Kniha: Dobrý člověk ještě žije
Autor: Romain Rolland
Přidal(a): TerkaCZ
Romain Rolland (1866–1944)
- Francouzský dramatik, romanopisec, esejista, historik umění a mystik.
- Narodil se 29. ledna 1866 v Clamecy, Francie, a zemřel 30. prosince 1944 ve Vézelay.
- Studoval na École Normale Supérieure, kde se věnoval filozofii a historii.
- V roce 1915 získal Nobelovu cenu za literaturu za své literární dílo, které se vyznačuje vysokým idealismem a láskou k pravdě.
- Rolland byl obdivovatelem Mahátmy Gándhího a Rabíndranátha Thákura a napsal biografii Gándhího.
- Byl aktivním pacifistou a bojovníkem proti fašismu, usiloval o světový mír.
- Rolland byl také ovlivněn indickou filozofií, zejména dílem Svámího Vivékánandy.
- Rolland je známý svými romány, dramaty a esejemi, které často zahrnují témata hrdinství, umění a lidské povahy.
- Jean-Christophe (1904–1912) je jeho nejznámější románová série, která sleduje život a umělecký vývoj hudebního génia.
- Colas Breugnon (1919) je román, který líčí život optimistického a veselého řemeslníka v Burgundsku.
- Danton (1900) je drama, které se zabývá postavou Georgese Dantona a Francouzskou revolucí.
- Les Loups (1898) je hra, která se zaměřuje na Dreyfusovu aféru a otázky spravedlnosti.
- Au-dessus de la mêlée (1915) je esej, která vyzývá Francii a Německo k respektování pravdy a lidskosti během první světové války.
- Vie de Beethoven (1903) je biografie Ludwiga van Beethovena, kterou Rolland napsal jako poctu univerzálnímu hudebnímu géniovi.
- Vie de Michel-Ange (1905) je biografie Michelangela, která zkoumá jeho umělecký a duchovní vývoj.
- Vie de Tolstoi (1911) je biografie Lva Tolstého, která se zaměřuje na jeho literární a filozofické dílo.
Literárně-historický kontext
- První světová válka přináší devastaci a změny v Evropě.
- Francie prochází politickými a sociálními změnami.
- Vznikají hnutí za mír a pacifismus.
- Umělecká scéna se mění vlivem války a politických konfliktů.
- Romain Rolland je představitel humanismu a pacifismu.
- Humanismus klade důraz na lidskou důstojnost a hodnoty.
- Pacifismus se zaměřuje na odpor proti válce a hledání míru.
- Jeho díla často zkoumají témata míru, odporu proti válce a lidské důstojnosti.
- Albert Einstein – fyzik, známý pro teorii relativity.
- Sigmund Freud – zakladatel psychoanalýzy.
- Rabindranath Tagore – básník a filozof, nositel Nobelovy ceny.
- Maxim Gorkij – ruský spisovatel, známý pro své realistické romány.
Rozbor: Dobrý člověk ještě žije
Základní charakteristika
- Literární forma: próza
- Literární druh: epika
- Literární žánr: román (humoristický, filozofující, venkovský román, memoárová fikce)
- Rok vzniku: 1919–1920
- První vydání: 1919 (francouzsky jako „Colas Breugnon“), česky 1921
- Překlad: Jaroslav Zaorálek
- Poznámka: Kniha bývá někdy označována jako „Colas Breugnon“ podle hlavní postavy.
Téma
Kniha líčí životní příběh Colase Breugnona, venkovského truhláře z burgundského města Clamecy v 17. století. Tématem je radost ze života, zdravý selský rozum, schopnost smát se i v těžkých dobách, síla lidského ducha a odolnost tváří v tvář strastem, válce, nemocem i smrti. Důraz je kladen na obyčejné, každodenní štěstí, rodinné vztahy, přátelství, práci, víno, přírodu a humor.
Hlavní myšlenka
Hlavní myšlenkou je, že i přes všechny těžkosti, které život přináší, je možné žít šťastně, pokud člověk neztrácí smysl pro humor, radost z maličkostí a laskavý pohled na svět. Dobrý člověk ještě žije, protože v každé době existují lidé, kteří dokážou být upřímní, veselí, pracovití a stateční – a právě v tom je naděje lidstva.
Motivy
- Radost ze života: Oslava každodenních radostí, jídla, pití, práce, rodiny a přátelství.
- Odolnost a statečnost: Schopnost čelit válce, nemocem, smrti i nespravedlnosti s humorem a nadhledem.
- Lidská pospolitost: Síla komunity, sousedských vztahů, přátelství a rodiny.
- Víra v člověka: Důvěra v dobrotu, rozum a schopnost překonávat zlo.
- Satira a ironie: Výsměch maloměšťáctví, přetvářce, fanatismu a lidským slabostem.
- Příroda a venkov: Láska k rodné krajině, cykly přírody, práce na venkově.
- Smrt a pomíjivost: Přijetí smrti jako přirozené součásti života, smíření s osudem.
Námět
Námětem je retrospektivní vyprávění Colase Breugnona, který v pokročilém věku vzpomíná na svůj život v Clamecy během válečných a morových let. V centru stojí jeho rodina, sousedé, přátelé, každodenní starosti i radosti, drobné i velké události, které tvoří mozaiku lidského života.
Kompozice a struktura díla
- Kompozice: Román je rozdělen do krátkých kapitol, které mají často podobu samostatných anekdot, vzpomínek nebo zamyšlení. Vyprávění je rámováno retrospektivou hlavního hrdiny.
- Stavba: Každá kapitola přináší nový příběh, postřeh, úvahu nebo událost ze života Colase a jeho okolí. Děj není lineární, ale skládá se z mozaiky obrazů a epizod.
