Kniha: Romeo & Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Nis, Marcin
William Shakespeare (*1564 – †1616)
- Shakespeare se narodil (pokřtěn byl 26. dubna) v roce 1564 ve Stratfordu nad Avonou, kde také 23. dubna roku 1616 zemřel. Byl třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Jeho otcem byl John Shakespeare, úspěšný rukavičkář a později radní města, matkou Mary Ardenová, dcera bohatého velkostatkáře.
- Je označován za největšího anglického i světového dramatika, klíčovou postavu evropského dramatu (považován za národního básníka neboli barda), umělecký směr – anglická renesanční literatura. Kromě tvorby dramat a komedií se věnoval i herectví.
- Navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School – výuka latiny a klasického umění).
- V 18 letech se Shakespeare oženil s o 8 let starší (26letou) Anne Hathaway a měli spolu 3 děti. Povolení k sňatku bylo vydáno 27. listopadu 1582 ve Worcesteru. Obřad byl zřejmě připraven ve spěchu kvůli těhotenství Anne. O šest měsíců později se narodila dcera Susanna, necelé dva roky poté dvojčata Hamnet a Judith. Hamnet ovšem v 11 letech zemřel, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu.
- Asi r. 1592 odešel do Londýna, kde působil jako herec a dramatik + stal se podílníkem společnosti, která provozovala divadlo Svět (The Globe).
- Pro jeho dramata je typický tzv. blankvers – nerýmovaný verš (sestávající z pěti jambických stop).
- Celkem zhruba 40 her (dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů a 2 epické básně): předlohy různého původu, ale vždy je originálně přetvářel. Jeho hry byly přeloženy do všech významnějších jazyků.
- V letech 1590-1614, dělení na: komedie, tragédie a historické hry.
- Jelikož psal v období renesance (antické znaky v knize – chór, 5 dějství, dále dobové rozdělení společnosti). Mohl ho znát například Miguel de Cervantes y Saavedra (Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha) nebo Lope de Vega (Ovčí pramen).
- Byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma (přeložil Macbetha). Ve své poslední vůli zanechal starší dceři Susanně značné množství majetku.
Autorský styl:
- Vliv antického dramatu (chór, motivy).
- Neomezenost látky, času, místa.
- Kladné i záporné postavy, postavy žen, lidové postavy – dokázal realisticky zachytit skutečnost a přesvědčivě vystihnout lidskou psychiku, sami si určují své osudy. Postavy již nejsou tak středověké, jako byly u jeho předchůdců.
- Příčinou tragédie je lidská vášeň či náhoda (ne OSUD jako v antice).
- Napadá středověkou církevní morálku, věří v právo člověka na přirozený vývoj. Jeho dílo je zcela světské, bez zjevných náboženských motivů.
- Veršovaný jazyk se střídá s prózou (nejnižší vrstvy) + lidové vrstvy, bohatý slovník, blankvers (desetislabičný, pětistopý, nerýmovaný ,,čistý‘ jambický verš).
- Své sonety psal formou anglického sonetu (rýmové schéma ababcdcdefefgg či abbacddceffegg).
Další díla:
- Shakespeare psal komedie
- Zkrocení zlé ženy (1594)
- Sen noci svatojánské
- Mnoho povyku pro nic
- Veselé paničky windsorské (1601)
- Komedie plná omylů / Komedie omylů (1593)
- Dva šlechtici z Verony (1595)
- Kupec benátský (1597)
- Tragédie
- Hamlet (1604)
- Othello
- Král Lear (1606)
- Macbeth (1606)
- Julius Caesar
- Titus Andronicus (1594)
- Pohádky (romance)
- Cymbelín (1609)
- Zimní pohádka (1611)
- Bouře (1612)
- Perikles (1609)
- Dva vznešení příbuzní
- Básně
- Venuše a Adonis (1593)
- Sonety (vydány 1609)
- Vášnivý poutník (1599)
Literárně-historický kontext
- Umělecký směr: Renesance = znovuzrození antiky, radost ze života, rozvoj přírodních věd, středem zájmu je člověk, rozvoj stavitelství a umění, literatura – nové žánry a národní jazyk, láska, erotika, přátelství
- Zařazení do národního/evropského/světového literárního kontextu: Romeo a Julie je celosvětové dílo.
