Babička – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Babička

Autor: Božena Němcová

Přidal(a): Klara, T.

 

 

Informace o autorce: Božena Němcová (1820 – 1862)

• narozena ve Vídni jako Barbora Novotná, později Barbora Panklová
• matka Terezie Novotná
• otec Johann Pankel – původem z Rakouska
• 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské
• Božena velmi ovlivněna svou babičkou Marií Magdalénou Novotnou
• provdána za Josefa Němce, měli spolu tři syny a dceru, manželství nebylo šťastné
• Josef Němec – celník, časté stěhování
• v Praze začala psát Němcová česky, stýkala se s místními umělci (Erben,…), prožila zde několik milostných vztahů
• spory s manželem kvůli budoucnosti dětí, Božena i fyzicky napadána – odchod do Litomyšli, později se opět vrátila do Prahy kvůli nemoci
• zemřela 21. 1. 1862 v Praze v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě, čp. 854)
• pohřbena na Vyšehradě

 

Postavy:

Hlavní postava knihy je dobrosrdečná a milující babička, podle níž autorka knihu nazvala.

• Hlavní postava = babička – hodná, pomáhá, pracuje, moudrá → dávala rady, dobrá hospodyňka, zabývala se výchovou vnoučat, žila v souladu s přírodou, lidmi i Bohem, vzor dokonalého člověka
• Adélka – nejmladší sestra Barunky, zvědavá, učenlivá
• Jan a Vilímek – zlobiví bratři Barunky
• Barunka – nejstarší, poslušná, vidí v babičce vzor, autobiografický obraz mladé Boženy Němcové
• Bláznivá Viktorka – zamiluje se do vojáka a otěhotní, voják nejspíše zahyne, ona se zblázní, žije v lese, své dítě zabije – hodí ho do jezu a ji samotnou zabije blesk
• Matka Tereza – dcera babičky, matka dětí, nemá ráda pohádky
• Otec Jan Prošek – manžel Terezky
• Psi – Tyrl a Sultán
• Paní kněžna Zaháňská – přátelí se s babičkou, je milá a hodná, pomáhá obyčejným lidem

 

Smysl díla:

• Chvála dobrých lidských vlastností, popis života na venkově

 

Jazyk:

• prvky realismu (popis lidí, vesnice) i romantismu (smrt = osud Viktorky)
• spisovný
• přímá řeč
• archaismy
• rčení, nářečí
• autobiografické prvky = Barunka
• dlouhá souvětí
• jazyk je střídmý – žádné metafory

Je zde použit lidový jazyk spisovný, nespisovný a vyskytují se zde i vulgárními výrazy. Např.: ,,Ty sprosťačko, co si myslíš, že jsme ňáké ledabylo !“ V knize jsou použita i různá přirovnání. Např.: Šla-li na trávu, zajisté se vyskytl nablízku, zkrátka ať šla, kam šla, všude ji následoval jako stín.

 

Děj:

• prolog = úvod, vzpomínky na babičku = autorka vzpomíná s odstupem času
• povídka = děj, babička přijíždí do Ratibořic na Staré bělidlo k rodině své dcery Terezky, seznamuje se s vnoučaty a obyvatelstvem, později pomáhá s hospodářstvím a výchovou vnoučat
• epilog – popis posledních let života babičky a její smrt

Babička bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích, žila spokojeně v malé chaloupce. Tu najednou přišel list od nejstarší dcery Terezka Proškové s prosbou, aby doma všeho zanechala a odstěhovala se k ní. Babička se dlouho rozmýšlela, ale touha po dceři a vnoučátkách, která ještě neviděla, zvítězila. Když jednoho dne přivezl kočí Václav babičku na Staré bělidlo, všichni měli velkou radost. Děti Vilém, Jan, Adélka  a Barunka byly s babičkou hned nejlepšími přáteli. Babička zvyklá pracovat, převzala vedení nad celým domem. Dohlížela na hospodářství, pekla chléb a vše muselo být jak ona chtěla. Byla pracovitá, pravdomluvná a pobožná. Chodila s dětmi na procházky a cestou sbírala léčivé bylinky. Vyprávěla jim pohádky, učila je lidovým zvykům a lásce k vlasti, práci a ke všemu živému. Děti rády babičku poslouchaly, zvláště Barunka. Často zašla také do mlýna a do myslivny. Babička si získala srdce u každého pro svoji upřímnou povahu. Každému ráda pomohla, měl-li nějakou starost či trápení nebo byl-li nemocen, každému poradila a pomohla. Paní kněžna, u níž byl pan Prošek – babiččin zeť – ve službě, si babičku velmi oblíbila. Sešla se s ní náhodou, když byla s dětmi na procházce. Děti kněžně věnovaly košík jahod a kněžna je pozvala i s babičkou do zámku. Tam se děti seznámily s komtesou Hortensií, kněžninou schovankou, která byla babičce vděčná za svoje štěstí. Babička jí pomohla ke sňatku s učitelem malířství, a ke štěstí přispěla také Mílovi a Kristle, který byl na babiččinu přímluvu u kněžny zproštěn čtrnáctileté vojenské služby. Děti rády babičku poslouchaly, zvláště Barunka. Babička si uvědomovala, že stárne a že se její život blíží ke konci. Proto uvedla vše do pořádku a rozloučila se svými nejmilejšími. Když jednoho dne zazněl umíráček hlásající, že babička zemřela, plakalo celé údolí. Babička se zaznamenala do srdcí všech mnohými dobrými skutky. Pohřebním průvodem a slovy hraběnky Zaháňské „ Šťastná to žena! “ končí tato kniha.

 

České národní obrození

• pojem, kterým se označuje proces, který probíhal v rakouské monarchii zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho tvůrců bylo pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. Zaměření na českou minulost a zachování českého jazyka.
• Národní obrození – 4.Etapa Národního obrození (50.léta 19 stol.)
  • Karel Havlíček Borovský: 1821-1856
  • Karel Hynek Mácha: 1810-1836
  • Karel Jaromír Erben: 1811-1870

 

Ukázka (citát):

• „Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc hluboce si vydechnout zašeptala: „Šťastná to žena!““

 

Zhodnocení:

• Kniha se mi líbila, dobře se mi četla. Celkově se mi líbí námět knihy. Klidně bych si ji přečetla znovu.
• Hodně obdivuji chování babičky, jak byla ke  každému milá   a jak dokázala pomoct všem, kteří to právě potřebovali.