- Rytmus: Střídání veselých a vážných scén, humorných epizod s filozofickými zamyšleními, příběhů z rodiny, obce i širšího světa.
Vypravěč
- Typ vypravěče: Ich-forma, Colas Breugnon vypráví svůj životní příběh s nadhledem, humorem a moudrostí.
- Účast na ději: Přímá, osobní, vypravěč je hlavní postavou i komentátorem.
- Úhel pohledu: Subjektivní, introspektivní, často ironický, někdy filozofující.
- Stylizace: Vypravěč je otevřený, vtipný, někdy provokativní, s velkou láskou k životu a lidem.
Jazyk a styl
- Slovní zásoba: Bohatá, obrazná, s množstvím lidových a venkovských výrazů, přímých řečí, přirovnání a metafor.
- Syntax: Krátké, úsečné věty se střídají s delšími souvětími, rytmus odpovídá vypravěčskému stylu „vyprávění u stolu“.
- Stylistické prostředky a příklady:
- Ironie a humor: „Kde žena přebývá, tam ticha nebývá. Jen ať si zpívá svou, já si také zpívám svou.“
- Přímá řeč: Dialogy mezi Colasem, jeho ženou, dětmi, sousedy i farářem.
- Metafory a přirovnání: „Jsem jako houba, která by chtěla vypít oceán.“
- Opakování: „Pít a potom pracovat a pracovat a potom pít, jaký to krásný život!“
- Satira: Výsměch církevním i světským autoritám, maloměšťáctví, pověrám.
- Filozofické úvahy: „Jedno štěstí není nikdy tolik jako dvě.“
- Popisy přírody: „Měsíci dubne, útlé děcko jara, hubeňoučké děvčátko s půvabnýma očkama…“
Charakteristika postav
- Colas Breugnon: Hlavní hrdina, truhlář, veselý, moudrý, statečný, někdy provokatér, miluje život, rodinu, víno, práci a přátele.
- Marie (jeho žena): Hospodárná, čilá, přísná, často hubuje, ale je oporou rodiny.
- Martina (dcera): Chytrá, veselá, po otci zdědila smysl pro humor i životní energii.
- Synové: Různorodí, jeden voják, další pobožný, třetí kramář, každý má jiné povahové rysy.
- Florimond (zeť): Cukrář, trochu morous, ale poctivý.
- Glodie (vnučka): Malá, bystrá, milovaná Colasova společnice.
- Farář Chamaille, notář Paillard, sousedé: Přátelé, s nimiž Colas vede filozofické i žertovné debaty, představitelé různých typů venkovské společnosti.
Časoprostor
- Doba: 17. století, období náboženských válek, moru, hladomoru a politických zmatků ve Francii.
- Místo: Burgundské město Clamecy a jeho okolí, Francie.
Stručný děj
Colas Breugnon vzpomíná na svůj život plný radosti i těžkostí. Prožívá obléhání města, mor, hlad, smrt blízkých, ale nikdy neztrácí víru v život a humor. Sledujeme jeho každodenní starosti, rodinné oslavy, sousedské spory, práci v dílně, vesnické slavnosti i filozofické debaty s přáteli. Kniha je oslavou obyčejného života, lidské pospolitosti a odvahy čelit všemu zlému s úsměvem.
Podrobný děj
Vyprávění začíná v poklidné atmosféře Colasova domova, kde se hlavní hrdina představuje jako padesátník, truhlář, milovník života a vypravěč s chutí k jídlu, pití a dobrému slovu. V úvodních kapitolách popisuje svůj dům, rodinu, povolání a vztah k okolí. Vzpomíná na mládí, lásky, svatbu, narození dětí, radosti i starosti každodenního života.
Do Colasova světa vstupuje válka – město je obléháno, zásoby docházejí, sousedé se bojí, ale Colas si zachovává nadhled a humor, dokáže si dělat legraci i z nepřátel. Po obléhání přijde mor, mnoho lidí zemře, včetně blízkých, ale Colas i v těchto chvílích hledá smysl a útěchu v práci, rodině a přátelství. V knize se střídají epizody z běžného života (slavnosti, svatby, pohřby, sousedské spory, práce v dílně, návštěvy hospody) s vážnějšími tématy (smrt, nemoc, chudoba, víra).
Významnou roli hrají filozofické debaty, které Colas vede se svými přáteli – farářem, notářem, sousedy. Diskutují o Bohu, rozumu, pověrách, svatých, pořádku i smyslu života. Colas se staví proti fanatismu, přetvářce a dogmatismu, hájí svobodu myšlení a lidskou důstojnost. I když zažívá ztráty (smrt matky, spálení domu, nemoc), nikdy nezahořkne a dokáže se radovat z maličkostí – dobrého jídla, vína, pohledu na přírodu, dětské radosti.
Závěr knihy je smířlivý, plný vděčnosti za vše, co život přinesl, i za to, co vzal. Colas Breugnon je symbolem člověka, který „ještě žije“ – protože i přes všechny rány osudu je schopen žít s úsměvem, láskou a vnitřní svobodou.
Vlastní zhodnocení
„Dobrý člověk ještě žije“ je hluboce lidský, moudrý a laskavý román, který vyniká humorem, ironií, filozofickým nadhledem a radostí ze života. Rolland v postavě Colase Breugnona vytvořil univerzální typ dobrého člověka, jehož optimismus, statečnost a schopnost radovat se z maličkostí jsou inspirací i v těžkých dobách. Dílo je oslavou obyčejného života, lidské solidarity a odvahy být sám sebou. Jeho poselství je stále aktuální: i v nejtěžších časech má smysl žít dobře, s úsměvem a láskou k druhým.