- Mezitím ve světě a u nás: Angličan Francis Drake obeplul zeměkouli (1577-1580), byl zaveden Gregoriánský kalendář 1582, Anglo- španělská válka, u nás: Habsburská monarchie, Maxmilián II., 1575 Česká konfese = náboženská svoboda, Rudolf II. Habsburský, 13letá válka s Turky
Další autoři tohoto období:
- Dante Alighieri – Božská komedie
- Francois Villon – Odkaz
- Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky
- Francesco Petrarca
- Giovanni Boccaccio
Rozbor díla: Romeo & Julie
- Literární druh: drama
- Literární žánr: tragédie (anglická milostná tragédie z roku 1595)
Hlavní tematika:
- Nesmyslnost nenávisti mezi dvěma veronskými rody
- Nešťastný osud dvou milenců pocházejících ze znepřátelených rodů
Okolnosti vzniku díla (námět):
- Inspirace Ovidiovým příběhem z knihy Proměna, kde bylo zpracováno téma nešťastné lásky, motiv zdánlivé smrti v tragédii přebírá od Arthura Brooka (taktéž autor vyprávění o Romeovi a Julii). Jedná se však o nejzdařilejší zpracování.
- Autor poukazuje na to, aby mladí lidé bojovali o své právo na lásku a štěstí.
Kompozice:
- Chronologická
- Prolog + 5 dějství
- Vztah dějových linií je řetězový; gradace; retardace – dlouhé dialogy
- V díle je jedna nejdůležitější dějová linie (láska Romea a Julie), která se prolíná s vedlejší dějovou linií (zabití Tybalta Romeem) a z toho plynoucí následky
- Úvod (expozice) – střet rodu Kapuletů a Monteků
- Zápletka (kolize) – Romeo se zamilovává do Julie a poznávají se, Julie si má brát někoho jiného
- Vyvrcholení děje (krize) – Zabití Tybalta Romeem a následné Romeovo vyhoštění z Verony
- Zvrat (peripetie) – Nedoručení dopisu Romeovi a Juliino vypití uspávacího lektvaru
- Závěr (katastrofa) – Smrt obou milenců v hrobce a následný smír obou rodů
Vypravěč:
- autor je zde jako vypravěč
- využita jak próza tak poezie, vznešený a vytříbený styl textu typický pro Shakespeara
Jazyk a jazykové prostředky:
- hovorový, spisovný i básnický jazyk, dlouhé dialogy
- pětistopý jambický verš
- časté užití hyperbol, rétorických figur, jmenných tvarů přídavných jmen
- pojmenování přímé, nepřímé
- personifikace
- oxymóron
- eufemismus
- citově zabarvené výrazy
- metafory a figury (příklady):
- tropy (příklady):
- epiteton ornans: Chceš odejít? – den ještě daleký; ó jasný anděle! – neb nad hlavou mi vystupuješ zářná z noční tmy, jak okřídlený posel nebeský.
- přirovnání: Zář jejich lící zahanbila by ty hvězdy, jako lampu denní svit, a její oči v nebi zářily by
- metonymie: Jen láskou svou mne zvi…
Idea:
- autor poukazuje na to, aby mladí lide bojovali za svou lásku, na kterou mají právo. A aby bojovali za svůj osud, štěstí a právo rozhodovat o vlastním životě i přes jeho nepřízeň.
- Inspirace o lásce z Antiky
- připsání vycházelo od anglického básníka Arthura Brookea
Funkce:
- formativní
- estetická
Hlavní postavy:
- Ústřední milenecká dvojice, v níž každý přísluší jinému rodu.
- Romeo – syn Montekův, hluboce zamilovaný do Julie, připraven vzdát se všeho a obětovat se pro lásku, je hrdý, čestný, citlivý, romantický, upřímný.
- Julie – dcera Kapuletova, poslušná, zamilovaná do Romea, hezká, chytrá, statečná, tvrdohlavá, moudrá, oddaná dívka, pro lásku a právo na život se zabila.
- Montek a Kapulet – hlavy a představitelé dvou znepřátelených rodin
- Tybalt – bratranec Julie (synovec paní Kapuletové), rváč, bojovný, útočný, Romeo ho zabije při souboji ve městě
- Merkucio – kamarád Romea, bojovný, zemře Tybaltovou rukou
- Benvolio – přítel Romea, mírný, klidný
- otec Vavřinec – moudrý, vzdělaný, bratr z řádu Františkánů, dlouholetý přítel Romea
- chůva – vychovává Julii, spolehlivá
- Paris – mladý šlechtic, miluje Julii, měl si jí vzít, umírá pak v hrobce Romeovou rukou
- Baltazar – sluha Romeův
Časoprostor:
- Místo: Děj se odehrává v Mantově a Veroně v Itálii
- Čas: 16. století, v období renesance
Stručný děj:
Boj dvou veronských znepřátelených rodin, které se nenáviděly po generace a Vévoda jim pod pohrůžkou smrti přikázal mír. Romeo je zpočátku nešťastně zamilován do chladné Rosaliny. Aby ho přátelé rozveselili, vezmou ho na maškarní ples Kapuletů, kde jsou díky maskám v bezpečí. Zde se Romeo a čtrnáctiletá Julie poprvé potkají a hned se do sebe zamilují. Později na balkoně zahrady Kapuletů, kam se Romeo tajně vkradl, Julie mluví o svém vyvoleném, o Romeovi. Ten však Julii slyší, vystoupí ze tmy a svou lásku jí opětuje. Slibují si tam lásku a sňatek. V kostele je pak tajně oddá bratr Vavřinec.
Další den se Romeo omylem zaplete do potyčky mezi Merkuciem a Tybaltem. Merkucio umírá rukou Tybalta. Romeo v návalu vzteku svého kamaráda pomstí a Tybalta také usmrtí. Romeovi za jeho čin hrozí smrt, ale když Benvolio vysvětlí vévodovi, jak to bylo skutečně, odsoudí ho k vyhoštění z města.
Julie se dovídá o událostech a svými rodiči je donucena vdát se za šlechtice Parise. Bratr Vavřinec jí vyrobí lektvar, který u Julie vyvolá iluzi smrti. Vavřinec pak pošle vzkaz Romeovi do Mantovy, ve kterém ho informuje o plánu. Dopis však posel nedoručí kvůli strachu z moru. Baltazar později sdělí Romeovi, že Julie je mrtvá. Ten si zoufalý kupuje jed od lékárníka a hodlá se v hrobce, kde je Julie, zabít. Narazí tam na Parise a v souboji ho zabije, pak vypije jed a umírá. Julie se však probouzí, a když vidí Romeovo bezvládné tělo, probodne se jeho dýkou a následně umírá. Vavřinec poté všem vypráví celý příběh lásky a rody uzavírají mír.
Podrobný děj (dle dějství):
1. dějství
Začíná komediálním výstupem dvou sluhů Kapuletů – nadávají (slovní hříčky, vulgarismy). Chvástají se vůči Montekům a sobě samým.
Např.: Samson: Já rázem udeřím, když jsem popuzen.; Greg.: Ale rázem nejsi popuzen, abys udeřil.
Přijdou Monteci, slovní hříčky mezi Monteky a Kapulety. Dojde k souboji – první část je slovní souboj, druhá fyzický. U sluhů jsou hrubé sexuální narážky. Přichází Benvolio (Montek) a chce oddělit sluhy mečem, přichází Tybalt, bijí se. Přichází měšťané, po nich Kapuletovi a Montekovi, jediná Monteková nechce svár, rvačku ukončí kníže. Pokud znovu naruší Monteci a Kapuletové mír, přijde trest (purpurným zřídlem, šarlatová krev – epiteton ornans) – typické pro knížete.
Všichni odchází, končí veřejná část, začíná soukromá – Montekovi a Benvolio, Monteková se ptá na Romea, dozvídáme se, že je v háji, a to často, nikdo neví proč. Benvolio se pokusí zjistit důvod. Rozhovor Romea a Benvolia. Benvolio zjistí, že důvodem je nešťastná láska k Rosalině. Oxymorón v Romeově části. Mluví o lásce tak, jak má naposloucháno (=mluví uměle, o obraze, o představě lásky, používá pro ni superlativy, ale zároveň je chladná. Benvolio poradí, ať si najde jinou, Romeo ale odmítá.
Paris žádá o ruku Julie, Kapulet chce počkat, ale dovolí Parisovi dvoření se Julii a dá mu ji, když ona sama bude chtít, takže ho pozve na ples. Zve další měšťany pomocí sluhy, který neumí číst. Ten potká Romea a jeho přátele. Romeo mu přečte seznam – výčet jmen, Benvolio chce jít, Romeo přijme, ale jen kvůli tomu, že chce na plese potkat Rosalinu.
Opakování motivů – vzpomínání chůvy na maličkou Julii, používá zdrobněliny. Julii je 13, ale ve Sládkově překladu 12. Kapuletová oznamuje chůvě žádost Parise, Julie slibuje, že se do něj pokusí zamilovat.
Ples – Monteci v maskách, hádka Mercutia, Romea a Benvolia o snech – nádherný Mercutiův monolog o elfí královně Mab, která nosí sny – „kryt vozu z křídel polních koníků“ – popis vozu je 1. část, 2. část je pak popis osob a jejich snů (komu se zdají jaké sny). Romeo nato řekne, že jeho sny předpovídají něco tragického.
Kapulet vítá hosty, Romeo zahlédne krásnou dívku (je jí Julie) a ptá se po ní, zaslechne ho podle hlasu Tybalt a chce boj, Kapulet ho uklidní.
Sonet – rozhovor Romea a Julie – o Romeově touze dotýkat se Julie a políbit ji. Romeo mluví o lásce civilněji, upřímně. Od chůvy se Romeo dozví, že je Julie Kapuletová. S přáteli odchází a Julie pošle chůvu, aby zjistila, kdo to byl. Zjistí, kdo Romeo je. Končí 1. dějství.
2. dějství
Sonet o zapomínání na staré lásky a o velké lásce Romea a Julie.
Romeo je v zahradě Kapuletů, přátelé ho hledají. Mercutio má monolog, mluví o lásce ošklivě, s despektem. Odcházejí bez Romea.
Následuje nejznámější dramatická scéna na světě – balkonová. Zpočátku je kvazidialog – Romeo je přítomen, Julie o něm neví. Julie vystoupí na balkon do zahrady, kde je Romeo. Ten neviděn a neslyšen opěvuje její krásu (slunce, anděl..), vyznává jí lásku. Julie říká, že ho miluje a „žádá ho“ o zřeknutí se jména, nabízí sama sebe – obraz růže. Romeo promluví a začíná dialog. Julie se o něj bojí, že ho zabijí. Vyznání od Romea se opakuje, Julie lásku opětuje. Rozhovor často narušuje chůva. Je zde romantičtější Romeo. Julie se chce vzít, oznamuje mu zítřejší příchod chůvy. Několikrát se loučí, přichází ráno.
Romeo spěchá za mnichem Lorenzem, ten sbírá byliny – jeho monolog, spousta přídavků, často přirovnání, metafory, personifikace (matka, chůva, úsvit uspal se), výčty, protiklady, předzvěst něčeho zlého, co se blíží. Romeo ho žádá o tajné oddání ještě dnes. Mnich mu naznačuje, že je lehce přelétavý. Romeo ho přesvědčuje, že je to pravá láska, mnich chce ale smířit rody a vidí příležitost, tak svolí.
