Kniha: Lady Fuckingham
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): TerkaCZ
Oscar Wilde (1854-1900)
- Oscar Wilde se narodil 16. října 1854 v Dublinu, Irsko, a zemřel 30. listopadu 1900 v Paříži, Francie.
- Byl irský dramatik, prozaik, básník a esejista, který působil v Anglii.
- Jeho otec William Wilde byl přední irský oční a ušní chirurg, a matka Jane Wilde byla úspěšná básnířka a irská nacionalistka.
- Wilde studoval na Trinity College v Dublinu a na Magdalen College v Oxfordu, kde se věnoval klasické filologii a byl ovlivněn filozofií estetismu.
- Po studiích se usadil v Londýně, kde se stal známým pro svůj šarm, duchaplnost a extravagantní vystupování.
- Wilde byl známý svým skandálním životem, který zahrnoval soudní procesy a vězení za homosexualitu.
- Wilde byl významným představitelem estetismu a dekadence.
- Jeho díla často obsahují témata krásy, morálky a společenské kritiky.
- Obraz Doriana Graye (1890) – jeho jediný román, který zkoumá téma morálního úpadku a hledání věčné krásy.
- Jak je důležité míti Filipa (1895) – komedie, která satirizuje viktoriánskou společnost.
- Strašidlo cantervillské – povídka o americké rodině, která se stěhuje do strašidelného anglického zámku.
- Lidská duše za socialismu – esej, která zkoumá vztah mezi uměním a politikou.
- The Ballad of Reading Gaol – báseň inspirovaná jeho pobytem ve vězení.
Literárně-historický kontext
Historický kontext
- Viktoriánská Anglie byla obdobím prosperity Britského impéria, průmyslových inovací a rozvoje vzdělané střední třídy.
- Počet obyvatel Anglie se téměř zdvojnásobil z 16,8 milionů roku 1851 na 30,5 milionů v roce 1901.
- Vláda královny Viktorie byla spojena s velkými sociálními a ekonomickými změnami.
- Průmyslová revoluce přinesla rychlý rozvoj průmyslu, urbanizaci a změnu životního stylu obyvatelstva.
- Krymská válka mezi Ruskem a koalicí Británie, Francie, Osmanské říše a Sardinie.
- Vznik Italského království, vznik Německého císařství, britská okupace Egypta.
- Konec americké občanské války a zrušení otroctví v USA.
Literatura
- Oscar Wilde byl představitelem estetismu a dekadence.
- Estetismus kladl důraz na krásu a uměleckou dokonalost.
- Dekadence se zaměřovala na individualismus, morální relativismus a hledání krásy v ošklivosti.
- Wilde často kritizoval konzervativní morálku viktoriánské Anglie.
Dekadence:
- Pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, utíkají od ní a vytváří svůj vlastní svět.
- Vymanění se z ní nikoli revoltou, ale „čistým uměním“.
- Pozornost se obrací k jedinci, k výrazné individualitě (výjimečnost, tvůrčí svoboda, bohémství – snaha šokovat a provokovat).
- Nejoblíbenější motivy: smrt, mrtvolnost, rozklad, úpadek, nemoc, nuda, erotika, fantastické vize, odvrácené stránky života nebo temné rysy lidské povahy, pesimismus, morbidita, pocity zmaru, mysticismus, narcismus, kult smrti, zla.
- Hledání krásy v ošklivosti, pocit přesycenosti a únavy.
- Pasivita, melancholie, neochota i neschopnost jednat.
- Umělecká rafinovanost (symbolika, eufonie, cit pro odstín, precizní básnická forma).
- Dekadentní autoři většinou vychází ze symbolismu (dekadent bylo původně hanlivé označení pro básníky, kteří se odvrátili od tradic), navazují na tvorbu Poea a Baudelaira.
- Život dekadentů: bohémství, satanismus, nezávazný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost.
Současníci autora:
- Charles Baudelaire: Francouzský básník, autor sbírky „Květy zla“.
- Paul Verlaine: Francouzský básník, představitel dekadence.
- Arthur Rimbaud: Francouzský básník, známý pro své dílo „Sezóna v pekle“.
- Algernon Charles Swinburne: Anglický básník, dramatik a kritik.
Rozbor: Lady Fuckingham
Základní charakteristika
- Literární druh: epika
- Žánr: erotický román (pseudomemoáry, pornografická próza s prvky satiry a parodie viktoriánské společnosti)
- Forma: próza
- Rok vzniku: pravděpodobně 1890–1891 (anonymně vydáno, autorství připisováno Oscaru Wildovi)
Téma
Tématem díla je otevřený a často satirický pohled na sexualitu, erotické touhy a zkušenosti mladé aristokratky Beatrice Fuckinghamové. Text zkoumá nejen tělesné slasti, ale i pokrytectví, morální normy a dvojakost viktoriánské společnosti, která navenek dbá na ctnost, zatímco v soukromí podléhá rozkoši a touze.
Hlavní myšlenka
Dílo provokativně ukazuje, že lidské touhy a sexualita jsou přirozenou součástí života, a zesměšňuje společenské konvence, které je potlačují nebo pokrytecky odsuzují. Wilde zde ironizuje morálku své doby a ukazuje, že za zdánlivou ctností se často skrývá touha a vášeň.
Motivy
- Sexualita a tělesnost: Otevřené popisy erotických zážitků, lesbické i heterosexuální zkušenosti, masturbace, tělesné tresty.
- Pokrytectví společnosti: Kritika morálních norem, které jsou v praxi často porušovány.
- Satira a ironie: Zesměšňování vychovatelek, školních institucí, aristokracie i samotných sexuálních tabu.
- Vzpomínky a paměti: Hlavní postava rekapituluje své zážitky a zkušenosti v podobě pseudomemoárů.
Námět
Námětem knihy je parodická a satirická reflexe viktoriánské společnosti a jejích sexuálních tabu. Wilde byl inspirován pokryteckou morálkou své doby, dvojím životem vyšších vrstev a vlastními zkušenostmi s cenzurou a skandály. Dílo vzniklo v prostředí, kde byla veřejná sexualita tabu, ale v soukromí se o ní živě diskutovalo a literárně experimentovalo.
Kompozice a struktura díla
- Kompozice: Kniha je rozdělena do několika částí, které tvoří volně navazující epizody z života Beatrice Fuckinghamové.
- Vyprávění: Ich-forma, hlavní hrdinka vypráví své zážitky v podobě dopisů a vzpomínek.
- Stavba: Každá část se zaměřuje na jiné období nebo epizodu – dětství, škola, první milostné zkušenosti, vztahy se ženami i muži.
- Chronologie: Převážně lineární, s občasnými retrospektivami a komentáři vypravěčky.
Vypravěč
- Typ vypravěče: Ich-forma, hlavní postava Beatrice Fuckinghamová vypráví své zážitky a pocity.
- Účast na ději: Přímá, osobní, subjektivní, často s ironickým odstupem.
- Úhel pohledu: Subjektivní, vypravěčka komentuje nejen dění, ale i společenské normy a vlastní pocity.
- Jazyk a tón: Bohatý, barvitý, často ironický a provokativně otevřený. Nevyhýbá se vulgarismům ani detailním popisům.
Jazyk a styl
- Slovní zásoba: Bohatá, archaizující (paroduje styl viktoriánských memoárů), s množstvím eufemismů i otevřených výrazů pro sexualitu.
- Ironie a satira: Například v úvodu: „…v naplňování přirozených tužeb žádného hříchu není, a proto bychom jich měli plně užívat. Přece jen nás k tomu Stvořitel velmi dobře vybavil.“
- Přímé řeči: Dialogy jsou často stylizované, někdy až teatrální, zdůrazňují absurdnost situací.
- Stylistické prostředky: Hyperbola („lordská erekce“, „klíč všech klíčů“), nadsázka, detailní popisy, metafory (např. „klíč všech klíčů, který by dokázal odemknout každou panenskou skříňku“).
- Příklady ironie: „Jsem si jist, že ti mí čtenáři, kteří nejsou bigotními katolíky, budou souhlasit, když řeknu, že v naplňování přirozených tužeb žádného hříchu není…“
Charakteristika postav
- Beatrice Fuckinghamová: Hlavní hrdinka, mladá aristokratka, která otevřeně prožívá a reflektuje svou sexualitu, inteligentní, vtipná, ironická, nespoutaná společenskými konvencemi.
- Alice Marchmontová: Spolubydlící a první milostná zkušenost Beatrice, krásná, smyslná, iniciativní.
- Slečna Birchová: Učitelka, představitelka pokrytecké morálky, která trestá, ale sama je vzrušená tělesným trestem.
- Slečna Penningtonová: Guvernantka, přísná, zlomyslná, zosobnění viktoriánské pruderie.
- Vedlejší postavy: Další žačky, služky, členové rodiny, kteří dotvářejí satirický obraz společnosti.
Časoprostor
- Doba: Viktoriánská Anglie (2. polovina 19. století)
- Místo: Anglický venkov, dívčí škola, šlechtické sídlo
Stručný děj
Beatrice Fuckinghamová ve svých pamětech popisuje své dětství, výchovu, první erotické zážitky ve škole (včetně tělesných trestů a lesbických zkušeností s Alicí Marchmontovou) a další dobrodružství. Text je mozaikou otevřených erotických scén, satirických komentářů a ironických narážek na pokrytectví společnosti.
Podrobný děj
Beatrice Fuckinghamová, mladá aristokratka, se v úvodu obrací na svého milovaného Waltera a v dopisech i vzpomínkách líčí své životní zážitky. V dětství je vychovávána v přísném šlechtickém prostředí, kde zažívá první tělesné tresty – například když je přistižena při kreslení obscénních obrázků, je před celou třídou potrestána rákoskou, což je popsáno s detailní otevřeností i ironickým nadhledem („polibte rákosku“).
Později je ve škole ubytována se starší dívkou Alicí Marchmontovou, která ji zasvětí do lesbických hrátek a erotických praktik. Jejich vztah je popisován s humorem, nadsázkou a otevřeností, včetně používání improvizovaných erotických pomůcek. Beatrice popisuje své pocity, touhy i rozpaky, často s ironickým komentářem k vlastní nevinnosti i k pokrytectví okolí.
V dalších částech knihy se objevují další erotické epizody, vztahy s muži i ženami, zážitky z vyšší společnosti i ze služebnictva, vše v duchu satiry a parodie dobových mravů. Text je plný detailních popisů, nadsázky a ironie, která míří na společenské konvence a dvojakost viktoriánské společnosti.
Vlastní zhodnocení
Lady Fuckingham je provokativní parodií na viktoriánské memoáry a zároveň satirou na pokrytectví a dvojí morálku tehdejší společnosti. Dílo je určeno dospělému čtenáři a jeho otevřenost i jazyková hravost z něj činí unikátní ukázku erotické literatury s přesahem k společenské kritice. Oscar Wilde zde s nadsázkou a ironií odhaluje nejen tělesné touhy, ale i absurditu a pokrytectví společenských norem.
