
Kniha: Hamlet, kralevic dánský
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Nika
William Shakespeare (1564 – 1616)
- narozen v Stratfordu nad Avonou
- anglický básník a dramatik, klíčová postava moderního evropského dramatu
- většinu her napsal v letech 1590-1613
- světovou slávu získala jeho díla až v 18. století zásluhou francouzských a německých překladů
Dílo:
- I. období – vznik veseloher, historických her s náměty z anglických dějin, hry s náměty starověkých dějin
- Komedie: Zkrocení zlé ženy (1593), Sen noci svatojánské (1595), Kupec benátský (1597), Mnoho povyku pro nic (1598), Veselé paničky windsorské (1598), Jak se vám líbí (1599), Večer tříkrálový (1600)
- Historické hry: Jindřich IV. (1596-1597), Jindřich V. (1599), Jindřich VI. (1589-1592), Richard III. (1593), Titus Andronicus (1594) a Julius Caesar (1599)
- Romantické tragédie: Romeo a Julie (1595)
- II. období – předělem je rok 1600, kdy dochází u Shakespeara ke zřetelnému obratu, vyprchání optimismu; vznik nejslavnějších tragédií
- Tragédie: Othello (1604), Macbeth (1606), Král Lear (1606), Antonius a Kleopatra (1607)
- III. období ( 1610 – 1616 ) – konec pesimismu a vyrovnání se se životem
- Dramatické romance: Cymbelín (1609); Bouře (1611) – romantické drama, ve kterém se setkává utopie a skutečnost, vztahy mýtů a umění; Zimní pohádka (1611) – poetické drama, část děje se nachází na nesmyslných místech na českém území.
Společenský a kulturní kontext
Renesance
- pokrok vědy, objevy; rozvoj techniky, astronomie; knihtisk, rozvoj společenských věd
- obrození antických ideálů
Humanismus (z lat. Humanus = lidský)
- vyjadřuje nový ideál vzdělání. Středověké vzdělání směřovalo k poznání boha, humanisté chtěli poznávat především člověka jakožto jedince.
- V tom nejužším slova smyslu nazýváme humanismem literární a vědecké hnutí 14. až 16. století, jež programově navazovalo na odkaz antiky.
- Humanisté uplatňovali zásadu ad fontes – „k pramenům“, chtěli poznat antická díla přímým studiem, nikoli zprostředkovaně. Snažili se o návrat k vytříbené klasické latině a zároveň vytvářeli literaturu v národních jazycích.
Mezi autorovy současníky patří:
- Anglický spisovatel Christopher Marlowe, který byl zabit při hospodské rvačce. Možná, že nebýt této tragické události, měl by Shakespeare zdatného konkurenta…
- anglický dramatik Thomas Kyd proslulý díky své tragédii Španělská tragédie, která založila tradici tzv. tragédie pomsty a je považována za jakýsi předobraz Shakespearova Hamleta.
- Španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra se svým slavným románem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, který parodií na tehdejší romány.
- Španěl Lope de Vega, jež byl nejúspěšnější v historických hrách, jeho nejslavnějším dramatem je Fuente Ovejuna.
Rozbor díla: Hamlet, kralevic dánský
Literární druh: Drama
- převaha přímých promluv postav (dialogy, monology)
- v popředí čas přítomný
Literární žánr: Anglická alžbětinská tragédie
Námět
- Kniha vypráví o dánském princi Hamletovi, kterému podivuhodným způsobem zemřel otec. Hamletova matka Gertruda se po manželově smrti ihned provdá za jeho bratra Claudia. Hamletovi to začalo být podezřelé. Jednoho večera se Hamletovi zjevil duch jeho otce a sdělil mu, že byl zavražděn jeho bratrem Claudiem. Hamlet chce svého otce pomstít, a tak předstírá šílenství, aby nebyl podezřelý. Tím ale trpí Ofélie, která Hamleta miluje. Hamlet sehraje představení na téma smrt jeho otce, a král se prozradí jako vrah. Při rozhovoru s matkou ji Hamlet ostře konfrontuje s jejím chováním a rychlým sňatkem. Jeho matka v úzkosti volá o pomoc a Polonius, ukrytý v královnině ložnici, se jí ozve. Hamlet v domnění, že je to Claudius, jej probodne.
- Ofélie, jež Hamleta miluje, zešílí a utopí se. Král si uvědomí, že je pro něj Hamlet nebezpečný, a proto ho pošle do Anglie, kde má být popraven. Hamlet však tuší, že je to léčka, přelstí své průvodce a vrací se domů. Tam na něj čeká Laertes, Oféliin bratr, aby se mu mohl pomstít jak za sestru, tak za otce. Jeho zlosti využije Claudius a poštve ho proti Hamletovi. Laertes vyzve Hamleta k boji, dá na radu krále a použije otrávený kord, kterým Hamleta zraní. Hamlet se poté jeho kordu zmocní, zabije jím Laertese i samotného krále a umírá.
