Veselé paničky windsorské – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Veselé paničky windsorské

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): TerkaCZ

 

William Shakespeare (1564-1616)

• William Shakespeare byl anglický dramatik, básník a herec, který je široce považován za největšího spisovatele v anglickém jazyce a světového předního dramatika.
• Narodil se a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: Susannu a dvojčata Hamneta a Judith.
• Po roce 1592 začal úspěšnou kariéru v Londýně jako herec, spisovatel a spolumajitel divadelní společnosti Lord Chamberlain’s Men, později známé jako King’s Men.
• Shakespeare produkoval většinu svých známých děl mezi lety 1589 a 1613. Jeho rané hry byly převážně komedie a historie, které jsou považovány za některé z nejlepších děl v těchto žánrech.
• Poté psal převážně tragédie až do roku 1608, mezi nimi Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za některé z nejlepších děl v anglickém jazyce.
• V poslední fázi svého života psal tragikomedie (také známé jako romance) jako Zimní pohádka a Bouře a spolupracoval s dalšími dramatiky.
• Ve věku 49 let (kolem roku 1613) se zdá, že se stáhl do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později.

 

• Shakespeare je známý svým jedinečným stylem psaní, který zahrnuje hluboké porozumění lidské povaze, bohatý jazyk a inovativní použití metafor a symboliky.
• Mnoho Shakespearových her bylo publikováno v různých kvalitách a přesnostech během jeho života. Nicméně v roce 1623 jeho přátelé a kolegové herci John Heminges a Henry Condell vydali definitivnější text známý jako První folio, posmrtné sbírkové vydání Shakespearových dramatických děl, které zahrnuje 36 jeho her (některé dnes Shakespearovi připisované hry, např. Perikles, Dva vznešení příbuzní v něm nejsou).
• Romeo a Julie: Tragédie o dvou mladých milencích, kteří se snaží být spolu navzdory nepřátelství mezi jejich rodinami.
• Hamlet: Tragédie o dánském princi, který je navštíven duchem svého otce a je pověřen pomstou jeho vraždy.
• Othello: Tragédie o maurském generálovi, který je zrazen svým blízkým přítelem a manipulován k žárlivosti a vraždě.
• Král Lear: Tragédie o starém králi, který rozdělí své království mezi své dcery na základě jejich projevů lásky k němu, což vede k jeho pádu.
• Macbeth: Tragédie o skotském šlechtici, který je poháněn ambicí a proroctvím k vraždě krále a převzetí trůnu.
• Bouře: Tragikomedie o kouzelníkovi Prosperovi, který je vyhoštěn na ostrov a plánuje pomstu proti těm, kteří ho zradili.

 

 

Literárně-historický kontext

Historický kontext

• Anglie za vlády Alžběty I. zažívá rozkvět kultury a umění.
• Vzniká mnoho divadelních společností a divadelních budov.
• Londýn se stává centrem literárního a dramatického dění.
• Vznikají nové literární formy a žánry, jako je sonet a tragédie.
• Vzniká silná konkurence mezi dramatiky a herci.

 

Renesanční literatura

• Renesanční literatura se vyznačuje návratem k antickým vzorům.
• Důraz na lidskou individualitu a osobní zkušenost.
• Používání blankversu, což je nerýmovaný pětistopý jamb.
• Vznikají díla, která kombinují komedii a tragédii.
• Literární díla často reflektují politické a společenské otázky.

 

Shakespearův kruh

• Shakespeare spolupracoval s mnoha dalšími dramatiky.
• Patřil do literárního kruhu, který zahrnoval například Ben Jonsona a Christophera Marlowea.
• Jeho díla byla často podporována šlechtici a mecenáši.
• Vznikaly společné projekty a spolupráce na divadelních hrách.
• Shakespeare byl součástí divadelní společnosti Lord Chamberlain’s Men.

 

Současníci autora

• Ben Jonson – psal komedie a tragédie, například „The Alchemist“ a „Bartholomew Fair“.
• Christopher Marlowe – známý pro své tragédie, například „Doctor Faustus“ a „Tamburlaine“.
• Thomas Kyd – autor „The Spanish Tragedy“, která ovlivnila žánr tragédie.
• John Fletcher – spolupracoval se Shakespearem pravděpodobně na 2 hrách – Dva vznešení příbuzní a možná i Cardenio (nedochovaná).

 

Rozbor: Veselé paničky windsorské

Základní charakteristika

• Literární forma: drama
• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie (veselohra)
• Alternativní název (překlad): Veselé ženy Windsorské
• Rok vydání/premiéry: cca 1597–1601 (první tisk 1602, definitivní podoba 1623)
• Rozsah: 5 jednání
• Určeno: široké publikum, divadelní inscenace (původně pro dvorské i měšťanské publikum)

 

Téma

• Komická konfrontace záletného rytíře s vynalézavostí měšťanských žen
• Žárlivost, pomsta, manželské vztahy
• Společenské postavení, měšťanská morálka
• Výsměch pokrytectví, lidským slabostem a předsudkům

 

Hlavní myšlenka

• Výsměch lidské pošetilosti, přetvářce a domýšlivosti
• Oslava rozumu, ženské solidarity a měšťanských hodnot
• Důležitost důvěry a tolerance v manželství
• Komedie jako prostředek k nápravě a smíření

 

Motivy

• Falstaffovy milostné intriky
• Žárlivost pana Brodského
• Přestrojení, převleky a klam
• Motiv košíku s prádlem, do kterého je Falstaff ukryt a vhozen do Temže
• Dětské masky, víly a mystifikace v závěru
• Sňatkové intriky kolem Anny Pacholíkové
• Parodování cizích jazyků (francouzština, slovenština/velština)

 

Námět

• Inspirace postavou Falstaffa z historických her o Jindřichu IV.
• Legenda o přání královny Alžběty vidět Falstaffa v roli zamilovaného (vhodné dodat, že legenda není historicky doložená, ale je tradovaná v literatuře).
• Prvky z italských a středověkých novel (např. motiv ukrytí v koši – Boccaccio, Fiorentino)
• Reflexe dobové měšťanské společnosti a jejího prostředí

 

Kompozice a struktura díla

• Kompozice: 5 jednání, děj se odehrává ve Windsoru a okolí
• Paralelní dějové linie: Falstaffovy pokusy o svedení dvou vdaných žen, žárlivost pana Brodského, sňatkové plány kolem Anny
• Chronologická stavba, plynulé střídání scén (hra však obsahuje i paralelní dějové linie (Falstaffovy intriky, sňatkové plány, žárlivost pana Brodského).
• Stavba:
  • Expozice: představení postav, Falstaffovy plány
  • Zápletka: Falstaff posílá milostné dopisy dvěma paničkám
  • Kolize: ženy se rozhodnou Falstaffa zesměšnit
  • Krize: Falstaff je opakovaně zesměšněn a potrestán
  • Peripetie: finální mystifikace v oboře
  • Rozuzlení: vše se vyjasní, smíření, svatba Anny a Fentona
• Rytmus: rychlé střídání dialogů, komických situací a převleků, gradace žertů

 

Dramatický vypravěč / Způsob prezentace děje

• Děj je prezentován výhradně přímou řečí postav, včetně rozsáhlých dialogů a monologů
• Významné jsou scénické poznámky a didaskalie
• Chybí tradiční vypravěč, děj je posouván akcemi a replikami
• Stylizace: ironie, parodie, jazykové hříčky, využití různých jazykových vrstev (parodie cizích jazyků, regionálních akcentů)

 

Jazyk a styl

• Převážně próza, místy veršované pasáže (zejména v závěru, při masce víl)
• Slovní zásoba: spisovná, hovorová, dialekty, parodie cizích jazyků (francouzština, velština)
• Syntax: krátké, svižné repliky, rychlá výměna dialogů
• Stylistické prostředky: slovní hříčky, ironie, přímá řeč, metafory spojené s lovem, parodie, komické přehánění
• Scénické prostředky: převleky, masky, zapojení dětí, využití rekvizit (koš na prádlo, rohy, ženské šaty)

 

Charakteristika postav

//jména postav se liší dle různých překladů//

• Sir John Falstaff: zchudlý, domýšlivý rytíř, komická postava, milovník jídla, pití a žen, je terčem žertů
• Paní Brodská a paní Pacholíková: vynalézavé, inteligentní, solidární, zosnují žerty na Falstaffovu adresu
• Pan Brodský: žárlivý měšťan, podezíravý, jeho žárlivost je zesměšněna
• Pacholík a jeho rodina: typičtí měšťané, jejich dcera Anna je objektem sňatkových plánů
• Anna Pacholíková: mladá, krásná, miluje Fentona, nakonec si prosadí svou
• Fenton: mladý šlechtic, opravdový milenec Anny
• Dr. Kajus, Chuděra, Nehluba: komické figury, neúspěšní nápadníci Anny
• Kněz Evans: parodie na velšského duchovního, komická jazyková stylizace
• Vedlejší postavy: hospodský, sluhové, děti v maskách

 

Časoprostor

• Doba: současnost Shakespearovy doby (konec 16. století)
• Místo: Windsor a jeho okolí (měšťanské domy, hostinec U Podvazku, windsorská obora)

 

Stručný obsah

Ve windsorském městečku se zchudlý rytíř Falstaff rozhodne zlepšit svou finanční situaci tím, že svede dvě zámožné měšťanky. Obě ženy však jeho plány prohlédnou a společně s dalšími postavami ho opakovaně zesměšní. Paralelně probíhá sňatková intrika kolem Anny Pacholíkové, která se nakonec navzdory rodičům provdá z lásky za Fentona. Hra končí smířením, odpuštěním a svatbou.

 

Podrobný děj

Jednání první

Děj se otevírá ve Windsoru před domem pana Pacholíka, kde se setkávají venkovský soudce Nehluba, jeho synovec Chuděra a velšský farář Hugo Evans. Nehluba si stěžuje na urážku ze strany sira Johna Falstaffa, který mu údajně způsobil škodu na majetku i cti. Evans navrhuje smír, ale Nehluba trvá na soudním řešení (jde spíše o komickou nadsázku než skutečný soudní spor). Rozhovor se stočí k Anně Pacholíkové, dceři pana Pacholíka, která je považována za vhodnou partii – nejen kvůli svému věnu, ale i povaze. Evans navrhuje, aby se Chuděra o Annu ucházel, což Chuděra přijímá, byť poněkud rozpačitě a bez velkého nadšení.

Do domu vstupují další postavy: pan Pacholík, paní Pacholíková, Anna, paní Brodská a Falstaff se svými kumpány Bardolfem, Pistolí a Nymem. Mezi Nehlubou a Falstaffem dojde ke slovní přestřelce kvůli starším křivdám, přičemž Falstaff se k některým přiznává s typickou drzostí. Chuděra si stěžuje, že mu Falstaffovi lidé ukradli peníze, což je předmětem dalšího komického dohadování.

Po odchodu většiny společnosti Evans a Chuděra řeší Chuděrovu budoucí svatbu s Annou Pacholíkovou, přičemž Chuděra je v této záležitosti pasivní a nechává rozhodnutí na svém strýci. Anna je mezitím představena jako mladá a ctnostná dívka, která je objektem zájmu několika nápadníků.

V hostinci U Podvazku Falstaff oznamuje svým sluhům, že je musí propustit kvůli nedostatku peněz. Bardolf najde nové místo u hostinského. Falstaff se rozhodne zlepšit svou finanční situaci tím, že svede dvě bohaté měšťanky – paní Brodskou a paní Pacholíkovou. Oběma napíše milostné dopisy a pověří své bývalé sluhy, aby je doručili. Ti však odmítnou být jeho kuplíři a rozhodnou se prozradit jeho záměry jejich manželům, čímž rozjíždějí hlavní komickou zápletku hry.

Současně se v domě doktora Kajuse odehrává sňatková intrika: Evans posílá svého sluhu Trubáčka s dopisem paní Obratné, aby zprostředkovala Kajusovu žádost o Annu Pacholíkovou. Kajus však Trubáčka přistihne a rozčílí se, což vede k další sérii komických nedorozumění.

 

Jednání druhé

Falstaff dostává odpověď od paní Brodské, která ho zve na schůzku v době, kdy její manžel nebude doma. Paní Brodská a paní Pacholíková se domluví, že Falstaffa společně napálí a zesměšní. Falstaff přijde do domu Brodských, kde ho paní Brodská začne svádět, ale v tu chvíli se nečekaně objeví pan Brodský, který byl varován svými sluhy. Ženy rychle ukryjí Falstaffa do velkého koše na prádlo, který nechají vynést a vylít i s Falstaffem do řeky Temže. Pan Brodský nic nenajde a jeho žárlivost je zesměšněna.

Falstaff je zneuctěn, mokrý a ublížený, ale jeho ješitnost mu nedovolí vzdát se. Brzy je znovu pozván na další schůzku, tentokrát do domu paní Pacholíkové. Mezitím se rozvíjí paralelní děj: rodiče Anny Pacholíkové se snaží prosadit sňatek své dcery s některým z vybraných nápadníků – Chuděrou nebo doktorem Kajusem. Anna však miluje Fentona a hledá způsob, jak se s ním tajně setkávat.

Falstaffovi bývalí sluhové, Bardolf, Pistol a Nym, mezitím informují pana Brodského a pana Pacholíka o Falstaffových záměrech, což zvyšuje napětí a žárlivost mezi manžely. Pan Brodský je rozhodnut Falstaffa přistihnout při činu a získat důkaz o nevěře své ženy.

 

Jednání třetí

Falstaff je opět pozván do domu paní Brodské. Ženy mají připravený nový plán, protože vědí, že pan Brodský je stále podezřívavý a chystá se Falstaffa chytit při činu. Když Falstaff přijde, ženy ho rychle převlečou za starou ženu z Brentfordu, kterou pan Brodský nenávidí a považuje za čarodějnici. Pan Brodský vtrhne do domu, najde Falstaffa v ženském převleku a v domnění, že jde o nenáviděnou věštkyni, ho zmlátí holí a vyžene z domu.

Falstaff je opět ponížen, ale jeho ješitnost mu nedovolí přiznat porážku. Paní Brodská a paní Pacholíková se rozhodnou, že je čas do žertu zapojit i své manžely a připravit finální léčku. Mezitím se sňatkové intriky kolem Anny vyostřují – každý z rodičů domlouvá s vybraným nápadníkem plán na únos Anny během nadcházející slavnosti v oboře. Anna se však tajně domlouvá s Fentonem, že využijí zmatku k vlastní svatbě.

 

Jednání čtvrté

Připravuje se velká slavnost v windsorské oboře, která je spojena s legendou o duchu Herna lovce. Paní Brodská s paní Pacholíkovou naplánují, že Falstaff přijde na schůzku převlečený za Herna lovce – s jeleními parohy na hlavě. Děti z města se převlečou za víly a skřítky a mají Falstaffa vystrašit a symbolicky potrestat za jeho domýšlivost a hříchy. Každý z rodičů Anny domlouvá s vybraným nápadníkem, v jaké barvě šatů bude Anna oblečená, aby ji poznal při slavnosti a mohl ji unést (každý z nápadníků dostane jinou informaci). Netuší však, že Anna se domluvila s Fentonem, že bude mít jinou barvu šatů a využije zmatku k útěku.

Slavnost začíná, Falstaff v převleku čeká na paní Brodskou, ale místo romantického setkání je obklopen dětmi v maskách, které ho štípou, pálí svíčkami a obviňují z jeho špatností. Falstaff je vyděšený a ponížený, nakonec přizná své úmysly a slíbí nápravu. Anna mezitím uniká s Fentonem a tajně se s ním oddává.

 

Jednání páté

Všechny dějové linie se sbíhají v závěrečné scéně. Falstaff je zcela zesměšněn a uznává svou porážku, ale ostatní mu odpouštějí, protože jeho žertovné i nemorální chování bylo potrestáno a napravilo se. Pan Brodský si uvědomuje, že jeho žárlivost byla zbytečná a omlouvá se své ženě za podezírání a nedůvěru. Rodiče Anny zjišťují, že jejich dcera využila zmatku a provdala se za Fentona, kterého skutečně miluje. Ostatní nápadníci jsou zklamaní, ale smíření. Všichni se sejdou na společné hostině, kde se slaví svatba Anny a Fentona. Hra končí smíchem, usmířením a radostí – Falstaff je přijat zpět do společnosti, manželské páry se smiřují a měšťanská morálka slaví vítězství. Závěr podtrhuje poselství hry: lidské slabosti lze napravit humorem, důvěrou a vzájemným pochopením.

 

Vlastní zhodnocení
Veselé paničky windsorské patří k nejlaskavějším a nejkomičtějším Shakespearovým hrám. Jejich síla spočívá v mistrné kresbě charakterů, jazykové pestrosti a schopnosti spojit fraškovité situace s hlubšími tématy – důvěrou, tolerancí a emancipací měšťanských žen. Shakespeare zde s nadhledem a ironií paroduje lidské slabosti, předsudky i společenské konvence své doby. Hra je zároveň oslavou ženské vynalézavosti a solidarity, která vítězí nad mužskou domýšlivostí a pošetilostí. Kompozice je přehledná, gradace žertů a převleků udržuje diváka v neustálém napětí. Veselé paničky windsorské jsou dodnes oblíbeným titulem světového repertoáru a nabízí vděčnou látku pro herecké i režijní ztvárnění. Význam hry tkví i v její univerzálnosti a nadčasovosti – lidské slabosti, žárlivost a touha po štěstí jsou stále aktuální.