Zahradní slavnost - rozbor díla (3)

rozbor-díla

Kniha: Zahradní slavnost

Přidal(a): Sofie

Václav Havel (1936-2011)

Vrcholný politik, spisovatel a dramatik, Václav Havel, získal po násilném přerušení studia vysoké školy práci technika v Divadle Na zábradlí. Roku 1959 napsal svou první divadelní hru, Rodinný večer, kterou následoval právě zahradní slavností. Divadlo Na zábradlí jeho hry uvedlo a po jejich úspěchu se stal asistentem režie v Městských divadlech pražských. Dálkově poté vystudoval divadelní fakultu a stal se dramaturgem Divadla na Zábradlí. Svou práci následoval primárně úvahami, než se začal plně soustředit na svou politickou kariéru.

Literárně-historický kontext

Historické období
- Po druhé světové válce se Československo ocitlo pod vlivem Sovětského svazu a v roce 1948 došlo k převzetí moci komunistickou stranou. V 50. letech probíhaly politické procesy a represe, ale v 60. letech došlo k určitému uvolnění. To umožnilo vznik a publikaci děl, která by byla dříve zakázána. Toto uvolnění předcházelo Pražskému jaru v roce 1968.
- Havel toto drama tedy napsal v období Československé socialistické republiky, v období, které bylo velmi dynamické a plné změn.
Literatura
- Po napsání díla Zahradní slavnost musela být vytvořena samostatná česká kategorie dramat, takz. absurdní drama. Původně se tento žánr zrodil ve Francii na přelomu 40. a 50. let 20. století z pera Samuella Becketta a Eugéna Lonesca. Havlovy dramata se poté spojují s dramaty Slawomira Mrozka a jsou pokládány za východoevropskou iteraci. Žánr tedy vznikl krátce po konci druhé světové války.
- Napsáno 5 let před Pražským jarem -> obecně se v jeho dílech vyskytují jeho politická přesvědčení, což Havel, jakožto hlasitý kritik tehdejšího systému využíval k názorové ventilaci.
- Dalšími významnými autory tohoto období byli například: Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Milan Kundera a Ota Pavel.

Rozbor: Zahradní slavnost (1963)

Drama, epické – silně monologově tažené

Charakteristika tématu:

Příběh o Hugovi Pludkovi, který v průběhu jednoho večera projde velkou osobnostní změnou. Začíná jako mladý kluk z maloměstské střední třídy a končí jako ředitel likvidačního úřadu, poté dostává za úkol zlikvidovat likvidační úřad a vybudovat jinou instituci.

Smysl díla:

Dílo je z velké většiny pouze sbírka velmi dlouhých monologů, i když většina lidí se ani navzájem neposlouchá. Všichni konstruují prázdné proslovy a čekají za ně ocenění. Rodina Pludkových nejprve tuto intelektuální buržoazii odsuzuje, ale později se jim stejně líbí Hugův monolog. Sami jsou však velmi povrchní a falešně intelektuální, kdy neustále vtahují do pouček zvláštní poznatky o Japonsku a spoustu dalších. Neustále se také musí opakovat, protože ten kdo vede dlouhý monolog, nenechá nikoho jiného mluvit.
Dílo je tedy kritikou a groteskním vyobrazením věcně řečnící buržoazní a politické třídy, která je hypokritická a nikdy nic hmotného nedělá.

Postavy

V prvním dějství je nám představena rodina Pludkova, kde figuruje Hugo, jeho bratr Petr, otec Oldřich a matka Božena. Oba rodiče jsou velmi mluvní, což se dá aplikovat prakticky na všechny postavy příběhu. Opakovaně shazují Petra, kterého pokládají za příliš intelektuálního. Petr poté najde komfort ve své snoubence Amálce, která slouží jako přinašečka vzkazů. Na zahradní slavnosti Hugo potká neskutečně mluvnou dvojici Tajemníka a Tajemnici, které v množství prázdných monologů překoná snad jen Plzák, který je zahajovačem. Nakonec ještě potkáme ředitele, který je vcelku submisivní a nechá se Hugovým řečněním zcela pohltit.
Charakteristika Huga Pludka: Jakožto hlavní postava je s námi po celou dobu textu, avšak je pro mne těžké o něm moc říct. Ze začátku je prchlivý, pouze přikyvuje či kroutí hlavou na otázky rodičů. Na zahradní slavnosti poté dostane možnost poslouchat tajemníka, tajemnici a Plzáka, přičemž se jejich komunikačnímu stylu velmi rychle uzpůsobí. Působí tedy jako chytrý, schopný a lehce podlézavý muž, který se dokáže v každé situaci adaptovat a získat z ní co nejvíce. Na druhou stranu, vypadá, že sám žádné takové situace nevyhledává, a nejraději by hrál sám proti sobě šachy.

Časoprostor literárního díla:

V díle najdeme pouze tři lokace, domov Pludkových, zahradní slavnost a ředitelovu pracovnu. Děj se odehrává v průběhu jednoho večera, někdy v časech Československé socialistické republiky.

Děj (obsah) díla:

Příběh se točí okolo mladého muže jménem Hugo Pludek, který se díky své schopnosti ovládat prázdné fráze dostává na společenský vrchol.

Příběh začíná tím, že Hugo, syn středostavovské rodiny, je rodiči vyslán na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, aby se zde setkal s vlivným Františkem Kalabisem. Místo toho se však ocitá v sérii absurdních situací, kde všichni funkcionáři mluví formálním a bezobsažným jazykem. Hugo si rychle osvojí tento způsob komunikace a postupuje na společenském žebříčku, až se nakonec stane předsedou nově vytvořené Ústřední komise pro zahajování a likvidování.

Důsledkem jeho vzestupu je ztráta vlastní identity. Když se vrátí domů, jeho vlastní rodiče ho nepoznávají. Hra kritizuje byrokratický systém a prázdné fráze, které slouží k udržení konformity s vládnoucím režimem.

Kritika/reakce na dílo:

Hra byla poprvé uvedena v Divadle Na zábradlí v prosinci 1963 a rychle si získala pozornost díky své otevřené kritice společnosti.
Dílo patří k jeho rané tvorbě, napsal ho čerstvě po utnutí studií. Je to však jeho nejvýznamnější dílo, ve kterém se mu nejlépe povedlo vystihnout jeho přesvědčení o nesmyslnosti přehnané byrokracie. Tento motiv se přenáší většinou jeho děl, skrz která rezonuje jeho zklamání a nespokojenost s aktuálním politickým systémem.

Vlastní hodnocení:

Toto dílo bylo zcela jedinečné, a tím myslím, že u žádné jiné četby jsem nestrávila většinu času s hlavou v dlaních a vytřeštěnýma očima. Bylo to velmi zvláštní, monology skutečně nesmyslné. Na druhou stranu, právě ta absolutní absurdita mě držela při čtení.
Ve výsledku mě to i docela bavilo, ale rozhodně mám po dočtení smíšené pocity. Podobnou četbu si opravdu znovu nevyberu, ale byl to zajímavý zážitek.