Dostojevského buldok - Michal Sýkora - rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Dostojevského buldok

Autor: Michal Sýkora

Přidal(a): TerkaCZ

**Michal Sýkora (*1971)**

Michal Sýkora se narodil 28. září 1971 v Olomouci. Je český pedagog, literární teoretik a spisovatel.
Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde získal akademické tituly Mgr. a Ph.D. Od roku 1998 působí na této fakultě jako odborný asistent na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií.
Sýkora se odborně zabývá moderním světovým románem, aktuálními tendencemi světové literatury a teorií literatury, konkrétně komparatistikou a hermeneutikou.
Absolvoval čtyři studijní pobyty v Cambridgi a Oxfordu ve Velké Británii.
Podílí se na projektu MŠMT „Pluralita kultury a demokracie“, jehož záměrem je zhodnotit ovlivnění české kultury cizími vlivy, vyjádřit se k otázce amerikanizace a globalizace, nebo také zkoumat vliv masové a populární kultury jako demokratizačního i kulturně deprivačního prvku.
S manželkou a synem žije v Olomouci.

Tvorba a díla:

Michal Sýkora je autorem odborných monografií, populárně naučných knih a detektivních románů.
Mezi jeho odborné práce patří:
- Vladimír Nabokov – Od Mášeňky k Daru (2002): Monografie zpracovávající Nabokovovu rusky psanou tvorbu z dvacátých a třicátých let dvacátého století.
- Vladimír Nabokov – „Americká“ témata (2004): Monografie zabývající se druhou polovinou Nabokovovy tvorby, tedy obdobím, kdy pobýval v USA a ve Švýcarsku.
- Dostojevského buldok. O zvířatech a/v literatuře (2006): Populárně orientovaný pohled na slavné romanopisce 19. století, doplněný obrazovou přílohou.
- Vize řádu a světa v moderní próze. Román a „světový názor“ (2008): Autor se pokouší najít smysl postmodernistické literatury prostřednictvím pojmu světový názor.
Mezi jeho detektivní romány patří:
- Případ pro exorcistu (2012): Detektivní román, který se stal předlohou pro úspěšný televizní seriál.
- Modré stíny (2013): Další detektivní příběh, který byl také zfilmován.
- Ještě není konec (2014): Román, který pokračuje v příbězích detektivů z předchozích knih.
- Pět mrtvých psů (2015): Detektivní román, který se zabývá vyšetřováním série vražd.
- Místo zločinu Ostrava (2016): Román, který se odehrává v Ostravě a sleduje vyšetřování zločinů v tomto městě.

Literárně-historický kontext

Historický kontext

Michal Sýkora se narodil v roce 1971 v Olomouci.
V době jeho mládí probíhala normalizace v Československu.
Společnost byla pod přísnou kontrolou komunistického režimu.
Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci a otevření společnosti.
Česká republika se stala členem Evropské unie v roce 2004.

Detektivní literatura

Detektivní literatura se zaměřuje na řešení záhad a zločinů.
Autoři detektivního žánru často využívají deduktivní metody a logické postupy.
Sýkora je známý svými detektivními romány, které často obsahují prvky britské detektivní školy.
Jeho díla jsou charakteristická napětím, přímočarým dějem a hlubokou psychologickou analýzou postav.
Detektivní literatura je populární nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Současníci autora

Michal Viewegh – český spisovatel, autor románů jako „Báječná léta pod psa“ a „Účastníci zájezdu“.
Petra Soukupová – česká spisovatelka, autorka děl jako „Zmizet“ a „Pod sněhem“.
Jiří Hájíček – český spisovatel, autor románů jako „Rybí krev“ a „Selský baroko“.
Kateřina Tučková – česká spisovatelka, autorka děl jako „Žítkovské bohyně“ a „Vyhnání Gerty Schnirch“.

