Alchymista – rozbor díla k maturitě (6)

 

  Kniha: Alchymista

  Autor: Paulo Coelho

  Přidal(a): Mand

 

 

Autor: Paulo Coelho (narozen 1947)

• textař, dramatik, novinář, scénárista
• v mládí si zahrával s drogami
• celosvětovou slávu mu přineslo dílo Alchymista
• 1996-jmenován zvláštním poradcem UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami
• je držitelem ocenění – Crystal Award, získal rytířský řád umění a literatury, a další

Další díla:

• Poutník-Mágův deník, Pátá hora, Čarodějka v Portobella, Vítěz je sám

 

Jak život souvisí s dílem (okolnosti vzniku):

• Ke vzniku tohoto díla přispěla v tehdejší době vnitropolitická situace v Brazílii s velkými sociálními problémy ale i dlouholetá tradice spiritismu a magie. Pohádkové vyprávění o cestě za pokladem vychází z příběhu ze sbírky Tisíc a jedna noc a je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu poznáním posvátnosti světa.
• Tento autor patřil do stylu, jenž se nazývá Magický realismus. Je založen na magickém a mytologickém výkladu skutečnosti, ovlivněn tradicemi příslušné kulturní oblasti. Od 50. let se používá ve vztahu k tzv. hispanoamerické literatuře (= španělsky psaná lite. na území Ameriky). V knihách se prolíná mystické vesmírno s každodenností tragédie s komičností, smyšlenka s realitou, život se smrtí.

 

Rozbor díla: Alchymista

Výrazová forma:

• próza

Literární druh:

• epika

Literární žánr:

• psychologický román (filozofický, symbolický)

Doba vzniku:

• konec 20. až 21. stol.

 

Vliv díla:

• Tato kniha se stala největším brazilským bestsellerem všech dob.

 

Hlavní myšlenka:

• Každý člověk má svůj Osobní příběh. V životě potkáváme lidi, kteří hrají nějakou roli, i když nechápeme, proč se dostali do našeho života, jsou důležití. Nemusíme chápat proč. Někdy je lepší se neptat, proč se staly. Později pochopíme, že některé „špatné věci“ nám zachránily život.

 

Kompozice:

• Román je psán chronologicky, vyskytují se řady vzpomínek na rodný kraj a na dobrodružství, která prožil(retrospektiva). V knize jsou použity jednoduché věty. Text je členěn do odstavců a kapitol. Kniha  obsahuje  prolog, epilog a je členěna 1. a 2. část.

 

Jazyk a styl:

• Spisovný, střídá se er-forma(vyprávění vypravěče) s ich-formou(roli vypravěče plní Santiago). Jazyk připomíná přirozenou formu běžné řeči. Vyskytují se přirovnání, personifikace, monology, dialogy, metafory, nepřímá řeč, mnoho popisů, zvukomalba, úvahy.

 

Místo děje:

• Španělské Andalusii, ve městě Tarifa, Tanger, v poušti Sahara, u Egypských piramid

 

Hlavní postavy:

• SANTIAGO – pastýř ovcí, vzdělaný tím, že čte knihy, věrný, citlivý, odvážný, trpělivý, příběh popisuje jako duševní přeměnu.
• CIKÁNKA – pravdomluvná, poradí Santiagovi s výkladem snů a žádá část pokladu.
• ANGLIČAN – nadšený a zapálený do své práce, chce se stát pravým alchymistou.
• ALCHYMISTA – moudrý průvodce, vzdělaný, spravedlivý
• FÁTIMA – slušná, zdvořilá, věrná arabská dívka, zamilovaná do Santiaga

 

Další formy zpracování:

• přeložen do 34 jazyků, prodáno přes 10 miliónů výtisků
• audiokniha na CD

 

Děj:

Hlavním hrdinou této knihy je pastýř Santiago. Pase své ovce v rodné Andalusii. Po dvě noci se mu zdá stejný sen o zakopaném pokladu v Egyptě.
Vydá se tedy za cikánkou, která mu za desátek pokladu vyloží jeho sen tak, že poklad leží u pyramid. Na náměstí pak potká Sálemského krále, který ho přesvědčí, že musí jít za svým Osobním příběhem. Na pomoc mu dá dva kameny – Urim = ano, Thumim = ne a to vše za desátek jeho stáda.
Santiago se tedy vydána cestu. Jakmile dorazí do Afriky, zloděj mu ukradne všechny peníze z prodaných ovcí. Pak následuje jediný okamžik, kdy Santiago použil Urim a Thumim. Aby si vydělal na další cestu za pokladem, usadí se a pracuje pro sklenáře. Díky Santiagovi oba zbohatnou. Pak Santiago pokračuje na cestě pouští, kde se seznámí s Angličanem, jehož cíl je najít alchymistu, aby ho naučil proměnit olovo ve zlato. Tou dobou vládli v poušti nepokoje, proto spěchal do oázy.
Tam se seznámil a zamiloval do Fátimy. Jedné noci měl vidění, že oázu napadne vojsko, tak to šel oznámit radě starších. Ti mu řekli, že budou v pohotovosti, ale jestli se jeho vidění nenaplní, musí zemřít. Potom ho navštívil alchymista a řekl mu, že mu pomůže jít za jeho osobním příběhem, protože zná poušť lépe než on. Cestou ho alchymista naučil sžít se s spouští, mluvit s pouští a díky němu se Santiago proměnil ve vítr, když byli zajati. Když pokračovali v cestě, zastavili se v klášteře, kde alchymista proměnil olovo ve zlato, které potom rozdělil na čtyři kusy – jeden pro mnicha, který jim pomáhal, druhý pro alchymistu, třetí pro Santiaga a čtvrtý také pro Santiaga na zpáteční cestu. Od kláštera už Santiago pokračoval sám. Když došel k pyramidám, začal kopat poklad. Při kopání ho však okradli dva lupiči a před smrtí ho zachránila jen skutečnost, že ho považovali za blázna, když hledá poklad.
Jeden z lupičů se mu vysmál, že přesně na místě, kde kope, se mu kdysi zdál dvakrát stejný sen o pokladu v kostelíku v Andalusii, ale on svůj sen nenásledoval. Santiago tedy pochopí, že poklad na něj čeká doma.
U mnicha si cestou vyzvedl další kousek zlata, došel si pro poklad, cikánce dal desátek a vrátil se za Fátimou do oázy.

 

Ukázka:

• Předchozí děj: Španělský pastevec ovcí Santiago se vydá do Afriky hledat poklad. Realizuje svůj sen, neboli píše svůj Osobní příběh, jak se to v knize nazývá.

Další dva dny jeli mlčky dál. Alchymista byl teď mnohem opatrnější, protože se blížili k oblasti nejprudších bojů. A chlapec se snažil naslouchat svému srdci.

S tím srdcem byla potíž: dřív bylo pořád na odchodu, a teď chtělo stůj co stůj dojít. Někdy celé hodiny vyprávělo teskné příběhy, jindy je tak dojal východ slunce v poušti, že Santiago Stěží potlačil Slzy. To srdce tlouklo rychleji, když k němu promlouvalo o pokladu, a zase zpomalilo, když jeho oči bloudily na nekonečném pouštním obzoru. Nikdy však nemlčelo, ba ani když Alchymista s chlapcem nepronesli ani slovo.

„Proč mám naslouchat svému srdci?“ zeptal se Santiago, když se toho dne utábořili.

„Protože tam, kde bude tvé srdce, bude i tvůj poklad.“

„Moje srdce je neklidné,“ pokračoval Santiago. „Má sny, dojímá se a je zamilované do ženy z pouště. Pořád po mně něco chce a často mi v noci nedá spát, když na ni myslím.“

„Tak je to dobře. Tvoje srdce žije. Poslouchej dál, co ti chce povědět.“

V následujících třech dnech minuli několik bojovníků a další zahlédli na obzoru. Santiagovo srdce začalo mluvit o strachu. Vykládalo příběhy, které slyšelo od Duše světa, příběhy mužů, kteří se vypravili hledat svůj poklad a nikdy ho nenašli. Postrašilo ho pomyšlením, že i jemu by se to mohlo stát, nebo že by mohl zemřít v poušti. Podruhé mu tvrdilo, že už mu stačí láska a hodně zlaťáků.

„Mám zrádné srdce,“ řekl Alchymistovi, když se zastavili, aby dopřáli koním chvilku odpočinku. „Nechce, abych jel dál.“

„To je dobře,“ odpověděl Alchymista. „Dokazuje to, že tvé srdce žije. Strach vyměnit vše, čeho jsme dosáhli, za pouhý sen, je docela přirozený.“

„Proč tedy mám svému srdci naslouchat?“

„Protože se ti nikdy nepodaří je umlčet. A i kdybys dělal, že neposloucháš, co ti říká, bude ti v prsou ustavičně opakovat, co si myslí o životě a o světě.“

„I kdyby bylo zrádné?“

„Zrada je rána, kterou nečekáme. Budeš-li své srdce dobře znát, nikdy k tornu nedojde. Protože budeš znát jeho sny a jeho přání a budeš vědět, co s nimi.

Svému srdci nikdo neunikne.Proto je lepší poslouchat, co říká, aby nikdy nedošlo k ráně, kterou nečekáš.“