- V posledním okamžiku života předává moc norskému vojevůdci Fortinbrasovi a ten se stává dánským králem. Umírá i královna, neboť se napila z poháru, v němž bylo otrávené víno pro Hamleta.
Témata a motivy
- Pomsta: Ústřední téma, které pohání děj. Hamletova povinnost pomstít otce se střetává s jeho morálními pochybnostmi a nerozhodností.
- Předstírané vs. skutečné šílenství: Hamlet své šílenství pouze hraje, aby mohl bezpečněji zkoumat okolnosti otcovy smrti. V kontrastu s ním Ofélie skutečně zešílí pod tíhou tragických událostí.
- Zkaženost a přetvářka: Dánský dvůr je prohnilý intrikami a lží, což symbolizuje slavná věta „Něco je shnilého ve státě dánském.“
- Smysl života a smrti: Hamlet se ve svých slavných monolozích (např. „Být, či nebýt“) zamýšlí nad smyslem lidské existence, utrpením a posmrtným životem. Klíčovým symbolem je motiv lebky (scéna s hrobníky a lebkou dvorního šaška Yoricka), která představuje pomíjivost života.
Kompoziční plán
- Děj je řazen chronologicky.
- Příběh má rychlý spád, který však brzdí Hamletovy filozofické monology a úvahy.
- Dílo je členěno na pět dějství (autor dodržuje Aristotelovu pětistupňovou strukturu tragédie):
- Expozice (úvod) – smrt dánského krále a rychlá svatba jeho ženy Gertrudy s královým bratrem Claudiem.
- Kolize (zápletka) – Hamletovi se zjeví duch jeho otce a odhalí, že ho zavraždil Claudius. Hamlet se rozhodne pomstít a začne předstírat šílenství.
- Krize (vyvrcholení) – Hamlet zinscenuje divadelní představení („past na myši“), během něhož se Claudius svým chováním prozradí jako vrah.
- Peripetie (zvrat) – Hamlet v matčině komnatě omylem zabije Polonia. Tato událost spouští další tragické následky.
- Katastrofa (závěr) – Všichni hlavní aktéři umírají: Laertes a Hamlet v souboji, královna otravou a král Claudius je zabit Hamletem.
Jazyk
- blankvers (pětistopný jambický verš bez rýmů a strof)
- nerýmovaný jambický verš o pěti stopách, končí na přízvučnou slabiku
- kromě verše také próza a lidový jazyk
- archaismy, historismy
- ironie, sarkasmus; jistá stopa alegorie
- autor často používá monology, ve kterých popisuje náladu postav
Časoprostor
- Hra se odehrává ve středověkém Dánsku na dánském hradu Elsinoru a v jeho blízkosti (např. na baště před hradem, v síni, v Poloniově domě). .
Hlavní postavy
- Hamlet – dánský princ, syn zavražděného krále. Je to komplexní, přemýšlivá a nerozhodná postava. Jeho vnitřní svět je plný filozofických úvah o životě, smrti a morálce, které vyjadřuje ve svých slavných monolozích. Předstírá šílenství, aby mohl odhalit vraha svého otce, ale jeho jednání má tragické důsledky pro něj i jeho okolí.
- Claudius – dánský král, Hamletův strýc. Vrah svého bratra, který se oženil s vdovou Gertrudou, aby získal trůn. Je lstivý a bezohledný.
- Horacio – Hamletův přítel, loajální Hamletovi
- Polonius – nejvyšší komoří, kuje pikle s královským párem
- Gertruda – Hamletova matka, dánská královna
- Ofélie – Poloniova dcera, zamilovaná do Hamleta
- duch Hamletova otce – pobízí Hamleta k pomstě
Ohlasy
- osobnost Hamleta je dodnes chápána jako jedna z nejsložitějších Shakespearových postav
- Hamlet ukázal několik tváří
Srovnání s jinými texty
- základní kámen moderního dramatu
- Shakespeare se inspiroval ve skandinávské pověsti z 12. století v níž princ Hamlet pomstí vraždu svého otce
Filmové adaptace
- několik filmů: Hamlet 1948 (anglický film, 4 Oscary, režie: L. Olivier)
- Hamlet 1990 (anglicko-americko-francouzský film, hlavní role M. Gibson)
Citát:
„Žít, nebo nežít — to je, oč tu běží:
zda je to ducha důstojnější snášet
střely a šípy rozkacené sudby,
či proti moři běd se chopit zbraně
a skoncovat je vzpourou…“
Vlastní názor
- Hamlet měl být zobrazen jako kladná postava, ale nemyslím si, že člověk, který zabije tři osoby může být považovaný za „kladného“
- Kniha se mi četla lehce, vyskytly se ale místa, kde jsem se nudil a musel jsem se donutit knihu dočíst
