Dobrodružný Simplicius Simplicissimus – rozbor díla

 

Kniha: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus

Autor: Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen

Přidal(a): TerkaCZ

 

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen

• Byl jedním z nejvýznamnějších německých autorů 17. století.
• Byl také známý například pod pseudonymem German Schleifheim von Sulsfort, používal však různé anagramy svého jména jako Samuel Greifnson vom Hirschfeld, Seigneur Messmahl, Michael Rehulin von Sehmsdorf či Israel Fromschmidt von Hugenfels.
• Narodil v roce 1621 nebo 1622 v Gelnhausenu, poblíž Frankfurtu nad Mohanem. Nejčastěji uváděné datum narození je 17. března 1622.
• Jeho život byl silně ovlivněn Třicetiletou válkou, během které byl jako dítě unesen hesenskými žoldáky a sloužil jako voják.
• Po válce se stal správcem a hostinským, a nakonec se usadil v Renchenu, kde se věnoval literární tvorbě.
• Grimmelshausen byl původně protestant, ale později konvertoval ke katolicismu a oženil se s katoličkou.
• Jeho díla jsou ceněna pro svůj humor, sociální kritiku a schopnost vytvářet přesvědčivé postavy.
• Zemřel 17. srpna 1676 v Renchenu, poblíž Štrasburku.

 

• Grimmelshausen je nejvíce známý svým pikareskním románem „Simplicius Simplicissimus“ (1668), který je považován za jedno z největších děl německé literatury 17. století. Román sleduje osudy nevinného dítěte, které je vtaženo do hrůz Třicetileté války.
• „Trutz Simplex oder Lebensbeschreibung der Erzbetrügerin und Landstörzerin Courasche“ (1669) je další významné dílo, které volně inspirovalo hru Bertolta Brechta „Matka Kuráž a její děti“. Příběh sleduje osudy ženy, která se snaží přežít v době války.
• „Das wunderbarliche Vogelnest“ (1672/1675) je známé svým satirickým a alegorickým stylem. Toto dílo obsahuje mnoho prvků fantastiky a kritiky tehdejší společnosti. Dílo vyšlo ve 2 částech.
• Grimmelshausen také napsal několik menších satirických děl, jako například „Der fliegende Wandersmann nach dem Mond“, které bylo původně překladem francouzského díla, ale Grimmelshausen k němu přidal vlastní dodatek.
• Jeho díla jsou často považována za autobiografická, protože čerpají z jeho vlastních zkušeností během Třicetileté války.
• Grimmelshausenova tvorba je ovlivněna utopickou a cestopisnou literaturou, což se projevuje v jeho detailních popisech a realistickém zobrazení tehdejšího života.

 

Literárně-historický kontext

• Třicetiletá válka devastuje Evropu a ovlivňuje životy lidí.
• Německo prochází politickými a sociálními změnami.
• Vznikají nové formy vlády a náboženské tolerance.
• Umělecká scéna se mění vlivem války a politických konfliktů.

 

• Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen je představitel německého baroka.
• Baroko klade důraz na kontrasty, dramatičnost a emocionalitu.
• Tento směr se zaměřuje na alegorii a satiru.
• Díla často reflektují chaos a hrůzy války.

 

• Andreas Gryphius – básník a dramatik, známý pro své tragédie.
• Paul Fleming – básník, představitel německé barokní poezie.
• Martin Opitz – básník a literární teoretik, zakladatel německé barokní literatury.
• Johann Michael Moscherosch – satirik a autor alegorických děl.

 

Literárně-historický kontext

Historický kontext

• Třicetiletá válka (1618-1648) devastovala Evropu, zejména Německo.
• Válka vedla k obrovským ztrátám na životech a hospodářskému úpadku.
• Po válce se začala obnova a rekonstrukce zničených oblastí.
• Vznikaly nové politické a náboženské uspořádání.

 

Baroko

• Baroko bylo uměleckým směrem, který dominoval v 17. století.
• Charakterizovalo se bohatou ornamentikou a dramatickými výrazy.
• V literatuře se objevovaly prvky alegorie, satiry a moralizování.
• Díla často reflektovala chaos a nejistotu doby.

 

Literatura

• Grimmelshausen psal v době, kdy se německý jazyk teprve ustaloval jako literární jazyk – to je důležitý kontext.
• Tisk a cenzura: V 17. století byla literatura často anonymní nebo psaná pod pseudonymem kvůli cenzuře a represím – vysvětluje i Grimmelshausenovy pseudonymy.

 

Současníci autora

• Andreas Gryphius (1616-1664) – známý dramatik a básník, dílo „Leo Armenius“.
• Paul Gerhardt (1607-1676) – významný luteránský básník, dílo „Geistliche Lieder“.
• Martin Opitz (1597-1639) – básník a teoretik literatury, dílo „Buch von der deutschen Poeterey“.

Rozbor: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus

Základní charakteristika

• Literární forma: próza
• Literární druh: epika
• Literární žánr: pikareskní román (dobrodružný, satirický)
• Rok vydání: 1668 (první vydání)
• Určeno: dospělým čtenářům, zájemcům o historii, satiru a barokní literaturu

 

Téma

• Válečné a lidské utrpení: Osud prostého člověka v době třicetileté války.
• Hledání smyslu života: Putování za poznáním, ztráta i hledání víry a identity.
• Kritika společnosti: Satirické zobrazení lidské malosti, pokrytectví, násilí, úpadku mravů a zneužívání moci.
• Proměna nevinnosti v poznání: Vývoj hlavní postavy od naivního dítěte k zkušenému, deziluzovanému muži.

 

Hlavní myšlenka

• Zrcadlo doby a člověka: Autor chtěl ukázat absurditu a hrůzy války, v níž trpí především prostí lidé, a zároveň varovat před ztrátou lidskosti v dobách chaosu.
• Ponaučení pro čtenáře: Román nabádá k pokoře, poznání sebe sama, k vytrvalosti a víře, že i v nejhorších podmínkách je možné zachovat si čest a lidskost.
• Kritika společnosti: Dílo je satirickým obrazem lidské chamtivosti, hlouposti a pokrytectví, ale také oslavou schopnosti člověka přežít a přizpůsobit se.
• Přínos díla: Román varuje před opakováním chyb minulosti a ukazuje, že skutečné štěstí nespočívá v majetku či slávě, ale v mravní síle a pokoře.

 

Motivy

• Válka, násilí, hlad, bída, útěk, smrt
• Ztráta domova, samota, hledání identity
• Satira na vojáky, šlechtu, duchovenstvo, měšťany
• Zázraky, náhody, převleky, útěky
• Víra, pokání, filozofické úvahy, ironie

 

Námět

• Inspirace autora: Grimmelshausen čerpal z vlastních zkušeností i svědectví doby třicetileté války, v níž jako dítě sám trpěl a později jako voják i písař poznal její hrůzy.
• Důvod vzniku: Autor chtěl varovat před zlem války, ukázat, jak válka ničí lidské hodnoty a nutí člověka k přizpůsobení i přežití za každou cenu.
• Cílem bylo: podat pravdivý a syrový obraz doby, pobavit i poučit čtenáře a nabídnout mu možnost zamyslet se nad smyslem života, víry a lidského údělu.

 

Kompozice a struktura díla

• Kompozice: Román je rozdělen do šesti knih a závěru, každá kniha obsahuje desítky samostatných kapitol. Děj je sledován v hlavní linii osudu Simplicia, ale obsahuje četné epizody, vedlejší postavy a příběhy.
• Stavba: Úvod (Simpliciovo dětství a setkání s válkou), zápletka (útěk, život u poustevníka, vstup do světa, vojenská kariéra), vyvrcholení (ztráta iluzí, hledání smyslu života), rozuzlení (návrat k samotě, pokání, rezignace).
• Rytmus: Děj je převážně chronologický, ale často obsahuje retrospektivní pasáže (vzpomínky, vyprávění jiných postav, filozofické úvahy).

 

Vypravěč

• Typ vypravěče: Ich-forma, hlavní hrdina Simplicius vypráví svůj životní příběh zpětně s nadhledem a ironií.
• Účast na ději: Vypravěč je hlavní postavou, komentuje své činy, hodnotí ostatní, často se obrací přímo ke čtenáři.
• Úhel pohledu: Subjektivní, osobní, ale s odstupem a kritickým pohledem na sebe i společnost.
• Stylizace: Vypravěč je ironický, moralizující, využívá nadsázku, satiru, alegorii i barokní obraznost.

 

Jazyk a styl

• Slovní zásoba: Bohatá, barokní, často archaická, s četnými přímými řečmi, příslovími, dobovými obraty a latinskými citáty.
• Syntax: Střídání dlouhých, rozvitých vět s krátkými dialogy a údernými poznámkami.
• Styl: Střídání napínavých, satirických, groteskních i hluboce filozofických scén.
• Stylistické prostředky a příklady:
  • Ironie a satira: výsměch lidské hlouposti, pokrytectví i vlastní naivitě.
  • Symbolika: poustevník jako svědomí, válka jako zkáza, Simpliciovy dudy jako symbol dětství.
  • Přímá řeč: „Ty mě sežereš! Ty jsi vlk a ty mě chceš sežrat!“
  • Groteska: líčení vojenských scén, hostin, opilství, převleků.
  • Filozofické úvahy: o smyslu života, víry, spravedlnosti.

 

Charakteristika postav

• Simplicius Simplicissimus: Hlavní hrdina, původně naivní venkovský chlapec, který prochází válkou, ztrácí rodinu, prožívá život poustevníka, vojáka, šlechtice i podvodníka. Jeho charakter se vyvíjí od prostoty k deziluzi, je citlivý, zvídavý, schopný se přizpůsobit, ale i kriticky hodnotit svět kolem sebe.
• Poustevník: První Simpliciův učitel, zbožný muž, který ho naučí číst, psát a vede ho k víře a pokoře. Symbol svědomí a duchovního vedení.
• Vojáci, šlechtici, měšťané, duchovní: Různorodé postavy představující typické rysy doby – chamtivost, brutalitu, pokrytectví, ale i vzácné záblesky lidskosti.
• Farář: Pomáhá Simpliciovi v těžkých chvílích, symbolizuje lidskost a snahu o dobro.
• Vedlejší postavy: Zloději, podvodníci, vojáci, poddaní, ženy různých charakterů – každý představuje určitou lidskou vlastnost nebo nešvar.

 

Časoprostor

• Doba: První polovina 17. století, období třicetileté války (1618–1648)
• Místo: Německo (Špessart, Hanau, Gelnhausen, lesy, vesnice, města, vojenské tábory, kláštery, dvory, pole i pustiny)

 

Stručný děj

• Simplicius, prostý selský chlapec ze Špessartu, je během třicetileté války vytržen ze svého domova, když jeho rodinu zabijí vojáci. Po útěku do lesa se setká s poustevníkem, který ho naučí víře, číst a psát. Po smrti poustevníka je Simplicius nucen vydat se do světa, kde zažívá život v armádě, na dvoře, v klášteře i mezi podvodníky. Prochází řadou převleků, dobrodružství a zkoušek, poznává krutost i směšnost války a lidské společnosti. Nakonec, zklamán světem, se vrací do samoty a pokání.
• Kniha první: Simplicius vyrůstá v prosté selské rodině ve Špessartu, nepoznamenán vzděláním ani vírou. Jeho domov je však zničen vojáky, rodina rozprášena a Simplicius prchá do lesa. Zde přežívá s pomocí poustevníka, který ho učí základům víry, čtení, psaní a skromnosti. Po smrti poustevníka je Simplicius nucen opustit les a vydává se do světa, kde je považován za podivína.
• Kniha druhá: Simplicius se dostává do města Hanau, kde je nejprve podezírán ze špionáže, ale nakonec se stává pážetem u guvernéra. Poznává dvorský život, ale také pokrytectví, závist a lidskou malost. Je svědkem vojenských hostin, opilství, násilí i zkaženosti. Přes všechny ústrky si uchovává prostotu a touhu po pravdě.
• Kniha třetí: Simplicius je zatažen do vojenské služby, prožívá hrůzy bitev, loupeže, hlad, bídu i neustálé nebezpečí. Poznává, že válka je absurdní a ničí všechny hodnoty. Setkává se s různými typy vojáků, šlechticů i podvodníků, často se ocitá v nebezpečí života, ale díky své prostotě a chytrosti uniká nejhoršímu.
• Kniha čtvrtá: Po sérii dobrodružství a převleků se Simplicius dostává až na dvůr, kde je uznáván pro svou chytrost, ale zároveň je vystaven dalším intrikám a zradám. Poznává svět z vyšší perspektivy, ale stále naráží na lidskou slabost a pokrytectví. Prožívá i milostné epizody, ale žádná mu nepřináší štěstí.
• Kniha pátá: Simplicius se stává zbohatlíkem, ale ani majetek mu nepřináší klid. Prochází dalšími převleky, stává se podvodníkem, žebrákem, vojákem i mnichem. Jeho život je plný náhod, zázraků i tragikomických situací. Stále více ztrácí iluze o světě a lidech.
• Kniha šestá a závěr: Po mnoha letech bloudění, zklamání a hledání smyslu života se Simplicius rozhodne opustit svět a vrátit se do samoty. V závěru románu se obrací k pokání, modlitbě a prostému životu, v němž hledá smíření s Bohem i se sebou samým. Závěrečné kapitoly jsou filozofickou úvahou o smyslu života, lidské malosti a naději na odpuštění.

 

Podrobný děj

Kniha první

Simplicius, prostý a nevzdělaný chlapec ze Špessartu, vyrůstá v rodině sedláka, nezná svět ani základní lidské pojmy. Jeho život se dramaticky změní, když jeho domov přepadnou vojáci během třicetileté války. Rodina je rozprášena, dům vypálen, Simplicius jen s dudami prchá do lesa. Tam přežívá v divočině, až narazí na poustevníka. Poustevník se ho ujme, naučí ho základům víry, čtení, psaní a vede ho k prostému a zbožnému životu. Simplicius je poprvé konfrontován s utrpením, smrtí a ztrátou, ale zároveň nalézá první duchovní hodnoty a základy vzdělání. Po smrti poustevníka je Simplicius donucen opustit samotu a vydává se do světa, kde je jeho prostota často terčem posměchu i nepochopení.

 

Kniha druhá

Simplicius se dostává do města Hanau, kde je kvůli svému podivnému vzhledu a chování považován za špiona, ale nakonec je přijat na dvůr guvernéra jako páže. Poznává dvorský život, jeho přetvářku, závist, pokrytectví a intriky. Je svědkem vojenských hostin, opilství, násilí i zkaženosti. Přes všechny ústrky si uchovává prostotu a touhu po pravdě. Jeho naivita a upřímnost často působí komicky, ale zároveň odhalují pokleslost společnosti. Simplicius je zatažen do vojenské služby, kde poznává hrůzy bitev, loupeže, hlad, bídu i neustálé nebezpečí. Přichází o iluze, setkává se s různými typy vojáků, šlechticů i podvodníků, často je v ohrožení života, ale díky své prostotě a chytrosti uniká nejhoršímu.

 

Kniha třetí

Simplicius pokračuje ve vojenské kariéře, stává se mušketýrem a později důstojníkem. Prožívá řadu dobrodružství, převleků a nebezpečných situací. Je svědkem krutostí, které vojáci páchají na civilistech, a sám se musí podílet na rabování a násilí, aby přežil. Poznává, že válka ničí všechny hodnoty a že i on sám je nucen dělat kompromisy se svědomím. Dostává se do kontaktu s různými vrstvami společnosti, od šlechty po žebráky, a postupně ztrácí víru v možnost spravedlnosti a dobra ve světě. V této knize se objevují i groteskní a satirické epizody, které ukazují absurditu války a lidského počínání.

 

Kniha čtvrtá

Simplicius se dostává na různé dvory, kde je uznáván pro svou chytrost, ale zároveň je vystaven dalším intrikám, zradám a nebezpečí. Poznává svět z vyšší perspektivy, ale stále naráží na lidskou slabost a pokrytectví. Prožívá milostné epizody, ale žádná mu nepřináší štěstí. Jeho život je plný náhod, zázraků i tragikomických situací. Simplicius se stává zbohatlíkem, ale ani majetek mu nepřináší klid. Prochází dalšími převleky, stává se podvodníkem, žebrákem, vojákem i mnichem. Jeho život je stále více poznamenán deziluzí a ztrátou iluzí o světě i lidech.

 

Kniha pátá

Simplicius se vydává na další cesty, zažívá fantastické a bizarní příhody – například setkání s čarodějnicemi, duchy či pobyt v podvodní říši. Prochází různými společenskými vrstvami, poznává život podvodníků, šarlatánů, žebráků i šlechticů. V této části se objevuje i slavná epizoda s mluvícím listem papíru, která je alegorií na pomíjivost lidské existence. Simplicius stále hledá smysl života, ale čím více poznává svět, tím více je zklamán lidskou malostí, chamtivostí a pokrytectvím. Přesto neztrácí zcela víru a snaží se najít cestu k pokoře a smíření.

 

Kniha šestá

Po mnoha letech bloudění, zklamání a hledání smyslu života se Simplicius rozhodne opustit svět a vrátit se do samoty. Po ztroskotání lodi se ocitá na pustém ostrově, kde žije v dobrovolné samotě jako poustevník. Zde rozjímá o svém životě, lituje svých hříchů a hledá smíření s Bohem i se sebou samým. Závěrečná část románu je filozofickou úvahou o smyslu života, lidské malosti a naději na odpuštění. Simplicius nachází klid v pokání a prostotě, jeho příběh končí v dobrovolné izolaci, která je předobrazem pozdějších robinsonád.

 

Vlastní zhodnocení

Dobrodružný Simplicius Simplicissimus je jedním z nejvýznamnějších děl barokní literatury a základním textem evropského pikareskního románu. Grimmelshausen mistrně propojuje dobrodružný příběh s hlubokou satirou, filozofickými úvahami a kritikou společnosti. Román je nejen svědectvím o hrůzách třicetileté války, ale i nadčasovou výpovědí o lidské slabosti, schopnosti přežít a hledání smyslu života. Dílo je stále aktuální, inspiruje k zamyšlení nad hodnotami, vírou, pokorou a významem lidskosti v dobách krize.