Romeo odchází a potká Benvolia a Mercutia. Začíná kamarádský rozhovor – urážky, slovní hrátky, nespisovné, říkají si „vole“. Mercutio cynicky mluví o lásce. Přichází chůva, dělají si z ní legraci. Mercutio zpívá. Chůva používá vulgarismy, mluví nespisovně. Romeovi říká o lásce Juliině k němu. Romeo po ní posílá vzkaz o oddání.
Merc.: Nedostižný Romeo vítězí právě na dostizích vtipu. Čím víc jseš na koni, tím víc jsou tvoje vtipy na jedno kopyto. Mě jen tak nedoběhneš.
Přesah – myšlenka není hned na začátku verše a nekončí verš (ten pokračuje).
Julie netrpělivě čeká na chůvu, ta si stěžuje, nakonec poví vzkaz, Julie se vydá okamžitě za mnichem, svatba pouze ve třech verších, nic o obřadu není, je pouze zmínkou naznačen. Konec 2. dějství.
3. dějství
Benvolio a Mercutio. Mercutio se chystá prát s Tybaltem, Benvolio se mu snaží zabránit, ale Mercutio tasí, přijde Romeo. Jeho nechávají urážky od Tybalta chladným kvůli Julii. Mercutia to štve a nechápe, bere to jako zradu a zbabělost. Vyzve Tybalta na souboj, Romeo se tomu snaží zabránit, pod jeho vztaženou rukou ale Tybalt probodne Mercutia. Mercutio umírá, obviňuje Romea a svaluje svou smrt na oba rody. Romeo cítí vinu a chce pomstít smrt svého přítele, zabije v souboji Tybalta. Benvolio přinutí utéct Romea, od Benvolia se pak dozví kníže o tom, co se stalo. Kapuletová chce Romeovu smrt. Kníže ho odsoudí k vyhnanství – veřejná část.
Julie se nemůže dočkat svatební noci – její monolog – hra se světlem, stínem a tmou (ohněnozí oři). Chůva přináší zprávu o smrti, Julie si myslí, že o Romeově, ale pochopí, že jde o Tybalta. Jenže to jí moc nepomůže (zabil ho Romeo -> čeká ho smrt), chůva poví o vyhnanství, vyhnání je ale pro Julii větší hrůza – samý vykřičník, protiklady, řečnické otázky.
Romeo se schovává u mnicha, ten přináší pro Romea nehorší zprávu – vyhnanství. Pro Romea je to horší než smrt. Přichází chůva a povídá o Juliině smutku (časté opakování slov pro zdůraznění významu – typické pro chůvu). Romeo se chce probodnout, mnich ho zastaví a ukazuje mu, jaké má štěstí. Posílá ho za Julií a pak do Mantovy.
Kapuletovi dohodnou sňatek s Paridem na příští čtvrtek.
Svatební noc – ani slova, jen o konci.
Svítá, milenci (manželé) se loučí, Julie nechce Romea pustit (slavíka slyšeli, ne skřivana, tvrdí). Romeo nechce odejít, a tak přijímá argumenty, Julie si ale uvědomí rizika a posílá ho pryč. Zdá se jí, jako by byl v hrobě – předznamenání.
K Julii přichází Kapuletová, oznamuje jí sňatek, Julie odmítá. To rozčílí Kapuleta – chce ji vydědit, nadává jí, ani matku Julie neobměkčí. Hledá utěšení u chůvy, ta jí ale poradí sňatek uzavřít. Julie se vydává za mnichem. Konec 3. dějství.
4. dějství
Lorenzo se dozvídá od Parida o sňatku, přichází Julie. Paris se jí dvoří, ale ona ho spolu s mnichem posílá pryč (záminkou je zpověď). Julie se dožaduje pomoci od mnicha (pomoc nebo smrt). Mnich jí dává výtažek z bylin, po němž bude Julie vypadat jako mrtvá, dává jí návod, co a jak, má plán.
Chystá se svatba, Julie se vrací jako vyměněná, navrhne svatbu na zítřek. V ložnici začíná mít strach z výtažku z bylin, překoná ho a lahvičku vypije.
Chůva nachází Julii ráno mrtvou. Svatební obřad se mění v pohřební. Konec 4. dějství.
5. dějství
Romeův sluha přináší zprávu o smrti Julie. Romeo chce jet do Verony, jde za lékárníkem a získává od něj jed. Jedná ve stavu naprostého zoufalství a ztrácí zdravý úsudek.
Mnich Jan se vrací s nedoručeným dopisem pro Romea za Lorenzem (nemohl jej doručit kvůli karanténě – mor). Lorenzo píše do Mantovy znovu, jde za Julií do hrobky, té zbývají tři hodiny do probuzení.
Na hřbitov přichází Paris se služebníkem a také Romeo se služebníkem. Romeo otevře hrobku, Paris ho zastaví a chce ho odevzdat k potrestání, bere to jako znesvěcení jeho budoucí nevěsty. Romeo ho varuje, že má zmizet. Paris ale nechce, a tak ho Romeo zabije. Poslední přání Parida je být pochován vedle Julie. Romeo mu přání splní, naposledy líbá Julii, objímá ji a připíjí jedem na lásku.
Lorenza na hřbitově varuje sluha Romeův, Lorenzo spěchá do hrobky. Vidí mrtvého Parise a Romea. Chce odvést Julii, která se akorát probouzí, a ukrýt ji do kláštera. Julie ale uvidí mrtvého Romea. Lorenza vystraší přicházející kníže s hlídkou, a tak uteče. Julie nechce žít bez své lásky. Chce vypít jed, ale Romeo vypil všechno sám. Julie tedy vytahuje dýku a probodne se. Stráže najdou Lorenza a Baltazara. Monteková steskem po synovi zemřela, Montek tedy přijde sám. Přijdou také Kapuletovi. Kníže celou věc vyšetřuje, Lorenzo vše vysvětluje a bere na sebe vinu, kníže ale vidí viníky v rodech a v sobě. Monteci a Kapuletové se usmiřují, staví navzájem svým dětem zlaté sochy. Konec je shrnutí, monolog knížete.
Vliv díla:
- projevuje se napříč celými (nejen) literárními dějinami
- vznikl nespočet více či méně zdařilých adaptací, operních, baletních i televizních zpracování
- autoři počítají s tím, že tento příběh lásky zná takřka každý, a využívají mnohdy pouze některých motivů (např. láska, jíž není přáno)
- další motivy nalézáme pouze v paralelách
Vyjádření postoje ke skutečnosti (neutrální, ironický, zveličující….):
- Dalo by se říci, že vše perfektně sedí, až na to, že lidé se tak rychle, jako Romeo a Julie, do sebe obvykle nezamilují! Proces poznávání a spřátelení zabere většinou nějaký čas.
- Text je napsán neutrálně, pokud pominu umělecké prvky, které mohou lehce zkreslovat a lásku, která je tam hlavním tématem, tudíž se přísluší ji věnovat slušnou část. Neřekl bych ale, že by se výrazně zveličovala.
Názorové východisko díla:
- Kniha zastává toho názoru, že i přes nejvyšší nenávist se lidé mohou mít rádi a jak moc dokáže být láska silná, že může i zabíjet. Je to totiž jedna z nejsilnějších pozitivních emocí, které máme. V té době nebylo vůbec lehké se dát dohromady s někým, koho člověk opravdu miluje. Sňatek byl vždy předem dohodnutý a tak se lásce nepřálo. Jenomže ona si vždy najde cestu, i přes mrtvoly.
Vlastní názor:
- Mrzelo mě, že příběh skončil tragicky, protože ze současnosti jsem spíš zvyklý na díla, ve kterých láska vítězí a příběh končí slovy ‘‘ a žili spolu šťastně, až do smrti‘‘
Úryvek z knihy:
JULIE: Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Zřekni se otce, zavrhni své jméno anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová. ROMEO: Mám ještě poslouchat? Či odpovím? JULIE: Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno! A za ně, které není částí tebe, si vezmi mne!
