Sophiina volba – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Sophiina volba

Autor: William Styron

Přidal(a): Broskev

 

 

Sophiina volba – Název je odvozen od děje, kdy Sofie musí několikrát velice těžce volit.

 

MOTIV

Autor zde chtěl poukázat na nebezpečí fašismu. A že válka člověka ovlivní i dlouho poté co skončila. A to, jak po hmotné a zdravotní stránce tak zejména po stránce duševní.

Dílo řeší problém mladé Polky Sophie, která prožila léta v koncentračním táboře, a to na ni zanechalo veliký vliv. Sama se s tím pořád nedokáže vyrovnat a nepomáhá jí ani její milenec. Sophie je typickým příkladem člověka, který něco takového zažil.

 

Tématická výstavba

TÉMA

Celkové téma:

Osud polské ženy Sophie, která vyrůstala pod neustálým tlakem svého otce, který zbožňoval Němce a vyznával antisemitistické ideály. Dokonce vymyslel plán pro vyhlazení Židů, kterého se nakonec stal obětí on sám, jeho zeť, dcera i vnoučata.

 

Hlavní téma: 3 volby

  • Děti – Musí se rozhodnout, které z dětí nacisté v koncentračním táboře zabíjí. Jinak zabíjí obě
  • Smrt – Celý život po koncentračním táboře bojuje s vinou, kterou si dává za smrt svých děti. Smrt je pro ni východisko.
  • Otec – antisemitista (zastánce vyvražďování lidských ras); od mala její vzor volba zda se přiklonit k jeho názoru nebo ho rozumově odsoudit

 

Vedlejší témata:

Stingova snaha o napsání úspěšného románu, jeho sexuální neschopnost a neopětovaná láska ke krásné Sophii. Otázky trestu a viny, které se neustále objevují v skrytém podtextu celého příběhu a na které musí čtenář přijít sám (objevují se ve všech Styronových dílech – nejspíše jizva na srdci, kterou způsobila smrt jeho matky v dětství, se kterou se nikdy nedokázal vyrovnat).

 

POSTAVY

Stingo – vypravěč, začínající jižanský spisovatel, hodný, trpělivý, osamocený; je to člověk, jenž není sobecký, snaží se pomoci; touží po lásce i sexu; zamilovává se do Sophie, díky níž poznává, že život v Evropě byl rozdílný než jeho život na americkém jihu

Sophie – polská emigrantka, vzpamatovává se z hrůz holocaustu a snaží se začít nový život v USA; spolu s Nathanem bydlí v Růžovém paláci, do kterého se nestěhovává Stingo, později věrný přítel Sophie; její život je jedním velkým kolotočem; z celého příběhu se dozvídáme, že Sophiin život v Polsku nebyl procházkou růžovým sadem

Nathan – Sophiin žárlivý milenec, narkoman a schizofrenik; je závislý na Sophii a ona na něm; Nathan si neuvědomuje svou nemoc, a to je příčinou jeho nevyzpytatelnosti – často Sophii ubližuje, protože si myslí, že je mu nevěrná, že mu lže.

 

PROSTŘEDÍ

Rok 1947, převážně Brooklyn. Sophiiny vzpomínky na meziválečné Polsko, koncentrační tábor Osvětim a tábor pro uprchlíky ve Švédsku. Příběh vypráví spisovatel Stingo roku 1967.

 

TYP

Sophie – vyznačuje skupinu lidí, kteří zažili život v koncentračním táboře

 

IDEA

Nachází se zde filosofické úvahy o nacismu, koncentračních táborech a varování, že přítomnost a budoucnost souvisí s minulostí, že velké viny a zločiny nelze promlčet. Román odhaluje zrůdnost fašismu, jeho ničivý vliv nejen na fyzické utrpení jedince, ale zejména na destrukci lidské psychiky.

 

DĚJ

Stingo se přestěhuje do Růžového paláce v Brooklynu, kde se snaží napsat román. Postupně je vtažen do dramatického vztahu mezi Sophií a Nathanem. Sophie mu vypráví svůj životní příběh o hrůzách holocaustu, o svých dětech a svých volbách, které musela udělat. Pro Stinga je Sophie bohyní, touží po ní. Vztah Sophie a Nathana prochází krizí, Sophie se uchyluje do Stingovy náruče. Spolu se rozhodnou, že odjedou na jih. Sophie nakonec Stinga opouští a navrací se zpátky ke své velké lásce – Nathanovi. Stingo se vydává Sophii hledat a nalézá ji v náručí Nathana – oba mrtvé.

 

Kompoziční výstavba

Slohový postup vyprávěcí, úvahový i popisný. Celý příběh není řazen chronologicky, ale i retrospektivně.

Celé vystavěné jako antické drama. Pevná struktura antického osudu →nemůže svému osudu uniknout

 

V románu se prolínají 2 časové roviny:

  • 1. časová rovina, kterou představuje spisovatel Stingo jako vypravěč. Odehrává se v Brooklynu,USA. – ich forma
  • 2. časová rovina, která nám přibližuje válečnou a předválečnou dobu, jíž prožila sama Sophie. Odehrává se v Polsku. Vypravěčkou je zde Sophie. – retrospektivní

 

Druh: epika

Žánr: psychologicky filozofický román

Forma: próza

 

Jazyková výstavba

Ich-forma, nejdetailnější fakta, historické popisnosti, otevřenost v oblasti sexu a erotiky, autobiografičnost, v řeči Sophie jsou viditelné chyby, které vyplývají z jejího cizího původu – časování sloves, vid sloves.

 

O AUTOROVI – William Clark Styron, Jr. (11.6.1925-1.11.2006) – americký autor

Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii. Otec byl typický Jižan a babička ještě pamatovala vlastní otroky. Matka, po které zdědil lásku ke klasické hudbě, ovšem pocházela ze Severu. Byl významný americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil pro několik nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnoval vlastní tvorbě.

V žádném jeho románu nechybí tragický podtón, každý je bolestnou sondou do hlubin lidské duše. Autor ve svých dílech hledá odpovědi – často kontroverzní – na nezodpovězené otázky holokaustu nebo otroctví, nabízí kritický pohled na válku či náboženský fundamentalismus.

Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Sophiina volba je dodnes bestsellerem, úspěšná byla i její filmová verze. Kromě Pulitzerovy ceny je Styron rovněž nositelem literárních ocenění American Book Award (1980) a National Magazine Award (1989).

V roce 1985 se Styron nervově zhroutil a začal se léčit z depresí. Vedlejším produktem jeho uzdravení se stala ponurá, ale skvěle napsaná zpověď Viditelná temnota. Skonal po dlouhé nemoci na zápal plic.

 

DALŠÍ DÍLA

  • Ulehni v temnotách (zabývá se rozpadem rodiny)
  • Dlouhý pochod
  • Zapal ten dům (příběh umělce, který se marně snaží utéci moci peněz, která je zde považována za korumpující)
  • Doznání Nata Turnera ( jako první nečernošský spisovatel se pokusil popsat pohnutky, které vedly k černošskému povstání Nata Turnera, ke kterému došlo v roce 1831. Dílo není kronikou tohoto povstání, zároveň toto povstání neodsuzuje, ale považuje ho za čin zoufalých lidí.)
  • This Quiet Dust, and Other Writings (eseje)
  • Viditelná temnota: Memoáry šílenství) (autobiografické dílo o Styronových problémech s depresí)
  • Ráno na pobřeží (povídky)

 

FILM

stejnojmenný film Sofiina volba

Režie: Alan J. Pakula

Originální název: Sophie’s Choice

Žánr: Drama, Romantický

Světová premiéra: 8. prosince 1982

Rok výroby: 1982 v USA

Hlavní role:

  • Meryl Streep- Sophie Zawistowski
  • Peter Macnicol-Stingo
  • Kevin Kline- Nathan Landau

 

ÚRYVEK

Doktor trochu vrávoral. Naklonil se na okamžik k nějakému svému vojenskému poskokovi, který v ruce držel podložku s lejstry, a něco mu šeptal, zatímco se soustředěně dloubal v nose. Eva se prudce přitiskla k Sophii a rozplakala se. „Takže ty věříš v Krista spasitele?“ řekl jí doktor těžkým jazykem, ale hlasem podivně věcným, jako přednášející, který zkoumá poněkud nejasný aspekt nějakého axiomatu. Pak pronesl cosi, co ji na okamžik dokonale mystifikovalo: „Copak neřekl: ,Nechte maličkých přijíti ke mně‘?“ Otočil se k ní zády, s úpornými trhavými pohyby opilce.
Sophie, zajíkající se hrůzou, užuž měla na jazyku nějakou tupou odpověď, když jí doktor řekl: „Smíš si nechat jedno děcko.“
„Bitte?“ vyjekla Sophie.
„Smíš si nechat jedno děcko.“ Opakoval. „Druhé půjde pryč. Které si chceš nechat?“
„Chcete říct, že si musím sama zvolit?“
„Jseš Polka, nejsi židovka. Máš výsedu – máš volbu.“
Jakékoli uvažování jako by v ní ustrnulo, přestalo. Pak cítila, jak se pod ní podlomila kolena. „Já nemůžu volit! Já přece nemůžu volit!“ začala křičet. Dobře se pamatovala, jak se tehdy rozkřičela! Ani mučení andělé nekřičeli tak hlasitě do lomozu pekelných muk. „Ich kann nicht wählen!“ vykřikla.
Doktor si uvědomil, že výstup vzbuzuje nežádoucí pozornost. „Neřvi!“ poručil jí. „Dělej a řekni, jak ses rozhodla. Vyber jedno krucihiml, anebo tam pošlu obě. A dělej!“
Vůbec tomu všemu nemohla věřit. Vůbec nevěřila, že tu najednou klečí na tom drsném cementu, tiskne k sobě obě děti tak zoufale, že má pocit, jako by jejich kůže měla i přes vrstvy šatů rázem srůst s její. Nemohla tomu věřit, totálně, až k hranici pomatení mysli. A její neschopnost uvěřit se zračila i v očích hubeného Rottenführera s voskovou pletí, doktorova pomocníka, ke kterému náhle z nevysvětlitelných důvodů upírala prosebný zrak. I on byl zřejmě ohromen a opětoval její údiv pohledem široce otevřených očí s překvapeným výrazem, jako by chtěl říct: Já tomu taky nerozumím.
„Nenuťte mě volit,“ šeptala v úpěnlivé prosbě. „To přece nemůžu.“
„Tak je tam pošlete obě,“ řekl doktor pomocníkovi, „nach links.“
„Mami!“ a už slyšela Evin tich, ale sílící pláč, protože právě v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a s podivně neohrabaným pohybem se na vycementované podlaze zvedla. „Vezměte si tu menší!“ vykřikla. „Vezměte si mou malou!“
A v té chvíli vzal doktorův pomocník Evu šetrně za ručičku – na jeho ohleduplnost se Sophie marně snažila zapomenout – a odváděl ji do čekající legie zatracených. Věčně si vybavovala ten matný obrázek, jak se to dítě se zoufale prosebnými zraky stále a stále otáčí. Ale jelikož ji pak téměř oslepila záplava slaných slzí, přec jen byla ušetřena a výraz v Evině obličeji nerozeznávala, za což byla vděčná. Protože v tom nejsmutnějším koutě svého upřímného srdce naprosto jistě věřila, že to by nesnesla, protože už tak byla téměř šílená, když viděla, jak jí ta malá postavička na vždy mizí z očí.
„Držela pořád toho svého medvídka – a svoji flétnu,“ dodala Sophie na závěr. „Celá ta léta jsem nebyla s to tahle slova přenést přes srdce. Vyslovit je, v jakémkoli jazyce.“





Další podobné materiály na webu: