Kniha: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): IV, eliška
Oscar Wilde (1854 – 1900)
- představitel anglické literatury
- spisovatel a dramatik irského původu, snad nejvýraznější osobnost řazená k dekadenci
- život: narodil se v Dublinu, studoval na Oxfordu, byl velmi oblíbený ve společnosti, publikoval, věnoval se dramatu; seznámil se s lordem A. Douglasem, lordův otec ho obvinil z homosexuality, Wilde byl odsouzen na 2 roky; po propuštění z vězení odešel do Neapole, zemřel v bídě v pařížském hotelu
- charakteristika – smysl umění spatřoval v oslavě krásna, nikoliv v propagaci morálky, nesnášel tvorbu v osamění (proto je jeho prací relativně málo)
Dílo
- povídky – Cantervillské strašidlo a jiné prózy, Šťastný princ a jiné povídky, Zločin lorda Arthura Savile a jiné příběhy
- eseje – Portrét pana W. H.
- román – Portrét Doriana Graye – důkaz toho, že umění nelze odpoutat od reality , vypráví o manipulaci s člověkem, je o kráse v kontrastu s lidskou nedokonalostí
- dramata (komedie) – Vějíř lady Windermerové, Jak je důležité míti Filipa
Zařazení díla do tvorby
- poprvé byl publikován jako úvodní příběh v časopise Lippincott’s Monthly Magazine-1890
- později jej Wilde přepsal, několikrát pozměnil a přidal několik kapitol
- nová verze vyšla o rok později v dubnu
Zařazení autora
- dekadence – směr přelomu 19. – 20. století, odpor ke společnosti – řeší útěkem do čistého umění, zdůrazňovány pocity nudy, zoufalství
- dekadentní tendence se projevuje pesimistickýma náladami, morbiditou, pocity zmaru, narcismem, erotikou
- v životě dekadentů se objevuje bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost
- vyjadřují deprese a úzkosti člověka na konci století
- kladen důraz na umění a estetiku – lartpourlartismus
- E. A. Poe – Jáma a kyvadlo, W. Whitman
- v Čechách se k dekadenci hlásí spisovatelé kolem časopisu Moderní revue – Arnošt Procházka – Prostibolo duše, Jiří Karásek ze Lvovic – Stojaté vody , Karel Hlaváček – Pozdě k ránu
Rozbor díla: Obraz Doriana Graye
- The Picture of Dorian Gray (1890)
Obecná charakteristika
Tématická výstavba
- námět: proměna lidské osobnosti, věčné mládí, narcismus
- motiv: smrt, pýcha, lhostejnost, povrchnost, zájem o umění, vzor společnosti
- místo děje: Anglie – Londýn
- doba děje: přelom 19. a 20. století
Kompozice -paralelní, s dějovými odbočkami (rodina Sybily, Dorianův vkus), jen lehce retrospektivní (vzpomínka na Dorianovi opatrovníky).
- expozice– Dorian se setkává s lordem Henrym.
- kolize– Dorian začíná přemýšlet o kráse, o stáří.
- krize – modlitba za věčné mládí, obraz odráží jeho hříchy.
- peripetie – Dorian si je vědom svých chyb a chce se napravit.
- katastrofa – sebevražda
Postavy:
- Dorian Graye – pohledný mladík, před výchovou Henryho zcela nezkažený, nemá rodiče, má dobrý vkus, lze ho lehce zmanipulovat, narcistický, hledá vášeň, ale na druhou stranu se cítí být členem konzervativní společnosti, pro kterou je arbitrem elegantem
- Henry Wotton – muž znalý života, rád filosofuje, poučuje,manipuluje, není schopen upřímné lásky, jako každý člen společnosti opovrhuje chudinou a těmi, kdo se mu nestačí rovnat, dokáže lichotit, na druhou stranu mu uteče manželka, ví, že není nesmrtelný, proto tolik obdivuje Doriana a je v jeho blízkosti. V příběhu se jeví jako starší, ale co do stáří není o mnoho starší než Dorian
- Basil Hallward – čestný muž, nezkažený společností, protože stojí tak nějak mimo ni, má svůj svět, který obsáhne jeho atelier, potřebuje podnět, aby stvořil umělecké dílo, je to dobrý člověk a je bohabojný
- Sibyla Vaneová – mladá a nadaná herečka, velmi naivní a romantická, šíleně zamilovaná do Doriana, přezdívá ho Princ z pohádky, když se s ní rozejde, spáchá sebevraždu
Děj knihy
Děj začíná setkáním dvou přátel v rozkvetlé zahradě. Malíř Basil Hallward zde maluje portrét a jeho přítel lord Henry Wotton jeho dílo označí za to nejlepší. Basil ale portrét nechce zveřejňovat, protože v něm příliš odhalil své nitro. Je to portrét mladého a krásného Doriana Graye, který je pro Basila múzou. Lord Henry se Basilovi jen vysměje. Poté do zahrady přichází Dorian Gray se seznamuje se lordem Henrym, který ho zaujme svými názory a nemilosrdným přístupem k životu. Henry mu říká, krása a mládí je to nejdůležitější, co člověk může v životě mít. Po návratu do ateliéru si Dorian přeje, abych se stáří projevovalo pouze na jeho portétu. Basil se snaží Doriana vymanit ze vlivu Henryho, ale nepodaří se mu to, a ikdyž Doriana miluje, stahuje se. Dorian si po nějaké době najde snoubenku, herečku Sibylu Vaneovou, ale miluje pouze její role, ne to jaká je ona doopravdy. Sibyla ho hluboce miluje a během hry, na kterou se Dorain přijel podívat, předvede šílený herecký výkon, protože myslí jen na něj. Bratr Sibyly James Vane mezitím slibuje, že jestli jí Dorian někdy ublíží, zabije ho. Dorian je po skončení hry znechucený a zasnoubení ruší. Vrátí se domů a na jeho portrétu se něco změnilo, místo úsměvu se jen zvláštně šklebí. Začne litovat svého chování k Sibyle, ale ta mezitím spáchá sebevraždu. Dorian začne tedy žít nespoutaný život a neohlíží se na city ostatních. Průběžně zjištuje, že se jeho přání vyplnilo, opravdu stárne pouze jeho portrét. Po nějaké době se potká s Basilem, který mu říká, co všechno se o něm ve společnosti vypráví, jak je krutý a bezcitný, ale Dorian to odmítá. Rozhodne se ukázat Basilovi svoji pravou duši, tedy svůj portrét. Basil je při pohledu na obraz zděšen, vidí starou tvář s odpornými rysy a prosí Doriana, aby se změnil. Ten pocítí náhlou nenávist, vezme nůž a bodne Basila několikrát do krku. Těla se zbaví donucením svého dávného přítele Alana, který je biolog a chemik, aby svými znalostmi tělo zničil navždy. Tentýž večer vyráží do společnosti, kde potkává Sibylina bratra. Už nemá daleko k tomu, aby ho James zastřelil, ale opět ho zachrání portrét. James si uvědomí, že to nemůže být on, protože už je to od smrti jeho sestry 18 let a Dorian vůbec nezestárnul. Dorian má ale stále strach z Jamese a jednou má pocit, že viděl jeho tvář. Poté jde na lov se svým přítelem Goeffreym, a ten omylem společně se zajícem zastřelí i Jamese, který byl schovaný v křoví a Dorian už se nemusí bát. Uvědomuje si, jak strašný člověk je, kvůli němu je mrtvý James Vane a Basil, i Alan Campbel spáchal sebevraždu. Rozhodne se zbavit všech svých hříchů tím, že se zbaví portrétu. Vezme tedy nůž, kterým zabil Basila a obraz probodne. Dorian je s portrétem natolik propojen, že on sám je ten, kdo padá k zemi starý a vrásčitý, mezitím co portrét se vrací do své původní podoby, do podoby krásného a mladého Doriana.
Jazyková výstavba
- spisovný jazyk, spousta přívlastků, rozvinutá krásná souvětí
- občasné archaismy, slang ulice,
- časté používání cizích výrazů, obohacení o francouzštinu – módní jazyk doby -> autor uvádí verše ve francouzštině
- používá aforismy– stručně vyjádřená, vtipná, nezřídka ironicky zabarvená myšlenka, zakládající se obvykle na srovnání, protikladu nebo rozporu, maxima – kratší prozaický útvar, inspiruje se jednáním nebo psychikou lidí, stručnost, paradoxy – překvapující výrok, odporující běžným soudům pokládaným za správné
- vyprávění je proloženo popisy přírody, interiérů a charakteristikami členů vyšší anglické společnosti, mnohdy mají ráz zesměšňující karikatury
Kompoziční výstavba
- chronologicky
- er-forma
- 20 nepojmenovaných kapitol, některé byli dopsány až po dokončené publicisticky vydávané verze, kapitola č. 5
- autor nazval – esejí o dekorativním umění, která je namířena proti surové brutalitě prostoduchého realismu
Kritika a vlivy díla
- kniha byla prohlášena za nemorální a mnozí ji odsoudili
- při Wildeově soudním procesu proti němu byly použity i úryvky z knihy, které údajně potvrzovaly jeho sodomitu – společensky neakceptovatelné chování a zvrácenost
- dnes je kniha považována za jeden z pilířů moderní literatury
Vliv na další umělecká díla
- Liga výjimečných, film 2003
- Obraz Doriana Graye, film 2009
Úryvek z díla
Asi po čtvrthodince přestal Hallward malovat, zadíval se dlouze na Doriana Graye a pak dlouze na obraz, okusoval konec jednoho ze svých velikých štětců a vraštil čelo.“Úplně hotovo,“ řekl posléze, sehnul se a do levého rohu plátna vepsal dlouhými rumělkovými písmeny své jméno.
Lord Henry k němu přistoupil a prohlížel si obraz. Bylo to vskutku znamenité umělecké dílo a stejně znamenitá byla podoba.
„Vřele ti blahopřeji, kamaráde,“ řekl lord Henry. „To je nejdokonalejší portrét moderní doby. Pojďte sem, pane Grayi, a podívejte se na sebe.“
Chlapec sebou trhl, jako by se probudil z nějakého snu.
„Opravdu je to hotovo?“ zašeptal a seskočil se stupínku.
„Úplně hotovo,“ řekl malí?. „Dneska jste stál skvěle. Jsem vám hrozně zavázán.“
„To je jen a jen moje zásluha,“ vpadl mu do řeči lord Henry. „Viďte, pane Grayi?“
Dorian neodpověděl. Přešel lhostejně k obrazu a otočil se k němu tváří.
Když ho spatřil, ucouvl a líce mu na okamžik zahořely potěšením. Do očí se mu vloudil radostný výraz, jako kdyby sám sebe poprvé poznal. Stál tu v údivu a bez hnutí, nejasně slyšel, že Hallward na nčho mluví, ale smysl slov mu unikal. Vnímal svou vlastni krásu jako nenadálé zjevení. Dosud si ji nikdy neuvědomil. Poklony Basila Hallwarda mu připadaly jen jako milé přátelské nadsázky. Naslouchal jim, smál se jim a zapomínal na ně. Neměly na něho vliv. Pak přišel lord Henry Wotton se svým podivným chvalozpěvem na mládí a se strašnou výstrahou, jak je to mládí krátké. To ho před chvílí vzrušilo a teď, když tu stál a zíral na obraz vlastních půvabů, blesklo mu hlavou, jak dokonale pravdivé bylo to líčení. Ano, přijde den, kdy bude mít obličej vrásčitý a scvrklý, oči mdlé a bezbarvé, postavu neladnou a znetvořenou. Ten nach mu ze rtů vyprchá a to zlato z vlasů se mu vytratí. Život, který v něm má zformovat duši, mu zničí tělo. Bude hrůzný, ohyzdný a těžkopádný.
