Kniha: Pygmalion
Autor: George Bernard Shaw
Přidal(a): cstucco, Petra7721
George Bernard Shaw
- anglický literát irského původu
- literární kritik a vůdčí osobnost světového dramatu ve 20. století.
- pocházel ze zchudlé protestantské rodiny
- psal o kontroverzních tématech, rád popichoval společnost, odsuzoval Marxovy myšlenky
- neutěšené hry – velmi jízlivé a kritické
- v roce 1925 získal Nobelovu cenu za literaturu.
- považován za druhého nejvýznamnějšího anglického dramatika (po Shakespearovi)
Díla autora:
- hry utěšené (Pygmalion) a hry neutěšené (Živnost paní Warrenové)
- Domy pana Sartoria (drama, neutěšené), Svatá Jana (historické drama)
Literárně historický kontext
- polovina 20. století, anglický realismus
- zobrazení skutečnosti a její kritické poznávání
- lidmi prochází šok po 1. světové válce
- rozmach průmyslové revoluce, hospodářský vzestup
Autorovi současníci:
- Romain Rolland – Petr a Lucie, Nikolaj Vasiljevič Gogol – Revizor, Moliere – Tartuffe, John Gallsworty – Sága rodu Forsytů, Eugene O’Neill – Smutek sluší Elektře
Rozbor díla: Pygmalion
Literární druh: drama (divadelní hra)
Literární žánr: satirická komedie
Hlavní téma/námět
- Láska, odlišnost společenských vrstev a autorův názor na ně (monolog Lízina otce), společenské předsudky, společenské zařazení neurčuje kvalitu člověka.
- Svým námětem odkazuje na příběh z Ovidiových Metamorfóz. Sochař Pygmalion v něm vytvořil sochu krásné dívky, zamiloval se do ní a jeho láska v ní probudila život. Dívka jeho lásku také opětovala.
- Shaw zde naráží na problematiku společenských vrstev a také na to, jak je těžké přenést se z nižší vrstvy do vyšší. Život spodiny a smetánky od sebe odděluje mnohem více než jen finanční situace.
- Pygmalion není jen dramatem o lidské emancipaci, bojuje také proti lidským předsudkům a společenským konvencím.
Kompozice:
- Chronologická
- 5 dějství + doslov (dokreslení osudu postav)
- Dodatečně je připojen i epilog a několik scén, které vypravují další osudy Lízy a Freddyho (jejich soužití, otevření květinářství a vztah k Higginsovi).
Jazyk:
- Spisovný i nespisovný, vulgarismy
- Důležitým prvkem je ironie
- Velká část věnována scénickým poznámkám
- Kontrast mezi řečí lidí z „nižších“ vrstev a lidí z „vyšších“ vrstev (nepřirozené měšťanské prostředí X bezprostřední citlivá dívka)
- Jelikož se jedná o divadelní hru, děj je zde spíše útržkovitý a málo rozsáhlý. Jádro tvoří dialogy. Před samotným dialogem vždy najdeme krátký úvod do děje.
Časoprostor
- Děj se odehrává v Londýně (Anglie) na počátku 20. století a je chronologicky řazen.
Hlavní postavy
- Elizabeth Doolittlová = Líza
- pouliční květinářka; mluví i chová se celkem jako hrubiánka, není se však čemu divit, vyrůstala v chudých poměrech, ale morálně převyšuje panstvo. Její proměna není výsledkem převýchovy, ale sebeuvědomění.
- je velice citlivá, touží po špetce uznání od ostatních
- dostává se do konfliktů s Higginsem (Líza citově založena, Higgins nikoliv)
- Henry Higgins
- postarší profesor fonetiky; starý mládenec, který svou práci přímo zbožňuje – pozná původ každého s přesností na metry
- vše ostatní je pro něj nepodstatné; kdyby neměl hospodyni, sám by se o sebe nepostaral, je roztěkaný a vznětlivý; nemá příliš rád vysokou společnost, jejich mravy se mu hnusí
- působí na mě jako egoista, hodně věcí si bere až příliš osobně
- plukovník Pickering
- Higginsův přítel; pravý gentleman; starý mládenec; expert na indické jazyky
- na rozdíl od Higginse se zajímá i o city člověka
- Higginsova matka
- syn k ní vzhlíží; má v ní ideály, jak má vypadat žena
- noblesní dáma s vybranými mravy a vytříbeným vkusem, moudrá
- paní Pearceová
- služka pana Higginse, obětavá, milá
- Další postavy: Freddy, Lízin otec, návštěva paní Higginsové, Nepomuk
Dějová linka
V Shawově hře nalezneme profesora fonetiky Henryho Higginse, starého mládence, který se svým přítelem plukovníkem Peckeringem uzavře sázku, že se mu podaří z pouliční prodavačky květin učinit dámu nejen chováním, ale především způsobem mluvy. V kultivovaném prostředí se z primitivního děvčete Lízy Doolittlové skutečně stane vychovaná a bystrá dívka, která okouzlila své okolí tak, že nikdo nepochybuje o jejím urozeném původu. Tím však nastává komplikace – Líza se už nemůže vrátit ke svému někdejšímu zaměstnání a profesor Higgins už nemá zájem o její další osud. Lízy se ujímá Higginsova matka. Nakonec se však do ní zamiluje chudý mladík Fredy Eynsford-Hill, kterému dá Líza přednost před Higginsem, který by ji také rád získal.
Jazyk je využit jako rozlišující a charakterizující prvek. V knize narazíme na vtipné dialogy, ironii i jízlivost. Jazyková komika a komediální účinnost zajistily hře trvalou životnost. V knize je používán převážně spisovný jazyk (Pickering, precizní výslovnost Higginse), jak lze v příběhu z „fonetického“ prostředí očekávat. Výjimku tvoří Líza a její otec, kteří na začátku příběhu používají londýnské nářečí (cockney). V knize nejsou patrná žádná delší souvětí, kromě předmluvy a doslovu. Postavy se vyjadřují jasně a stručně, přesně tak, jako v běžné mluvě.
Na motivy tohoto románu byl vytvořen nejúspěšnější muzikál všech dob a v zápětí i film – MY FAIR LADY. Film brzy po premiéře vydělal dvojnásobek výrobních nákladů. I přes výpravnost a zpěvní složky si zachoval satirický náboj divadelní hry.
Tímto dílem se také inspiroval Vladislav Vančura ve své komedii JOSEFÍNA. Tam se ovšem profesor z konzervatoře snaží udělat z mladé dívky zpěvačku.
