Kniha: Požár babylónské věže
Autor: Josef Hanzlík
Přidal(a): TerkaCZ
Rozbor: Požár babylónské věže
Základní charakteristika
- Literární forma: poezie
- Literární druh: lyrika (s reflexivními, epickými a společenskými prvky)
- Literární žánr: básnická sbírka (kolekce tematicky propojených básní)
- Rok vydání: 1981 (Československý spisovatel, Praha)
- Rozsah: více než 80 číslovaných/pojmenovaných básní a tematických oddílů
- Určeno: všem, kdo hledají moderní českou poezii s hlubokým existenciálním, společenským a historickým rozměrem
- Literární směr: existenciální a moderní poezie druhé poloviny 20. století
Téma
- Zánik a zkáza (Babylónské věže jako archetyp lidské pýchy a pádu), rozvrat, vina, dějinná opakování
- Pátrání po smyslu lidské existence, paměti, domova, domoviny
- Touha po čistotě, po návratu k počátkům, po porozumění smyslu slova
- Trauma války, doba nacismu/komunismu, všudypřítomné násilí, osudovost
- Lidská osamělost, bloudění, ztráta blízkého, zmařené přátelství
- Poezie jako prostředek vzdoru, svědectví, uchování paměti
Hlavní myšlenka
- „Babylónská věž“ jako metafora lidského úsilí, které vždy končí pádem – vypovídá o nemožnosti dosáhnout úplné jednoty (slova, národa, lidstva)
- Poezie a slovo mají moc uchovat lidskou paměť i v časech zmaru
- Touha po smyslu, hledání pravdy, mravního rozměru v dějinách i vlastní existenci
- Varování před opakováním dějin, ztrátou identity, zapomenutím minulosti
- Osud moderního člověka je lemován chybami, naivitou, snahou uchovat si lidskost navzdory katastrofě
Motivy
- Věž, oheň, prach, řeka, pole, labutě, krev, kámen, stíny, listy stromů, domov, matka, děti
- Dopisy, fotografie, zmařené lásky, památky, ruiny, masky, holubi, zbraně, válka, smrt
- Reflexe dětství, generační paměť, ozvuky světových i osobních dějin
- Symboly hrdinství, zrady, zmaru, i obnovy
- Různé podobnosti: pohlednice, dopisy, vyprázdněné vzpomínky jako narušené komunikační kanály
Námět
- Základ tvoří motiv babylónské věže jako univerzální symbol lidské civilizace (stavba, vzmach i zánik) – autor komponuje dílo jako svědectví o pádu, o lidských vinách a ztracených ideálech.
- Souběžné jsou básně o dětství, domově, přátelství, smrti, národních i osobních dějinách, posthumní poselství (v básních adresovaných J. Ortenovi, Kainarovi, Václavu Jelínkovi ad.)
- Velký prostor dostává paměť – co přežívá katastrofy, co opakuje kletbu a co zachraňuje (slovo, poezie, jména mrtvých a důležitých).
Kompozice a struktura díla
- Kompozice: tři hlavní oddíly:
- I. Mezi labutěmi v parku: lyrické, osobní, vztahové a existenciální reflexe
- II. Pohlednice: vzpomínky, konkrétní dějinné události, motiv pohlednice/dopisu jako mizející komunikace
- III. Květiny pro tvé ruce: epilog, básně věnované konkrétním osobnostem, motiv paměti, smrti, vzkazu budoucím
- Závěr: cyklus Požár babylónské věže – titulní kapitola, pět krátkých částí (Zpráva, Babylon, Babylon, Dr. Miihiko Haija Hiroima, Zpráva)
- Básně: většinou volný verš, střídání krátkých i delších úseků, častá fragmentarizace
- Prvky cykličnosti: motivy návratů, pohlednic, historie a paměti, které se vracejí v různých obměnách
Vypravěč
- Typ vypravěče: subjektivní, osobní „já“, často blízké lyrickému subjektu-protagonistovi i hlasu svědka-dějepisce
- Účast na ději: vypravěč je vtažen do vnitřního i vnějšího děje, komentu je, reflektuje, hledá smysl a význam
- Stylizace: mezi subjektivní zpovědí (intimita, bolest, vzpomínka) a univerzálním hlasem (varování, zamyšlení, výčitka)
- Adresát: často konkrétní osoba (přítel, matka, dítě, mrtvý básník), jindy anonymní čtenář nebo celé lidstvo
Jazyk a styl
- Slovní zásoba: moderní čeština, poetismy, archaismy, výrazy všedního dne, spojené s filozofickými a historickými pojmy
- Syntax: volný verš, eliptické věty, častá obraznost, dlouhé výčty a hromadění motivů
- Tropy a figury:
- Metafory: „rudá mlha v posledním tvém snu“, „jako stín v kameni“
- Symboly: babylónská věž = civilizace, oheň = zánik, labuť = krása/pomíjivost
- Paralelismus: opakované výstavby, refrény
- Apostrofa: “Mon ta slova jednou přečteme…”
- Řečnické otázky: “A že jsi krásná? Jako spánek, který se jen zdá?”
- Aluze: k Bibli, historii, jiným básníkům, dějinám, vědě
Charakteristika postav
- Lyrický subjekt: často v roli svědka, poutníka, pamětníka, zraněného, oběti, ale i moralisty či dědice dějin
- Matka, přítel, dítě: konkrétní i alegorické postavy – symbol mateřské lásky, ztráty, vin a generací
- Historické a literární osobnosti: Jiří Orten, Josef Kainar, Václav Jelínek, Goethovi adresované básně
- Symbolické obrazy: labutě, dítě, sochy, postavy padlých, anonymní kolektivní postavy (lidé ve válce, davy, “oni”, “my”)
- Postavy nejsou detailně psychologizovány, spíše nesou ideje a osudové role
Časoprostor
- Čas: často neukotvený, rozprostřený mezi minulostí (dětství, válka, vzpomínky) a současností (katastrofa, pád), v některých básních i prorocký, mimochronologický čas
- Prostor: proměnlivý – krajina domova (park, řeka, domy), město, parky, bitevní pole, zničený Babylón, Hirošima, Praha, Karlovy Vary, podkroví, svět ruin a náznaků
- Dějiště: často místo paměti, symbolický prostor (věž, oheň, ruiny, zahrady, jezírko s labutěmi)
Obsah díla
Dílo je rozděleno do několika tematických cyklů. Úvodní básně meditují nad dětstvím, přežíváním, existenciální úzkostí, otázkami paměti, zapomnění, smyslu existence. Cyklus pohlednic tematizuje odosobnění, ztrátu komunikace, vykořeněnost i historické tragédie. Hlavní prvek je nostalgie po domově a dětství, smíšení krásy a hrůzy.
Třetí oddíl (Květiny pro tvé ruce) je věnován konkrétním osobnostem a přátelům, včetně mrtvých básníků či padlých osobností dějin, ironizuje moderní hrdinství, hledá mravní poselství a naději i přes vědomí konce.
Závěrečná kapitola Požár babylónské věže je tragickým i výstražným symbolem: popisuje apokalyptický rozklad “věže” (civilizace), vinu a ztrátu, marnost snah, konečnou zprávu zachycenou v kameni či prachu. Obsahuje obrazy úniku, zániku, vyhaslého jazyka a apelu na budoucnost, aby “naše slova nebyla jednou objevena budoucími básníky jako cosi neznámého a nepochopitelného”.
Analýza textu
Vybrané dvě po sobě jdoucí sloky z titulní části “Požár babylónské věže – II. Babylón”:
Ustupovali jsme krok za krokem
oči zmrzlé hrůzou bičovány plameny
které vlály jako šarlatové praporce vítězných válek
Za skřípění hroutících se trámů a dunění vodopádu kamen a cihel
za bezmocných výkřiků které se slévaly do úzkostného chorusu železných zpěvek
sledovali jsme kterak bratři bolestně vzlétají z ochozů a oken jako hejn ptáků
kterak marně rozepínají planoucí křídla
kterak padají k zemi do sutin tříště barevných skel a černající krve
Tropy a figury:
- Metafory: “bičovány plameny”, “šarlatové praporce vítězných válek”, “vzlétnout z ochozů jako hejn ptáků”, “planoucí křídla”
- Paralelismus: “kterak… kterak… kterak…”
- Synekdocha: “skřípění hroutících se trámů” za celý pád civilizace
- Aliterace: “skřípění, sutin, skel…”
- Apostrofa: dramatizované oslovení obecného svědka, až kolektivní hlas
- Gradace: stupňování pohybu od “vzlétají” po “padají k zemi do sutin…”
Vlastní zhodnocení
Požár babylónské věže je jedním z nejhlubších děl české poezie 2. poloviny 20. století. Josef Hanzlík zde spojuje osobní existenciální úzkost, vzpomínku, historickou zkušenost a nadčasovou výzvu lidskosti navzdory zkáze. Silnými obrazy varuje před opakováním dějin a marností pýchy i zapomnění. Krása sbírky je v její jazykové hutnosti, citlivosti ke slovu a v odvaze srovnávat osobní i kolektivní viny a sny. Sbírka nutně vede ke ztišení, k přemýšlení i k nové úctě k hodnotě paměti a poezie samotné.
