Kniha: Babička
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): T., Csfrd
Božena Němcová
- Narodila se ve Vídni roku 1820 do rodiny panského kočího
- Své dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice – zde na ni měla velký vliv babička
- V 17 letech se na nátlak matky provdala za staršího úředníka, stále se stěhovali a měli 4 děti, manželství nebylo šťastné
- Když bydleli v Praze, Němcová se scházela s představiteli tehdejší české kultury, začala psát
- Sběratelka lidové slovesnosti
Další díla:
- Divá Bára, Karla, Pan učitel, V zámku a v podzámčí, Slovenské pohádky a pověsti, Obrazy z okolí domažlického a Národní báchorky a pověsti…
Literárně-historický kontext
- Český realismus – důraz na pravdivé a objektivní poznávání skutečnosti, hrdinové se vyvíjejí. Do tohoto období patří např. i K. H. Borovský.
Dobový a umělecký kontext (Boženy Němcové)
Božena Němcová se narodila v roce 1820 ve Vídni manželům Panklovým. Dětství prožila v Ratibořicích, kde na ni měla velký vliv její babička Magdalena Novotná. Z těchto let pochází předloha pro Babičku. Provdala se za Josefa Němce, který pracoval jako celník, ale kvůli svému vlastenectví byl neustále překládán, pročež byl nucen se s rodinou neustále stěhovat. Po přestěhování do Prahy se Němcová seznámila s národně-osvobozeneckým hnutím a začala se svou literární aktivitou. Jedná se o druhou ženu figurující v české literatuře. Typické jsou pro ni prostředí venkova a sociální kritika (kterou Babička neobsahuje). Její první dílo byla báseň Ženám českým. Na svých cestách se zajímala o folklór a sbírala slovesnost, napsala Babičku psala ve velmi těžkém období života, kdy její manžel neměl práci, žili v chudobě a její syn umíral na tuberkulózu. Babička vyšla v roce 1855. Od této doby až do smrti prožívala komplikace v rodinném životě a žila v ústraní. V kontaktu byla i s májovci a v almanachu Máj byla obsažena její povídka Chýže pod horami. Po smrti se jí dostalo velkolepého pohřbu a slávy, což kontrastuje s jejím životem prožitým v bídě.
Tvorba Boženy Němcové je nedílnou součástí počátků českého realismu, který po revoluci v roce 1848 navázal na romantismus. Doznívání obrozeneckého smýšlení je v raných dílech realismu stále znát, tedy i Babička je na jakémsi rozhraní mezi realismem a romantismem.
Rozbor díla: Babička
Struktura díla
- Podtitul: Obrazy z venkovského života
- Lit. druh: próza -> prozaická epika
- Literární žánr: povídka – menší rozsah, málo postav a jedna dějová linie
- Jazyk: spisovný odpovídající tehdejší době – archaismy, nářečí
- Kompozice: chronologická, ale s občasnými návraty do minulosti postav, psáno v er-formě
- Kompoziční výstavba: rámcová (prolog + epilog)
Charakteristika a děj díla
- Hlavní téma: život na venkově, srovnání života chudých a panstva v koloběhu čtyř ročních období
- Vedlejší téma: zvyky a tradice
- Motivy: pomatení Viktorky, příchod černých myslivců, dožínky, setkání babičky s kněžnou, odvedení Jakuba Míly na vojnu…
- Epizoda: příběh o Viktorce
- Časoprostor: Staré bělidlo, ratibořický zámek, 1. polovina 19. století
Vyprávěcí způsoby:
- dialogy a monology
Typy promluv:
- přímá řeč v dialozích postav
Jazykové prostředky:
- spisovný i nespisovný jazyk, použito nářečí, archaismy, přirovnání, přímá řeč, vulgarismy, přísloví, pořekadla, pranostiky….
Postavy:
- babička – literární typ, moudrá, zručná, vždy ochotná každému poradit a pomoci, pracovitá, věřící, skromná, zásaditá, žije v souladu s přírodou, zidealizovaná postava, vzor pro okolí, pověrčivá, všem pomáhá
- Barunka – nejstarší vnučka babičky, představuje autobiografický obraz Němcové, babiččina nejoblíbenější vnučka, poslušná, klidná, rozumná, vidí v babičce vzor
- kněžna Zaháňská – milá, obětavá, přátelí se s babičkou, pomáhá chudým a obyčejným lidem
- Hortenzie – svěřenkyně kněžny, původem z Itálie, kde se zamilovala do malíře
- Viktorka – romantická postava, hezká, chytrá, zamilovala se do vojáka, se kterým měla dítě, ten ji pak opustil, ona se zbláznila, zabila dítě, žila v lesích, zpívala dítěti u splavu, zabil ji blesk
- manželé Proškovi – dcera a zeť babičky, rodiče dětí, Tereza nejstarší dcera babičky
- Jan a Vilém – bratři Barunky
- Adélka – nejmladší ze sourozenců, zvědavá, učenlivá
- Sultán, Tyrl – psi
- Hortensie – kněžny schovanka, milá, ráda si hraje s venkovskými dětmi, v babičce nachází porozumění a lásku
- myslivec, mlynář, aj.
Dílo má dvě části:
- první nám představuje prostředí Starého bělidla a jeho obyvatele
- v druhé roční koloběh na bělidle
Děj se odehrává ve 30. letech 19. století v Ratibořickém údolí:
Babička na žádost své dcery Terezy přijíždí na Staré bělidlo. Okamžitě si získala děti, se kterými chodila na procházky, vyprávěla jim povídky a příběhy a nábožensky je vychovávala. Starala se o hospodaření a brzy si ji oblíbili i ostatní obyvatelé. Při jedné procházce s dětmi se potkali s kněžnou a Hortenzií a byli pozváni do zámku, a sblížili se. Posléze se babička dozvídá o Viktorce a o jejím tragickém osudu.
Babičky si všichni nesmírně váží, jde jim vzorem, ptají se jí pro radu a ona jim vždy správně poradí. U kněžny se přimluvila za Hortenzii, kterou kněžna chtěla provdat za knížete, kterého nemá ráda. Hortenzie se svěřila babičce, že miluje malíře v Itálii, který ji učil malovat. Kněžna vše pochopila a Hortenzie se vdala za onoho malíře. Avšak při porodu dítěte umřela. Babička podobně dala dohromady hospodské děvče Kristlu a Mílu, který byl odveden na vojnu. Kněžna zařídila jeho propuštění.
Ke konci knihy babička skutečně stárne a schází. Rozeslala všem dopisy, aby přijeli. I Barunka přijela z Vídně a o pár dní později babička zemřela a všichni pro ni truchlili.
- Postavy v povídce jsou silně zidealizované, hlavně Babička
- Dějová linie je popisována v cyklickém čase, tedy čtvero roční období, slavení svátků, tradic a obyčejů
- Kontrast mezi generacemi, prostým životem a životem na zámku, avšak nenastává konflikt, jedná se o dva odlišné způsoby života
Dílo je na pomezí realismu (pravdivé zachycení skutečnosti, zobrazení každodenního života, studium člověka a společnosti, ovlivňování hrdinů) a romantismu (náklonnost k přírodě, historii a fantazii, ztotožnění hrdiny s autorem, extravagandní skutky, nešťastná láska, citová rozervanost)
Vliv díla:
- Filmové verze, muzikál
- V roce 1940 zfilmoval František Čáp, 1971 Antonín Moskalyk natočil dvoudílný film, Barunku zde hraje Libuše Šafránková
Okolnosti vzniku díla:
- Němcové vlastní vzpomínky na dětství, předobrazem byla Němcové babička – Magdaléna Novotná, dílo psala v době velké osobní krize (byla už těžce nemocná, žila v bídě, zemřel jí syn Hynek)