Dostojevského buldok – O zvířatech a/v literatuře

Základní charakteristika

Literární forma: próza (odborná)
Literární druh: epika
Literární žánr: esej (literárněvědná, populárně-naučná)
Rok vydání: 2006
Vydavatel: Host, Brno
Rozsah: cca 194 stran, obsahuje obrazovou přílohu

Téma

Kniha zkoumá, jak byla zvířata zobrazována v evropské literatuře 19. století, především v dílech autorů jako Dostojevskij, Turgeněv, Flaubert, Hugo, Tolstoj, Verne, Woolfová a dalších.
Autor analyzuje, jak literární obrazy zvířat odrážejí dobové vědecké poznání, kulturní stereotypy, antropocentrismus i proměny společenských hodnot. Zvířata nejsou v těchto textech pouze kulisou, ale často se stávají symboly, projekčním plátnem lidských emocí, nositeli významu i samostatnými postavami.

Hlavní myšlenka

Kniha přináší nový pohled na literaturu prostřednictvím „zvířecí optiky“. Způsob, jakým spisovatelé zachycují zvířata, vypovídá nejen o jejich poetice, ale i o vztahu člověka k přírodě, vědě a společnosti v dané době.
Přínosem knihy je inspirativní propojení literární vědy a zoologie, které ukazuje, že obrazy zvířat v literatuře jsou vždy výsledkem dobových hodnot, vědeckého poznání i autorské imaginace.
Sýkora dokazuje, že literatura a přírodní vědy se navzájem ovlivňují, a že zvíře v literatuře je vždy i obrazem člověka a jeho doby.

Motivy

Antropomorfizace: Připisování zvířatům lidských vlastností a motivů, často jako prostředek k lepšímu pochopení člověka.
Zvíře jako symbol: Zvířata ztělesňují určité lidské vlastnosti, společenské role, stereotypy nebo dobové obavy.
Věda a literatura: Vzájemné ovlivňování přírodovědného poznání a literárního zobrazování.
Zvíře jako monstrum i zachránce: Dvojlomnost zvířecích postav (např. pes jako věrný druh i hrozivé monstrum).
Kritika antropocentrismu: Reflexe omezení lidského pohledu na zvířata a snaha o překročení tohoto pohledu.
Zvířata jako literární postavy i vědecké objekty: Porovnání přístupů literátů-přírodovědců a přírodovědců-spisovatelů.

Námět

Námětem je literárněvědná analýza vybraných děl, v nichž zvířata hrají významnou roli, a zkoumání, jak tyto texty odrážejí dobové vědecké poznání, kulturní stereotypy i etické otázky.
Autor využívá metodu nového historismu a propojuje literární text s širším kulturním a vědeckým kontextem.

Kompozice a struktura díla

Kompozice: Kniha je rozdělena do tematických kapitol, které se věnují konkrétním autorům, živočišným druhům nebo literárním a vědeckým paradigmatům.
Stavba: Každá kapitola analyzuje konkrétní příklady, srovnává různé autory a jejich přístup ke zvířatům, doplňuje literární rozbory vědeckými, historickými a kulturními poznámkami.
Rytmus: Střídání literárněvědné analýzy, esejistických úvah, populárně-naučných pasáží a odlehčených komentářů.

Vypravěč

Typ vypravěče: odborný komentátor, literární vědec, esejista.
Účast na ději: Autor vystupuje jako průvodce, analytik i popularizátor, často s nadhledem a ironickým odstupem.
Úhel pohledu: Kombinace literárněvědného, kulturně-historického a přírodovědného pohledu.
Stylizace: Hravá, místy ironická, s důrazem na srozumitelnost a čtivost.

Jazyk a styl

Slovní zásoba: Spisovná čeština, odborná terminologie, ale i hovorové a ironické obraty.
Syntax: Střídání delších analytických souvětí s kratšími, údernými větami.
Stylistické prostředky a příklady:
- Ironie a nadsázka: autor často zlehčuje vědecké i literární stereotypy.
- Metafora: „Veledílo hrůzy“ pro Hugovu chobotnici.
- Přímá řeč a citace: časté citace z analyzovaných děl.
- Esejistická hravost: odkazy na popkulturu, film, vlastní zkušenosti.
- Srovnání a kontrasty: např. Dostojevskij vs. Turgeněv, Hugo vs. Verne.

Charakteristika postav (v rámci analyzovaných děl)

Zvířecí postavy: Dostojevského buldok, Turgeněvův Trezor a Mumu, Flaubertův papoušek Lulu, Hugova chobotnice, Tolstého barzoj Laska, Woolfové Flush.
Lidské postavy: Gerasim (Mumu), Blažena (Prosté srdce), Gilliatt (Dělníci moře), vypravěči a přírodovědci (Darwin, Fabre, Goethe, Nabokov).

Časoprostor

Doba: Především 19. století (romantismus, realismus, počátky naturalismu), s přesahy do 20. století.
Místo: Evropa (Rusko, Francie, Anglie), částečně Amerika, přírodovědné expedice, literární a vědecké prostředí.

Stručný obsah

Kniha představuje průvodce světem zvířat v literatuře 19. století. Autor analyzuje, jak různí autoři zobrazovali zvířata – někdy jako symboly, jindy jako věrné druhy, monstra nebo objekty vědeckého zájmu. Všímá si rozdílů mezi antropomorfizací, věcným popisem a symbolickým využitím zvířat, a zároveň ukazuje, jak literární obraz zvířat odráží dobové vědecké poznání, společenské hodnoty i kulturní stereotypy.

Podrobný obsah

Kniha začíná úvahou o možnostech poznání zvířecího vědomí a jeho literárního ztvárnění. Sýkora ukazuje, že většina autorů promítá do zvířat lidské vlastnosti a že antropocentrismus je v evropské literatuře téměř nevyhnutelný. V kapitole o Dostojevského buldokovi analyzuje postavu buldoka sira Johna Falstaffa z Nětočky Nězvanovové jako symbolu síly, zloby a nevyzpytatelnosti, který je výsledkem dobových klišé a antropomorfizace. Srovnává to s Turgeněvovým realistickým a empatickým popisem psů (Trezor, Mumu), kde zvíře vystupuje jako věrný druh i projekce lidských emocí.

V části o Hugově chobotnici z Dělníků moře rozebírá, jak Hugo vytváří z chobotnice monstrum, které je spíš produktem básnické obraznosti než zoologické reality, a jak tento obraz ovlivnil pozdější populární kulturu (Verne, film, ilustrace). Další kapitoly se věnují vztahu literatury a vědy: analyzují styl Charlese Darwina, jehož vědecké spisy mají často narativní a detektivní strukturu, a ukazují, jak Darwin ovlivnil nejen biologii, ale i literární styl. Sýkora rozebírá i další přírodovědce-spisovatele (Fabre, Goethe, Poe, Nabokov) a obrací se i k otázce, jak přírodovědci užívají literární prostředky a jak spisovatelé využívají vědecké znalosti.

V závěrečných kapitolách se kniha věnuje otázkám etiky, ekologických hodnot, proměně vztahu člověka a přírody v literatuře 20. století (Faulkner, Woolfová, Beckett), symbolice a významu zvířat v moderním myšlení.

Vlastní zhodnocení

Dostojevského buldok je originální a hravá literárněvědná esej, která přináší nový pohled na literaturu prostřednictvím zvířecí optiky. Přínosem knihy je inspirativní propojení literární vědy a zoologie, které ukazuje, že obrazy zvířat v literatuře jsou vždy výsledkem dobových hodnot, vědeckého poznání i autorské imaginace. Dílo je přístupné jak odborné, tak laické veřejnosti, a je inspirativní pro každého, kdo se zajímá o literaturu, přírodu i vztah člověka ke zvířatům.