Kniha: Dekameron
Autor: Giovanni Boccaccio
Přidal(a): pes, luk
Giovanni Boccaccio (1316-1375)
Země, město původu – Itálie, Certaldo
Doba, kdy žil – * 16/7/1313 † 21/12/1375
Stručný životopis – Tento významný italský renesanční novelista a básník je uznáván jako zakladatel italské umělecké prózy. Pocházel z Florencie.
Jako mladého ho otec vyslal na obchodní cestu do Neapole, kde se dík svému uměleckému talentu propracoval až na královský dvůr neapolského krále Roberta I. Z Anjou. Král si velmi liboval v novém renesančním a humanistickém smýšlení, které Boccaccia dozajista ovlivnilo (nutno poznamenat, že před smrtí všechna svoje humanistická díla zavrhnul…).
Na tomto dvoře potkal i svoji velkou lásku Marii Aquinskou, což byla nemanželská dcera krále Roberta I. Ta se vyskytuje v mnoha dalších dílech Boccacciových.
Nutno poznamenat, že získal i další italské prvenství a to byl první itlaský pastýřský epos napsaný v oktávách jenž slul Fiesolské nymfy.
Avšak největším vrcholem jeho tvorby je kniha Dekameron, což je vlastně soubor 100 novel s erotickým zaměřením, které autor psal neskutečných 5 let (1348 – 1353).
Slavný italský umělec umírá ve věku 62 let na otoky (edémy). Pochován je v rodném Certaldu. Mnohem později byla dokonce ve Florencii na jeho počest vytesána socha.
Příklady dalších autorových děl
- La caccia di Diana, 1334
- Filostrato, 1335
- Fiesolské nymfy, 1344 – 1346
- Život Dantův, 1358 – 1363
- A další…
Literárně-historický kontext
Renesance (začátek 14. století – začátek 17. století)
- Kořeny renesance najdeme v Itálii, centrum = Florencie
- Obrození Antiky ( návrat k antickému ideálu krásy)
- Rozvoj přírodních věd a věd o člověku, zájem o člověka jako jednotlivce
- Návrat k pozemským radostem
- Podmíněno hosp. rozvojem a bohatstvím italských měst, dále zámořskými, technickými a přírodními objevy, rozvoj architektury a výtvarného umění
Literatura
- V tvorbě pronikají místo latiny národní jazyky a místo náboženské tematiky se do popředí dostává člověk.
- Itálie: Dante Alighieri – Božská komedie, G. Boccaccio, Francesco Petrarca – Zpěvník (sonety)
- Francie: Francois Villon – Velký testament, Malý testament
- Španělsko: Lope de Vega – Fuente Ovejuna, Miguel de Cervantes Saavedra – Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
- Anglie: Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky, William Shakespeare – Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Komedie plná omylů, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Zimní pohádka
Rozbor díla: Dekameron (1353)
Základní bibliografické údaje:
- Název knihy – Dekameron (neboli Arcikuplířka)
- Místo a rok vydání výtisku – Brno, 2010
- Překlad výtisku – Radovan Krátký
- Nakladatelství a počet stran – Levné knihy, 726 stran
O díle:
- Literární druh – Epika
- Literární žánr – Soubor 100 novel zasazených do rámcové povídky
- Vrcholné dílo autora
Téma:
- Každá novela je psaná na jiné téma, ale je nutno dodat, že hodně novel má téma erotického, lehkého, církevně kritického a zábavného původu.
- Řeší hodně mezilidské vztahy chudiny X střední vrstvy X šlechty.
- Samotné téma rámcové povídky je útěk deseti mladých lidí před morem na venkov za zábavou, kde si vyprávějí příběhy po dobu 10 dní – odtud název Dekameron (deka – 10, hemera – den).
- 1. den – o milostných věcech, 2. den – o lidech, které postihlo neštěstí, 3. den – o lidech, kteří něčeho svou šikovností dosáhli, 4. den – konec nešťastné lásky….
Hlavní myšlenka díla:
- Autor nám chtěl určitě povědět, že i za špatných časů (tehdy mor) máme žít a hltat život plnými doušky.
Fakta o díle:
- Boccaccio do díla zakomponoval svoji lásku Marii Aquinskou pod jménem Fiammetta, o které jsou v díle básně. Sama Fiammetta některé básně zpívá.
- Dalším zajímavým faktem je, že každá postava má jméno, jež něco znamená (mimochodem, jména postav jsou smyšlená – sám autor to v díle uvádí). Např. Lauretta – vavřín, Pampinea – révovitá, Filostrato – milující boj, Fiammetta – plamínek…
Kompozice (členění):
- Dílo je vlastně (jak už bylo řečeno) soubor 100 novel zasazených do jedné rámcové povídky.
- Každý den vyprávění je oddělen právě částí rámcové povídky, která se však prolíná i mezi jednotlivými příběhy.
- Tučným nápisem poznáme začátek/konec nového dne a nadpis příběhu, kurzívou autor stručně shrnuje obsah následující povídky.
Způsob vyprávění:
- Vypravěč vypráví v Er formě. Nutno však dodat, že v díle je mnoho pasáží v přímé řeči…
Jazyk a styl:
- Jazyk spisovný, hovorový
- Svižný děj, rozmanitá slovesa, vtipné pointy
Hlavní postavy (rámcové povídky):
- Pampinea, Fiammetta, Filomena, Lauretta, Neifile, Elisa, Emilia, Pamfilo, Filostrato, Dioneo
Klíčové scény (rámcové povídky):
- Setkání celé společnosti v kostele, Vyprávění příběhů, Rozchod v kostele.
Děj:
Děj rámcové povídky do níž je zasazeno již zmíněných 100 novel je následující:
Ve florentském kostele Santa Maria Novella se jednoho dne zcela náhodně sejde 10 mladých lidí (7 žen, 3 muži), kteří se přišli do kostela pomodlit za zemřelé při morové epidemii, která v jejich době řádila. Celá společnost se seznámí a rozhodne se uprchnout na venkov před morem, za zábavou.
Všichni se shodnou na společné zábavě a to, že si budou každý den vyprávět příběhy.
Později se domluví, že každý den bude jeden z nich takzvaně „kralovat“ jejich společnosti a určí, na jaký námět se bude za jeho vlády vyprávět (krom Dionea, který si získal výsadu vyprávění na jakýkoliv námět).
Takto se společnost baví a zapomíná na strasti běžného života. Několikrát společnost změní místo (zámek s parky, panenské údolí..). Jakmile skončí 10. Den vyprávění, tak se všichni mladí lidé vrátí do Florencie, přímo do kostela, kde se sešli. Rozloučí se a každý z nich jde svou cestou.
Děj novel se různí, ale většina z nich má lechtivý nádech. Pro jistotu uvedu děj té, jež mě nejvíce nadchla.
Příklady obsahu povídek:
Den druhý, povídka první
- O lidech, které sice postihly různé nehody, s nimiž to ale nakonec dopadlo dobře – vypráví Neifile.
- Marchese, Martellino a Stecchi jsou herci a přijíždějí do Trevinu. Zde chodí nemocní lidé ke hrobu sv. Jindřicha, aby se uzdravili. Všichni tři jsou zvědaví a chtějí se ke hrobu jít podívat, jenže fronta je příliš dlouhá. A tak Martellino začne předstírat, že je ochrnutý, jeho kamarádi ho podpírají a žádají, aby je pustili dopředu. Lidé, když vidí tak moc ochrnutého člověka, pustí jej před sebe. Zároveň jsou všichni zvědaví, jestli skutečně sv. Jindřich uzdraví Martellina. Martellino u hrobu předstírá, že se uzdravil, jenže jeden z přihlížejících ho pozná a podvod je prozrazen. Martellino je ztlučen, dav ho chce zabít, jeho kamarádi mu chtějí pomoci a předstírají, že jim Martellino ukradl měšec s penězi. Vojáci Martellina zatknou a odvedou do vězení. Během soudního líčení se snaží Martellino vše vysvětlit, soudce ho neposlouchá. Na přelíčení se dostaví i obyvatelé města, kteří se snaží soudce přesvědčit, že jim Martellino taky ukradl měšce. Krádeže se ovšem měly stát před týdny před hercovým příjezdem. Martellinovi hrozí smrt oběšením. Kamarádi se mu snaží pomoci, hospodský je zavede k Sandrovi Agolantimu, který je vladařův přítel. Sandro zajde za vladařem, požádá ho o milost pro Martellina, vladař si nechá herce předvolat, Martellino vše znovu vysvětluje a vladař mu uvěří. Nakonec všichni tři herci mohli se zdravou kůží odjet z města.
Den třetí, povídka desátá:
- Alibek se stane poustevnicí, mnich Rustico ji naučí posílati čerta do pekla; pak opustivši poustevnu, stane se manželkou Neerbalovou.
- Čtrnáctiletá dívka Alibek z bohaté rodiny žijící ve městě Capsa v Berbersku se doslechne o kráse křesťanské víry a jde ji hledat tam, kde je nejméně skažená – za poustevníky v pouštích Thebaidy.
Nikomu o svém odchodu nepoví a sama se tam bez všelijakých dospělých znalostí vydá na cestu.
Po několika dnech tam dorazí a mladý poustevník Rustico ji vezme do učení víry. Sám chce odolávat pokušení nemyslet na nic hříšného, avšak vzdá se a najde si chytrou záminku jak s dívkou obcovat. Namluví ji totiž, že bohu se dá zavděčit jenom tak, že se ďábel zažene do pekla (co je peklo a co je ďábel již čtenář určitě ví…). Dívka souhlasí a nic ji není podezřelé a tak si na onu „hru“ zvykne a dokonce si jí i oblíbí, přičemž však poustevník Rustico nenachází síly na to, aby ji uspokojoval tak často.
Následek okolností však přiměje dívku vrátit se do rodného města (rodina umřela – stává se dědičkou). Když se pak dívky vyptávali měšťané, kde byla, pověděla jim, že se učila dávat ďábla do pekla. Měšťané se optají co to znamená a dívka jim to ukáže – měšťané z toho mají ukrutnou srandu!
Další zpracování knihy:
- Dílo bylo zpracováno do filmové podoby a to roku 1971.
Dokonce existuje i dramatické zpracování jednotlivých novel o které se pokusil šéf činohry jihočeského divadla pan Martin Glaser.
Dobové a dnešní přijetí díla:
- V dnešní době je Dekameron velmi oblíbenou knihou pro jednoduchost a svižnost čtení jednotlivých novel, ačkoliv je někdy nutné se překonat k přečtení tak dlouhé knihy. O jeho oblíbenosti svědčí filmové zpracování.
- Dekameron vlastně určil směr, kterým se budoucí novely vydávaly. Je to takový novelářský průkopník!
- Za života Boccacciova a jeho současníků však kniha pro svoje narážky na církev a kvůli erotičnosti některých pasáží nebyla církví povolena, nicméně církev ho poupravila a vydala Dekameron cenzurovaný.
- Dílo přispělo k ustálení italštiny jako spisovného jazyka.
