Zločin a trest – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Zločin a trest

Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Přidal(a): Mimi2

 

 

 

 

1) Osobnost autora

Ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roce 1821 v Moskvě, v rodině lékaře. Vystudoval vojenské technické učiliště, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michila Vasiljeviče Petrašovského. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této skupiny odsouzen vojenským soudem k trestu smrti.

Těsně před popravou jim byl trest změněn na nucené práce na Sibiři . Zde strávil Dostojevskij deset let, první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně, trpěl epilepsií. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností.

Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde se mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví s příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal přízeň a úctu cara. Stále ho však pronásledovala carská policie.

K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojovského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaným individualismem. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861-63 časopis Čas / Vremja/ a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů.

Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Viděl kolem sebe víc hrůzy než lásky, více anarchie než řádu. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností, lidé ho obviňovali a litovali zároveň. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidé ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Fjodor Michajlovič Dostojevskij zemřel v roce 1881.

Mezi jeho nejznámější díla patří Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest, Idiot Idiot, Bratři Karamazovovi atd.

 

2) Druh, žánr

Druh – próza

Žánr – psychologický román ( i filosofický)

 

3) Kritické ohlasy

– žádné

 

4) Téma

Příběh loupežné vraždy studenta Raskolnikova, který zabije lichvářku a její sestru, Raskolnikovo uvažování a myšlení.

 

5) Prostředí, doba

Prostředí – Petrohrad, na závěr Sibiř

Doba – 2. polovina 19. století

 

6) Stručný děj

Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Rodion Raskolnikov je z finančních důvodů donucen přerušit studium práv na univerzitě. Aby byl z čeho živ, zastavuje cenné věci u staré, lakomé lichvářky. Raskolnikov upadá často do melancholických stavů, kdy leží zavřený ve své těsné komůrce na divanu a přemýšlí. Vytvoří si svou teorii o jakémsi “právu na zločin”. To znamená, že lidé “výjimeční” by mohli beztrestně páchat zločiny. A tu ho napadne, zda by nezbylo ku prospěchu zabít hluchou, starou, sobeckou lichvářku, veš, co trápí své okolí. Vždyť by tím vlastně pomohl mnoha lidem, její peníze by zčásti daroval sestře a matce, zbytkem by si zaplatil studia a pak by byl lidem prospěšný. Zabrán do svých myšlenek začne plánovat jak onu stařenu zabít. Ovšem ještě si není zcela psychicky jist, a tak se vydává na obhlídku terénu. Zkusí si vraždu bez vraždy. Jde k lichvářce a pečlivě si prohlédne její byt. Když se ale vrací domů, shodou náhod se dozví, kdy bude lichvářka v bytě sama. Vyslechne také rozhovor dvou studentů o tom, že by jeden z nich měl sto chutí onu babu zabít. Jestě ten večer se v hospodě setká s Marmeladovem, alkoholikem se čtyřmi dětmi a ženou souchotinářkou. Ten mu vypráví svůj životní osud i to, že on sám není schopen uživit svou rodinu, protože všechny peníze propije. Děti mají hlad, aby měli peníze, musí se nejstarší dcera Soňa živit prostitucí.

Druhý den Raskolnikov chladnokrevně zabije sekerou lichvářku a poté i její sestru Lizavetu, která se vrátila domů dřív, než předpokládal. Sebere nějaké zástavy, měšec s penězi a vrací se domů. Vše mu hrálo do noty, nikdo ho neviděl ani před činem, ani po činu.

Den po vraždě je předvolán na komisařství. Tam zjistí, že šlo jen o upomínku o neplacení nájmu. Avšak při zmínce o vraždě Raskolnikov omdlévá.
Několik dní leží v horečkách a blouzní, Razumichin se o něho stará. K jeho starostem se přidá matka se sestrou, které přijely do Petrohradu. O sestřinu ruku mají zájem Lužin a Svidrigajlov, ani jednoho Rodion neschvaluje.

Blouznivě se potácí po Petrohradu, vede zoufalé monology, tíží ho svědomí, poznává, že není schopen nést břímě zločinu. Mnohokrát zvažuje možnost sebevraždy.

Při jedné z dlouhých, bezduchých procházek narazí na Marmeladova, kterého udupal kůň. Dá ho přenést domů a dá peníze jeho ženě na pohřeb. Tam se setkává se Soňou a vyvolí si ji jako osobu, které svěří své tíživé tajemství. Zároveň vlivem okolností jsou Lužin i Svidrigajlov Duňou odmítnuti. Svidrigajlov se zastřelí.

Soňa domlouvá Raskolnikovovi, ať se udá a slibuje mu, že s ním zůstane, ať půjde kamkoli. Ten o tom nechce slyšet. Když k němu domů ale přijde Porfirij (již několikrát předtím se setkali) a sdělí mu, že ví, že Raskolnikov je vinen, Rodion se po dlouhém přemýšlení rozhodne přiznat.

Raskolnikov je odsouzen k osmi letům nucených prací na Sibiři.
V epilogu se dozvídáme, že Soňa jela opravdu s ním. Každý den ho navštěvovala ve vězení, a pak psala dopisy o jeho stavu Duně a Razumichinovi, kteří se vzali. Raskolnikov se stává zamlklým a nevrlým vůči Soně. Avšak při Sonině návštěvní absenci, za kterou mohla nemoc, Raskolnikov zjišťuje, že ji potřebuje, že ji má rád.

 

7) Charakteristika hlavních postav

Rodion Romanovič Raskolnokov – typický příklad člověka, který žil dlouho v bídných podmínkách a jedinou společností mu byla jeho vlastní hlava. Není divu, že se v ní vyvinula teorie jakéhosi „ zločinu vyvolených“. Byl hrdý až povýšený, náladový až chmurný, člověk se sklony k hlubokým melancholiím.

 

Dmitrij Prokofjič Razumichin – Rodionův starý přítel z univerzity, typická postava dobráka. Je upřímný, prostý, inteligentní a praktický člověk.  Bývalý spolužák a věrný kamarád navzdory Raskolnikovo komplikované povaze. Rodionově sestře vyzná lásku…

 

Pulcherija Alexandrovna Raskolnikovová – Rodionova matka, která ho miluje bezmeznou láskou, zaslepuje ji to ve vnímání skutečnosti, je nejistá a často zmatkuje. Je starostlivá a je to typická ruská venkovská žena.

 

Avdoťja Romanovna Raskolnikovová ( Duňa) – Rodionova sestra, krásná mladá slečna se spoustou nápadníků, je vůči svému bratrovi naprosto oddaná a podstoupí všechno ( i svazek bez lásky), aby jej zabezpečila. Je hrdá, dobrosrdečná, obětavá.

 

Petr Petrovič Lužin – jednostranná postava, má zájem o manželství s Duňou, je namyšlený, egoistický. Prioritou je pro něj honba za kariérou. Je to prospěchář a intrikář.

 

Sofja Semjonovna Marmeladovová ( Soňa) – jediná postava, která má největší vliv na Rodina, je hodná a nesobecká, její rodina byla chudá, a tak se živila jako prostitutka. Je nesmělá, nesobecká, obětavá, oddaná, soucitná.

 

Arkádij Ivanovič Svidrigajlov – bohatý prostopášník

 

Porfirij Petrovič – inteligentní, důvtipný policista ( respektive vyšetřující soudce), mnohomluvný praktický požitkář

 

8) Kompozice

Kompozice – chronologická

 

9) Jazyk

Jazyk – spisovný

 

10) Vlastní názor

Tato kniha je velice čtivá. Je dobře napsaná, poutavá i dramatická. Jedná se o realistické dílo. Občas se u některých dialogů dá předpovědět, co se stane, ale i tak je to velmi poutavé. Některé pasáže si čtete pořád dokola, občas proto, že jim nerozumíte, občas i proto, že se jich nemůžete nabažit. V tomto psychologickém románu je kriminální zápletka, ale je pouze jakýmsi stavebním prvkem, protože hlavním tématem je obraz psychiky člověka – Raskolnikovova. Kniha má velice rychlý spád a dramatičnost, rozebírá se zde duševní krize člověka, nutí nás to k zamyšlení – jsou zde vnitřní monology. Autor  také čerpal ze svých zkušeností z vězení. Tuto knížku doporučuji úplně každému, protože je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.





Další podobné materiály na webu: