Kniha: Zahradní slavnost
Autor: Václav Havel
Přidal(a): Nicks, pope
Václav Havel (1936 – 2011)
- dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a politik
- devátý a poslední prezident Československa (1989–1992) a prvním prezident České republiky (1993–2003)
- v 60. letech 20. století působil v Divadle Na zábradlí, kde jej proslavily hry Zahradní slavnost (1963) ——toto představení se stalo výraznou součástí obrodné tendence v československé společnosti 60. let, Vyrozumění (1965)
- v divadle Na zábradlí pracoval zprvu jako jevištní technik, později jako dramaturg a nakonec, jako asistent režie
- v době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy —-zákaz publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu
- vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77
- psal eseje, například Moc bezmocných (1978)
- po vypuknutí Sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum
- jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem
- v esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence
- věnoval také experimentální poezii; sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech
Díla:
- Zahradní slavnost, Audience, Vernisáž, Protest, Odcházení (2008), Pokoušení, Asanace, Žebrácká opera, Horský hotel, Zítra to spustíme, Anděl strážný, Motýl na anténě, Chyba
- Largo desolato – hra, hl. postava disidentský filosof, problematika omezování individua tajnou policií i přátel
Typické znaky her:
- obraz krize lidské identity prostřednictvím modelových konstrukcí mechanismů moci
- nepřítomnost psychologizace postav, kladného hrdiny, šťastného konce
- jazyk používán, jak nástroj nedorozumění a odcizení
- jazyk – řeč postavy je deformovaná a přizpůsobována politickému profilu „hrdiny“
- lidé nemluví normálně, jejich slovní zásoba je až hrůzná a komická, lidé se ipřes ohromnou lavinu frázi nejsou schopni domluvit
- řeč je obrazem odcizení, dehumanizace společnosti
- fráze, frazeologismy, slogany, přísloví, rčení, jazykové hříčky, groteskní humor
- inspirace triviálními každodenními situacemi, v nichž je člověk popisován, jako bytost, která ztratila základní lidské jistoty
- lidé, kterým se v životě cosi hroutí a jejich život je podřízen zjednodušenému a odlidštěnému schématu
- konverzace se týká banalit, až stupidně se žvaní a některé postavy jsou představovány až v trapném světle jejich přihlouplosti a omezenosti
- Vaňkovka – jednoaktovka ze života disidenta – postava Vaňka, motiv Vaňkovy návštěvy – konfrontován s postavami, které, které se přizpůsobily životu v normalizaci, v hrách Audience, Vernisáž, Protest
Literární a obecně kulturní kontext:
- světové absurdní drama – vzniká ve Francii ve 2. pol. 20. stol. Souvisí s filozofií existencialismu – snaha zachytit realitu jako nesmyslnou, oslabení dějovosti, kompozice založená na nesmyslném opakování replik i scén, vyjádření neschopnosti postav komunikovat
Zástupci:
- Samuel Beckett (Čekání na Godota)
- Eugene Ionesco
Zahradní slavnost (1963)
- Literární druh: Drama (divadelní hra určena k předvádění na jevišti)
- Literární žánr: Absurdní drama – komedie
- Literární forma: Próza (text psaný do odstavců a kapitol)
Hlavní znaky
- Absurdní divadlo s jednoduchým dějem, v centru pozornosti politická fráze
- Karikatura obrazu totalitní společnosti v Československu 60. let
Téma, motiv
- metafora nedohrané šachové partie
- Hugo prochází dramatem – život = nedohraná partie
- Na jedné straně úplně vyhrál – splnil veškeré úkoly , ale na druhé straně úplně prohrál -> hrál na obou stranách šachovnice
- Vztah mezi odcizeným systémem a člověkem ztrácejícím svou totožnost (kvůli totálnímu přizpůsobení byrokratickému řádu)
- ZTRATIL SVOU VLASTNÍ IDENTITU, ODCIZIL SE SÁM SOBĚ, DOKONCE ANI JEHO BLÍZCÍ HO NEPOZNÁVAJÍ – postavil svou kariéru na frázích, ve kterých se sám ztrácí
- Protiklad v jeho bratru Petrovi – černá ovce rodiny, chce studovat mikrobiologii, nosí brýle -> intelektuálský vzhled, intelektuál sám o sobě, rodič ho radši před všemi schovávají na půdě nebo ve sklepě, neztrácí své vlastní názory, jde si za svým cílem, nenechává se ovlivňovat, nesnaží se splynout s davem
Hlavní myšlenka díla
- Kritika názorového konformismu, přizpůsobivosti, kariérismu, morálního úpadku společnosti
- Využívání stupidních přísloví, sloganů, frází, takže jazyk má opačnou funkci, funkci nedorozumění
- KARIKATURA BAROKRATICKÉ SPOLEČNOSTI, kde se pomocí nesmyslů hovoří o nesmyslech, podobenství se situací v Československu, nadčasová platnost – nesmyslnost totalitních režimů, absurdita každodenního života přizpůsobující se vnější moci -> nebezpečí, ohrožení člověka, ztráta lid. identity, projev odlidštěné moci a byrokratických mechanismů
Kompozice
- hra o 4 dějstvích
- jednoduchý děj, vychází z psychologické znalosti českého člověka středních vrstev
- cyklický návrat týchž motivů a výstavbových principů (paralelismy)
- opakování gest, slov, scén, banálních frází
- realita —– řetěz absurdních situací, krize lidské komunikace i lidských vztahů
- apoziopeze, nelogismy, zvolací věty
Jazyk
- Nesmysly o nesmyslech, využity výroky a slogany z kulturního povědomí – přísloví, rčení a tradiční slogany v ironickém vyznění
- Vršení a opakování nicneříkajících frází – dobový degenerovaný funkcionářský jazyk – karikatura totalitního jazyka
- Jazyk, jako nástroj díky, kterému dosáhneme společenské prestiže je i jazykem osobní dehumanizace
- Konverzace bez obsahu, familiární, až vulgární, ostražitý, strnulé modely sdělení
- Jazyk plní opačnou funkci – lidé se nemohou dorozumět
- Obsahuje germanismy, slovenština, ruština, bezobsažné myšlenky
- nositel dramatického pohybu –> jazyk neosobních frází, prázdných slov
Hlavní postavy
- Hugo Pludek
- ústřední postava, d
- syn, který žije dle vzoru rodičů, až je překoná a ztratí svou identitu
- „ANTIHRDINA“ usiluje o společenské postavení – toho dosahuje pomocí dokonalého ovládnutí obsahově prázdných frází, svět a život je pro něj šachovou partii
- dovede promluvit, každého umluví, talent pro osvojování si chování a žargon funkcionářů -> jen prázdné fráze, za kterými se schovávají jejich byrokratické a mocenské ambice
- nakonec je vedoucím Likvidačního úřadu pověřen k likvidaci Zahajovačské služby, aby na troskách obou ústavů vybudoval novou instituci – ÚSTŘEDNÍ KOMISE PRO ZAHAJOVÁNÍ A LIKVIDOVÁNÍ
- Manželé Oldřich a Božena Pludkovi – přizpůsobivost, do ničeho se neplést – typická rodina střední vrstvy, nijak se neprojevovat – neupozorňují zbytečně na sebe, využít vše pro svůj prospěch
- Petr Pludek, syn – černá ovce a ostuda rodiny
- Funkcionáři – postavy s mocí rozhodovat, ředitel, tajemník – karikatury variant společenské přizpůsobivosti
- Plzák – pracovník Zahajovačské služby, byrokratický typ
- Kalabis – tajemný muž v pozadí, vědecký vysoce postavený pracovník – byrokratický typ, měl pomoci Hugovi ke kariéře (bývalý spolužák otce Huga)
Časoprostor
- Čas: počátek 60. let (totalitní režim)
- Místo: Československo
Děj:
Hugo Pludek, syn ze středostavovské rodiny, je rodiči vyslán na zahradní slavnost (kádrovací akce)Likvidačního úřadu, pořádanou Zahajovačskou službou, aby se zde setkal s vlivným Františkem Kalabisem. Hugo zde Kalabise nenajde, místo toho se rozvine sled absurdních situací. Všichni funkcionáři Likvidačního úřadu i Zahajovačské služby hovoří degenerovaným, formálním a bezobsažným jazykem, jak se očekává od jejich role v byrokratickém systému. Hugo si rychle osvojí tento způsob komunikace, jako univerzální dorozumívací techniku, postupuje na společenském žebříčku, přetrumfne zbývající funkcionáře, a nakonec stane v čele nově ustavené Ústřední komise pro zahajování a likvidování. Důsledkem je ztráta vlastní identity. Když Hugo přijde domů, je natolik změněn, že jej vlastní rodiče nepoznávají.
