Zahradní slavnost – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Zahradní slavnost

Autor: Václav Havel

Přidal(a): Nicks

 

 

 

Václav Havel – Zahradní slavnost

– dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a politik

– devátý a poslední prezident Československa (1989–1992) a prvním prezident České republiky (1993–2003)

-v 60. letech 20. století působil v Divadle Na zábradlí, kde jej proslavily hry Zahradní slavnost (1963) ——toto představení se stalo výraznou součástí obrodné tendence v československé společnosti 60. let, Vyrozumění (1965)

-v divadle Na zábradlí pracoval zprvu jako jevištní technik, později jako dramaturg a nakonec, jako asistent režie

-v době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy —-zákaz publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu

-vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77

-psal eseje, například Moc bezmocných (1978)

-po vypuknutí Sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum

jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem

v esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence

-věnoval také experimentální poezii; sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech

 

Díla:

Zahradní slavnost

Audience

Vernisáž

Protest

Largo desolato – hra,hl. postava disidentský filosof, problematika omezování individua tajnou policií i přáteli

Pokoušení

Asanace

Ztížená možnost soustředění

Rodinný večer

Žebrácká opera

Horský hotel

Zítra to spustíme

Anděl strážný

Motýl na anténě

Vernisáž

Protest

Chyba

Odcházení(2008)

 

Typické znaky her:

-obraz krize lidské identity prostřednictvím modelových konstrukcí mechanismů moci

nepřítomnost psychologizace postav, kladného hrdiny, šťastného konce

-jazyk používán, jak nástroj nedorozumění a odcizení

-jazyk – řeč postavy je deformovaná a přizpůsobována politickému profilu „hrdiny“

-lidé nemluví normálně, jejich slovní zásoba je až hrůzná a komická, lidé se ipřes ohromnou lavinu frázi nejsou schopni domluvit

-řeč je obrazem odcizení, dehumanizace společnosti

-fráze, frazeologismy, slogany, přísloví, rčení, jazykové hříčky, groteskní humor

– inspirace triviálními každodenními situacemi, v nichž je člověk popisován, jako bytost, která ztratila základní lidské jistoty

lidé, kterým se v životě cosi hroutí a jejich život je podřízen zjednodušenému a odlidštěnému schématu

-konverzace se týká banalit, až stupidně se žvaní a některé postavy jsou představovány až v trapném světle jejich přihlouplosti a omezenosti

 

Zahradní slavnost(1963)

-prvotina

-hra o 4 dějstvích, komedie

-obraz totalitního režimu v Československu 60.let – karikatura totalitní společnosti

-zákl. téma obsaženo v metafoře nedohrané šachové partie —- vztah mezi odcizeným systémem a člověkem ztrácejícím svou totožnost

ústřední postava Hugo Pludek – který dosahuje společenského vzestupu pomocí dokonalého ovládnutí obsahově prázdných frází, svět a život je pro něj šachovou partii

-„ANTIHRDINA“ usiluje o společenské postavení

-dovede promluvit, každého umluví

-talent pro osvojování si chování a žargon funkcionářů —–jen prázdné fráze, za kterými se schovávají jejich byrokratické a mocenské ambice

-nakonec je vedoucím Likvidačního úřadu pověřen k likvidaci Zahajovačské služby, aby na troskách obou ústavů vybudoval novou instituci  – ÚSTŘEDNÍ KOMISE PRO ZAHAJOVÁNÍ A LIKVIDOVÁNÍ

PODOBENSTVÍ SE ŠACHOVOU PARTIÍna jedné straně úplně vyhrál – splnil veškeré úkoly , ale na druhé straně úplně prohrál —- hrál na obou stranách šachovnice

– tj. že kvůli totálnímu přizpůsobení byrokratickému řádu ZTRATIL SVOU VLASTNÍ IDENTITU, ODCIZIL SE SÁM SOBĚ, DOKONCE ANI JEHO BLÍZCÍ HO NEPOZNÁVAJÍ – postavil svou kariéru na frázích, ve kterých se sám ztrácí

protiklad v jeho bratru Petrovi – černá ovce rodiny, chce studovat mikrobiologii, nosí brýle —intelektuálský vzhled, intelektuál sám o sobě, rodič ho radši před všemi schovávají na půdě nebo ve sklepě, neztrácí své vlastní názory, jde si za svým cílem, nenechává se ovlivňovat, nesnaží se splynout s davem

 

Děj:

Hugo Pludek, syn ze středostavovské rodiny, je rodiči vyslán na zahradní slavnost(kádrovací akce)Likvidačního úřadu, pořádanou Zahajovačskou službou, aby se zde setkal s vlivným Františkem Kalabisem. Hugo zde Kalabise nenajde, místo toho se rozvine sled absurdních situací. Všichni funkcionáři Likvidačního úřadu i Zahajovačské služby hovoří degenerovaným, formálním a bezobsažným jazykem, jak se očekává od jejich role v byrokratickém systému. Hugo si rychle osvojí tento způsob komunikace, jako univerzální dorozumívací techniku, postupuje na společenském žebříčku, přetrumfne zbývající funkcionáře, a nakonec stane v čele nově ustavené Ústřední komise pro zahajování a likvidování. Důsledkem je ztráta vlastní identity. Když Hugo přijde domů, je natolik změněn, že jej vlastní rodiče nepoznávají.

 

-jednoduchý děj, vychází z psycholog. znalosti českého člověka středních vrstev – Oldřich a Božena Pludkovi a jejich syn

-jsou tzv. programově přizpůsobiví, neupozorňují zbytečně na sebe, vyčkávají na vhodnou situaci ke získání lepšího postavení nebo výhod

-Kalabis – vědecký vysoce postavený pracovník—-byrokratický typ, měl pomoci Hugovi ke kariéře (bývalý spolužák otce Huga)

-Plzák – pracovník zahajovačské služby—–byrokratický typ

-KARIKATURA BAROKRATICKÉ SPOLEČNOSTI, kde se pomocí nesmyslů hovoří o nesmyslech, podobenství se situací v Československu, nadčasová platnost – nesmyslnost totalitních režimů, absurdita každodenního života přizpůsobující se vnější moci—–nebezpečí, ohrožení člověka, ztráta lid. identity, projev odlidštěné moci a byrokratických mechanismů

   

Hlavní myšlenka díla

-kritika názorového konformismu, přizpůsobivosti, kariérismu, morálního úpadku společnosti

-karikatura totalitního jazyka

-využívání stupidních přísloví, sloganů, frází, takže jazyk  má opačnou funkci, funkci nedorozumění

   

KOMPOZICE

-cyklický návrat týchž motivů a výstavbových principů (paralelismy)

-opakování gest, slov, scén, banálních frází

-realita —– řetěz absurdních situací, krize lidské komunikace i lidských vztahů

-apoziopeze, nelogismy,

-zvolací věty

   

JAZYK

-nositel dramatického pohybu — jazyk neosobních frází, prázdných slov, tradič. sloganů v ironickém vyznění

-stupidní přísloví a rčení

-degenerovaný funkcionářský jazyk

-konverzace bez obsahu, familiární, až vulgární, ostražitý

-strnulé modely sdělení

-germanismy, slovenština, ruština

-jazyk, jako nástroj díky, kterému dosáhneme společenské prestiže je i jazykem osobní dehumanizace

-plní fci nedorozumění





Další podobné materiály na webu: