Kniha: Babička
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Richard8Kruspe+
Božena Němcová (1818-1862)
- nejznámější česká spisovatelka, původní jméno Barbora Panklová
- 1. verze: Narodila se ve Vídni 1820, otec panský kočí Johann Pankl, matka česká služka Terezie Novotná.
- 2. verze (nové studie): Narodila se ve Vídni 1817 nebo 1818, Panklovi byli zřejmě její adoptivní rodiče. Skutečná matka byla Dorothea (nevlastní sestra Kateřiny Zaháňské, kněžny) a otec Clam Martinic
- dětství prožila v Ratibořicích
- její babička se jmenovala Marie Magdalena Novotná – měla na ní velký vliv a byla vzorem pro dílo Babička
- v 17 letech byla na nátlak matky provdána za úředníka Josefa Němce – často se stěhovali, manželství nebylo šťastné.
- 1845 se seznámila v Praze s Pražskou vlasteneckou společností a předními českými spisovateli -> vliv na ní měl básník Václav Bolemír Nebeský => pod jeho vlivem zahájila svou literární činnost psaním básní.
- pobývala na Domažlicku (Chodsku), kde poznávala venkovský život, studovala lidové zvyky, tradice a pověsti => Obrazy z okolí Domažlického
- podnikla 3 cesty na Slovensko => Chyže pod horami
- v 50. letech nejtěžší období – nedostatek financí, nešťastné manželství, zemřel jí nejstarší syn Hynek -> Přátelé jí pomáhali, ale nestačilo to.
- => v těchto letech začala psát Babičku – 2 důvody napsání:
- 1. útěk z reality do světa vzpomínek (na dětství, mládí a babičku)
- 2. na přání přátel, aby zachytila zvyky, tradice venkovského života
- leden 1862 umírá <= nemoc, zhoršení špatným, nekvalitním vydáním Babičky
Dále psala:
- kratší povídky – Divá Bára, Karla, Pan učitel
- rozsáhlejší povídky – V zámku a podzámčí -> ukázány sociální rozdíly
- nerealistické – paní kněžna poskytne vzdělání chudému sirotkovi, o kterého se stará a nechá ho žít na zámku, když jí zachránil psa.
- sběratelská práce – Národní báchorky a pověsti, Slovesnké pohádky a pověsti
Literárně-historický kontext
Realismus v české literatuře
- 2. pol. 19. stol ve všech evropských literaturách
- z latiny – realis
- realismus je odvozen od francouzského malíře Gustava Courberta -> 1853 otevřel v Paříži výstavu Le realisme (= skutečnost, skutečný, reálný)
- prvky realismu:
- 1. v antice -> Homér – popis přírody
- 2. renesance -> Shakespeare – typy postav
- 3. kritický realismus -> Balzac (80. a 90. léta)
- Borovský přinesl žánr – satirické dílo (epigramy – krátká báseň zakončená pointou, ironicky)
Další představitelé Národního obrození:
- Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra, Obrazy z Rus
- Josef Jungmann – Slovní česko-německý, O jazyku českém
- František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě
- František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých, Ohlas písní Ruských
Rozbor díla: Babička
- Literární forma: próza (text v odstavcích, nikoliv ve verších)
- Literární druh: epika (má děj, vypráví příběh)
- Literární žánr: povídka
- Vydání: Povídka Babička byla poprvé vydána roku 1855
- Období: Realismus
- nejlepší ilustrace – Adolf Kašpar
Téma:
- Hlavní téma: Život babičky po jejím příjezdu na Staré bělidlo, její vliv na výchovu vnoučat a na celou místní komunitu (včetně šlechty).
- Vedlejší témata: Tradice a zvyky české vesnice, tragický milostný osud Viktorky, vztahy mezi lidmi z různých společenských vrstev.
Motivy:
- Práce a užitečnost: Babička nikdy nezahálí (neustále přede, plete nebo pomáhá).
- Křesťanská láska a pokora: Babička se ke každému chová s úctou, ať je to žebrák nebo kněžna.
- Příroda a řád: Střídání ročních období určuje rytmus života a práce.
- Symboly: Chléb a sůl (pohostinnost), vřeteno (pracovitost), splav (místo tragédie Viktorky), dopis (spojení s vnějším světem).
Hlavní myšlenka:
- Oslava prostého, morálně čistého člověka. Ukázka toho, že vnitřní hodnota a moudrost člověka nezávisí na jeho majetku nebo postavení, ale na jeho vztahu k lidem, vlasti a tradicím. Babička je symbolem národní identity a lidové moudrosti.
Námět:
- Autobiografické vzpomínky Boženy Němcové na dětství strávené v Ratibořickém údolí. Autorka psala knihu v nejtěžším období svého života (chudoba, smrt syna Hynka), proto do námětu promítla touhu po harmonii a laskavém světě.
Zvyky:
- Kniha zachycuje všechna roční období. Zvyky velikonoční: sběr bylinek a květin ne věnečky k svátku Božího těla, pouťové slavnosti, svátek Všech svatých, adventní a vánoční zvyky. Velmi hezky jsou popsány i zvyky při pečení chleba , i zvyky nedělní. (Také drobné denní zvyky, např. svícení hromničkou při bouřce, nabídnutí chleba se solí při příchodu návštěvy.)
Literární druh a forma:
- Literární druh: Epika (má děj, vypráví příběh).
- Literární forma: Próza (text v odstavcích, nikoliv ve verších).
Vypravěč:
- Er-forma: Vypravěč stojí nad dějem (vševědoucí vypravěč).
- I když je Barunka autobiografickou postavou samotné Boženy Němcové, autorka o ní píše ve třetí osobě. Vypravěč se soustředí na babiččin pohled na svět a její hodnoty.
Tady máš zpracovanou kompozici, která je u Babičky specifická a učitelé se na ni často ptají, protože to není jen jeden souvislý příběh.
Kompozice díla
- Členění: Kniha je rozdělena na 18 kapitol (uvedených římskými číslicemi) a závěrečný epilog.
- Pásmová kompozice: Děj není stavěn jako jeden napínavý příběh s velkou zápletkou, ale skládá se z řady volně navazujících obrazů, scén a setkání.
- Dvě časové roviny (prolínání cyklů):
- Cyklický čas: Popis jednoho roku na vesnici. Sledujeme střídání ročních období od jara do zimy a s tím spojené lidové zvyky, svátky a práce (přesně tak, jak to máš v sekci Zvyky).
- Lineární čas: Sledujeme delší časový úsek od příjezdu babičky na Staré bělidlo, přes dospívání vnoučat až po babiččino stárnutí, smrt a pohřeb.
- Vložené epizody (příběhy v příběhu): Do hlavního vyprávění o babičce jsou vloženy osudy jiných postav, které babička potkává nebo o kterých se vypráví (nejvýznamnější je tragický příběh Viktorky, dále příběh Kristly a Míly nebo osud Hortensie).
- Kontrastní stavba: Celé dílo stojí na kontrastu mezi idylickým, klidným životem na Starém bělidle a tragickým, divokým osudem Viktorky u splavu.
- Rámování:
-
- Prolog: Autorka se v úvodu přímo obrací k babičce jako k milované osobě, na kterou vzpomíná („Dávno, dávno již tomu, co jsem se naposledy dívala do té milé, laskavé tváře…“).
- Epilog: Závěrečná kapitola popisující babiččino umírání a slavný výrok kněžny: „Šťastná to žena!“.
Vypravěč:
- Er-forma: Vypravěč stojí nad dějem (vševědoucí vypravěč).
- I když je Barunka autobiografickou postavou samotné Boženy Němcové, autorka o ní píše ve třetí osobě. Vypravěč se soustředí na babiččin pohled na svět a její hodnoty.
Jazyk a styl:
- Umělecké dílo s prvky ryze lidovými -> u pobožných lidí spisovný lidový jazyk a u normálních lidí nespisovný lidový jazyk, občas se objevují i vulgární výrazy (myslivec, mlynář)
- Použito nářečí a archaismy, přirovnání, přímá řeč
- Rozděleno na 9 kapitol označených římskými číslicemi
- Obraz venkovského života, vzpomínky na mládí
- Kontrast ideálu s reálným životem
- Nerealistické: paní kněžna se baví s chudou, prostou babičkou -> to jsou prvky romantismu
- Hrdinou je zde lidový člověk
- Dvě dějová pásma – život Babičky – to jak Babička popisuje tamní zvyky
- V závěru je epilog – jak babička umírá, pohřeb
Charakteristika hlavních postav:
- Babička – zidealizovaná osoba – moudrá, zručná a milující, vždy ochotná každému pomoci a poradit, pracovitá, silně věřící, drží se zvyků
- Barunka – babiččina nejoblíbenější vnučka, nejstarší, poklidná, poslušná, vidí v babičce vzor
- Jan a Vilém – divocí a zlobiví bratři Barunky
- Adélka – nejmladší sestra Barunky, zvědavá, bystrá, učenlivá
- Terezka – dcera babičky, matka dětí, nemá ráda báchorky a pohádky
- Pan Prošek – manžel Terezky
- Paní kněžna Zaháňská (ve skutečnosti hraběnka Eleonora z Kounic – Němcová jí věnovala své dílo) – milá, obětavá, přátelí se s babičkou, pomáhá chudým a obyčejným lidem
- Hortensie – kněžny schovanka, milá, ráda si hraje s venkovskými dětmi, v babičce nachází porozumění a lásku
- Viktorka – dívka, která se zamiluje do vojáka, a jde za hlasem svého srdce. Její příběh končí tragicky, neboť otěhotní a její hoch ji opouští. Ona se zblázní a žije v lese, nedůvěřuje lidem, své dítě hodí do jezu a sama končí tragicky-zabije ji blesk. V jejím příběhu, jako by Němcová volala po spravedlnosti pro ženy, které se rozhodnou převzít osud do vlastních rukou, ale společnost je odsuzuje k zániku.
Časoprostor (kdy a kde a odehrává):
- Děj se odehrává v 19. století v Ratibořicích, Na starém bělidle
Děj:
Babička bydlela ve staré chaloupce, kam jí jednoho dne přišel dopis od její dcery Terezky, že se s jejím manželem a dětmi budou stěhovat z Vídně do Čech, protože její muž bude pracovat u kněžny na zámku. V dopisu ji prosila, aby se k ní odstěhovala. Babička chtěla moc poznat svá vnoučata, a proto se rozhodla, že se k dceři přestěhuje. Všichni se na ni moc těšili. Když přijela, hned se k ní seběhli a vítali ji. Děti měly velikou radost a celý ten den se babičky stále na něco vyptávaly.
Babička s sebou přivezla plno krásných věcí: almaru, marcipán, růženec, kudlu, dvě panenky a také májová koťátka a kuřátka. Celá rodina spokojeně žila na Starém bělidle. Babička byla dětem velice dobrým příkladem, doprovázela je do školy. Chodili spolu do lesa na jahody, borůvky i do kostela. Každý rok chodila z Krkonoš babka kořenářka. Navštěvovala i mlynářovu rodinu. Babička a děti se poznaly s kněžnou, která měla dobré srdce, a s její schovankou Hortensií (schovanka – něco jako adoptované dítě). Babička vnoučata výborně vychovávala a učila je starým zvykům.
Ve vesničce žila i Viktorka. Viktorka byla moc chytré a hezké děvče, ale hlavu jí zmátl jeden voják, jenž za ní potají chodil a sledoval ji. Jednou se stalo, že když se její sestra probudila, viděla, že Viktorka je pryč. Dlouho ji nikdo neviděl, mysleli si, že je mrtvá. Až po roce Viktorku zahlédli v lese. Vypadala strašidelně: rozcuchané vlasy, otrhané šaty, umouněné tváře a hlasitě se smála. Utekla jim.
Léta plynula a její otec umíral. Viktorka se na něj přišla podívat ke smrtelné posteli, a on zemřel šťastný, že svoji dceru vidí. V létě, když byla ukrutná bouře, šel myslivec domů a viděl u břízek stát Viktorku. Volal na ni, ať pod stromem nestojí, ale ona se jen smála. Když bylo po bouřce, šel myslivec prohlédnout les, jestli bouřka nezpůsobila žádné škody, a viděl pod stromem ležet mrtvou bláznivou Viktorku. Všichni byli smutní, jak špatně dopadla.
Čas plynul. Barunka odjela studovat. Jednoho dne jí poslali ze Starého bělidla zprávu, aby ihned přijela domů, protože babičce už není moc dobře. Asi za týden přijela. Když přišla do světničky, tatínek jí řekl, že babičce už nezbývá moc času; Barunka se rozplakala. Babička byla ráda, že ji ještě může vidět. Svůj majetek rozdělila rodině a s každým si vlídně promluvila. Příští den předříkávala Barunka modlitbu umírajících, když babička promluvila, že si pro ni přijde nebožtík Jiří. Barunka předříkávala dál, babička s ní, až se jí najednou dech zatajil.
Lidé plakali, byli smutní z jejího úmrtí. Na pohřeb se všichni lidé přišli s babičkou rozloučit. Kněžna uviděla z okna smutně se vlekoucí průvod lidí okolo zámku. Sklonila hlavu a slzy jí zalily oči. Povzdechla si a řekla: „Šťastná to žena!“
Inspirace dílem:
- Zfilmována režisérem Moskalykem 1971, Babička – Terezie Brzková.
