Blues pro bláznivou holku - rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Blues pro bláznivou holku

Autor: Václav Hrabě

Přidal(a): Adulos, Lucie

Václav Hrabě:

Básník a autor beatnické poezie (generace umělců 60. let, bohémský život, stavění se proti zavedeným zvyklostem, nový pohled na poezii, inspirace americkými básníky beat generation). Přezdíván Mácha v texaskách.
Narodil se v Lochovicích u Berouna, po gymnáziu se přesunul do Prahy, kde se zapsal na pedagogickou fakultu. Praha tehdy nabízela mnoho lákadel – kavárny, divadla, kina a kluby. V klubu Reduta, který Hrabě navštěvoval, vznikla kapela Dixie 24, ve které hrál Hrabě na klarinet a později na altsaxofon.
V roce 1961 musel narukovat na vojnu do kasáren v Litoměřicích. Zde se mu také povedlo založit dixielandovou kapelu. Nechuť k armádnímu prostředí v něm vyvolávaly ještě větší potřebu psát.
V roce 1962 se oženil se svou životní láskou – Olgou. Roku 1963 složil závěrečné zkoušky na Vysoké škole pedagogické a stal se promovaným pedagogem. Přesto však pracoval často jako pomocný dělník.
V roce 1964 se s Olgou rozvedl. V tomto období se definitivně rozhodl, že bude básník. Dopomohla mu k tomu hlavně poetická vinárna Viola, kde chvíli působil jako osvětlovač a kde se svými verši vystupoval v rámci večerů mladé poezie.
Jeho největším zážitkem bylo setkání s Allenem Ginsbergem (americkým básníkem, který jej inspiroval) v kavárně Viola, kde Allen přednesl svoji báseň.
V pátek, 5. března 1965 byl Václav Hrabě v kuchyni ve svém bytě nalezen mrtev. Pravděpodobně si chtěl přitopit pomocí plynového hořáku a otrávil se oxidem uhelnatým. Je pohřben na hřbitově v Lochovicích.

Další díla:

Stop-time
Horečka
Většina veršů se šířila v anonymních opisech později vyšly knižně pod názvem Blues pro bláznivou holku (1991) a Blues (1995).

Literárně-historický kontext

Umělecký směr díla:

generace beatníků (skupina českých básníků inspirovaných generací amerických básníků patřících do beat generation)

Literatura 2. poloviny 20. století – česká poezie

1945 – 1968
rozdělení literatury u nás do 3 proudů:
- oficiálně vydávaná
- samizdatová – texty šířeny mezi čtenáři přepisováním na stroji
- exilová – vydávaná v zahraniční
oslava konce válka
obava o budoucnost

Literární skupiny:

Skupina 42
Skupina kolem časopisu „Květen“
Skupina kolem časopisu „Host do domu“
Ohnice

Další autoři tohoto období:

Rozbor díla: Blues pro bláznivou holku

rok vydání: 1995 (sbírka byla vydána až po autorově smrti)
žánr: lyrika, poezie, báseň
téma: pocity mladého člověka (básníka), zklamaného soudobou společností, atmosféra noční Prahy 60. let minulého století
motivy: ulice, večer, láska, válka, odmítání, milování, příroda, hudba
další zpracování: některé básně byly zhudebněny Vladimírem Mišíkem např. Variace na renesanční téma (Večernice)

Kompozice

Sbírka Blues pro bláznivou holku vyšla knižně samostatně roku 1991 a později také jako součást básnické sbírky Blues (1995), ve které tvoří první část knihy. Jeho verše byli šířeny v opisech a časopisech.
Začíná prologem a další básně volně navazují. Druhá část sbírky je nazvána „… a jiné básně“.
- Prolog: autor hovoří k těm, pro něž je určena – tedy ke skutečným lidem, které poznal. Ve sbírce se objevují básně o válce, vojně, lásce, životě či básně, v nichž Hrabě odsuzuje soudobou morálku.

Básně z Blues pro bláznivou holku:

Podzim, Variace na renesanční téma, Infekce, Ty, Zavři oči
Básně tvoří obraz životního stylu mládeže v 60. letech.

Jazyk

Básník je novátorský, používá neotřelá přirovnání a je plný nápadů. Projevuje se jeho obrovská fantazie. Slova a přirovnání, která jsou použita mohou čtenáři připadat občas nesmyslná. Často používá kontrasty a jeho verše jsou melodické. Jeho sdělení jsou většinou skryta v metaforách. Volné asociace.
Básnická kompozice a výstavba – volný verš (různá délka veršů, nepravidelný rým)
Autor v převážné většině textů nepoužívá interpunkci.

Časoprostor

Noční Praha 60. let

Inspirace dílem

Ve sbírce Blues pro bláznivou holku najdeme báseň Variace na renesanční téma, kterou později zhudebnil a nazpíval Vladimír Mišík.

Ukázka:

Variace na renesanční téma

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou

// Jedná se o nejznámější báseň Václava Hraběte, k čemuž přispělo i její zhudebnění Vladimírem Mišíkem. Hlavním motivem básně je láska, kterou Hrabě přirovnává k večernici, krásné lodi, ale i k bolesti z probuzení. //