Miláček – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Miláček

Autor: Guy de Maupassant

Přidal(a): dulaHe

 

 

 

 

DRUH: epika

ŽÁNR: společensko-kritický román

 

KOMPOZICE: chronologická, zaměření spíše na děj než na popis prostředí (spád)

horizontální členění textu

– naturalistické: popis a fascinace smrti pana Forestiera

– realistické: objektivní vyobrazení celé společnosti, její zkaženosti a nemravnosti

 

JAZYK: dialog, spisovné výrazy (hovorový jazyk a slang spíše ojediněle)

– próza, er-forma

 

TÉMA: Postup po společenském žebříčku, kterého je dosaženo zneužíváním zamilovaných žen a silnou dávkou vypočítavosti a cynismu, morálně zkažený člověk

 

SPOJENÍ S AUTOREM: autobiografické prvky- drsný život začínajícího umělce, pobyt v J Francii

– Maupassant prohlašoval „Miláček jsem já!“. Spoustu příhod, které můžeme číst v knize, které zažíval hlavní hrdina Duroy, prožil i Maupassant sám. Zároveň se však od hlavní postavy dokázal odosobnit a zpracovat ji objektvině. Své pocity líčí nejspíše v pasáži, kdy starý kníže de Varenne vypráví o strachu ze smrti, o hlubokém osamocení a obav z vážné nemoci (kterou měl i Maupassant).

 

CHARAKTERISTIKA: Dílo z vrcholného období. Kniha po vydání vyvolala skandál, ale pak se stala velmi populární. Kniha upozorňuje na materialistického člověka, který touží po slávě, moci, penězích a úspěchu u žen. Postavy se v průběhu knihy vyvíjejí a mění (hl. hrdina nejdříve prostý člověk, posléze velmi sebevědomý a ctižádostivý)

 

DĚJ: Píše se rok 1885. Na pařížské dráze pracuje mladý bývalý voják Gerges Duroa. Dostává však velmi nedostačující plat. Je chudý, znuděný životem a zoufale touží po moci, penězích, slávě a uznání. Využije náhodného setkání s dávným přítelem z války, panem Forestierem.Ten Georgesovi zařídí práci v novinách La Vie Francaise. Georges první článek „Vzpomínky afrického vojáka“ však sám schopen napsat nebyl, musel o pomoc požádat Forestierovu ženu. Dále už se osmělil, zlepšil své vyjadřování a stal se poměrně dobrým řadovým novinářem. U Forestierů často večeřel, seznámili ho také s paní De Marelle, s ředitelem novin panem Walterem, s jeho ženou a dcerami a dalšími významnými osobnostmi vyšší vrstvy. V psaní se stával  čím dál, tím obratnější, no nezahálel ani v milostném životě. Díky svému šarmu, galantnímu vystupování a vtipům budil náklonnost u četného množství žen. Kromě trávení večerů s kurtizánami, si získal i svou dlouhodobou milenku, paní de Marelle. Byla velmi půvabná, někdy pošetilá až výstřední. Ráda se bavila v obyčejných putykách, převlíkala se za chudou, tato hra pro ni byla zábavou. Georges za ní rád utrácel, později se však dostal do finančních potíží, zadlužil se a nevěděl kudy dál. Paní de Marelle jej však zbožňovala, a proto mu tajně vkládala peníze do kapes. Geroges chodil často k paní de Marelle na návštěvu, seznámil se i s její dcerkou Laurinou, ta si jej velice oblíbila. Bavilo ji být s ním a začala mu říkat „Miláček“. Tato přezdívka ho pak provázela celý život, nazývali jej tak všichni, muži i ženy. Forestrierův stav se mezi tím velmi zhoršoval, nakonec byl nucen odjet na jih Francie. Doprovázela jej manželka, ta však cítila, že Forestrierovi už moc času nezbývá, poprosila tedy Georgese, jelikož k sobě oba chovali jakousi náklonnost, aby za nimi přijel a v těchto těžkých chvílch jim pomohl. „Miláček“ přijel, ale za pár dní Forestier umírá. Georges zneužívá smrt přítele, jež mu pomohl v nouzi, a snaží se zalíbit paní Forestierové. Ta se zprvu k jeho návrhům nevyjadřovala, později mu však řekne své ano. Georges díky tomuto výhodnému sňatku získává mnohem lepší postavení, také převezme Forestierovo místo v novinách, seznamuje se s mnoha významnými lidmi. Madeleine se stává jeho významným spojencem. Okamžitě po svatbě přijímá jméno, šlechtické jméno, Du Roy de Cantel, které Made vymyslela. Časem ho však omrzela i Made, už se dostal ke všem penězům, ke kterým s ní mohl (dokonce ji donutil, aby na něj přepsala polovinu zděděných peněz po smrti jejího významného přítele, hraběte de Vaudrec). Z manželky postupně přestaly plynout všechny výhody. Proto si vedle ní a milenky paní de Marelle začal i s paní Walterovou, manželkou ředitele, velmi cnostnou, bezúhonnou ženou, která se do něj hluboce zamiluje. Pomohla mu k dalšímu „menšímu“ peněžnímu obnosu, dále mu už ale byla opět pouze přítěží. Byla neodbytná, navíc mnohem starší než Georges. Proto ji začal ignorovat. Díky všem dámám získával informace z politického dění a o postavení a vlivu ostatních. Právě to mu pomáhalo být víc a víc úspěšným. Díky paní Walterové se také dozvěděl o peněžních machinacích pana Waltera, který velmi zbohatnul díky investic do pohledávek z Maroka, které v tomto období Francie obsadila. Zbohatnul i ministr, s tím také měla jeho žena Madeleine poměr. Noviny La Vie Francaise se staly politicky mocným deníkem. Georges velmi záviděl Walterovi jeho bohatství, ač sám patřil mezi významné lidi. Pořád chtěl víc a víc majetku. Proto vymyslel skvělý plán, jak se k Walterovým penězům dostat. Byl si velmi dobře vědom svého šarmu, půvabu, dobře vědom toho, že dostane každou ženu, kterou si zamane. Proto se zaměřil na Walterovu mladší (a hezčí) dceru Suzanne. K jejímu svádění využil pozvání na slavnost, kterou pořádali Walterovy. Mladičká, najivní Suzanne se do něj okamžitě hloupě zamilovala, ochotná pro něj udělat cokoli. Georges se tedy potřeboval zbavit Madeleine. Zjistil, že má milence a udal jí na policii. Vzhledem k tomu, že milencem byl sám pan ministr, docílil jeho zesazení z funkce a zároveň se zbavil i nechtěné manželky. Jakmile jsou rozvedení, vymyslí brilantní plán, jak ze Suzanne udělat jeho druhou novou manželku. Povolení k sňatku dostanou, protože se Suzanne nechá Georgesem dobrovolně unést. Paní Walterová, zničená a podvedená, se hroutí z tohoto sletu událostí. K smrti nenávidí, také ale bláznivě miluje Georgese, žárlí na svou dceru a místo mateřské lásky k ní cítí jen nepřátelskou zášť. Hroutí se a ulpí pouze k Bohu. Její manžel se ovšem obává poskvrněné pověsti, a proto Georgesovi i Suzanne povolí sňatek. Georges dosáhnul opět to, co chtěl, mladou krásnou ženu, bohaté jmění, vysoké postavení (povýšili jej na šéfredaktora novin). Ani to mu však nestačilo, na velkolepé svatbě se Suzanne, myslí pouze na svou milenku, paní de Marelle a na další karierní postup, tentokrát mířený přímo do politiky – stát se poslancem.

 

POSTAVY:

Hlavní:  Georges Duroy – Mladý bývalý voják, snažící se dostat do vyšší společenské vrstvy. Stává se novinářem, využívá všech možných prostředků k posunu po společenském žebříčku, zejména zneužitím důvěry majetných žen. Cílevědomě, bezohledně a bezcitně se snaží zbohatnout, dostat se k moci. Od žen také dostává přezdívku „Miláček“.

Vedlejší:  Pan Forestier – Georgesův známý z armády, mladý, avšak těžce nemocný novinář. Pomáhá Georgesovi dostat se na lepší životní úroveň, nakonec však mlád umírá.

 Madeleine Forestierová – Forestrierova manželka, velmi chytrá, všímavá, vynalézavá. Po Forestrierově smrti se stává Georgesovou manželkou. Později se však rozvedou.

 Clotilde De Marelle – Nejoblíbenější dlouholetá Georgesova milenka, kterou několikrát opustil, ale opět se k ní vrací, podle svých citů.

 Pan Walter – Ředitel novin La Vie Francaise.

 Paní Walterová – Ředitelova manželka, starší cnostná dáma, velmi cudná. I ta však později podléhá Georgesovi a stává se jeho milenkou. Je neodbytná svou vášnivou láskou. Brzy jej však omrzí a ona zůstává osamocená a zhrzená hanebnou láskou, kterou k němu chovala.

 Suzanne Walterová – Mladší dcera Walterových, velmi půvabná mladá dívka, slepě zamilovaná do Georgese. Ten její lásky zneužívá a po zbohatnutí Walterových si ji bere za manželku.

 

AUTOR: Guy De Maupassant (5. srpna 1850 na zámku v Miromesnilu u Dieppe – 6. července 1893 ústavu pro duševně choré v Passy u Paříže)

– francouzský spisovatel a žurnalista v době naturalismu a realismu

Život: (šlechtický titul obdržel jeho rod od Marie Terezie) Studoval práva a jako prostý voják se zúčastnil prusko-francouzské války. Po přestěhování do Normandie pracovall jak námořní úředník. Seznámil se s G. Flaubertem a Émilem Zolou. Gustave Flaubert jej vzal pod svá ochranná křídla a vedl jej v počátcích jeho literární kariéry. V roce 1878 se stal redaktorem ve význačných novinách, jakými byly např. Le Figaro, Gil Blas. Po mimořádném úspěchu protiválečné knihy Kulička (1880) se věnoval už jen literatuře a žurnalistice. Zbohatl, měl vlastní jachtu a velmi cestoval (Středomoří). Koncem 80. let u něj vypukla duševní choroba, kterou zdědil po matce. Po pokusu o sebevraždu (1892) se ocitá v ústavu pro duševně choré v Passy u Paříže, kde i umírá. Příznaky své choroby popsal v několika povídkách a navštěvoval přednášky slavného psychiatra Charcota.

 

Tvorba: Zejména povídky přinesly Maupassantovi velký úspěch pro své rozmanité náměty z normandského venkova či městského prostředí a autorův vypravěčský talent. Pro románovou tvorbu je typické zaměření na měšťanskou a aristokratickou vrstvu. Téměř všechny významné okamžiky autorova života se vtiskují do jeho tvorby.

romány: “Příběh jednoho života; Miláček; Mont-Oriol
povídky: “Kulička; Dům u Tellierů; Slečna Fifi; Povídky sluky; Ve svitu luny; Miss Harietová; Povídky dne a noci; Pan Parent; Malá Roquová;

divadelní hry: “Příběh ze starých časů; Divadelní zkouška; …”
cestopisy: “Na slunci; Na vodě; …”





Další podobné materiály na webu: