Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Autor: Arnošt Lustig
Přidal(a): Santrn
Arnošt Lustig (* 21. 12. 1926 Praha – † 26. 2. 2011 Praha) je český židovský spisovatel a publicista světového významu, prozaik, scénárista a autor celé řady děl s tématem holocaustu.
-Lustig se narodil v Praze, kde i studoval na obecné a reálné škole, ze které ho později kvůli rasovým důvodům vyloučili, a on se vyučil krejčím. Pocházel z malé rodiny a během války v 15. letech se ocitl v Terezíně, koncentračním táboře Osvětim i Buchenwald a poté utekl z transportu smrti z Buchenwaldu do Dachau a skrýval se v Praze. Během války v koncentračních táborech umřela celá jeho rodina a to velmi poznamenalo jeho budoucí život i tvorbu. Po válce studoval na vysoké škole politických a sociálních věd a začal přispívat do časopisů a novin. V roce 1948 se například zúčastnil jako zpravodaj izraelsko-arabské války.
-V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 musel Československo opustit. Emigroval nejdříve do Jugoslávie, pak do Izraele a nakonec se usadil v USA, kde se stal na americké univerzitě profesorem.
-Lustig se řadí do druhé vlny válečné prózy – 50.-60. léta, která se soustředí spíše na psychiku a vztah jedince k době, než na události v širších souvislostech, na rozdíl od faktograficky zaměřených autorů první vlny (Pujmanová, Drda, Fučík)
-do druhé vlny patří také Jan Otčenášek, Ota Pave, Karel Ptáčník, Norbert Frýd
-v roce 2008 získal mezinárodní literární cenu Franze Kafky a v roce 2009 byl nominován na Man Booker International Prize.
-Mezi jeho nejznámější díla patří: Démanty noci (1958), Noc a naděje (1957), První stanice štěstí (1961), Hořká vůně mandlí (1968), Dita Saxová (1962), Miláček (1968), Dívka s jizvou (1995), Kamarádi (1995), Modrý den (1995)
Vydání: Kniha Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou byla poprvé vydána v roce 1964. Já jsem četla knihu, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 1990, jako 3. vydání, 144 stran. Knihu ilustroval Josef Velčovský.
Zařazení díla do literárního kontextu: Díla Arnošta Lustiga se většinou řadí do druhé vlny poválečné prózy.
-Mohli bychom ho srovnávat s dalšími díly autorů se židovskou tematikou, jako jsou například W. Styron a jeho Sophiina volba, O. Pavel a Smrt krásných srnců nebo R. Merle Smrt je mým řemeslem, který se na celou věc dívá trochu jiným pohledem, ale stále se jedná o židy.
-Jelikož víme, že toto dílo bylo napsáno v exilu, můžeme ho porovnávat s díly některých dalších českých spisovatelů, kteří byli nuceni opustit naši zemi, například M. Kunderou nebo J. Škvoreckým.
-Novela napsaná podle skutečné události z roku 1943 v Itálii, kdy Němci na Sicílii zajali bohaté židovské podnikatele s americkými pasy. Pod záminkami z nich vymámí jejich peníze a ožebračí je, pak je pošlou s mladou tanečnicí Kateřinou do plynu. Ta si jako jediná uvědomí, co se ve skutečnosti děje, vytrhne dozorci pistoli a zastřelí ho, i když ví, že vzpoura je marná.
Žánrová charakteristika: Novela (epický žánr podobný povídce soustředěn na jednu událost, typický je nápadný dějový zvrat před koncem příběhu) patřící do velké epiky.
Kompozice: Próza má tři číslované části (kapitoly), uspořádání témat v čase je z hlediska prostoru chronologické (odehrává se od roku 1943) a uspořádání témat v prostoru je z hlediska prostředí reálné (děj se odehrává na Sicílii a později v Německu).
-Děj má podobu spirály, počíná a končí v Osvětimi. Do ní se vlak se zajatci třikrát vrací a každá taková návštěva podlamuje více a více jejich důvěru ve sliby Brenskeho. Ke gradaci přispívá i stále silnější vnímání hrůzností lágru.
Děj:
Kniha líčí strastiplný osud dvaceti židovských podnikatelů a obchodníků vracejících se z Ameriky, kam prchli před válkou. Jsou chyceni v Itálii roku 1943, v době, kdy německá armáda obsadila větší část země a Řím.
Jsou převezeni do tábora, kde se jich zištně „ujímá“ pan Bedřich Brenske, velitel tajného oddělení. Tem má totiž za úkol vymámit od nich peníze z jejich švýcarských kont. Herman Cohen, jeden ze skupiny, se slituje nad krásnou polskou tanečnicí Kateřinou Horovitzovou, a ta se za sto tisíc zlatých franků smí ke skupině připojit.
Pod záminkou, že budou vyměněni za důležité německé důstojníky, opouští skupina tábor a vydává se vlakem do Hamburku, kde mám být přistavena loď „Německo“. Brenske předstírá různé potíže a neustále neúnavně mámí na židech další peníze. Protože byl velmi zdvořilý a vzdělaný, byli zpočátku všichni ochotni neuvěřitelně vysoké sumy vyplácet a důvěřovat mu.
Jednou z potíží byla i Kateřina, neboť neměla americký pas. Aby mohla vycestovat s ostatními, byl Cohen ochoten se s ní oženit. To ovšem znamenalo, že se všichni museli vrátit do tábora, kde byli Kateřina a Cohen oddáni rabínem Dajemem z Lodže. To vše ale znamenalo jen další peníze.
Na podruhé dojeli skutečně až do Hamburku, kde Brenske vymáhal další peníze, tentokráte však i od příbuzných židů. Vlak se vrací zpět do tábora s tím, že se mění jejich trasa, pojedou přes Švýcarsko. Protože už Brenske dosáhl svého cíle, a to dostat z židů peníze, mohl se jich klidně zbavit.
Na hranicích se Švýcarskem jim O hranicích se Švýcarskem údajně není v knize ani zmínka,závěrečná část se jako začátek odehrává v Osvětimi. Brenske řekl, aby se všichni svlékli a šli do očistné místnosti, aby se zbavili nečistot. Tam, do té doby naprosto nevinná a naivní Kateřina pozná, že je konec. Už delší dobu tušila nějaký podvod a teď, když už ví, že nemají žádnou šanci na přežití se jako jediná odhodlá k nějakému odvážnému činu – když má nahá před vstupem do plynu tančit před německým vojákem, vytrhne mu zbraň a dva vojáky zastřelí. Je jí jasné, že její boj se smrtí je prohraný, ale i přesto se cítila povinnost bojovat.
Ihned poté Brenske zastřelí Kateřinu i ostatní obchodníky. A i přesto, že se Kateřina snažila o svůj život bojovat, ani po smrti nedostojí klidu. Její mrtvé tělo je odvezeno do sušárny a její krásné černé vlasy jsou použity na výrobu matrací a jiných látek
Témata:
Hlavní téma – Příběh krásné dívky, která má falešnou naději na záchranu před spalovací komorou
Celkové téma – Bezohledná a cynická hra nacistů s lidskou nadějí a touhou po životě
Hlavní postavy:
Kateřina Horovitzová – velmi krásná a atraktivní dívka, která si i před smrtí zachová důstojnost
Bedřich Brenske– inteligentní, avšak krutý a proradný nacistický velitel
Herman Cohen – židovský podnikatel, který měl s Kateřinou soucit a chtěl jí pomoci
-Charakteristika protagonistů směřuje k psychologické analýze, jak je u Lustiga obvyklé. Důležitá pro rozvíjení děje je i dvojice židovských postav z osvětimského tábora, krejčí a rabín. Objevují se ve zlomových okamžicích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam.
Umělecké prostředky: Jazyk, kterým je kniha napsána, je spisovný. Jazyk vypravěče je věcný a dramaticky nepřepjatý, jen ve vyhrocených situacích se uchyluje k emotivně laděným výrazům.
-Barvitá, místy až apokalyptická líčení střídá precizní popis – barvitě je zde líčeno například prostředí a jeho dopad na psychiku postav (například návraty zpět do koncentračního tábora hlavním hrdinům ani trochu na síle nepřidávají – právě naopak je znervózňují a děsí).
-Forma díla je přesně podřízena obsahu, autor také výstižně odlišuje povahové rozdíly postav pomocí jejich mluvy, což dokládá také kultivovaná, umírněná, korektní a přece krutá mluva Bedřicha Brenskeho.
-Lustig také používá nového útvaru – závorek, které byly do té doby v beletrii spíše vzácné. Dále je v textu použita er-forma, vyprávěcí a popisný slohový postup, velmi zajímavé jsou také dvojsmysly.
(Er-forma– je forma vypravování ve 3. osobě, v němž tzv. autorský vypravěč zaujímá postoj nezaujatého pozorovatele průběhu děje. Někdy také vypravěč er-formy zevrubně zaznamenává psychické prožívání postavy, stav jejího nitra a může se tak sbližovat s vypravěčem v 1. osobě – zároveň vyprávějícím i prožívajícím.)
-Kniha obsahuje mnoho historických faktů, což jen umocňuje její kvalitu a spolehlivost.
Autorův záměr: Přípravou k napsání Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou byla povídka Dívka s jizvou ze souboru Nikoho Neponížíš. Kniha neukazuje jen lidské utrpení a ponížení za II. světové války, ale také problém zla v člověku a otázku, zda v něm lze nalézt sílu, která je schopna tomuto zlu vzdorovat.
-Velmi zajímavé je, že autor napsal tuto velmi zdařilou knihu během jedné jediné noci. Vychází ze dvou skutečných událostí – V roce 1943 zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že je vymění za své zajaté důstojníky, od nich získali kontakty na jejich peněžní konta v neutrálních zemích a poté je zabili. Druhou událostí byl osud mladé a krásné polské herečky, která při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi a zastřelila ho. Lustig oba tyto příběhy skloubil do svého románu.
-Sám Arnošt Lustig o svém díle napsal: „Pro mne je důležité dokázat, že mé knihy jsou univerzální, že jsou pro všechny lidi, že jsou dobré nikoliv proto, že za nimi stojí nějaká skupina. Židovské protiklady jsou lidské protiklady tohoto století. I kdybych nebyl židovské rasy, zvolil bych židovské náměty pro své psaní. Není náhoda, že mnozí nežidovští spisovatelé psali o židech. Židovská tragédie je tragédií 20. století.“
Komentovaný úryvek: Ve vrcholné scéně Lustig vyzdvihuje moment vzdoru, zoufalého a tragického. Vzdoru jedince, který je zahnaný na dno lidského ponížení.
-Kateřina svou osobou symbolizuje nepokořitelnost člověka, který se i za cenu vlastního života dokáže vzepřít proti svým trýznitelům. Bývá přirovnávána k biblické Juditě, vědomě jdoucí za svým cílem- pomstít židovský národ, Kateřinin čin je ale nepromyšlený, spontánní a vyprovokována situací nesnesitelného pokoření.
„Musela se zaklonit trochu dozadu, aby tam dosáhla; ohnula ruku prudce v lokti a najednou strhla bělostný, jemně prošívaný kus prádla a udeřila přezkou na druhém konci Horsta Schillingera mezi oči. Bylo to nenadálé ve chvíli, kdy se nejsrdečněji smál; oslepila ho i překvapením, kromě bolesti, protože touto svlékárnou prošlo už tisíce a statisíce lidí poslušných jako ovce, a nikdy se nic podobného nestalo. Poručík Schillinger se nezmohl ani na údiv ani na odpor. Nebyl na tento úder zdaleka připraven; oslepenýma očima, plnýma slz, vzdáleně pocítil, jak Kateřina Horovitzová vytrhla z jeho otevřeného pouzdra pistoli. Když sem dohmátl rukama, byla už zbraň venku a vystřelila mu do břicha; svalil se k zemi s vlčím zavytím. Jeho zástupce, kterého prve nazval holobrádkem, sem duchapřítomně skočil. Neboť němečtí vojáci byli vždycky vedeni v duchu těsného kamarádství a tuto mravní vlastnost v nich nikdo nezdeptal. Téměř
v téže chvíli ústí pistole v ruce Kateřiny Horovitzové vyšlehl nový plamen. Byl to malý plamínek proti mnoha velkým dýmajícím komínům krematorií všude kolem dokola, a na rozdíl od nich také brzy ustal. Ale rovněž tělo holobrádka se skácelo. Cítila své srdce – nic neslyšela, suchý praskot ran vyčpěl, jen věděla a zabíjela. A nebylo to tak nemožné, jak se jí zdálo celý život a celou tuto chvíli, kdy tiskla kohoutek.“
V této ukázce je velmi dobře vidět proradný styl mluvy Bedřicha Brenskeho. Mluví velmi spisovně, vzdělaně a kultivovaně, což už na první pohled působí až děsivě.
„Ovšem, ovšem,“ řekl zamyšleně pan Brenske. „Myslím, že na této zemi nežije, chci říci, že byste možná mezi poledníky a rovnoběžkami glóbu nenašel jediného člověka, který by to mohl vyvrátit. Stane se všechno, jak jsme řekli. Konečné řešení už je na dosah ruky. Sami se přesvědčíte. Vaše starosti shoří jako seno. Ze zkušenosti mohu osobně dosvědčit, že lidé často nevěří některým věcem, které se jich nejbytostněji týkají, dokud se o nich nepřesvědčí právě na vlastní kůži. Je to velmi zajímavé, opravdu. Ale to už jsem v této chvíli zase odbočil a každého především zajímá jeho vlastní záležitost. Nesmíme se dát deprimovat. Chceme odepsat navzájem likvidace této výměny z našich položek co nejspolehlivěji. Musíte poslouchat. Než budeme na místě, které vás všechny uspokojí a proti němuž, doufám, nemáte námitek, chci vynaložit nejlepší ze svých schopností, abych tuto cestu pro každého z vás učinil snesitelnou. Jsem si jist, že už nebudete protestovat, dovedu-li vás ke konci. Bez kázně by se to však jen ztížilo.“
Vliv díla: Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou můžeme vnímat jako průsečík novelistiky 60. let, která se snažila bourat stereotypy budovatelské prózy, vrcholu druhé vlny válečné prózy a jako předznamenání nástupu nových tendencí v české literatuře – deziluze, ironie.
-Tato novela zachycuje bezohlednou a cynickou hru nacistické moci s lidskou nadějí a touhou po životě. Hlavní hrdinka – židovská dívka volí zoufalou cestu k zachování vlastní důstojnosti a čelí pokoření tváří v tvář smrti. To je podle mě hlavní myšlenka tohoto díla, která přetrvá ve čtenáři po přečtení. Dílo je napsáno velmi citlivě, a proto zanechá ve čtenáři nesmírný dojem.
-V roce 1965 podle knižní předlohy natočil režisér A. Moskalyk i filmovou podobu.
Doplnění:
Podrobnější děj:
-Příběh začíná v synagoze, kde si Herman Cohen objednává šaty pro sebe i pro Kateřinu od krejčího z koncentračního tábora. Může si to dovolit, jelikož jeho skupinky židovských boháčů zajatou po vylodění na Sicílii a deportaci do zajateckého tábora se ujal Bedřich Brenske, (který jim slibuje splnění veškerých požadavků a cestu zpět do Ameriky, jen proto, aby z nich vymámil peníze). Poté se začne vyjasňovat, jak se Cohen dostal ke Kateřině. Ta byla se svou početnou rodinou na rampu (vlakové nádraží) dopravena o trochu později, než Cohenova skupinka. Na rampě jí otec říká, že si přijeli pro smrt a ona mu odpovídá, že nechce zemřít. Toho si všiml Cohen a poprosil Brenského, jestli by se nemohl o Kateřinu postarat. Ten mu za peníze vyhoví a Kateřina je odebrána od rodiny. Zbytek rodiny následně umírá v plynové komoře. O Kateřině se začínají v táboře pro její krásu a „štětí“ šířit všelijaké příběhy a pomluvy. Krejčí dostal nakázáno, aby do soumraku ušil oděvy a dokonce ho strážný i bajonetem uhodil do hlavy, aby si získal respekt. Kateřina neustále přemýšlela nad tím, jak poprosit Cohena, jestli by nevykoupil celou její rodinu, ale bála se to říct před Němci. V duchu si furt vyčítala, že opustila rodinu, vybavovali se jí vzpomínky na její mladší sestru a zároveň se uklidňovala, že je opustit musela. Postupem času ještě před odjezdem se Brenske snaží vymámit další peníze. Dokonce se mu podaří získat obrovskou částku za to, že se prý náklady na cestu výrazně zvýšili, dále se snaží získat peníze za to, že bude potřeba finančních prostředků na bezpečný transport jak po souši, tak po moři. Kateřina se dokonce pokusí napsat rodině vzkaz, který napíše na dno krejčího kufru, když se Němci nedívají, ale krejčí pak následně řekne, že vzkaz nemohl doručit. Brenské poté žádá do Cohena další peníze na ochranu minolovkami, ten smlouvu podepisuje. Blíží se soumrak a Brenské poslal krejčího po dobře dovedené práci zpět do tábora. Cohen mu nenápadně při loučení dá do ruky nějaké peníze. Když se krejčí loučí s Kateřinou, naznačuje smrt její rodiny. Brenske se pak s celou skupinou židů střetává před odjezdem na nádvoří, kde jim vykládá, jak to bude vypadat s transportem. Tam si Kateřina uvědomí, že jí chtěl krejčí asi něco naznačit navíc, když je cítit ten obrovský smrad obsažený v kouři vycházejícího z komínů budov v táboře, ale nechce tomu věřit. Na dvoře má pak Brenské projev ve kterém říká, že na cestě budou hlídaní strážemi vzhledem k bezpečnosti a, že budou sedět po jednom. Dále je ujišťuje, že o ně bude dobře postaráno, a aby poté doma v Americe vyprávěli hezky o Němcích i o této skvělé spolupráci. Poté už jsou na rampě a nastupují do vlaku. Jen co nastoupí, chce po nich Brenske opět velké peníze na náklady platů pro posádku, pohonné hmoty a za vyčištění moře. Na začátku cesty Cohen přemýšlí nad tím, co bude a jak proběhne převoz, Kateřina zase myslí na rodinu. Cohen se dokonce pokusí promluvit si se strážnými, ty, ale zůstávají němí. Když šel poté Brenské z poštovního vagónu, zastavil se u kupé s Kateřinou, ta ho požádala o promluvení mezi 6 očima s i s Cohenem. Jdou za Cohenem do kupé. Kateřina zde prosí Cohena, jestli by nemohl vykoupit i její rodinu a Brenskeho, jestli by to nezařídil. Brenske slíbí, že se v této věci něco pokusí udělat, ale že to nezáleží ani tak na něm samém, jako na „dobré vůli“. Poté se Branské přijde s návrhem, že je můžou vykoupit, ale že chtěj o každém člověku vědět, věk vzdělání atd., jelikož každý má jinou cenu. Dokonce pošle Cohena, aby obešel zbývající židy, jestli někoho taky nechtějí vykoupit. To, že Cohen vykoupil cizí rodinu, přinutí některé, aby své blízké také vykoupili. Jen jeden žid Rappaport-Lieben v to nevěří a říká, že je to podvod. Cohen pak Brenskeho žádá s tím, že zbytek zaplatí až, když je Němci opravdu pustí. To Brenske odmítá. Pak Brenske nabádá Kateřinu, aby Cohenovi vysvětlila, že se vše prodražilo a aby připlatili. Všichni opět podepíší, i když by to nejraději zaplatili až poté, co je Němci pustí. Jako pokutu navíc Brenske židům vyměří milion franků za zdržování a milion jako pojistku na loď. Po nějaké době opět přišel Branske s Kateřinou k Cohenovi a vysvětlil jim, že Kateřina bude moct být transportována, jen tehdy, když bude zapsaná v Cohenově pase a toho se docílí jedině svatbou. Svatba ovšem musí proběhnout na půdě tábora, jinde to totiž říšská pravidla nedovolují. Oba s tím souhlasí jak se svatbou tak s návratem zpět do tábora a Cohen podepisuje sumu s náklady ohledně svatby. Po návratu do tábora byli všichni židé rozhněvaní, že se museli vracet kvůli Kateřině. Brenske po nich navíc žádal peníze za zdržení lodi. Rappaport- lieben opět nesouhlasil a nadával. Nezbývalo jim nic než opět podepsat. Brenské poté vystoupil s tím, že počet německých zajatců k výměně klesl a, že si vyžaduje další peníze navíc (milion franků). Poté už přišel rabín Dajem, který velel komandu ve spalovně těl a sušárně vlasů (ty se poté používali na látky, tkaniny a sítě v celém Německu), aby je oddal. Rabín Kateřině při obřadu i při odchodu naznačoval, že její rodina je mrtvá a, že je to vše podvod. Po obřadu se opět vydali do Hamburgu. Když tam dojeli, byla jim ukázána loď jménem „Německo“ na které měl proběhnout transport. Brenske nechal všechny židy svolat a řekl jim, že má poslední žádost, aby jim dali další peníze (poslední co jim zbyly) a aby napsali svým známým dopis, jestli by neposlali nějaké peníze potřebné pro transport. Židi museli domů napsat prosební dopisy, s tím, že jsou na ně Němci hodní, vstřícní a zdvořilí a aby tedy poslali potřebné peníze. To už ovšem Rappaport- Lieben nerozdýchal a začal nadávat tak, že ho Němci zastřelili. Brenske poté sesbíral dopisy. Čekali tři hodiny na vyřízení peněz od příbuzných, pak ale Branske přišel s tím, že je vše ne bodu mrazu a, že musej změnit plán. Říkal, že nechaj židy odvést do Švýcarska, kde si je vyzvednou známí. Nechal židy opět napsat dopisy, aby známý židů věděli, kam a kdy si maj pro ně přijet. Ještě než, ale vyrazí do Švýcarska, musí se jet do tábora osprchovat z hygienických důvodů. Brenske jim řekne, že bez toho je do Švýcar nepustí. Jedou tedy zpět do tábora, zároveň tam mají nechat pohřbít Rappaporta. Když přijeli do tábora, nechal Brenské Rappaporta pohřbít strážemi, vzhledem k tomu, že nemají čas. Slíbil ovšem, že bude pohřben řádným způsobem. Poté židy předl důstojníkovi. Nahnali je do podzemních umýváren. Byli v šatnách, kde se měli svléct. V šatně byli i vězni z tábora ve vězeňských mundůrech, kteří zde dělali, to co Němci potřebovali. Roznesli židům mýdla. Kateřině ho shodou okolností přinesl krejčí, který zde také sloužil. Všichni muži už byli skoro svlečený, jen Kateřina se stále nesvlíkala. Po chvíli už jí Němci začali urážet a pokřikovat na ní ať se svlíká taky. Kateřina se tedy pomalu začala svlíkat. Jenže náhle přestala a důstojník k ní přistoupil blíže. Začal na ní křičet, že jim nahá zatancuje tak jak bude chtít, tak ať se svlíká. Rozepla si podprsenku a švihla důstojníka do oka. Ten v panice a s rozostřeným viděním zvedl ruce a začal si protírat oko. V tom mu Kateřina vyrvala zbraň a zastřelila jak jej tak dalšího Němce. Němci utekli z umývárny. Náhle se ozval hlas Brenskeho a přesvědčoval Kateřinu a ostatní židy, aby toho nechali. Ta ovšem opět vystřelila. V tom Bresnke zakřičel, aby zasáhli vězni v mundůrech. Ty vyběhli, sebrali zahozené zbraně od utíkajících Němců a zatlačili židy i s Kateřinou přímo do umývárny s plynem. Najednou ucítili plyn, tak jeden z židů botou, která se tam náhodou octla, rozbil jediný světlo v umývárně. Po chvilce se otevřely dveře a žár plamenometu zahnal celou skupinku dozadu ke zdi. Kateřina upustila zbraň. Brenske je tam nechal všechny postřílet. Tělo Kateřiny bylo poté vystaveno ve skladišti vedle spalovny. Kam se chodili dívat vedoucí tábora, pozvaní Brenskem. Poté bylo tělo spáleno a vlasy jí byly ustřiženy rabínem Dajem. Autor se ke konci ještě pozastavuje nad tím, jestli byl krejčí do umývárny nasazen úmyslně Brenskem za trest, kvůli vzkazu, který měl napsán na dně kufru od Kateřiny a který měl doručit její rodině.
Útvary jazyka- spisovná čeština
Kompoziční postupy– chronologický (kronikářská kompozice)
Syntaktické prostředky– druhy vět-souvětí,
– typ vět- oznamovací, tázací
Textové prostředky–styl vyprávěcí, popisný
Literární typy– Kateřina -velmi krásná a atraktivní dívka, která si i před smrtí zachová důstojnost
– Brenske – vlídně se tvářící nacistický důstojník, demagog a manipulátor
– Cohen – mluvčí skupiny zajatých bohatých židů. židovský podnikatel, který měl s Kateřinou soucit a chtěl jí pomoci.
Stylové rozvrstvení slovní zásoby- dvojsmysli, slova stylově neutrální, slova cizího významu + vulgarismy (ale málo)
Prostředí– skutečné, místně určené
Vztah dějových linií– řetězový
Hlavní téma– Obraz mladé ženy, která má falešnou naději na záchranu a přišla o rodinu, dopad koncentračních táborů (druhé světové války) na člověka
Vedlejší téma– bezohledná a cynická hra nacistů s lidmi, lidskou nadějí a touhou po životě
Vnitřní výstavba děje–
- Úvod- seznámení se skupinkou židů, Cohenem a Brenskem, záchrana Kateřiny
- 2. Zápletka– odjezd z tábora na loď
- Vyvrcholení konfliktu- návrat do tábora kvůli svatbě, oddání Cohena s Kateřinou
- Zvrat- po příjezdu do Hamburku další změna plánu
- 5. Závěr- smrt v plynové komoře, všichni zastřeleni
