměním; baví se tím, že spolu jeho příbuzní bojují o jeho majetek, který by jim mohl být připsán po jeho smrti; často vypráví své příběhy z mládí; tropí si žerty z tetičky Kateřiny, jíž obalamutí, že se zbláznil

 

Myšlenky

  • autor se vysmívá tvůrcům otřepaných románů a některým lidským vlastnostem
  • kritika nabubřelosti a omezenosti, vypočítavosti, v jistém smyslu zesměšňování klasických vážných románových příběhů, snaha o vylíčení obrazu moderní české společnosti
  • cílem je čtenáře pobavit slovy a komikou

 

Jazyková výstavba (jazyk):

  • vtipný, spisovný, knižní, ale také hovorový
  • neobjevuje se zde přímá řeč
  • přísloví, pořekadla, humor, ironie, jazyková komika, archaické a knižní výrazy
  • citace dopisů, vyprávění příběhů, postřehy vypravěče
  • typizace postav (dobře situovaný pán a jeho sluha, kuriózní rozvětvené příbuzenstvo i způsobem vypravěčského podání)

 

Kompoziční výstavba

  • ich-forma (vyprávění Saturninova pána)
  • děj členěn na kapitoly – každá kapitola je uvedena stručnou osnovou (Slečna Barbora nenašla srnu; Měl bych se oholit; Jak se chovati o pohřbu,…)
  • chronologické uspořádání

 

Obsah

Vypravěč se rozhodne, že si najme sluhu. Netuší však, že se jeho život rázem změní. Zprvu mu galantní sluha Saturnin oznámí, že ho odstěhoval na loď a jeho starý byt prodal. Později se k nim nastěhuje teta s Miloušem, kterých se sluha zbaví mávnutím ruky. Tím začíná vlna nevšedností. Saturnin o svém pánovi začne vyprávět, že je velkým dobrodruhem a že má zalíbení v lovu divokých šelem, čímž pána dostává do nelehkých situací. Později jsou pozváni k dědečkovi, aby tam strávili několik týdnů. Spolu s nimi se tam objevují i další postavy – slečna Barbora a doktor Vlach. A tam začíná velké dobrodružství. Most, který je u domu, je pod vodou, a tak se naši hrdinové snaží vyžít se zásobami jídla, jež mají k dispozici. Saturnin se ovšem plně zhostí svých “povinností” a vypíná přívod elektřiny. Jeho vynalézavost nezná meze. Přiměje Milouše, aby dědovi přinesl červy, později ho zamyká v pokoji, a tím se rozpoutává vlna groteskních situací. Když dochází zásoby, všichni se rozhodnou, že vyrazí pro zásoby přes kopec. Překonají nástrahy a následně se ocitají na druhé straně potoku, přes který vede již nový most. V pohodlí domova si děda vymyslí lest, jak vyzrát na tetu Kateřinu a začne hrát, že se zbláznil. Celý příběh končí tím, že se Saturnin rozhodne zůstat u dědečka.

 

Vlivy na tvorbu

  • inspirace suchým anglickým humorem (Jerome Klapka Jerome, Pelham Grenville Wodehouse)
  • chtěl propojit tradiční žurnalistickou beletrii a anglosaskou humoristickou prózu
  • chtěl napsat parodii na konvenční jednání – což se mu také povedlo

 

Kritika a vliv díla

  • přijato kladně, mnoho čtenářů sis toto dílo ihned oblíbilo
  • zfilmováno v roce 1993 (Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Milan Lasica)

 

Srovnání

  • parodie: Jiří Brdečka: Limonádový Joe
  • satira: Miroslav Švandrlík: Černí baroni aneb Válčili jsme za čepičky, Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
  • humoristická próza: Ladislav Pecháček: Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky (natočena filmová tetralogie)

 

Můj názor

  • Myslím si, že překonat tento román je – a bude – složité. Velice se mi líbil svérázný sluha Saturnin, který uměl pozměnit nudný život v dobrodružství samo. Pod celým příběhem se tyčí charakteristické postavy té doby, jež jsou postaveny před sluhovy nápady, a my se bavíme tím, jak si s nimi naši hrdinové snaží poradit. Často jsem se neubránila opravdovému smíchu, který vyplýval z komické situace a někdy i ze samotného komentování vypravěče. Nejedná se o žádný spletitý děj, vše je pevně nalinkováno a do hlavního děje se nedá zamotat.





Další podobné materiály na webu: