![]()
Edgar Allan Poe (1809 – 1849) byl americký romantický básník, prozaik a literární teoretik, jehož poezie se vyznačuje hlubokou melancholií, hudebností a promyšlenou strukturou. Lyrický subjekt v jeho básních často sdílí s reálným autorem mnoho společných znaků, jako je vnitřní rozpolcenost, těžký život, smutek, deprese, hledání smyslu života a smrti, obdiv k antice a především ztráta milovaných žen. Poe však netvořil na základě náhlé inspirace; každou báseň důkladně promýšlel s cílem vzbudit u čtenáře předem určený dojem, přičemž hranice mezi autentickým prožitkem a literární fikcí zůstává často záměrně nejasná.
Život a inspirace Edgara Allana Poa
- Narodil se v Bostonu do rodiny kočovných herců, ale brzy osiřel a ujal se ho obchodník John Allan, se kterým měl později velmi napjaté vztahy.
- Jeho život byl poznamenán těžkostmi, vnitřní rozpolceností a sklony k depresím, což se výrazně odrazilo v povaze lyrického subjektu jeho děl.
- Během života zažil ztrátu několika milovaných žen, což se stalo ústředním a neustále se vracejícím motivem jeho poezie.
- Oženil se se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemmovou, jejíž předčasná smrt na tuberkulózu ho hluboce zasáhla a inspirovala mnoho jeho básní.
- Poe se často potýkal s existenčními a finančními problémy, které prohlubovaly jeho závislost na alkoholu.
- Pracoval jako redaktor v několika literárních časopisech, kde proslul jako nekompromisní, bystrý a obávaný literární kritik.
- Zemřel za dosud nevyjasněných okolností v Baltimoru ve věku pouhých 40 let.
Charakteristika a vlastnosti lyrického subjektu
- Lyrický subjekt je často bezejmenný, což umocňuje pocit tajemství (nikde není zmíněno, že by nesl autorovo jméno, jako je tomu např. u Máchy v Máji).
- Vyznačuje se silnou individualizací, jedná se o výjimečného a hluboce cítícího člověka.
- Postava je reálná, ale obsahuje prvky hyperbolizace, jako je například život v hrobce s mrtvou Annabel-Lee.
- Jedná se o plastickou postavu, která prochází vývojem a kolísá mezi zoufalstvím a smířením se s vlastním osudem.
- V průběhu básní i celých sbírek se vyvíjí jeho vztah k milovaným ženám i k náboženství.
- Je poznamenán mnoha nešťastnými vztahy, z nichž každý nějak pozměnil jeho pohled na svět.
- Život se mu zdá plný marnosti, přesto se v některých básních projevuje, že nežije zcela bez naděje.
- Láska je pro něj vždy tím nejdůležitějším; v zoufalství nad její smrtí přestává řešit otázky dobra a zla a hledá jen útěchu v zármutku.
- Často myšlenkově kolísá mezi vírou v Boha a pohanskou mytologií.
- V básni Ulalum využívá postavu Psyche jako prostředek k převedení vnitřního monologu na dialog, kdy lyrický subjekt oslovuje svou zosobněnou duši.
- Lyrický subjekt vyjadřuje pocity reálného autora, ale někdy i implikovaného autora, který je bez znalosti Poeova života od reálného k nerozeznání.
Nejvýznamnější básnická a prozaická díla
Poezie
- Havran (1845) – Nejslavnější Poeova báseň, kde vystupuje fantaskní a symbolická postava havrana (v originále krkavce) jako antagonista připomínající věčně trvající bolestné vzpomínky na Lenoru opakováním slova Nikdy víc.
- Annabel Lee (1849) – Báseň o dokonalé lásce, kterou zničí závistiví nebeští andělé; lyrický subjekt zde hyperbolizovaně přebývá v hrobce se svou mrtvou milou.
- Ulalume (1847) – Báseň, ve které lyrický subjekt vede dialog se svou zosobněnou duší (Psyche) a bloudí temnou, melancholickou krajinou.
- Lenora (1843) – Báseň oplakávající smrt mladé dívky, pravděpodobně obraz Poeovy manželky Virginie, ačkoliv ta zemřela až po vydání díla.
- Israfel (1831) – Báseň o archandělovi z Koránu, který dokonale hraje na lyru a je symbolem krásy a básnického umění.
- Svatební balada (1837) – Výjimečná báseň, ve které pozici lyrického subjektu zaujímá žena (nevěsta).
- Sloky Heleně (1831) – Oslavná báseň věnovaná Jane Stith Stanardové, básníkově pozdější snoubence.
Próza a povídky
- Jáma a kyvadlo (1842) – Slavná hororová povídka z prostředí španělské inkvizice zkoumající extrémní psychologii strachu a beznaděje.
- Vraždy v ulici Morgue (1841) – Dílo považované za první moderní detektivní povídku s postavou geniálního analytického detektiva C. Augusta Dupina.
- Zánik domu Usherů (1839) – Gotická povídka o šílenství, nemoci a nevyhnutelné zkáze jednoho starobylého rodu.
Motiv ženy v Poeově poezii
- Postava ženy se objevuje téměř ve všech Poeových básních a je většinou objektem básníkova zbožňování nebo obdivu.
- Ženy se v básních obvykle neúčastní děje, nevyjadřují své pocity či názory a nijak se nevyvíjejí.
- Většinou se jedná o mrtvé ženy, s výjimkou básně Svatební balada, kde nevěsta zaujímá pozici lyrického subjektu (implikovaný autor).
- Ženské postavy jsou výrazně idealizované, vždy kladné a často až hyperbolizované.
- Téměř všechny ženy v básních jsou inspirované skutečnými ženami z básníkova života, ať už to byly ženy, které miloval (jeho manželka apod.), nebo jeho přítelkyně.
- Výjimku tvoří báseň Matce, která je věnována jeho tetě a zároveň tchyni, a báseň Hymnus, jež je věnována Panně Marii.
- Charakteristika žen je většinou přímá a prováděná srovnáním, méně často pak nepřímá.
Symbolika jmen v básních
- Poe často používá přezdívková jména, s výjimkou Heleny z básně Helena, což byla reálná Sarah Helen Whitmanová.
- Jména Lenora (Leonora) a Annabel-Lee odkazují na Virginii, básníkovu milovanou manželku.
- Jméno Annie představuje Nancy Richmondovou, druhou velkou básníkovu lásku.
- Jméno Helena z básně Sloky Heleně odkazuje na Jane Stith Stanardovou, básníkovu pozdější snoubenku.
- Básník také používá zkratky reálných jmen, například F. S. S. O. D. pro Frances S. Osgoodovou a L. S. pro Marii Louise Shewovou (obě byly básníkovy přítelkyně).
- Velmi častá a typická jsou eufonická (libozvučná) jména, jako je Eulálie, Annabel-Lee nebo Eleonora.
Nadpřirozené bytosti a andělé
- Andělé v Poeově poezii vystupují jako nadpřirozené postavy, které mohou být dobré i zlé (nebeští andělé i pekelní démoni).
- Slouží často ke kontrastu, například Očarovaný palác obývají dobří andělé, zatímco Země snů je cesta, kudy chodí jen zlí andělé.
- I nebeští andělé mohou být zápornými postavami, jako v básni Annabel-Lee, kde jsou individualizovaní jako závistiví a nechají dívku zemřít.
- Většinou jde o vedlejší, symbolické a málo charakterizované postavy, které se nijak nevyvíjejí.
- Výjimkou je archanděl Israfel, hlavní kladná postava stejnojmenné básně, inspirovaná Koránem, která dokonale hraje na lyru a symbolizuje krásu a básnické umění.
- Ostatní nadpřirozené postavy jsou většinou záporné a symbolické, jako Červ Dobyvatel symbolizující zánik, pomíjivost a strašlivou zkázu člověka, nebo personifikované skutečnosti jako Smrt, Noc a Stín.
Související autoři
Americký romantismus a gotický román
Nathaniel Hawthorne
- Americký spisovatel, jehož díla se rovněž zaměřují na temné stránky lidské psychiky, hřích a vinu.
- Autor slavného psychologického románu Šarlatové písmeno.
Herman Melville
- Představitel amerického romantismu, který ve svých dílech zkoumal posedlost a temné síly přírody.
- Jeho nejznámějším dílem je monumentální román Bílá velryba (Moby Dick).
- Francouzský prokletý básník, který Edgara Allana Poa hluboce obdivoval a překládal jeho díla do francouzštiny.
- Sdílel s Poem fascinaci temnotou, melancholií a estetikou ošklivosti, což se projevilo v jeho sbírce Květy zla.
Citáty a úryvky
Havran
A ten havran, ač je z peří, stále sedí, stále sedí
na palladě, jež se šeří nad mými dveřmi, sedí dál;
oči jako démon snící, který hledí do světnice,
světlo lampy na něj svítí, vrhá stín můj na podlahu;
a má duše z toho stínu, jenž se vlní na podlaze,
nevzchopí se – nikdy víc!
Časté otázky k autorovi
Kdo je nejčastější inspirací pro ženské postavy v Poeových básních?
Téměř všechny ženské postavy jsou inspirovány skutečnými ženami z básníkova života, nejčastěji jeho předčasně zesnulou manželkou Virginií Clemmovou (např. v básních Annabel Lee nebo Lenora).
Jakou roli hraje v Poeově poezii postava havrana?
Havran (v originále krkavec) vystupuje jako fantaskní a symbolická postava, která představuje věčně trvající bolestné vzpomínky na ztracenou lásku a neustále opakuje slova „Nikdy víc“.
Jaký je vztah mezi reálným autorem a lyrickým subjektem u E. A. Poa?
Lyrický subjekt sdílí s Poem mnoho znaků (smutek, ztráta milované osoby, rozpolcenost), ale Poe básně pečlivě konstruoval pro vyvolání určitého efektu, takže ne všechny pocity lyrického subjektu jsou doslovně autentickými prožitky autora.