Kniha: Veronika se rozhodla zemřít
Autor: Paulo Coelho
Přidal(a): Martina Hladíková
Paolo Coelho (1947)
- Brazilský dramatik a prozaik, stal se nejprodávanějším brazilským spisovatelem všech dob.
- V dětství byl několikrát umístěn v psychiatrické léčebně, jeho rodiče nechtěli, aby se stal spisovatelem.
- Na přání rodičů studoval práva, školu ale nedokončil.
- Cestoval po světě, žil bohémsky, zkoušel drogy a magii.
- Psal texty písní pro populární brazilské zpěvačky.
- Je poradcem pro UNESCO a věnuje se kulturním záležitostem.
Další díla:
- Alchymista
- Poutník – Mágův deník
- Jedenáct minut
- Pátá hora
- Vítěz je sám
Literárně-historický kontext
- Autora lze zařadit do současné světové literatury, latinskoamerické literatury i magického realismu
Současná světová literatura
- Reakce na to, co se děje ve světě
- Témata války, otázky tzv. třetího světa, globalizace, politické rozdělení, problém mezilidských vztahů
- Jedním ze znaků je pluralita – rozmanitost pohledů, koncepcí
- Dochází ke spojení literárních proudů, nové žánry – vědecko-fantastické, fantasy, experimentální literatura
- Mladší generace, chtějí se distancovat od starších (Amerika – beatnici, Anglie – rozhněvaní mladí muži)
- Knihy se stávají zbožím, je zde mnoho nakladatelství, která vydávají tisíce knih
Latinskoamerická literatura
- Vrcholné období v 60. letech 20. století = magický realismus
- Autoři z Latinské Ameriky – psáno španělsky nebo portugalsky
Magický realismus
- Experimenty literární a jazykové experimenty
- Prolínání skutečnosti s iluzemi (sny, halucinace, mýty), nelogické jevy jsou přijímány přirozeně, bez vysvětlení
- Silný vliv folklóru
- Čas často plyne do smyčky nebo není vůbec uveden
Autoři této doby:
- Michail Bulgakov
- Gabriel García Márguez
- John Green
- Robert Fulghum
- Jo Nesbø
- K. Rowling
Rozbor díla: Veronika se rozhodla zemřít
Literární druh:
- Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)
Literární žánr:
- Psychologický román (rozsáhlý epický žánr s psychologickými prvky)
Literární forma:
- Próza (text psaný do odstavců a kapitol)
Téma:
- Autor přemýšlí o smyslu života a touze žít. Najít psychickou rovnováhu a pozitivní vztah k životu není vždy jednoduché. Láska zvítězí nad vším zlem. Autobiografické prvky: sám autor několikrát v dětství pobýval v blázinci.
Motivy:
- Sebevražda, smutek, neštěstí, deprese, nesplněné sny, láska, mezilidské vztahy, smrt, lež, pokus.
Kompozice:
- Chronologický děj
- Er-forma
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Hovorové výrazy
- Časté vnitřní monology (Veroničiny myšlenky)
- Přirovnání
- Úvahové části (přemýšlení o životě, jeho smyslu, pocitu štěstí apod.)
- Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
Časoprostor:
- Lublaň (Slovinsko), především psychiatrická léčebna/sanatorium Villete
- Doba: 90. léta 20. stol., rozmezí necelého týdne
Postavy:
Hlavní
- Veronika – Krásná mladá dívka. Je nespokojená se svým životem, nešťastná, neví, jak dál. Je tak zoufalá, že se pokusí o sebevraždu. V léčebně nejprve stále cítí prázdnotu, ale rychle se její psychický stav zlepší. Když se seznámí a zamiluje do Eduarda, začne mít ráda život. Je jí líto spousty let, které neprožila naplno. Chce si splnit všechny své nesplněné sny a být konečně šťastná.
- Eduard – Pacient léčebny a Veroničin přítel. Trpí schizofrenií. Pochází z dobré rodiny, jeho rodiče chtěli, aby se stal diplomatem. Přestože se Eduard chtěl stát hudebníkem, protože miloval hudbu, chtěl splnit přání rodičů a nezklamat je. Bylo to pro něho však velmi psychicky náročné a zhroutil se.
Vedlejší
- Igor – Lékař v psychiatrické léčebně. Tajně provádí na Veronice pokus, zda dokáže znovu najít touhu žít.
- Zedka Mendelová – Starší pacientka léčebny. Má děti, zamilovala se do atraktivního muže, ale věděla, že ten o ní nemá zájem a je pro ni nedosažitelný. Zhroutila se a začaly se u ní objevovat hluboké deprese.
- Mari – Postarší pacientka ozdravovny. Bývalá advokátka, která už nedokázala snášet velkou zodpovědnost a stereotyp svého povolání. Je již uzdravená, ale má strach z návratu do běžné společnosti.
Děj:
Veronika se pokusila o sebevraždu a spolykala mnoho prášků. Byla zachráněna a převezena do psychiatrické léčebny. Tam jí lékaři oznámili, že jí zbývá maximálně 6 dní života, protože trpí vážným poškozením srdce.
V ústavu se seznamuje s dalšími pacienty. Někteří jsou velmi nemocní, ale mnoho lidí jenom blázny hrají, aby se nemuseli vrátit do běžného života, kterého se bojí. Život v léčebně se zalíbí i Veronice, ačkoliv si to nechce zprvu přiznat. Rychle se zamiluje do Eduarda, dalšího z pacientů, a objeví se u ní touha žít, kterou předtím neměla.
Veronika si díky vztahu s Eduardem uvědomí, že měla již dávno dělat jenom věci, které ji baví. Přestala hrát na klavír, čehož teď lituje, stejně jako studií práv, do kterých ji nutili rodiče. Toto všechno ji činilo nešťastnou a způsobily následné problémy.
Poslední večer před dnem, kdy by měla Veronika podle lékařů zemřít, utečou milenci z blázince. Stráví spolu hezký večer a usínají. Když se rádi probudí, jsou nadšeni, že Veronika stále žije a nemohou se dočkat dalšího společného dne.
Doktor Igor mezitím zjišťuje, že postrádá dvě osoby. Když zjistí, že jde o Veroniku s Eduardem, je šťastný. Veronika se totiž tajně stala objektem jeho pokusu. Lhal jí o blížící se zástavě srdce a zkoumal, zda vědomá smrt změní lidskou touhu žít. Jeho pokus tedy vyšel.
Myšlenka díla:
- Uvědomění smrti a uvědomění života spolu úzce souvisí. Stereotyp a jednotvárnost člověka ubíjí, a aby byl duševně zdravý, musí žít tak, jako by byl jeho den poslední. Měl svůj život věnovat věcem, kterého naplňují – tedy svým snům, vášním a přáním, a ne, že pro jiné svůj sen opustí, tak jako to udělali Eduard s Veronikou.
